neděle 30. listopadu 2008
sobota 22. listopadu 2008
22 týden - další report z nejkrásnějšího období života ženy ;)
Chytré knihy píší, že dítě spí ve 22. týdnu těhotenství mnohem méně než dříve (mohu potvrdit podle pohybů). Pokud je vzhůru, naslouchá zvukům kolem něho. Mozek plodu stále zvětšuje svůj objem. Vytvořily se potní žlázy, zabarvuje se oční duhovka, oči dítěte získávají svou barvu. Oči jsou sice stále ještě zavřené, ale miminko má již obočí i řasy, nehty a nabírá svalovou hmotu. Nyní váží asi 400 g a měří 28 cm.
Tělíčko je pokryto chmýřím, kterému se říká lanugo. K němu se již tvoří i bílý, krémovitý ochranný obal, v němž jsou obsaženy i staré kožní buňky a tvoří takzvaný „mázek“. Ten má citlivou pokožku chránit před plodovou vodou.
Maminka by prý měla mít nahoře asi 4 kila, já mám téměř třikrát víc a zezadu vypadám jak malý autobus. Asi jdu ve stopách Milly Jovovich. Snad ji budu kopírovat i po porodu, ona shodila nabraných 30 kilo za 8 měsíců.
Už jsem tuto historku vyprávěla na Babinetu, tak ji kdyžtak přeskočte: vyrazila jsem na nákup těhotenských džínů; ze štendru jsem si vzala ty největší džíny a říkala si v duchu "to je dobrý, ty maj úplně SLONÍ PRDEL, ty mi budou krásně pohodlný". Ale o minutu později jsem v kabince málem brečela - když jsem je navlíkla zhruba někam po stydkou kost a konec. Vedro, dusno, já v předklonu, zrcadlo zrcadlilo celou tu katastrofu ještě zlomyslně ze 3 úhlů, odhalilo moji horšící se celulitidu a jako bonus ukázalo ještě pár čerstvých strijí na bocích. Měla jsem dost.
A aby toho nebylo málo, tak se mi ještě dostaly do ruky fotky "fákt dobrý roštěnky" - opálené štíhlé brunetky s vyžehlenými vlasy, kterak se majetnicky ovíjela kolem mého manžela! Šok byl o to větší, když jsem si hned v příští minutě s píchnutím u srdce uvědomila, že to jsem já v období, kdy jsem ještě vypadala jako člověk.
Můj manžel to ZATÍM bere s humorem, když viděl mou novou těhotenskou tuniku (už to slovo, co?) tak radostně vykřikl "jéééé novej stan"! a když nedávno objevil moje nové těhotenské kalhotky Anita, tak je roztáhnul, vypnul a s nefalšovaně fascinovaným výrazem pronesl:
Tělíčko je pokryto chmýřím, kterému se říká lanugo. K němu se již tvoří i bílý, krémovitý ochranný obal, v němž jsou obsaženy i staré kožní buňky a tvoří takzvaný „mázek“. Ten má citlivou pokožku chránit před plodovou vodou.
Maminka by prý měla mít nahoře asi 4 kila, já mám téměř třikrát víc a zezadu vypadám jak malý autobus. Asi jdu ve stopách Milly Jovovich. Snad ji budu kopírovat i po porodu, ona shodila nabraných 30 kilo za 8 měsíců.
Už jsem tuto historku vyprávěla na Babinetu, tak ji kdyžtak přeskočte: vyrazila jsem na nákup těhotenských džínů; ze štendru jsem si vzala ty největší džíny a říkala si v duchu "to je dobrý, ty maj úplně SLONÍ PRDEL, ty mi budou krásně pohodlný". Ale o minutu později jsem v kabince málem brečela - když jsem je navlíkla zhruba někam po stydkou kost a konec. Vedro, dusno, já v předklonu, zrcadlo zrcadlilo celou tu katastrofu ještě zlomyslně ze 3 úhlů, odhalilo moji horšící se celulitidu a jako bonus ukázalo ještě pár čerstvých strijí na bocích. Měla jsem dost.
