Samíkova cesta :)

Zdravím a mávám v poklusu.
U nás pořád něco nového. Oslavili jsme výročí svatby, absolvovali kontrolu kyčlí (kyčle bezvadné a dostali jsme velikou pochvalu za látkové pleny), a dneska mimojiné slavíme jeden rok od přenosu embryií! Je to rok co jsem poskytla Samovi devítiměsíční azyl a rok od doby, kdy jsme naposled byli s manželem sami a neměli se o co bát a starat :) Hned jsme si taky zavzpomínali nad fotkami z ultrazvuků i prvních Samových z porodnice, dojímali se a objímali ;)

To je ve stručnosti všechno, balíme kufry a chystáme se na týdenní dovolenou, zítra odjíždíme. My s mužem máme sbaleno pár švestek: nějaké ty spoďáry, pár trik a kartáč na zuby. Kocour toho má trochu víc: misky, granulky, myšky, wc a stelivo. Zbytek bagáže a tři čtvrtě auta zabírá Samova výbava: oblečení, peřinky, postýlka, kočárek, plenky, lahve, dudlíky, sterilizátor, ohřívačka mléka, odsávačka mléka, lehátko do vany, kosmetika, kapičky na bříško, vitamín D, přebalovací podložka, hračky, chrastítka, knížka a autosedačka. A to myslím, že jsem ještě na něco zapomněla ;)

Hlavně držte palce, ať vyjde počasí. Jedeme sem na Lipno a opravdu nerada bych seděla na zadku, hrála pexeso a koukala se jak venku leje, protože cena apartmánu vyjde stejně jako letecký zájezd k moři. Bohužel dál než na Lipno se nám s malým skřítkem nechtělo, jednak moje nechuť k cestování (jakýmkoli způsobem a prostředkem) nějak sílí, nejradši bychh cestovala pomocí kouzelného pláště z Arabely (Zn.: koupím, drobné vady nejsou překážkou), za druhé - přece jen kdyby něco, za dvě hodiny jsme zase doma nebo u svého lékaře.
Držte palce ať ale žádného nepotřebujeme, ať se aspoň trochu vysluníme a smočíme v Lipně a ať se Samovi jeho první dovolená líbí.

Pa pa pa :)

Horory na dobrou noc

Nezahalím, o čemž svědčí to, že zahálí tento blog.

Ne že bych neměla hodinku času na nějaké to relaxační sepsání novinek, ale když už někdy usednu k počítači, věnuji se povětšinou šmejdění po bazarech, což je můj nový adrenalinový sport, díky němuž máme bezvadné úlovky, jako například nový kočárek k babičce na zahradu, nebo jídelní židličku. Čert vem, že ji budem potřebovat tak za čtvrt roku a trochu nám tady překáží - hlavně že jsem ji úplně novou pořídila za třetinovou cenu a "vo to tady de" ;)
Když jsme u těch bezvadných nákupů, pořídila jsem Samovi i první kousky do jeho knihovničky, protože je to klučina vnímavý a vedle mého skřípavého zpěvu má rád i mluvené slovo, takže mu jako budeme předčítat. A jelikož nedisponujeme znalostmi krátkých pohádek a říkanek (já osobně si pamatuju maximálně "Máme doma kohouta, vysral se nám do kouta"), zašla jsem do knihkupectví a udělala Sama rovnou novým členem Knižního klubu. Výběru jsem věnovala velkou pozornost, automaticky jsem přeskakovala Mašinky Tomáše a Bořky stavitele a šla po české klasice, abych předala náš národní poklad dál a kultivovala nového daňového poplatníka už od peřinky. Koupila jsem tedy asi čtyři klasické Ladovky, pak výběr To nejlepší z večerníčků a soubor Česká říkadla, písničky a pohádky. Poslední jmenovaná kniha je pro mě hotová snůška překvapení, s hororovým nádechem, dlužno dodat. Není dne, abych se v ní něčeho nelekla.
Považte sami, vybírám pár veršů:

...Počkej ty zajíčku
já ti dám ránu
až se ti hlavička
uhne na stranu

...Náš kocourek zlámal nohu
nepřišel nám tejden domu
Jakej byl?
Strakatej, měl ocásek uťatej

....Huš veverko huš,
vrazím do tě nůž
Vrazím do tě zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček
Vrazím do tě kudličku,
vyrazím ti dušičku


...Kde jsou ti voli?
Páni je snědli.
Kde jsou ti páni?
Na hřbitově zakopáni.

Hm. Kudličky v zádech, ohořelé uši, uťaté ocásky, podemleté oči. A to nás ještě časem čeká Erben. Vedle stavebního spoření asi ještě Samovi založíme fond na psychologa. Není divu, že jsme jací jsme, když jsme vyrostli na hororech! :)

Klidnou dobrou noc!

P.S.: Knížka je na prodej ;)