V čem nosit?

Samimu se dostává péče jako dětem v Hollywoodu :)
Zdědili jsme po synovci klokanku Baby Björn a záhy se dočetli, že je (ačkoli podle prohlášení expertů na stránkách výrobce nebo dle našeho ortopeda je výrobek naprosto OK) považován za nevyhovující a měli bychom používat ergonomické nosítko, nejlépe Ergo nebo momentálně nesmírně populární "in a trendy" Manduku (provedení Chilli Chocolate nevyzerá zle ;). Chmmm... Sami se kromě naší náruče moc nosit nechce, ale pokud potřebuji mít na chvíli volné ruce, "mučím" ho (kromě šátku) v klokance, stejně jako celebrity, které asi Babinet nečtou, jako např. Angelina Jolie, Naomi Watts, Cate Blanchett, Keri Rusell, Ben Affleck a Jen Garner, Anthony Kiedis, Heidi Klum, nebo Gwen Stefani.

V čem nosíte své děti vy?

Postřeh od kojícího polštáře :)

Tak jsem si udělala test "Jste připravena na mateřství?" a vyšel mi výsledek že jsem buď strašlivá realistka anebo už děti mám. No, od každého trochu - realistka jsem, s dětmi v rodině mám zkušenosti a vlastní dítě už taky mám, což mi už dává právo porovnávat některé představy s realitou. I přes své sebevědomí a nezdolný optimismus jsem nepatřila mezi těhule-primipary které se domnívají, že mají po přečtení Konceptu kontinua klíče od všeho a péči o dítě mají v paži od narození (no některé spíš od přirození), případně že se jim nějaký ten mode d'emploi v hlavě samovolně spustí spolu s mlíkem. Iluzemi jsem moc netrpěla a pokorně (a zvědavě) čekala jaké to bude. Marná sláva, potvrzuje se rčení, že po porodu se člověk ocitá v úplně jiné dimenzi a to je zkušenost natolik nepřenosná, že se dá přirovnat k tomu snažit se vysvětlit slepému jak vypadá duha.

Proto by mě zajímalo, co je zač (jaká je případně matka) slečna nebo paní Lucie Jánská, které nedávno v Instinktu otiskli článek Sekta těhotných: Jste "v tom"? Tak se z toho nezblázněte!
Tipuju ji na nějakou nepříliš šťastnou nebo zakomplexovanou osobu (případně kombinaci obojího, což je mimořádně nešťastná situace, která by vysvětlovala všechno), jak se na tyhle suverénky sluší. Kromě toho že se až animózně opírá o rodičovská internetová fóra - zesměšňuje sdružování matek do rozličných témat od období narození dětí (Zimňátka, Letňátka), společných problémů (Těhotné s cukrovkou, ženy snažící se otěhotnět pomocí center as. reprodukce aj.), po natěšené rodiče a weby s fotogaleriemi ratolestí - tak pod slupkou tolik momentálně populárního návratu k přirozenosti kritizuje například přehnanou prenatální péči v naší zemi nebo naše porodnictví, za což bych jí s chutí plácla přes klávesnici, protože to už považuju za extrém a ještě ke všemu škodlivý.

V něčem s ní přece jen souhlasím, ale ať si každý udělá obrázek sám ze skenů článku pod tímto příspěvkem.
Nicméně autorce (a jí podobným) s blahosklonným úsměvem přeju, aby lehce, romanticky a na přání otěhotněla, užívala si jiný stav jako by i jiný stav vůbec nešlo, zažila přirozený až orgasmický porod, během kterého by jí instinkt napovídal co a jak má dělat (a ne že se na to má vys..t a jít domu nebo zdechnout v houští), aby její neomylné instinkty neselhaly ani ve chvíli kdy její dítě pláče a ona neví proč (ačkoli je najedené, přebalené, bez známek koliky, není mu teplo ani zima, nechce se nosit ani ležet, dudlík plive a přitom bez něj nemůže být a jeho řev trvá a trvá, ačkoli "Novorozenec v náruči maminky by měl být ve stavu blaha"), a aby nikdy nemusela hledat radu nebo aspoň útěchu na maminkovském fóru, všudybylka jedna.