A aby toho nebylo málo, tak se mi ještě dostaly do ruky fotky "fákt dobrý roštěnky" - opálené štíhlé brunetky s vyžehlenými vlasy, kterak se majetnicky ovíjela kolem mého manžela! Šok byl o to větší, když jsem si hned v příští minutě s píchnutím u srdce uvědomila, že to jsem já v období, kdy jsem ještě vypadala jako člověk.
Můj manžel to ZATÍM bere s humorem, když viděl mou novou těhotenskou tuniku (už to slovo, co?) tak radostně vykřikl "jéééé novej stan"! a když nedávno objevil moje nové těhotenské kalhotky Anita, tak je roztáhnul, vypnul a s nefalšovaně fascinovaným výrazem pronesl:
Tak TÍMHLE by v jižních čechách mohli dělat výlovy rybníků...
neděle 9. listopadu 2008
Čekáme chlapečka!
Hlásím se z poloviny cesty! Dosáhli jsme 20tt a 20 týdnů máme teoreticky před sebou. Strašně to utíká!
Ačkoliv mi vyšly dobře jak prvotrimestriální screening, tak tripple testy, můj tragéd gynekolog Beneš rád maluje čerty na zeď a spřádá katastrofické scénáře, které mi se zvláštním potěšením v hlase na kontrolách přednáší. Podle něj jsem ve 32ti stará, screeningy jsou jen nepřesné screeningy a hrozně rád by si píchl tlustou jehlu do mého neméně tlustého břicha a pak podrobil moji psychiku těžké zkoušce ve formě měsíčního čekání na výsledky.
A to navzdory tomu, že jsem na vlastní oči viděla negativní výsledky všech vyšetření (ano, patřím mezi drzé pacienty, kteří si zcela bez skrupulí listují vlastní kartou v čekárně ve snaze seznámit se se svým zdravotním stavem, ačkoli jim do toho podle některých lékařů nic není).
Naštěstí jsem v těhotenství úplně neuvěřitelně flegmatická a pozitivně naladěná, zcela pod vlivem šťastných hormonů, a tak jsem si z lékařových "výhrůžek" nic nedělala, amniocentézu jsem důrazně odmítla a naopak přivítala doporučení "aspoň se nechat ještě jednou zkontrolovat na genetice", a tak jsem se k mé velké radosti (bez ironie) znovu ocitla v ordinaci MUDr.Břešťáka. Ten se mnou naprosto souhlasil v tom, že nevím proč tam jsem, a zkonstatoval, že v krásných 32ti letech ho ještě ani záda nebolela, takže jsem se rázem přestala cítit jako nějaká fosílie.
Doktor Břešťák zkontroloval naše miminko, prohlédl mu všechny vnitřnosti, změřil mu kostičky a lebku (viděli jsme i oční oblouky a řadu schovaných zoubků!), dále prohlédl srdíčko, jestli správně pumpuje a má všechny komůrky, pupečník (všechny cévy přítomny) a nakonec se zaměřil i na mezinoží, protože jsme ho s manželem požádali o určení pohlaví, pokud to prcek dovolí. A tak asi nikdy nezapomenu na to oznámení:
Budu máma malýho kloučka!!!!
P.S.:
Celkem jsem tuto zprávu kvitovala s povděkem, protože ačkoliv mi bylo úplně jedno co čekáme, a dokonce si myslím, že holčička by to měla snažší, (protože v naší rodině je to samý počůrávač prkýnek a chalupa je plná testosteronu, takže namísto růžového andílka s lokýnkami přinesu dříví do lesa), tak přiznávám, že bych byla trochu bezradná, kdyby se mi narodila holčička a chtěla po mě zaplétat copánky, oblíkat do růžových volánků a hrát si s My little pony, retardovaným poníkem s duhovými pramínky v hřívě. Jsem geneticky asi lépe vybavena snášet neméně dementní transformátory a tahat po kabelkách světelné meče Hasbro z Hvězdných válek a kostičky lega.
