Začala jsem psát další příspěvek, když jsem si uvědomila, že jsem se tu vlastně vůbec nezmínila o tom, jak se Samuel narodil...
Kdy se narodil, jsem ve známost dala, ale JAK, to jsem opomněla, tak to jen ve stručnosti uvedu, abych mohla navázat.
Tak navzdory mojí předporodní přípravě homeopatiky, maliníkem a bůhví čím ještě, jsem porodila druhý den po prasknutí vody císařským řezem v epidurálu. Nikdo neví proč, ale Sam nešel vytlačit. Měl prý nějakou špatnou polohu hlavičky. Škoda, že to hlavy študovaný nepoznaly dřív, ale až poté, co jsem se po dlouhé noci zcela otevřela a hodinu a půl úporně a zbytečně tlačila. Myslím, že jsem si ten závěr, kdy vyklouzne dítě, zasloužila, protože se prý vylejí hormony a člověku je krásně. Mě krásně nebylo. Cítila jsem, jak se mi operatéři dost nepříjemně hrabou v břiše a kývali se mnou tak, že jsem měla pocit, že se zřítím z úzkého operačního stolu, navzdory tomu, že mě z každé strany jistil personál svými těly. Když už jsem myslela, že začnu protestovat do náhubku kyslíkové masky, kterou jsem měla na obličeji, uslyšela jsem nadšený výkřik "A je to!" a hned vzápětí "ŠEST PADESÁT JEDNA, maminko!". Myslela jsem, že mě omyjou, protože jsem si ve svém fyzickém i psychickém vypětí vyložila číslovky trochu jinak. Hlavou mi proběhlo "bodejť bych něco takovýho mohla vytlačit", ale hned v příští pikosekundě mi došlo, že řeč byla o čase narození, nikoli váze dítěte ;)
Na císaři je opravdu velmi nešťastné to, že člověku je bezprostředně po porodu opravdu mizerně, 24 hodin stráví na JIP a hlavou se mu honí, jestli z jeho děťátka nakonec nebude sirotek bez maminky, tak bídné to je.
Upřímně, po porodu jsem byla skeptická k tomu, že to celé ještě někdy podstoupím, a to nejsem žádná citlivka.
No vida a sotva mi jizva vybledla, břicho přestalo bolet a do kůže v oblasti řezu se už z velké části vrátil cit, už přemýšlíme nad tím, kdy Samovi pořídit sourozence. Navíc se právě v těchto dnech musíme rozhodnout a zažádat o příslušnou délku rodičovské dovolené a relevantní výší příspěvku.
Vzhledem k mému věku budeme docela pospíchat, a tak ideální situace by byla, kdyby se potomek číslo II. narodil dva až dva a půl roku po Samovi.
Vím, jaký bič si na sebe pletu. Zařadím se mezi NĚ. Často je teď potkávám na ulici, pískovišti i obchodech. Jsou evidentně nevyspalé, s kruhy pod očima, v teplákách a flekatém tričku, tlačí tandemové kočárky ověšené hračkami, kyblíky na písek a plastovými motorkami. Mají nepřítomný laxní výraz, zřejmě vákuum, které je chrání před řevem vlastních ratolestí, ale zároveň jsou obdivuhodně duchapřítomné, když se jedno z dětí právě chystá pozřít šneka, nebo vstoupit do vozovky.
Vozí děti ve velkých rodinných vozech s opatlanými zadními skly a kufrem plným plen a kojeneckých vod. V těchto vozech nikdy neuslyšíte hrát Pussycat Dolls, ale
Každý den mám hody, žeru samé plody, sladké i kyseléééé...jídlo jídlo jídlo, jídlo je mé sídlo, je to můj kvartýýýréék...(přičemž takovéto songy se cestou dočkají i 10 repríz za sebou).
Prostě jde o matky hodně malých dětí, které se navíc narodily těsně za sebou.
Pokud bude všechno běžet dobře jako doposud, bude mezi dětmi dvouletý rozdíl. Do budoucna to znamená, že sotva se vzpamatujeme z jedné zátěže (jako je porod, prořezávání zubů, nácvik na nočník, nástup do školky, školy, přijímačky, maturita a podobně), vzápětí budeme totéž prožívat s druhým dítětem, ehm pokud se tedy nenarodí rovnou dvojčata :) A to nemluvím o tom, jak to u nás bude vypadat, až budou zlatíčka několik let v pubertě :)
P.S.: bonusem tohoto načasování by bylo i to, že kdybych nyní zvolila dvouletou (zrychlenou) variantu rodičovské dovolené, pobírala bych docela příjemných 11400.- měsíčně do Samových druhých narozenin a pak volně navázala na další mateřskou dovolenou s druhým nově narozeným dítětem.
Mám dotaz: víte někdo přesně, jestli bych na druhé dítě v tomto případě pobírala PPM ve výši 69% platu, jako tomu je v případě nynější první mateřské dovolené? Názory se totiž různí. Díky.