Amen ;)

2 MĚSÍCE - mini narozeniny :)

Dneska jsou Samovi 2 měsíce. Dva měsíčky ;)
Sami začal oslavovat hned v 5 ráno drinkem z pravého zásobníku a oslavy zakončil chvilku po osmé večer drinkem z levého. A já jsem mu dnes (jak symbolické) přetřídila oblečení a dala stranou velikosti 56 a 58. Některé kousky ani jednou neoblékl...



No každopádně se má kluk střapatá k světu; v pěti týdnech se přestěhoval z košíku v obýváku do své postýlky ve svém pokojíku (kde s ním spím já a o víkendu i tatínek) a dost mu to prospělo, přestal se budit na noční kojení a spí do pěti do rána. (Rodiče nespavců raději scrollujte dolů).
Novinkou je, že si časem dokonce vynutil i dřívější ukládání k večernímu spánku. Zatímco jsme dříve koupali mezi půl osmou a osmou večerní a ukládali zhruba o hodinu déle, nyní začne Sam poplakávat a mnout si ta svoje ocelově modrá okýnka už kolem půl sedmé a po koupání a krmení usíná bez cavyků a zdlouhavého uspávání mnohem rychleji než dřív, asi do 10 minut. V podstatě uspávání probíhá tak, že ho uložím, sednu si k postýlce a sleduji jeho nový rituál - nejdříve se otočí na levý bok, pak zavrtá hlavu do mantinelu na postýlce, reje do něj obličejíkem a nakonec se přetočí na bříško, kde spokojeně usne. Ačkoliv by mi instinkt :o) velel nechat ho být a spát, zmasírovaná příručkami a informacemi o syndromu náhlého úmrtí kojenců (spaní na břiše je jedním z rizikových faktorů) zlomyslně přetáčím svoje mládě na záda a bezpečnostní opatření podpořím ještě zapnutím monitoru dechu. A navrch zapínám i chůvičky, aby mi do obýváku, kde trávím zbytek večera, neunikl ani prd, a to doslova. Za obě technické vymoženosti jsem moc ráda a blahořečím manželovi, že je hned po příjezdu z porodnice pořídil. Jediné co bych monitoru vytkla, je jeho přespříliš citlivé nastavení, takže už jsme se dočkali nechvalně známého falešného poplachu, ze kterého jsem asi samým úlekem ve svých necelých 33ti prodělala první infarkt.
Takže takhle idylicky vypadají zatím naše noci.

Přes den si Samík vytvořil následovný režim: po prvním kojení kolem páté ráno si ho nechám u sebe v posteli a spíme ještě zhruba do osmi, půl deváté. O kvalitě spánku už se ale dá pochybovat, je ze mě podavač dudlíku, protože jakmile vypadne Samovi z hubičky, začne se probírat. Tím pádem já už moc nezaberu, někdy si radši čtu anebo vískám kocoura.
Po druhém kojení vydrží Sami zhruba hodinu ležet, boxovat rukama, kopat nohama a výskat, pak se začne nudit, takže začneme probírat zvířátka v leporelu, houpeme v lehátku, já říkám říkanky (Čáry máry fuk, Sam je krásnej kluk) a zpívám (Chňapík maličký krokodýl) a chovám v náručí (nosit v šátku nebo klokance se zatím Sam moc nechce, takže mám ruce jako opice, vytahané až někam ke kolenům, kam mi sahají i moje nová prsa ;)) Následuje další kojení, dlouhý spánek, pak další kojení a jdeme ven. Procházky Sami miluje. Leží a kouká fascinovaně do korun stromů a usmívá se. Možná bude dendrolog. Jdem naproti tátovi, cestou nakoupíme a po šesté se vracíme domů.
Po návratu koupeme, to je další milovaný rituál, vodu Sam miluje a ačkoli takhle navečer už bývá unavený z přemíry nových vjemů a je nervózní, ve vodě viditelně relaxuje a koupel si užívá. Po koupání znovu kojíme, Sami se mazlí s tátou a následuje ukládání do postýlky.
Já odpadám do půlnoci taky. Jakkoli to zní piano, je to malinko únavné, a to ještě máme rajský režim oproti některým vrstevníkům, nemám si nač stěžovat. Každopádně je to moc krásné období! Ale mrzí mě, jak rychle to utíká...

