Hezký nový rok!

Chňapýk maličký kchokodýl...

Všechno se mi nějak tak mění, postava, priority i vkus.. i ten hudební ;)

3D ultrazvuk - Mars útočí! :o)

Dnes nadešel dlouho očekávaný den (čekali jsme na něj od půlky listopadu), kdy jsme se vydali na ultrazvuk, který nám měl přiblížit, jakpak vypadá náš klouček.

Tak v první řadě: bude to opravdu kluk, jupí, bude to dokonce přímo chlapák, soudě podle slušné výbavy mezi nohíkama.
Určitě ovšem nebude žádný exhibicionista (což je vzhledem k výše uvedenému docela potěšující zpráva ;)). Jakmile totiž zaregistroval ultrazvukové vlny, vztekle zakopkal, dal si ručičky před obličej a hlavu zabořil hluboko do placenty, ze které si zjevně dělá takový provizorní polštář.
Tak vzniklo jen pár fotek nevalné kvality, většinou jsou rozmázlé, zachycují jen část obličejíku s nosíkem rozpláclým o "polštářek", ale i tak se přirozeně nemůžeme nabažit, fotku natáčíme ze všech úhlů a spekulujeme, komu je víc podobný, ačkoli jak to zpravidla u 3D fotek bývá, nejvěrněji se jejich aktéři podobají hrdinům z Men In Black.

Můj odhad je následující: brada po mě, hezky tvarovaná ústa po manželovi. Nos nelze určit, je na všech fotkách zabořený, ale podle kořene nosu bych ho řadila do rodu mého biootce, i když bych si teda opravdu moc přála, aby měl manželův hezky modelovaný nos. Oči jsou stále ještě zavřené, na tvar očí si počkáme ještě dlouho a na jejich barvu ještě déle. A jeho pravá ruka je teda úplně stejná jako moje, nevím jak levá, ale pravou má taky zcela určitě po mně!

Tak jsem zvědavá jak se to nakonec koncem března vybarví, ale takto vidím já, dneska, 29.12.08

Hezké svátky!

Všem návštěvníkům, zejména těm pravidelným, přejeme pohodové a radostné svátky, ať již slavíte Vánoce, nebo Chanuku.

Kočárek :)

S velikou radostí musím zaznamenat dvě skvělé zprávy;

1. dosáhli jsme 25tt. Kdyby nedejbože došlo k předčasnému porodu, existuje už šance, že by se miminko zachránilo. Přesto broučkovi často opakuji ať nikam nepospíchá, máme ještě hooooodně času

2. přivezli jsme si kočárek. Nafotili jsme ho, odzkoušeli zda je všechno v pořádku a odvezeme ho k manželovým rodičům.
Ještě jednou děkujeme manželům Pichlovým za perfektní servis a příjemnou 5% slevu. Slevy miluju a tak jsme ještě koupili zavinovačku a spirálu na postýlku :)

Jen ta cesta, ta byla strašná. Hned za Černým mostem byla mlha, že i ptáci chodili pěšky a cesta tam i zpět byla trochu psycho, nevím která byla horší - cestou tam jsme na pumpě potkali osazenstvo Strany zelených v šestkovém bavoráku a cestou zpět sraženého a doslova vejpůl přejetého kance, ze kterého se ještě kouřilo :( Manžel konstatoval, že pán v oktávce který ho srazil, měl kliku, že to byl ještě malej divočák, načež jsem (zcela pod vlivem hormonů) začala téměř natahovat, že to bylo určitě ještě miminko od kance. Manžel na to, že né, že to bylo už dospělé, prý asi samice. "Takže maminka od miminek malých kanečků", konstatovala jsem smutně a manžel už radši nepokračoval, protože viděl, že i kdyby by to byl nejstarší kanec na sklonku života, byl by to tatínek a dědeček od malých kanečků, pruhovaných prasátek, a zavedl řeč hbitě jinam ;)

My jsme naštěstí dobře dojeli a už se kocháme kočárkem pro našeho prvorozeného.

Přikládám pár fotek. Bohužel se mi nepodařilo zachytit reálný odstín :(

Pupendo 23+2tt

22 týden - další report z nejkrásnějšího období života ženy ;)

Chytré knihy píší, že dítě spí ve 22. týdnu těhotenství mnohem méně než dříve (mohu potvrdit podle pohybů). Pokud je vzhůru, naslouchá zvukům kolem něho. Mozek plodu stále zvětšuje svůj objem. Vytvořily se potní žlázy, zabarvuje se oční duhovka, oči dítěte získávají svou barvu. Oči jsou sice stále ještě zavřené, ale miminko má již obočí i řasy, nehty a nabírá svalovou hmotu. Nyní váží asi 400 g a měří 28 cm.

Tělíčko je pokryto chmýřím, kterému se říká lanugo. K němu se již tvoří i bílý, krémovitý ochranný obal, v němž jsou obsaženy i staré kožní buňky a tvoří takzvaný „mázek“. Ten má citlivou pokožku chránit před plodovou vodou.

Maminka by prý měla mít nahoře asi 4 kila, já mám téměř třikrát víc a zezadu vypadám jak malý autobus. Asi jdu ve stopách Milly Jovovich. Snad ji budu kopírovat i po porodu, ona shodila nabraných 30 kilo za 8 měsíců.


Už jsem tuto historku vyprávěla na Babinetu, tak ji kdyžtak přeskočte: vyrazila jsem na nákup těhotenských džínů; ze štendru jsem si vzala ty největší džíny a říkala si v duchu "to je dobrý, ty maj úplně SLONÍ PRDEL, ty mi budou krásně pohodlný". Ale o minutu později jsem v kabince málem brečela - když jsem je navlíkla zhruba někam po stydkou kost a konec. Vedro, dusno, já v předklonu, zrcadlo zrcadlilo celou tu katastrofu ještě zlomyslně ze 3 úhlů, odhalilo moji horšící se celulitidu a jako bonus ukázalo ještě pár čerstvých strijí na bocích. Měla jsem dost.

A aby toho nebylo málo, tak se mi ještě dostaly do ruky fotky "fákt dobrý roštěnky" - opálené štíhlé brunetky s vyžehlenými vlasy, kterak se majetnicky ovíjela kolem mého manžela! Šok byl o to větší, když jsem si hned v příští minutě s píchnutím u srdce uvědomila, že to jsem já v období, kdy jsem ještě vypadala jako člověk.

Můj manžel to ZATÍM bere s humorem, když viděl mou novou těhotenskou tuniku (už to slovo, co?) tak radostně vykřikl "jéééé novej stan"! a když nedávno objevil moje nové těhotenské kalhotky Anita, tak je roztáhnul, vypnul a s nefalšovaně fascinovaným výrazem pronesl:

Tak TÍMHLE by v jižních čechách mohli dělat výlovy rybníků...

Čekáme chlapečka!

Hlásím se z poloviny cesty! Dosáhli jsme 20tt a 20 týdnů máme teoreticky před sebou. Strašně to utíká!

Ačkoliv mi vyšly dobře jak prvotrimestriální screening, tak tripple testy, můj tragéd gynekolog Beneš rád maluje čerty na zeď a spřádá katastrofické scénáře, které mi se zvláštním potěšením v hlase na kontrolách přednáší. Podle něj jsem ve 32ti stará, screeningy jsou jen nepřesné screeningy a hrozně rád by si píchl tlustou jehlu do mého neméně tlustého břicha a pak podrobil moji psychiku těžké zkoušce ve formě měsíčního čekání na výsledky.

A to navzdory tomu, že jsem na vlastní oči viděla negativní výsledky všech vyšetření (ano, patřím mezi drzé pacienty, kteří si zcela bez skrupulí listují vlastní kartou v čekárně ve snaze seznámit se se svým zdravotním stavem, ačkoli jim do toho podle některých lékařů nic není).

Naštěstí jsem v těhotenství úplně neuvěřitelně flegmatická a pozitivně naladěná, zcela pod vlivem šťastných hormonů, a tak jsem si z lékařových "výhrůžek" nic nedělala, amniocentézu jsem důrazně odmítla a naopak přivítala doporučení "aspoň se nechat ještě jednou zkontrolovat na genetice", a tak jsem se k mé velké radosti (bez ironie) znovu ocitla v ordinaci MUDr.Břešťáka. Ten se mnou naprosto souhlasil v tom, že nevím proč tam jsem, a zkonstatoval, že v krásných 32ti letech ho ještě ani záda nebolela, takže jsem se rázem přestala cítit jako nějaká fosílie.


Doktor Břešťák zkontroloval naše miminko, prohlédl mu všechny vnitřnosti, změřil mu kostičky a lebku (viděli jsme i oční oblouky a řadu schovaných zoubků!), dále prohlédl srdíčko, jestli správně pumpuje a má všechny komůrky, pupečník (všechny cévy přítomny) a nakonec se zaměřil i na mezinoží, protože jsme ho s manželem požádali o určení pohlaví, pokud to prcek dovolí. A tak asi nikdy nezapomenu na to oznámení:

"Tak opravdu to chcete vědět?"
"jasně" řekli jsme jednohlasně s manželem.
"MÁTE CHLAPA!" řekl doktor a mě se zalily oči clonou, takže jsem pinďoura viděla hodně rozmazaně a prošvihla jsem i zamávání ručičkou.

Budu máma malýho kloučka!!!!

P.S.:
Celkem jsem tuto zprávu kvitovala s povděkem, protože ačkoliv mi bylo úplně jedno co čekáme, a dokonce si myslím, že holčička by to měla snažší, (protože v naší rodině je to samý počůrávač prkýnek a chalupa je plná testosteronu, takže namísto růžového andílka s lokýnkami přinesu dříví do lesa), tak přiznávám, že bych byla trochu bezradná, kdyby se mi narodila holčička a chtěla po mě zaplétat copánky, oblíkat do růžových volánků a hrát si s My little pony, retardovaným poníkem s duhovými pramínky v hřívě. Jsem geneticky asi lépe vybavena snášet neméně dementní transformátory a tahat po kabelkách světelné meče Hasbro z Hvězdných válek a kostičky lega.