P.P.S.:...špatná zpráva je to ovšem pro všechny malé holčičky, protože asi nebudu úplně perfektní tchýně... ale snad nebudu až takováhle s...ě:
Ačkoliv mi vyšly dobře jak prvotrimestriální screening, tak tripple testy, můj tragéd gynekolog Beneš rád maluje čerty na zeď a spřádá katastrofické scénáře, které mi se zvláštním potěšením v hlase na kontrolách přednáší. Podle něj jsem ve 32ti stará, screeningy jsou jen nepřesné screeningy a hrozně rád by si píchl tlustou jehlu do mého neméně tlustého břicha a pak podrobil moji psychiku těžké zkoušce ve formě měsíčního čekání na výsledky.
A to navzdory tomu, že jsem na vlastní oči viděla negativní výsledky všech vyšetření (ano, patřím mezi drzé pacienty, kteří si zcela bez skrupulí listují vlastní kartou v čekárně ve snaze seznámit se se svým zdravotním stavem, ačkoli jim do toho podle některých lékařů nic není).
Naštěstí jsem v těhotenství úplně neuvěřitelně flegmatická a pozitivně naladěná, zcela pod vlivem šťastných hormonů, a tak jsem si z lékařových "výhrůžek" nic nedělala, amniocentézu jsem důrazně odmítla a naopak přivítala doporučení "aspoň se nechat ještě jednou zkontrolovat na genetice", a tak jsem se k mé velké radosti (bez ironie) znovu ocitla v ordinaci MUDr.Břešťáka. Ten se mnou naprosto souhlasil v tom, že nevím proč tam jsem, a zkonstatoval, že v krásných 32ti letech ho ještě ani záda nebolela, takže jsem se rázem přestala cítit jako nějaká fosílie.
Doktor Břešťák zkontroloval naše miminko, prohlédl mu všechny vnitřnosti, změřil mu kostičky a lebku (viděli jsme i oční oblouky a řadu schovaných zoubků!), dále prohlédl srdíčko, jestli správně pumpuje a má všechny komůrky, pupečník (všechny cévy přítomny) a nakonec se zaměřil i na mezinoží, protože jsme ho s manželem požádali o určení pohlaví, pokud to prcek dovolí. A tak asi nikdy nezapomenu na to oznámení:
"Tak opravdu to chcete vědět?"
"jasně" řekli jsme jednohlasně s manželem.
"MÁTE CHLAPA!" řekl doktor a mě se zalily oči clonou, takže jsem pinďoura viděla hodně rozmazaně a prošvihla jsem i zamávání ručičkou.
Budu máma malýho kloučka!!!!
P.S.:
Celkem jsem tuto zprávu kvitovala s povděkem, protože ačkoliv mi bylo úplně jedno co čekáme, a dokonce si myslím, že holčička by to měla snažší, (protože v naší rodině je to samý počůrávač prkýnek a chalupa je plná testosteronu, takže namísto růžového andílka s lokýnkami přinesu dříví do lesa), tak přiznávám, že bych byla trochu bezradná, kdyby se mi narodila holčička a chtěla po mě zaplétat copánky, oblíkat do růžových volánků a hrát si s My little pony, retardovaným poníkem s duhovými pramínky v hřívě. Jsem geneticky asi lépe vybavena snášet neméně dementní transformátory a tahat po kabelkách světelné meče Hasbro z Hvězdných válek a kostičky lega.
P.P.S.:...špatná zpráva je to ovšem pro všechny malé holčičky, protože asi nebudu úplně perfektní tchýně... ale snad nebudu až takováhle s...ě:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)