Malý přehled novinek za 2 měsíc:
5t - spaní v postýlce
6t - první úsměv
6t - přecházíme na pleny velikost č.3!
6t - kyčle v pořádku
7t - spaní o hodinu dříve
7t - začíná pást koníky
8t - otáčení na bříško při usínání
8t - oblékáme vel.62 a 68

Fotky jako vždy zde

Desktop pyšného otce

Nová doba... Dřív tam měl moji podobiznu ;)

Baby's First Song

Přidali jsme playlist písniček, které Sami poslouchal už v bříšku.
Jedna (Baby's First Song) je obzvlášť speciální svým nádherným textem:


Do you know how long we’ve waited to see you
and how many times we sat and cried when this was an empty room
you gave me a reason to believe
and you restored my faith with your heartbeat
it’s a tiny sound but it’s just enough to change everything

Sleep little angel may your dreams be candy sweet
this life is beautiful
hope you don’t mind you look just like me
don’t grow up too soon
you’re only perfect for a while
your bright eyes of blue and your smile
is enough to change everything...

Hallelujah

Tak je to ze námi. Porod i šestinedělí. Jsem máma!

Porod sice nebyl úplně jako kosmetická seance, ale po 14ti hodinách od prasknutí vody k nám poslední březnovou neděli přišel človíček Sam.
Díky svojí čupřince na temeni si u dětských sestřiček vysloužil přezdívku Kluk z plakátu. Sestry si mimojiné získal tím, že byl nejhodnější, respektive nejspokojenější dítě na oddělení.
Statečně nesl svůj dramatický příchod na svět nouzovým východem a vůbec neplakal. Roztomile trčel ze zavinovačky a koulel na svět svými zvědavými kukadly, tedy pokud zrovna nespal. Z naší postýlky se žádný řev neozýval, jen pravidelné zamňoukání, skromná žádost o další příděl mléka. U prsa zase zakoulel očkama (asi jako hůů, to jsou teda balóny) a s mohutným mlasknutím otevřel pusinu na znamení "že už jako můžem". Po jídle si mohutně odkrkl (jako starý vodovod), spustil kanonádu do plenek a nasadil ten nejspokojenější výraz. Do tabulky na postýlce jsem zapisovala váhové přírůstky, nestačila měnit plné plíny a bylo mi skoro až stydno před ostatními maminkami, které bojovaly. Pohled na mě, jak se spokojeně válím a drze přes den podřimuju, zatímco moje dítě si hoví s plným bříškem a spokojeně si prdí na celý pokoj, je musel deptat.
Cítila jsem s nimi a omluvně vysvětlovala, že to jsou jen ty první dny, že doma to určitě začne, a popravdě jsem o tom byla přesvědčená.
O to milejší překvapení je, že i po 7 týdnech můžu konstatovat, že Samuel je velmi spokojené dítě, skutečný dar z nebes, na který se vyplatilo si počkat.

A já? Zrovna dnes časně ráno jsem dokojila, za oknem vycházelo slunce, manžel hluboce odfukoval, Sami usínal vedle mně s úsměvem na rtech, kocour si k nám přiskočil a s vrněním se přitulil do klubíčka a já pocítila ryzí pohlazení od Štěstí.


Úplně totéž přeji všem, které(ří) na příchod svého miminka teprve čekají.
Palce pak držím dvojnásob těm, kdo před sebou mají IVF. Vydržte, jak je vidět, na speciální donášku od čápa se vyplatí počkat! ;)