P.P.S.:...špatná zpráva je to ovšem pro všechny malé holčičky, protože asi nebudu úplně perfektní tchýně... ale snad nebudu až takováhle s...ě:

Tripple testy

Přestože nám vyšel dobře biochemický screening ve 12.týdnu včetně nuchální translucence, můj doktor je ze staré školy a pozval si mě na tripply v 17tt.

Nejdříve tedy stručné info o nich, zkopírované ze serveru zena.cz:

Triple test je vyšetření mateřského séra, které napomáhá odhalit vrozené vývojové vady plodu. Optimální období pro něj je mezi 15. a 18. týdnem těhotenství. Provádí se laboratorní rozbor krve, takže test nijak nezatěžuje ani neohrožuje plod. Přesto, že může mnoha ženám pomoci, má tento diagnostický způsob také své »mouchy«. Triple test odhaluje dvě nejčastější vady – rozštěpy a chromozonální abnormality, nejčastěji Downův syndrom.

Stále více odborníků mluví o tom, že test je poměrně zastaralou a nespolehlivou metodou – bylo zjištěno, že až třetina ze sta tisíc žen, které jsou ročně celoplošně testovány, se dozví falešný, alarmující výsledek. Jedná se o planý poplach, který ale budoucí maminky nepředstavitelně stresuje. To, že test vyjde pozitivně, ještě nemusí znamenat, že dítě bude opravdu postižené. V některých případech Triple test naopak genetickou vadu neodhalí.

Tento článek už napovídá, jaký postoj k "triplům" zaujímám.
Nicméně lékař na nich trvá, a tak jsme je včera 15.10. absolvovali.

Vyšetření spočívalo v ultrazvuku při kterém byly naměřeny tyto hodnoty:

BPD (biparietal diameter) příčný průměr hlavičky (»od ucha k uchu«): 36
HC (head circumference) obvod hlavičky: 128.7
AC (abdominal circumference) obvod bříška: 108.8
FL (femur length) délka stehenní kosti: 21

Prcek prý pohlaví neukázal, ale popravdě řečeno, ultrazvuk byl takový tatínek (ne-li dědeček) toho, který měl MUDr. Břešťák v Pronatalu. A lidově řečeno, rozdíl mezi oběma přístroji byl nebe a dudy ;) Z tohoto důvodu jsem opět nesmírně vděčná, že jsem šíjové projasnění a kontrolu orgánů ve 12tt absolvovala.


Stáří máme podle biometrie 16+5 - mmch. to nám říkal už MUDr. Břešťák 16.září, že je plod starší než podle PM. Je to logické, vzhledem k tomu, že jsem odběr vajíček absolvovala 11DC, nikoli 14DC, kdy většina žen zpravidla nejdříve ovuluje.
Můj gynekolog tuto informaci ale nebere v potaz a jede podle PM, jen on a Bůh ví proč ;)

Po utz mi odebrali krev na zjištění hladiny fetoplacentárních antigenů v mateřském séru: alfa fetoprotein (AFP), hCG a volný estriol (uE3).

Výsledky budou známy do týdne až 10 dní, v případě pozitivity mi zavolají. Vzhledem k mému termínu příští poradny asi budu mít definitivní jasno 24.10.

Co se týká našeho pídi, vypadá, že si pobyt v mém velkém a měkkém domečku skutečně užívá. Na utz sebou mlel, protahoval se, manžel zahlédl jak prcek opakovaně vykopával pravou nohou (takže fotbalista?) a pak šermoval rukama (kickboxer?) dokud si jednu pacinku nepřilehl, když se otočil.
Pro mě to byla velká úleva vidět že se hýbe a bije mu srdíčko a hlavně že tam je, což přijde vtipné mému muži, který se mě se smíchem ptá "a kam by jako vodešel?" ale my baby z Babince víme, že občas prostě nastane error a je všemu konec :(

Příští "velký" ultrazvuk bude 12.listopadu a miminko už snad odtajní svoje pohlaví. Je nám oběma jedno jestli jde o holčičku Sofinku nebo kloučka Natyho, ale ta zvědavost nám fakt nedá spát ;)
Připravila jsem si pro vás novou anketku a prosím o vaše tipy: Co myslíte že se nám narodí? Anketa končí 11.11. o půlnoci, druhý den se (snad) potvrdí správný tip ;)


A teď z jiného soudku - embryotransfer podstoupily další dvě ze souputnic na Babinetu. Pro obě to je opakovaný cyklus IVF a potřebují hodně štěstí. Takže Gabu a MiroB, držím vám palce tak moc jako jste je držely vy mě! Myslím na vás a strašně moc vám přeju pozitivní test za pár dní a dalších 40 týdnů podnájemníčka v bříšku.

Výběr k zešílení

Miminko jsem chtěla vždycky, už v pubertě, což v mém případě ovšem znamená dobu těsně předrevoluční.
V té době nebyla žádná možnost výběru, což si dnešní mladý člověk už ani nedokáže moc dobře představit, ale já si to opravdu pamatuju. Neměli jsme doma téměř nic podle našeho vkusu a gusta, ale to, co se dalo zrovna sehnat a ještě jsme za to byli rádi.
Když se mělo narodit dítě, měli jsme na výběr z cca 4 druhů kočárů na trhu, přičemž v té těsně předrevoluční době byl naprostý hit "trojkombinace" v barvě hnědé, vínové a modré. Maminám bylo často úplně putna, jakou barvu jim vedoucí "Hraček-kočárků" pod pultem přidělí a jestli k tomu bude ladit fusak, hlavně že měly vysněnou trojkombinaci. Ty, které měly Stegner nebo Zekiwu, byly za velké hvězdy a ty které měly úplně západní kočár z dovozu, jako. nař. Chicco nebo Peg Pérego, ty vzbuzovaly takovou závist, jako kdyby si zahrály s Bradem Pittem v romantickém celovečerním filmu s košilatými scénami.
Kdybyste tehdejší maminu vzali do jednoho z našich dnešních obchodů s kočárky, zhroutila by se štěstím a nevěděla by kam dřív skočit. Měla by knedlík dojetí v krku, asi jako moje mamka, když poprvé viděla ovoce-zeleninu v německém Norimberku. Zatímco u nás byla naaranžovaná řepa a brambory a pyramida z plechovek s hrachem, a vše doplňoval hnilobný pach, venku byla seřazená zelenina a ovoce ze všech koutů světa, všechno bylo omyté, naleštěné, barevné a voňavé.
Promiňte že takhle odbočuju, ale musím mladším ročníkům přiblížit atmosféru.
Taková to byla doba.

A jelikož jsem teda taková pamětnice, vrhla jsem se na náš kočárkový trh plna očekávání, že z toho množství dnešních kočárů vyberu ten nejhezčí, nejpraktičtější a funkčně nejlepší a po zbytek těhotenství se budu tetelit a těšit se na první vyjížďku. Jaké ovšem bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že většina kočárků nesplňuje má technická kritéria a zbytek zase estetická! :(

Výběr mi navíc komplikuje skutečnost, že existuje tolik moderních prvků a vychytávek, že jsem sklíčená, když nějaký jakž-takž model nemá jednu z nich. Je skoro až s podivem, že v tom nepřeberném množství neexistuje ideální kočárek, který by všechny ty nároky a funkce měl skloubené. Opisují snad slepě výrobci od sebe navzájem a neposlouchají vox populi? ;) Já být designér ve fabrice na kočárky, tak většinu pracovní doby trávím na chatu a poslouchám názory, kritiku, připomínky a přání lidí, kteří ty výrobky v reálném životě používají a dále doporučují. bylo by to určitě přínosnější než sebehezčí printová nebo TV reklama.

A teď k tomu, co je takový problém. Kočár dle mých představ by měl vypadat takto:

- 4 nafukovací kola, přední otočná o 360°, s možností aretace a velká, nikoli výrazně menší a připomínající nákupní košík!
- přehazovací rukojeť (slunce svítí a vítr fouká, s tím pochopitelně nic neuděláme. korba nebo sedačka se ale s malým pokladem v terénu otáčí dost těžko, zkoušeli jste to už? Je to fuška! Člověk raději změní směr a cíl své vycházky, než aby to absolvoval!)
- výborné odpružení, kočár by se měl mírně pohupovat, nikoli kodrcat a kola by měla kamínek hladce přejet, nikoli se zaskřípěním přibrzdit
- kombinace, tj. pevná korba (nebo pevná vložná taška) a sportovní sedačka
- prostorná korba nebo taška, bouda s odvětráváním (děti se rodí čím dál větší a korby se dělají čím dál menší. Je v tom nějaká logika? Asi mi unikla)
- nastavitelné madlo (rukojeť) pro výškově rozdílné rodiče
- kvalitní potah, který nešisuje a dá se prát
- decentní barvy - fialová se zelenou už snad nikoho nemůže brát, nebo ano?

Tolik moje rozmazlené nářky, socialistický trh na mě!

P.S.: Pokud někdo takový kočár zná a doporučí mi ho, vyplatím mu 10% z pořizovací maloobchodní ceny jako odměnu.

NT screening

16.září jsem očekávala s lehkým tlakem u žaludku, protože jsme měli NT screening a to je zásadní vyšetření, při kterém se láme chleba.
Přijeli jsme do modřanského genetického centra, spadajícího pod Pronatal a museli se smát, protože majitelé Pronatalu si libují v těžko dostupných lokalitách a starých budovách.
Přijeli jsme s desetiminutovým předstihem, což u mě nebývá obvyklé, a už to dělat nebudu, protože praxe ukázala, že čím dříve někam přijedu, což u doktorů platí asi tak 3násob, tím déle tam čekám. Že budeme čekat dlouho mi bylo jasné v momentě, kdy jsme vstoupili do čekárny plné těhulí a autorů jejich bříšek. Před námi bylo cca 7 pacientek a ultrazvuk, zvláště tento genetický, není rozhodně procedura, která by zabrala méně než 10 minut.
Čekali jsme, četli jsme si časopisy, takže jsem se dověděla několik dramat, mezi nimi např. že Pavel Zuna byl přistižen při souloži (směju se mu teď pokaždé když ho vidím ve zprávách), anebo že krásná Olga Kelymanová, Menzelova manželka, je nejen těhotná, ale nevěrná, takže otec je nejistý, což je, jak podotkl manžel, případ každého desátého dítěte v naší zemi. Rozhlédla jsem se po čekárně, kde už nás minimálně 10 žen sedělo a v duchu tipovala, která je asi tak ta desátá hadice, ale všechny se tvářily jako svatá dala, neví komu ;) Myslím, že manžel ocenil naše umělé oplodnění, protože si může bý jistý, a já jsem ráda, že nebude zkoumat, jestli náš prcek nemá náhodou uši po sousedovi ;)

Na řadu jsme přišli po hodině a půl čekání (ano, přesně ta hodina a půl, po kterou je pan doktor ve skluzu, jak hlásila sestra). Vešli jsme do sešeřelé ordinace, kde nás uvítal chvalně proslulý a překvapivě mladý pan doktor, podal si s námi pěkně ruce, posadil manžela do křesílka vedle lůžka, na které jsem si lehla, ukázal na obrazovku na stěně, kde se bude promítat, (manželovi chyběly jen 3D brýle a popcorn) a pak mi začal jezdit snímačem ultrazvuku po břiše. Na obrazovce se ukázalo krásné miminko, ale neviděla jsem srdíčko a miminko se nehýbalo, takže by se ve mě nejdřív krve nedořezal, ale náš prcíček hned na to začal mávat ručičkama a mě se v očích objevila slza jak hrách. Mrskal sebou a šermoval končetinama, jako by měl hodinu kung-fu. Pan doktor měl co dělat, aby ho změřil, ale podařilo se mu to, šíjové projasnění bylo 2.2mm, a všechny vnitřní orgány které nám doktor detailně ukázal, byly taky prý v pořádku, zkrátka všechno jak má být a můžeme být klidní.
Stáří miminka odhadl o 2 dny starší, takže dnes bychom měli být 13+4, ale nechci měnit metry, protože se to jistě ještě bude o den dva šoupat sem a tam až do utz ve 20 týdnu.

Výsledky krve měly být do pátku 18.9. a kdyby byly pozitivní, zavolali by nám. Naštěstí telefon nezazvonil a tak můžu s velkou úlevou psát tento příspěvek a konstatovat, že NT máme úspěšně za sebou.

Díky Bohu! A díky i vám, kteří jste nám drželi palce!

Skřítek neposeda

Určitě napíšu během dne více, ale prozatím posílám malou ochutnávku z utz na NT screeningu:

Proč Podolí?

Registrace v porodnici - Mission (Im)Possible

Úplně bych zapomněla na další velmi významnou událost, která ještě předcházela vystavení průkazky - registraci do porodnice.
Jako místo, kde přivítáme naše první mimi, jsem si vybrala pražskou porodnici Podolí, díky její pověsti a lokalitě. Bohužel, ruku v ruce s pověstí nemocnice jde i zpráva, že je - stejně jako všechny jiné pražské porodnice - naprosto přeplněná, registrace mají měsíční limit, který bývá naplněn již v polovině měsíce a samotný porod bývá sázkou do loterie, často se prý stává, že pro stop-stav odesílají jinam. Nastává tak poněkud hořký paradox, že mimopražské ženy jezdí rodit do Prahy a pražandy pak provozují v bolestech porodní turistiku po celých středních čechách; Mělník, Brandýs, Příbram, Benešov. No comment.

I tak jsme se rozhodli risknout a zaregistrovat se v porodnici našemu srdci i bytu nejbližší - Podolí. Ihned po našem prvním randez-vous s doktorem slávistou jsme se sebrali a jeli s mužem zkusit na blind Podolí, s tím, že se přinejhorším alespoň nasnídáme v nemocničním bufetu.
K našemu velkému překvapení nás bez front a čekání zaregistrovali a dostali jsme důležitou kartičku na obrázku s registračním číslem na rubu.

Tak to bychom měli. Zaregistrovaní jsme, v 9+5tt. Teď už jen aby bylo v termínu volno, dále byl volný nadstandard a porod byl téměř bezbolestný a netrval příliš dlouho. Ha ha ha ;)

Těhotenský průkaz

Pamatuji si, jak jsem se mooooc těšila na občanku, o tři roky později na řidičák a celkově mám moc ráda všechny průkazky a členské legitimace (éra rudých knížek mě už naštěstí minula).

Ale ještě nikdy jsem se tak netěšila, jako právě v těchto dnech na Těhotenský průkaz.
Dostala jsem ho zcela nečekaně při návštěvě poradny za účelem prvních krevních odběrů. Kdybych bývala tušila co mě čeká, jdu tam s mnohem slavnostnější náladou ;)

Takhle jsem se stavila pro žádanky do laboratoře, sestra mi dala instrukce sejít o patro níže, nechat se nabrat přednostně a pak se vrátít, že prý dostanu průkazku.
Tak jsem se úplně rozsvítila a zatímco mě laborantka mordovala lovením a opakovaným napícháváním žíly, zubila jsem se jako blázen a prohlížela si odevzdané vzorky moče pacientů v těch nejbizarnějších skleničkách, od Hamé, Hippu až po 0,5 l sklenici od Babiččiny tatarky.

Po návratu do poradny o patro výš mi sestra změřila pánev pelvimetrem a potěšila mě, protože bych prý mohla porodit středně velkého hrošíka. To mě zaujalo a rozhodla jsem se k tomu něco najít na netu:

Rozměry jsou čtyři a mají dané určité ideální hodnoty, kterým je dobré se co nejvíce přibližovat.
1.Mezi dvěma horními trny kyčelních kostí (distantia bispinalis): 26cm
2.Mezi dvěma hřebeny kyčelních kostí (distantia bicristalis): 28cm
3.Mezi hrboly chocholíku "boky" (distantia bitrochanterica): 31cm
4.Od 5.bederního obratle po sponu stydkou (conjugata externa): 20cm

Mé rozměry jsou 25, 32, 35, 22 a jelikož se v těhotenství pánev ještě dále rozšiřuje, mohla bych se teoreticky začít těšit na snadný porod.

Tak uvidíme za půlroku! ;)

No a tady je vytoužená průkajda.

9 a 10 tt

Trochu žulím psaní blogu, za což se omlouvám těm, kteří ho snad čtou, nebo dokonce i čekají na novinky ;)


Rozhodli jsme se s mužem, že pojedeme na pozdní dovolenou. Chtěli jsme nejdříve letět k moři, ale od zahraničí mě vzhledem k mému stavu odrazoval kdekdo. Navíc jsme nechtěli nechávat "samotného" našeho kocourka, tak jsme se rozhodli jet po Čechách, my všichni 3 a půl.

Vybrali jsme si velice pěknou chaloupku s krbem, zahradním grilem a krytým bazénem, na samém jihu Čech u rakouských hranic.

Volba to byla skvělá, relaxovala jsem jako nikdy. Chodili jsme po lesích, snažili se sbírat houby, (které kvůli suchému horku nerostly), grilovali po večerech, zajeli jsme do Rakous na výlet, navštívili moc pěkný Rožumberk a ještě hezčí Český krumlov a moooc si to užívali.

Sice jsem si hned první den vylomila stoličku vlevo dole a do bazénu nevlezla, protože mě dvakrát postrašilo nepatrné špinění a bála jsem se infekce, ale i tak to pro mě byla jedna z nejhezčích dovolených.


Ihned druhý den po návratu do civilizace jsem zavítala do první těhotenské poradny. Ještě nikdy jsem k lékaři nešla s takovým elánem ;) I když zároveň jsem měla docela strach, protože mi mizely těhotenské příznaky.

Můj nový doktor se ukázal být slávista, což nešlo v ordinaci přehlédnout a navíc mi při výpočtu porodu hned pověděl něco o Beránkovi, kterého čekám, takže fušuje do astrologie a horoskopů, což bylo roztomilé. Udělal mi onkocytologii a vytoužený ultrazvuk, na kterém jsme s manželem zase po nějaké době viděli našeho prcka. Brouček znatelně povyrostl, na celých 3,65 cm a měl už rysy človíčka, trochu se pohyboval a mával ručičkou, opravdu!
Nejdůležitejší pro mě bylo, že mu bilo srdíčko a byl v pořádku. Pan doktor všechno vyhodnotil jako vynikající, ale fotku mi nechtěl dát, protože se ještě ke všemu ukázalo, že je i pověrčivý ;)


Takže nyní nás čekají v 10+4 tt první odběry krve na pohlavní choroby, žloutenku, krevní skupinu a glykémii, 16.9. NT screening a 26.9. další poradna.


A co človíček v nadcházejícím 11 tt?
Trup miminka je stále silnější. Na pažích a nohou lze odlišit hýždě/ramena, lokty/kolena a prsty. Kosti jsou pevnější. Horní končetiny se vyvíjejí rychleji než dolní. Prsty na rukou jsou dlouhé a na jejich koncích se začínají vytvářet polštářky.
Většina vnitřních orgánů je již vytvořena nebo se velmi rychle vyvíjejí. Játra začínají produkovat žluč. Střeva jsou na svém místě. Ledviny začínají produkovat moč.
Jsou vyvinuty vnější genitálie i když zatím není možno rozpoznat pohlaví dítěte.
Vytvářejí se základy vlasů a základy všech 32 budoucích zubů miminka.

Na embryu je již patrně znát obličejová část. Jsou na ní patrné oči a uši. Vytvářejí se oční víčka, i když jsou stále otevřena. Hlava tvoří přibližně polovinu celého těla.
Srdíčko embrya se již formuje do čtyř komor. Na ultrazvuku je snadno vidět bijící srdíčko. Riziko potratu se snížilo na 1.5%.



Maminka
Placenta je zatím umístěna příliš nízko děložní branky, velmi rychle roste a je náchylná ke kontrakcím. Dejte proto pozor na přílišné namáhání bříška. Pokud chcete cvičit, vynechejte cviky na břišní svalstvo.
Tělo maminky je teď pod vlivem záplavy hormonů – změny nálad a pocitů, emocí. Je to normální, i když ne každá maminka to zažije. Záchvaty pláče nejsou nic zvláštního – přeneste se přes to.

Já se přes všechno přenáším pomocí jahodových nanuků Mrož nebo Míša ;)

V práci jsem ještě těhotenství neoznámila, chystám se na to až koncem září po výsledcích všech prvních vyšetření a především NT screeningu.
Oblečení je mi však v pase těsné; kalhoty, které mi normálně padnou přes boky mám zapnuté na gumičku. Pomalu se začínám poohlížet po těhotenském oblečení, vzhledem k tuzemským nehorázným cenám si ho objednám nejspíš přes přátele v zahraniční v Old Navy, Gap a Next, kde se dají džíny pořídit za 500 kaček a mají aspoň lichotivý střih a jsou kvalitní!

8tt

Wow!
Načínáme devátý týden!
Mimís měl 14.8. na utz 12,8mm a bylo mu upraveno stáří na 7+4!

Ve čtvrtek jsme absolvovali poslední kontrolu v Pronatalu a měli jsme štěstí přímo na MUDr. Mardešiče. Pan doktor nás okouzlil; všechno krásně vysvětloval a ukazoval a celkově je to prostě kabrňák. Jasně že všechno navíc bylo umocněno tím, že se mu náš prcek moc líbil a všechno označil za ukázkové.
Moc nám gratuloval, předal nám složku pro mého gynekologa a tím pro nás skončila kapitola Pronatal.
Už se jenom ve 12-13.týdnu půjdeme ukázat MUDr. Břešťákovi na genetický a NT screening na detašované pracoviště, ale do Pronatalu v Hodkovičkách se vrátíme až za čas pro sourozence.
Každopádně díky za zajímavou zkušenost a úspěšnou misi! ;)

Jen o dva dny později, v sobotu, jsme absolvovali v rodině křtiny. My s manželem ty chřesťanské tradice moc nemusíme, ale setkání s širokou rodinou a přáteli bylo skvělou půdou pro oznámení naší novinky. Navzdory přímo monzunovému dešti, který nám zhatil zahradní slavnost, se akce povedla a když jsme nastávající babičku a dědečka (tchánovce) obdařili zarámovaným oznámením o očekávaném příletu čápa, vypadalo to na slavnosti jako na aukci Kupkova Elevation, ostatně stejnou hodnotu obrázek pro prarodiče obrázek má ;)

7 tt

Dneska jsem těhotná 7+0, tedy 7 týdnů a 0 dní. Zítra to bude 7+1, pozítří 7+2.
A přitom jsem v osmém týdnu, to je chaos, co? ;)

A co je tedy nového?
Dneska jsem byla na kontrole na endokrinologii a byly mi zvýšeny dávky Euthyroxu o 100%, tzn. 100ug denně, 7xtýdně. Ultrazvuk ŠŽ v pořádku, TK 110/80. Tlak se mi upravil luxusně, mám radost.

Začínám mít žaludek na vodě. Ale ne pořád, ani apetit mě neopouští. Jen tu a tam mi něco jednoduše přelítne přes nos a pocítím něco jako kocovinu (takže důvěrný stav). Pomáhá mi vzduch, voda a něco šťavnatého, takže jsem začala jíst ovoce, což je u mě věc nevídaná, jsem spíš na zeleninu.

Několik fakt převzatých z miminka.cz:
Embryo
- Kolem tohoto týdne roste embryo asi milimetr za den (! diví se ještě někdo tomu, že spím i vestoje?). Velikostí připomíná třešni.
- Začíná se detailněji vytvářet obličej: je naznačen otvor pro ústa, uši, oči na obou stranách hlavy jsou zatím ještě uzavřeny a vrstva kůže nad nimi obsahuje černý pigment.
- Na končetinách začíná být rozlišitelné rameno a ruka, i když ta vypadá spíš jako malá ploutvička, nebo pádlo.
- Začínají se vytvářet první kostní buňky.
- Vnější podoba nervového systému je již téměř dokončena.
- 40. den od početí již mohou být zachyceny první mozkové vlny.
- Srdce je již rozdělené do dvou komor.
- Vyvíjí se pupeční šňůra, která bude zajišťovat zásobení dítěte živinami a kyslíkem.
- Pokračuje vývoj trávícího systému a začínají se vytvářet plíce.
- Embryo má ještě "ocásek", ale ten se už brzy ztratí, je to na embryu jediná věc, která se zmenšuje, všechno ostatní roste.

Maminka
Dochází ke změnám na čípku – vytváří se hlen, který uzavře cestu do dělohy a zvýší tak ochranu embrya před infekcí. Tento hlen - tzv. hlenová zátka - se uvolní až několik dní před porodem (její uvolnění pak bývá známkou blížícího se porodu).

Děloha už zvětšila svůj objem 2x (mě aspoň 4x, nedopnu už žádné kalhoty).
Objem krve se zvýšil o 10%

Tatínek
Jeho role je klíčová. Sice mu většinou nikde nic neroste a nezvrací, ale dohlíží na maminku, aby se měl mimík co nejlépe, dbá na to, aby maminka nedělala nic co ji nebaví, měla dostatečnou zásobu nanuků v mrožáku a drbe jí na zádech denně aspoň 15 minut, protože to miminku dělá moc dobře ;)

Těhotenský plurál - začátek mateřské demence?

Tak jsem se takhle v noci před předevčírem probudila s dost strašidelnými zvuky a tlaky v krajině břišní a tušila průser (doslova).
Vyběhla jsem na wc a fakt to byl průser. Bohužel se mi hned vzápětí udělalo parádně šoufl i od žaludku a tak jsem zase pro změnu druhým koncem vracela zpět do oběhu špagety bolognese, které jsem si s chutí dala k večeři. Podezřívám kečup, kterým jsem je ještě dochucovala, že už nebyl úplně košer.

Zmožená a vyčerpaná jsem se pak vrátila do postele i s kocourkem, který chudinka na mě čekal u dveří wc s ouškama staženýma dozadu a byl vyděšený, protože takové zvuky panička na wc doposud nedělala (nějak neumím prostě zvracet, dávím se u toho a vydávám zvuky jako tyranosaurus rex).

Manžel se na posteli otočil a s jedním okem napůl otevřeným se nadšeně zeptal: "tak co, už nám začaly nevolnosti?"

Tušila jsem, že v určitém stádiu se neubráním ztrátě singuláru a najedu na plurál, ale že můj manžel? A že s tím začal první a tak brzy? ;) A vůbec, jak mohl použít zájmeno NÁM, byl to snad on, kdo solidárně čekal za dveřmi wc s ušima dozadu a žalostně mňoukal? ;)

Pak jsem si ale uvědomila, že nešvar těhotenského plurálu jsem použila jako první já, když jsem tchýni napsala do mailu, že "....uvidíme, jak nám dopadne prohlídka". Snad "uvidíme, jak MI dopadne prohlídka, ne? Nebo budou dělat ultrazvuk mě i mému muži zároveň?" Musím se vzchopit, na mateřskou demenci ještě nemám nárok!

No nic, jdeme se najíst, máme hlad jak vlk. Jsem vlastně dobrá že říkám najíst a ne napapat, co? ;)

Hezký den!

6 tt - zprávy z (v)nitra

4. týden (6. týden těhotenství)
V tomto týdnu jsou již patrné záhyby, jakýsi žebrovitý útvar, ze kterého se později vyvinou čelisti, krk a obličejová část. Je zcela patrná rudimentární mícha, zárodek páteře a jakoby na břiše je patrná vyboulenina, což je vlastně rudimentární srdce. Embryo je celkově protažené s rozlišitelnou horní a spodní částí těla se špičatým ocáskem. Ve střední části se povrchová vrstva buněk začne skládat na dva podélné záhyby, mezi nimiž se vytváří zcela zřetelná rýha. Později se tyto záhyby spojí a vytvoří trubici, ze které se vyvine nakonec mícha. Na jejím konci se začne rozšiřovat a vytváří základ budoucího mozku. Z ostatních, původně povrchových buněk této střední části se začnou vyvíjet nervová vlákna. Přísun živin pouze transportem přes povrch embrya pro všechny jeho buňky již začíná být limitujícím faktorem pro další vývoj, neboť narůstá jeho tloušťka. Proto se zrychluje vývoj placenty a pupeční šňůry.

V tomto týdnu je žádoucí zvýšit příjem kyseliny listové na hodnotu 0,4 mg denně a tuto dávku udržujte minimálně do 12 týdne od oplodnění (14 týdnů těhotenství). V počátečním období vývoje plodu může dojít k rozvoji neurologických vad například rozštěp páteře. Dostatek kyseliny listové v potravě je účinnou prevencí proti těmto vývojovým vadám. Uvedené množství lze obtížně zajistit pouze z potravy, zařazují se tedy vhodné doplňky stravy.

Embryo dosahuje délky přibližně 4 mm a jeho váha ještě nedosahuje ani 1 gramu.

Co se týká maminky, měří stále stejně, zato ve váze dělá mnohem větší pokroky ;)
Není se ale čemu divit. Během včerejška ve mě například zmizela zmrzlina Haagen Däzs, švestkový koláč od maminky, španělský pták s kuskusem, malinový kefír, ovocný salát s jogurtem a hovězí na cibuli s rýží z Bei Dai He (asi jediná čína v Praze, která má s čínou opravdu něco společného, navíc právě hovězí na cibuli chutná navlas stejně, jako hovězí na cibuli v jednom čínském bistru v Paříži na Rue Saint - Lazare..chytá mě nostalgie..)
Začínám se docela těšit, až mě přepadnou nevolnosti a přestanu plácat jedno přes druhé. A vzhledem k tomu, že se mi začíná vyostřovat čich natolik, že si připadám jako Jack Nicholson v hororu The Wolf, cítím cokoli na sto honů, tak se dá očekávat, že můj citlivý sosáček začne velmi brzy vůně selektovat a některé razantně odmítat ;)

21 den po ET - JSEM TĚHOTNÁ!

Dnes měli jeden z nejkrásnějších dní a navíc důležitý milník v životě - dozvěděli jsme se, že budeme tři.
Teda s naším mazlíkem kocourkem 4 :)

Ale postupně. Ráno jsem si dali s manželem kafe a vyrazili jsme na odběr krve na endokrinologii. V těhotenství, speciálně v začátku, je nesmírně důležité dobře dávkovat hormon štítné žlázy při její nedostatečnosti (můj případ), tak proto.
Z Libuše nám to krásně vycházelo rovnou do Modřan na ultrazvuk do Pronatalu, byli jsme tam autem za 5 minut i s výběrem v bankomatu.
Původně jsem měla jít k doktorovi Kultovi, který dnes dělal ultrazvuky, zatímco doktorka Slámová měla ve vedlejší ordinaci IVF poradnu. Ale líná huba, holé neštěstí, říká se, a tak jsem ukecala recepční, aby mě šoupla do desek MUDr. Slámové, a pak ještě jednou žadonila i u sestřičky. Moc jsem chtěla paní doktorce případně poděkovat a dopřát jí vidět výsledek svojí práce, přece jen mi dělala OPU i ET. Naštěstí mi všechny zúčastněné vyhověly a vzaly mě. Dr byla skvělá, na monitoru nám ukázala dutinku, kterou nazvala žloutkovým váčkem. vysvětlovala nám, že je ještě příliš brzy na srdeční akci, ale všechno vypadá moc dobře. Pak najednou zastavila snímač a říkala, že se už dá zachytit jemné tepání, a ukázala nám nenápadné blikání na jedné straně dutinky. Ačkoliv je naše bublinka jen asi 5 týdnů stará, je to bojovníček a už má srdce jako zvon, úplně mě to dojalo! A když jsem viděla doktorku a sestřičku, jak se obě upřímně radovaly, měla jsem z toho veliký knedlík v krku a skoro jsem nemohla ani pozdravit na rozloučenou.

Manžel byl taky naměkko. Absolvoval se mnou celý utz a pak si hrdě odnášel z Pronatalu fotečku svého prvního potomka, pyšně, jako prvnáček nese na konci roku svoje první vysvědčení :)
Po utz jsme zašli na pozdní snídani a moje polovička si k pomerančovému džusu objednala vodku. Servírka nepokrytě káravě zastřihala obočím, ale pak si všimla, že si manžel zamilovaně prohlíží fotku z utz a hned se rozsvítila a zasypala nás gratulacemi, bylo to moc hezké, nejsem u čechů moc zvyklá na takovéto osobní chování a vřelost.

Takže dneska byl nádherný den, na který budem dlouho vzpomínat. Dej Bůh, aby všechno pokračovalo tak krásně a ukázkově i nadále!

20 den po ET

Neděje se nic zvláštního.
Cítím se pořád premenstruačně, se vším všudy. Žáha mě přestala pálit, což je mi trochu líto, protože to byl kromě spavé nemoci a těch ohromných prsou, která by mi záviděla i Dolly Buster, jediný příznak toho, že se v mém těle něco děje.

Takže už aby bylo zítra. Navíc jsem ráda, že jdu k lékaři už zítra i z toho důvodu, že mi dochází Utrogestan. Poslední 2 tobolky si vezmu dnes.

Jinak dál popíjím "čaj pro těhotné", což je směs z šípků, rooibosu, plodu černého rybízu a meduňkové nati.
Nedokážu se přinutit k pojídání ovoce, a tak aspoň popíjím ovocné biošťávy a biojogurty od Olmy, protože jí věřím deklarovaných 20% ovoce, což se nedá říct o mnoha jiných.
To je zatím v kostce všechno, hlavní a určitě zlomové - ať už to dopadne jakkoli - novinky, nás čekají zítra dopoledne.

19 den po ET

Raději házím nový testík, (který díky bohu sílí čím dál víc), aby si skalní čtenáři (tímto zdravím Popelku a další) nemyslely/i, že se stalo něco zlého. Je hezké, že na mě myslíte!
Daří se mi tedy naštěstí dobře, vedra snáším perfektně (s pupíkem by to bylo horší), ale co mi "komplikuje" život, je spavá nemoc. Moje drahá děvčata, která se chystáte na IVF, zařiďte si svůj život dopředu tak, aby bylo všechno hotové, protože jestli budete (ne)fungovat jako já, tak po návratu z práce se jen převléknete, něco pojíte, skouknete zprávy, a pak najednou cvak, je půlnoc, manžel vás polospící převede do koupelny, kde si vyčistíte chrup a pak plynule navážete na poslední sen.
Můj muž se cítí jako Robinson, sedí tady po večerech sám, přepíná kanály, smutně na sebe s kocourem koukají - panička není - a já jim do toho občas zachrápu chr chr.
Zato ráno, ráno mám energie, že bych mohla skály lámat! Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy vstávala bez budíku před sedmou, byla čilá a nezívala! No asi naposled v raném dětství, protože jinak jsem typ sova, večer ožívám a ráno bývám naprosto nepoužitelná a vstávám jen velmi ztuha!
Prostě JINÝ STAV! ;)

18 den po ET - DEN TESTOVÁNÍ ;)

Dnes nastal DEN TESTOVÁNÍ a tak jsem vzala svůj nejlepší a nejdražší test, žádný proužek ale midstream, a světe div se, je pozitivní ;) Juchů ;)

A tak jsem volala do Pronatalu že se objednám na pondělní ultrazvuk, načež mi sestra nabídla termín zítra, pozítří, nebo čtvrtek!
Je nad slunce jasné, že nejdraději bych šla hned zítra, ale nakonec jsem si vybrala čtvrteční termín, aby bylo vidět alespoň něco, i když sestra byla docela sebevědomá a řekla že určitě, minimálně budeme moct potvrdit nitroděložní těhotenství.
Tak, 31.7. v 8,30! Howgh!

17 den po ET

Nejbližší rodina už byla obeznámena s tím, že to s námi vypadá slibně. S tím souvisí to, že maminky jihnou a tak se mi sešly čerstvé borůvky prý coby zdroj železa, zmrzlina Hagen Dazs, aby nám čekání lépe utíkalo, švagrová udělala vaničku hummusu, dále tu přistál koláč zvaný prošívaná deka a včera v 9 večer dokonce ještě teplé kapustové karbanátky, na které, nevím, jak to tchýně věděla, mám chuť už pěkných pár dní!

Test díky Bohu sílí, únava přetrvává a začala mě šíííleně svědit prsa, v důsledku čehož se každou chvíli mimoděk důkladně podrbu, což třeba při rozhovoru vypadá komicky a nevím, jak to budu dělat zítra v práci.

16 den po ET

15 den po ET

Máme tady 15 den po transferu, další hezký test a pálení žáhy ;)

Do sekce "po ET" jsem zpětně sepsala svoje dietní tipy na prevenci OHSS. S odstupem více než měsíce můžu říct, že dieta s vysokým obsahem bílkovin zřejmě zafungovala a vyplatila se! Neměla jsem ani náběh na OHSS, přestože mi ho lékaři kvůli polycystickým vaječníkům předvídali.

14 den po ET

Velikou radost mi udělal dnešní výsledek krve, svědčícím o nárůstu hCG, resp. prosperujícím začátku těhotenství.

A protože jsem šííííleně netrpělivá, nedisciplinovaná a zvědavá jako opice, snažím se odvodit si z nárůstu hCG, zda se jedná o vícečetné těhotenství, či nikoli.
Na internetu jsem našla šikovnou kalkulačku, která dokáže vyhodnotit a zanalyzovat výši a nárůst hCG.

Moje hCG vyhodnotila jako nadprůměrné, ale pořád v mezích "singleton" = 1 mimi. Uvidíme dál!

13 den po ET

12 den po ET

Dobré ráno.

Testování z ranní moči už asi bude patřit k mým ranním rituálům až do porodu ;)
Nedá mi to, abych se prostě nepodívala, že TO tam pořád je... dnešní čárečka je opět sytější, bohužel z neznámého důvodu to na scanu není vidět, naskenované testy podle mě vypadají identicky :) O víkendu seberu všechny proužky, tak jak nám tu leží u PC a neskenuji je pohromadě, snad ten vývoj bude vidět.
Výhodou mnoha použitých testů je, že jimi potom v originální formě podaruji nejbližší příbuzenstvo. Ale až po srdíčku!

Mému muži začíná pomalu docházet status quo. Je očividně šťastný a nemůže se dočkat až uvidí mimi na ultrazvuku. Snažila jsem se ho varovat a připravit na to, že za 14 dní neuvidíme malého človíčka, kterak si cucá paleček a mává na nás, ale něco jako poskakující kaši z ovesných vloček s černou dírou uprostřed.
Dokonce jsem mu našla na internetu fotku plodu ve stáří 4 týdnů, abych ho připravila na to, že jeho syn nebo dcera teď vypadá jako nevyloupaná kreveta v chilli marinádě.
Přesto se těší a vyjedná si v práci volno na celý den ;)
Snažím se naše nadšení držet na uzdě, ještě není nic vyhráno, ale je to těžké a neubráním se zatetelení, když mě zabolí prsa, nebo se ozve jiný příznak.

Hezký den!

11 den po ET

Pro všechny kdo mi drží palce mám krásnou zprávu, že krevní test na hCG byl pozitivní a měl ukázkovou hodnotu 186,4! Ještě je před námi dlouhá cesta, ale lepší start jsme si nemohli přát.
Díky Bohu!

............

Dobré ráno.
Už dlouho jsem nevstávala ráno před šestou, ale měla bych si začít zvykat ;)
Běžím na krev a doufám, že se vrátím s dobrými zprávami.
PS: test v příloze ;)

10 den po ET

9 den po ET

Dobrá nálada se mě drží, aby ne, dnešní čárka na testu je zase o malilinko silnější, což jsem ani nečekala, hCG roste o 60% každý druhý den, takže skutečnou změnu bych čekala spíše zítra.

V noci jsem měla dost divný sen, zdálo se mi, že jsem přijela pozdě na inseminaci v Pronatalu, ovulace v plném proudu a doktorka Slámová mi podala katetr se stříkačkou plnou spermií a řekla mi, že si IUI mám udělat doma :D Jela jsem dvěstě v městě-třista z místa zpátky domů, abych to stihla a neprošvihla ovulaci. Naštěstí mě probudil kocourek svým protahováním přes půlku postele a tak ani nevím jak to dopadlo, naštěstí ;) Už mi docela dost haraší, co?

Děkuju za vaši podporu kterou mi projevujete ve formě hezkých vzkazů a nepřestávejte držet palce, je to teprve začátek...

Hezkou sobotu!

P.S.:
hodně "umělinek" po embryotransferu přemýšlí kdy je správný čas na testování. Je opravdu jen málo těch, které jsou ochotné a po tom všem trpělivé čekat 3 týdny, tak, jak doporučují lékaři ;)

Ačkoli hodně z nás přemýšlí, zda testovat ten který den od transferu, a přikládáme důležitost délce kultivace, ve skutečnosti je potřeba vzít v úvahu den ovariální punkce, kdy byla odsáta vajíčka a tentýž den oplodněna. Tento den (OPU) se počítá jako OVULACE a první den stáří zárodku, proto až budete později pracovat s nejrůznějšími kalkulačkami o vývoji embrya a výpočtu stáří plodu a termínu porodu, pracujte s takovými kalkulačkami, které nepočítají od prvního dne vaší poslední menstruace, ale od ovulace, jako např. zde.

No a v neposlední řadě si ze mě neberte příklad, já jsem ze specifických důvodů a charakterových závad ;) testovala 12 dpo a 8 den po ET, ale v ideálním případě bych měla počkat do 14 dpo a 10 po ET, na čemž jsme se ostatně shodly v mé minianketce.
Není to sice zorvna můj případ, ale vím, že hodně děvčat se pak nad slabě pozitivním testem vystresuje na maximum, protože se bojí scénářů od mimoděložního, biochemického a neprosperujícího těhotenství, až po halucinace.
Tak. Dokázala jsem vodu a jdu se napít vína ;)

8 den po ET

Včerejší deprese vykulminovala natolik, že jsem se rozhodla skočit si ráno na krev a pokud bude jasně negativní, ukončit svoje napjaté očekávání a moct zase začít "normálně" fungovat.

Ráno jsme ale trochu zaspali, ze zkušenosti vím, že u nás na klinice je v labu kolem osmé narváno, a tak jsem zůstala doma a ruka nenechavka riskantně sáhla po Mamatestu.

No a tak jste první kdo ví, že mám tenoučkého ducha na testu 8 po ET ;)

Bůh dej ať to vydrží, čárka sílí a hcg stoupá...

7 den po ET

Opět mastím do práce, přestože bych mohla spát asi nonstop.
Včera večer jsem usnula na sedačce brzy po hlavních zprávách a pak si jen pamatuji, jak kolem mě chodili manžel i kocour, a já se nenechala vůbec rušit, jen jsem občas otevřela oko, podívala se na telku, zjistila, že už zase běží něco jiného a otočila se na druhý bok.
Prsa jsou citlivá čím dál víc. Dneska nad ránem už jsem si je při otáčení musela různě aranžovat a skládat ;), protože už nejde si je jen tak přilehnout, to bolí. Neumím si představit, jak asi bolí prsa těhulky a kojící maminky, to musí být něco!

Tak já běžím vydělávat ;) Zatím!

-----------
Ach jo, úplně mi nějak došla šťáva, nebo nastoupil PMS v plné parádě.
Jsem nervní, popudlivá a honí mě mlsná. A nějak nevidím světýlko na konci tunelu.
Nejraději bych si nalila dvojku a odpálila pořádný cigáro, protože těhotně se necítím ani v nejmenším :'( A navíc si masochisticky pročítám diskuse o IVF, kde trčí děvčata po 3-6 neúspěšných IVF, a sadisticky se posmívají "prvoIVFkářkám", které hoří nedočkavostí testovat 8 den po transferu a hlídají každé píchnutí. Jednak mě popouzí, když "kráva zapomněla, že taky byla teletem", ale zároveň hluboce chápu jejich rozpoložení a považuju za tragédii, že někdo opakovaně zkouší štěstí v IVF jako jiný ve Sportce :(
Nesnáším fňukání a kňourání, ale fakt se mi nějak nedaří být nad věcí a chci, aby to už bylo za námi...ach jo..

6 den po ET

Jdu do práce.
Cítím totiž, že za a) lenivím, za b) nudím se.
V práci zaměstnám hlavu a přijdu i na jiné myšlenky. Když pojedu jen na půl plynu, nemůže se nic podělat.
Taky se navíc chci vyvarovat situaci, že bych v neděli měla negativní test a v pondělí hned šla po dvou týdnech do práce, to by asi bylo peklo, příliš "radosti" najednou :/

Ohledně mých příznaků stále nic pozoruhodného. Jsem sice spavá, ale to dělá Utrogestan, to vím už ze zimy, a bolí mě prsa, ale taky nic nového pod sluncem.
Bože tohle je napínání... nic pro člověka bez špetky trpělivosti, jako jsem já! ;)

o 12 hodin později...

Práce bylo docela velké soustečko. Jsem zlenivělá, ospalá a byla bych bývala šla domů spát už v poledne ;)

Odpoledne jsem si u kafe našla zajímavou anketku na jednom zahraničním webu; předmětem ankety bylo, kdy respondentky testovaly po přenosu embryí a s jakým výsledkem. V úvahu se přitom brala i doba trvání kultivace (šlo jen o 3 den opo OPU)

Z 227 respondentek vyšly docela zajímavé výsledky; hodně z nich testovalo buď extrémně brzo (už kolem 7 dpt), anebo si naopak počkaly až na krev.
Každopádně šokující bylo, že 51 z nich, celých 22.47%, objevilo // už právě 7dpt, zatímco 10 den jen 15.36%.

Později sem hodím odkaz, ale až poté, co sama zahlasuji během několika dní ;)

5 den po ET

Hned poránu potěší následující článek

Aspoň nějaká útěcha, kdyby neklapl první pokus a došlo na KET.


Vpoledne jsem měla další dětskou návštěvu, tentokrát kamarádka s 3měsíčním prckem taky z IVFka. Malej je úúúúúúúúžasnej, ale je to takovej nezmar, moc nespinká a vyžaduje hodně pozornosti, protože už chce bejt velkej kluk a sedět, hrát si a ne jenom furt ležet ;) A tak musím říct, že jsem po 4hodinové návštěvě byla docela vycuclá, i když příjemně, samozřejmě.

Náš kocourek byl miminkem nadšený a hezky ho hlídal :)



A takhle se našemu ďáblíkovi líbí dětské plenky ;)

4 den po ET

Čas se pořád vleče a tak byla vítaným rozptýlením návštěva švagrové s téměř ročním chlapečkem.
Během jeho pobytu bohužel zjišťuji, že nemáme úplně "baby-friendly" domácnost, ačkoli jsem při rekonstrukci a zařizování s dvěma kousky počítala. Například přestože je sklo na konferenčním stolku v obýváku bezpečnostní, není odolné vůči dětským špinavým opoceným tlapkám, stejně jako zrcadlová skříň v předsíni, nebo koupelně. Satinato výplní dveří sice taky vypadá fantasticky, ale až budu máma, je jasné, že v jedné ruce budu mít plenu na frňáčky a v druhé švédskou utěrku na leštění ;)

A teď z jiného soudku.
Na mém oblíbeném Babinetu vyšel před pár dny hezký a povzbuzující článeček.

Jinak pociťuji větší únavu, po obědě jsem spala dvě a půl hodiny, ale kdo by nespal ve včerejším počasí, když má možnost, že jo ;)
Podbřišek mám citlivý a určitě tedy cítím prsa, ale obojí patří mezi moje klasické premenstruační příznaky, takže bohužel opravdu necítím nic, co by napovídalo, jak to se mnou je.

po ET

Pamatuju si, jak se mi vlekl čas, když jsem před lety jako čerstvě zamilovaná počítala dny do setkání s mým manželem a každá minuta jako by neměla 60 vteřin, ale 600.
No a teď to je tady znovu, z manžela už se mi sice ruce neklepou, i když se za ně držíme ;) ale vůbec nemám tucha, jak přežít období do testu, který si navíc udělám ještě o týden dřív, než mi vůbec doporučili v Pronatalu!

K mému režimu po ET: První den jsem zodpovědně ležela, druhý den už jsem měla na návštěvě mamku a s tou jsme "klepaly" jako správné klepny u kuchyňského stolu a pak jsem zase polehávala.
Třetí den po přenosu už jsem ustlala postele, utřela prach, naložila pračku, vyleštila zrcadlo a umyla umyvadlo, vyčistila sklokeramickou plotnu a okolí, vycídila digestoř a dřez a to všechno míííírnýýým tempem a nic jsem nezvedala!
Manžel pak vyluxoval, vytřel, pověsil prádlo, umyl vanu, skočil s odpadem a otáčel kuře sweet chilli a servíroval s bio kuskusem.
Přesto jsem začala cítit podbřišek.
Mimojiné jsem začala cítit i prsa. Ale ty cítím vždy několik dní do nástupu MS, takže se tomu asi nedá přisuzovat žádná váha, ale stojí mi to za záznam: prsa + podbřišek, 3.den po ET.

Medikace po ET:
Utrogestan 2-0-2
Prednison 1/2 x denně
MagneB6 1x denně
Listovka 400 1xdenně


Bohužel už jsem jednou Prednison vynechala, musím si udělat tabulku a odškrtávat si to, když jsem blbá ;)

Životospráva během stimulace a po ET

Všechny určitě logicky napadne, že důležité je se šetřit a chovat se tak, jako bych už byla těhotná.
Zvláštní pozornost si přesto zaslouží především bílkovinná dieta, kterou jsem se (úspěšně - toto píšu zpětně) snažila předejít obávanému hyperstimulačnímu syndromu (OHSS). Zjednodušeně řečeno při něm jde o stav, kdy jsou vaječníky přehnaně "nabuzené", jsou zvětšené, do břišní dutiny se uvolňuje tekutina a v úplně extrémních případech jde o stav život ohrožující, takže je nutné mít stav pod kontrolou, jakmile se objeví první náznaky OHSS.

Pro mě už byla dostatečně velká hrozba to, že by mi po ovariální punkci a kultivaci embrya nepřenesli zpět do dělohy, ale zamrazili by je a transfer by se konal s odstupem 3 měsíců, poté, co by vaječníky chytily druhý dech.
Takže jsem raději dříve nežli později zahájila dietu a pokud vás čeká stimulace a chcete se vyhnout komplikacím, házím v plac své osvědčené tipy:

- od prvního dne stimulace jsem pila více než 3 litry vody, když byla horka, pila jsem ještě víc.
- každý den jsem měla porci masa, zvláště hovězího nebo kuřecího.
- obden pak luštěniny, především čočku. Nakyselo, s česnekovo-cibulovou jíškou, nebo jako salát.
- i svačiny byly zdrojem bílkoviny. Pokud se vám nechce do kvalitní šunky (např. od kosti, versaillles) tak zkuste otoastovaný celozrnný plátek chleba a na něm plátky Šmakouna, plátky rajčete, nasekaná bazalka a zakápnuté olivovým olejem.
- velmi oblíbenou svačinou byl Cottage
- tvaroh, jogurty, kefíry.
- obden vejce. Pokud se bojíte cholesterolu, vyhoďte žloutek. Omeleta z bílků s hořčicí, jarní cibulkou a slunečnicovým chlebem je netušená ňamka ;)

Pokud myslíte, že byste takovou dietu po období stimulace a post-transferu nezvládly, kupte si alespoň v lékárně sušenou bílkovinu Protifar. Bílkovině prodávané na pultech fitcenter bych se vyhnula.


Tak hodně štěstí!

Fáze OPU-ET

Celý IVF cyklus začíná nabírat ty správné grády!

10.7. - 17DC
Tak už se hlásím jako 3v1!!!
Radost mi ale kalí fakt, že ze 14 vajec superior kvality se přirozeně oplodnilo pouhé jedno, které se navíc po 20 hodinách přestalo vyvíjet.
Metodou ICSI se z deseti oplodnilo 8, dvě mi byla zavedena a 6 jsme poslali na výlet na severní pól, aby bylo na bratříčky. V budoucnu jim to příkoří vynahradím a budu je vozit každé léto k moři, slibuji, eskymáčci moji.
Jinak ET mě překvapivě bolel. Nevím proč, vyšetření zrcadly mě nikdy nebolelo, ale tentokrát byl každý milimetr jako otáčením šroubováku. Skoro to vypadalo, že do mě doktorka kanylu nedostane, dokonce si řekla o "zavaděč", ale naštěstí jí nástroj ani nestačili přinést, zařvala JSEM TAM!, pokyn přinést zavaděč se zase řetězově odvolával. Nevím proč, ale nechtěla jsem se seznamit se zavaděčem, znělo mi to jako rozparovač.
Pak mi ukázali embryjka. Byla jsem ještě malinko otřesená bolestí z přenosu, ale i tak mě dojímalo vidět dvě malé svítící tečičky na monitoru. Byli jako by se drželi za ručičky, vedle sebe, a já opravdu zatoužila, aby zůstali oba, celých 9 měsíců a celý další život.

9.7. - 16DC
Pořád se pokračuje v kultivaci, ale už mě pozvali na čtvrtek na ET. S sebou si mám vzít 8 očí ;) To znamená, že embryií k zamražení bude víc jak 5, ale s tím docela počítám.
Celkově nás tedy celé IVF bude stát 15,5 tisíce, což je skvělé!

8.7. - 15DC
Volala jsem do IVF laboratoře a jak se dalo předpokládat, neřekli mi víc, než že se embrya vyvíjí dobře a pokračuje se v PK, tedy prodloužené kultivaci.
Dál popíjím kontryhel, aby měli embroušci měkké postýlky a piju hodně vody.
Náš kocourek je strašně hodný, jako by tušil že se o něco velkého jedná; chodí se hodně mazlit a leží vedle mě když si dávám šlofíky během dne. Je to zlatíčko!!!

IVF Step by step (day by day)

Než začneme, ujasněme si základní pojmy a zkratky:

IUI - intrauterinní inseminace (oplodnění za pomocí kanyly přímo v děloze ženy v době ovulace)
IVF - In Vitro Fertilization - mimotělní oplodnění
OPU - ovum pick up - získávání vajíček z vaječníků transvaginální punkce
ICSI - intracytoplasmatická injekce spermie
AH - asistovaný hatching
PK - prodloužená kultivace
ET - embryotransfer
KET - kryoembryotransfer (rozmražená embryjka)
CAR - centrum asistované reprodukce, v mém případě Pronatal

A teď čtěte pěkně od spoda, jak jsou příspěvky řazeny.


A tohle plus mínus jsem si píchala do břicha.


6.7. 13 DS, den OPU
Ráno vstávám po šesté, najednou se mi nikam nechce. Holím se ve sprše, myju si vlasy, a bolí mě v krku, což mi na náladě nepřidává. Jestli budu mít virozu, bojím se že to ohrozí výsledek.
Do Pronatalu jsme dojeli přesně na půl osmou, spěšně jsem se rozloučila s manželem a zmizela v útrobách zařízení, zatímco manžel šel čekat na spermiogram.
Svlékám se do naha v malé šatně, kde jsou skříňky, připadám si jako na cvičení nebo na plavání :) Akorát že místo plaveček si navlékám světlezelený mundúr s výstřihem na zádech až k zadku. Vybrala jsem si ze všech jednobarevných mundúrů jediný s jemným proužkem, pro štěstí. Na nohy si dávám malé sportovní ponožtičky a hodím oko na modlitební knížku, kterou jsem si před lety přivezla z Israele. Ještě než mě sestra odvedla na dospávací pokoj, bafla jsem na manžela do čekárny a předvedla se mu v sexy šatičkách ála Pronatal haute couture ;)

Na pokoji pak čekám spolu s pěti děvčaty jako na porážku. Začínám mít strach, ale zase ne takový, že bych nejraději utekla, to ne.
Snažím se číst si módní časopis, ale vůbec se nesoustředím a navíc mi v tu chvíli přijde strašně plytké číst si jestli se nosí plavky s flitry nebo korálky, a jestli zlaté nebo tyrkysové. Nejedu na dovolenou s milencem, ale jdu maximálně vstříc tomu, abych počala nový život, nového člověka, možná dva! ;)
Pak se daly věci do pohybu podle následujícího schématu: paní v andělíčku odejde po svých sama na sál a nejdéle za 20 minut se dveře otevřou a paní vezou zpět na lůžku, hluboce spící. Krátím si čas konverzací s těmi, které ještě bdí a záhy chápu, proč jsem jediná nervózní - všechny už to mají několikrát za sebou. Na jednu stranu super, vidím, že můžu být klidná a nic to není, na druhou stranu se mi chce téměř brečet nad tím, že je tam některá už po šesté!!! Byla jsem jediná "prvnička" a moc mě to znervóznilo :(
Díky tomu, že jsem si v pátek píchla Pregnyl později, jdu na řadu poslední. Těsně předtím než jdu, se už zcela probouzí první uspaná, španělka Anna. Máme spolu milé intermezzo, bavíme se anglicky, podávám jí vodu, a Anna mě utěšila, že už má doma holčičku z prvního IVF v Pronatalu. Přejeme si navzájem hodně štěstí a za chvíli Anna odchází do šatny a já na sál.
Tam už je opět doktorka Slámová, moje oblíbenkyně. Z ultrazvuku bylo vidět, že nadílka bude pěkná, ale dříve než jsme to stačily nějak probrat, slyším jak mě budí a oznamují odsátých 35 folikulů! :) Chabě zavtipkuju že jsem parádní nosnice, dostávám led na břicho s informací, že po takovém rozsáhlém odsátí asi budu mít velké bolesti.
Žádné bolesti se naštěstí nedostavily, ještě jsem si asi hodinku pospala a pak mě MUDr. Slámová propustila domů s tím, že máme získaných krásných 24 vajíček! A že fandí tomu, aby proběhlo ET začerstva! Dohodly jsme se, že 10 necháme oplodnit metodou ICSI a 14 dáme šance přirozeně. Slibuji dál držet dietu a pít a dostávám Utrogestan, aby se začala připravovat sliznice, dále Prednison a mám si zavolat v úterý a poptat se, jak se daří embryjkům.
Doma odpočívám, manžel mě obskakuje, a cítím se skvěle. Břicho téměř necítím a nešpiním ani nekrvácím. Super!




5.7. 12DS
Piju jako prokopnutá a manžel mě bere v sobotu na velký biftek do Dockhouse, abych měla bílkoviny.
Večer si dávám sklenku červeného vína, doufám, že na dlouho poslední, ačkoli jsem milovnice kvalitních červených vín a popíjení po večerech s manželem mi bude chybět ;)

4.7. 11DS
Opět se opakuje ranní krev a odpolední ultrazvuk.
Krev mi opět bere stejná sestřička a ještě směle komentuje moji modřinu: "jéé koukám e jste nějaká rozpíchaná!" Koušu se do jazyka a nic jí nevyčítám :)
Odpoledne mě přijímá doktor Kult a má velmi dobrou náladu, protože odjíždí na dovolenou ;) Vtipkuje a všechno vidí velmi pozitivně. Pak ale začne počítat folikuly a jemně mě připravuje na situaci, že jich bude nadměrný počet. V takovém případě by mi prý odsátá vajíčka oplodnili a zmrazili a přenesli v jiném cyklu, až si vaječníky odpočinou. Odkývla jsem mu to, ale vnitřně jsem byla rozhodnutá podstoupit přenos "začerstva", i kdybych měla podepsat nějaké riziko.
Doktor Kult mi dal poslední instrukce na nedělní OPU a já už se těším jako školačka.
Dostala jsem taky injekci Pregnylu, kterou jsem si měla píchnout v pátek ve 21.00. Bohužel jsem usnula u televizních zpráv a vzbudila se po půl desáté, to je neuvěřitelné! To mě asi v neděli nepochválí!

2.7. devátý den stimulace
Po sedmé ráno kmitám z domu a jedu do CARu na krev. Je to důležité kvůli monitoringu hladiny hormonů. Bohužel mě píchá mladá nezkušená sestřička; je velice milá, ale neumí to. S jehlou v žíle manipuluje, nešetrně napichuje zkumavku a po jejích zásahu vypadá moje předloktí dost zuboženě, jedna velká černá modřina.
Odpoledne ve 13.00 se vracím do CARu na ultrazvuk. Vítá mě moje oblíbená doktorka Slámová, ale nemá pro mě úplně dobré zprávy. Podle výsledků krve i utrazvuku musíme přitvrdit ve stimulaci a odložit OPU o nejméně dva dny. Sama jsem na ultrazvuku viděla, jak se v mém břiše třese stěží 7 folikulů, které by stály za řeč a měly kolem 14mm. Endometrium je hezké, má 11mm. Dokupuji další dávku Menopuru a pokračuji.

27.06.-1.7.08 (4.-8.den stimulace).
Vše probíhá v pořádku. Každý den po návratu z práce kolem šesté večer píchám, v pondělí ráno už jsem přidala Orgalutran, říkáme mu s manželem Orangutan.

26.06.08 - 3.den cyklu, 2. DS
První injekce Menopuru píchaná doma. Celá procedura mě moc baví, vždycky jsem si ostatně jako malá hrála výlučně na sestřičky nebo doktorky. Moje četné pobyty v nemocnici když jsem byla malá, se na mě trochu podepsaly ;) Dneska jsem ráda, protože si bez zaváhání dokážu píchnout. Zaváhám jedině tehdy, když nevím, do které ze svých tří pneumatik jehlu vpravit. Leták hovoří o kožní řase, ale já mám řasu od prsou po kolena, místy patřičně nařasenou. Nakonec píchám do míst pod pupík a zapisuji si přesný čas i píchanou stranu, správně tuším, že koncem stimulace už v tom má člověk hokej.

25.06.08 - 2. den cyklu, 1. den stimulace
Dostávám rozpis léků na krátký protokol.
Podle něj si budu několik dní píchat Menopur, pak v kombinaci s Orgalutranem, abychom zamezili předčasné ovulaci.
První injekci mi míchá sestra v ordinaci, ukazuje jak se ředí a na pohled poněkud složitě přelévá sem a tam, a pak mi ji píchla. Po jejím vpichu mi zůstává modřinka, což se mi později ani jednou nestane, když si píchám sama, musím se pochlubit.
Zahajuji zároveň proteinovou dietu a piju přes 3 litry vody, abych se vyhnula nebezpečnému hyperstimulačnímu syndromu, ke kterému mám díky polycystickým vaječníkům sklony.


24.06.08
Moje přání bylo vyslyšeno, kéž by to tak pokračovalo! ;) Dnes jsem 1. den cyklu (1DC), menstruace přišla dokonce o pár dní dřív.
Volala jsem do CARu, zítra mám vzít manžela pod peruť a dostavit se pro rozpis léků.

20.06.08
Na svůj IVF cyklus jsem se těším úplně neuvěřitelně. Svých některých pochybností a obav se mi podařilo do velké míry zbavit a jsem optimisticky naladěná jako dlouho ne. Je to skvělé, protože jinak jsem pochybovačný nervák a to by nebyla ideální půda pro tak důležitý "projekt".
A taky jsem se nikdy takhle netěšila na menses! Doufám, že se nebude nikde toulat, opět se mi totiž natahují cykly.

Trocha retrospektivy

Musíme to vzít trochu pozpátku.
Asi do února, kdy mi nevyšlo IUI. Už když mi ji doktor Vobořil prováděl, byl skeptický a říkal, že pokud to tentokrát nevyjde, máme se doma vzhledem k mizernému spermiu domluvit nad IVF, a co víc, prý už je to rovnou na ICSI.

"Dřív zamrzne peklo, než bych šla na IVF, natož s ICSI", říkala jsem si v tu chvíli, ale přeci jen jsem si začala o IVF hledat informace. Nemohla jsem se nejdříve přenést přes fakt, že moje dítě vznikne na Petriho miskách, a že si ho neuděláme doma, z lásky, v naší posteli a našem voňavém povlečení ;)

Zároveň mi dost vadila představa související hormonální stimulace, několikanásobně silnější, než při IUI. Clostilbegyt jsem totiž snášela velmi špatně, dost jsem za pár cyklů užívání přibrala, měla jsem návaly vedra a i v únoru jsem větrala dokořán. Já, jižní typ, která je zimomřivá a péřovku nosí od října do dubna.

A následovala dvě hlavní bio-etická dilemata:
1. injekce ICSI bude "násilně" oplodňovat moje vajíčko laborantem vybranou spermií, pro mě něco jako nuceně domluvený sňatek, žádná vzájemná chemie, a to doslova. Přišlo mi to jako něco proti přírodě.
2. Co bude se zbytkem embryí, která nebudou "potřeba"? Není to, že je nechám zaniknout, podobné umělému přerušení těhotenství? A co když můj potomek se jednou ukáže jako pořádný zmetek, nebudu si vyčítat, že jsem měla "špatnou" ruku a Sophiina volba měla být jiná?

Na pomoc při rozhodování jsem si vzala přítele, imunologa s doktorátem na Harvardu. Bohužel téměř do puntíku naplnil moje laické obavy, ale zároveň konstatoval, že tak jako nebude klapat násilně "domluvený sňatek", kdy si ti dva do oka nepadnou, nebude fungovat ani "násilně" oplodněné embryo. Jinými slovy, embryo se třeba oplodní, ale klinické těhotenství se v určitém stádiu (a to velmi brzy) zarazí.
Zároveň si však metodu ICSI pochválil tam, kde je spermie líná, nebo má deformovaný ocásek, ale jinak je zdravá a sama by oplodnění nezvládla. Podle Spartánských pravidel by se takové spermii příležitost dávat neměla, ale podle těchto pravidel by nemělo mezi námi běhat spousta lidí se zdravotními neduhy a chronickými chorobami.
Kdyby Bůh nechtěl, tak člověku tu možnost nedá. Nedá nám možnost třeba ani očkování a přirozená přírodní selekce by připravila o život mnoho mnoho lidí, hlavně dětí.

To už cituji další autoritu, tentokrát duchovní. Další velmi dobrý přítel s funkcí "od Boha" ;)
Mimojiné, Bůh, nebo příroda, chcete-li, má stejně nakonec poslední slovo. Dovolí člověku jít tomu naproti, ale pokud to tak nemá být, tak to tak prostě nebude.
Mimochodem značně zmírnil moji úzkost z toho, že budu muset nechat zlikvidovat "nepotřebná" embrya. Několikrát jsem již za tu dobu, co se snažíme o dítě, už podobnou likvidaci provedla, a neúspěšné embryo odešlo z mého těla s menstruační krví. Ani jsem o tom nevěděla a v tom je jediný rozdíl.
Nic, co nemá vlastní krevní oběh a bijící srdce se nedá a nemá nazývat dítětem. Výčitky bych měla mít tedy spíš jen v případě, kdy bych podstoupila redukci počtu vitálních embryí.
I tak budu mít jednou velmi hořký pocit, pokud budu muset někdy mrazáčky nechat likvidovat.
Dopředu však počet potřebných embryí nelze odhadnout. A nic jako poloviční IVF nelze provést. Navíc, IVF má úspěšnost 40%, kryoembryotransfer ještě nižší a rozmražování embrya často nerozdýchají, a tak si nyní na počátku IVF přeji mít raději vyšší, než nižší počet "kandidátů".