Ačkoliv mi vyšly dobře jak prvotrimestriální screening, tak tripple testy, můj tragéd gynekolog Beneš rád maluje čerty na zeď a spřádá katastrofické scénáře, které mi se zvláštním potěšením v hlase na kontrolách přednáší. Podle něj jsem ve 32ti stará, screeningy jsou jen nepřesné screeningy a hrozně rád by si píchl tlustou jehlu do mého neméně tlustého břicha a pak podrobil moji psychiku těžké zkoušce ve formě měsíčního čekání na výsledky.
A to navzdory tomu, že jsem na vlastní oči viděla negativní výsledky všech vyšetření (ano, patřím mezi drzé pacienty, kteří si zcela bez skrupulí listují vlastní kartou v čekárně ve snaze seznámit se se svým zdravotním stavem, ačkoli jim do toho podle některých lékařů nic není).
Naštěstí jsem v těhotenství úplně neuvěřitelně flegmatická a pozitivně naladěná, zcela pod vlivem šťastných hormonů, a tak jsem si z lékařových "výhrůžek" nic nedělala, amniocentézu jsem důrazně odmítla a naopak přivítala doporučení "aspoň se nechat ještě jednou zkontrolovat na genetice", a tak jsem se k mé velké radosti (bez ironie) znovu ocitla v ordinaci MUDr.Břešťáka. Ten se mnou naprosto souhlasil v tom, že nevím proč tam jsem, a zkonstatoval, že v krásných 32ti letech ho ještě ani záda nebolela, takže jsem se rázem přestala cítit jako nějaká fosílie.
Doktor Břešťák zkontroloval naše miminko, prohlédl mu všechny vnitřnosti, změřil mu kostičky a lebku (viděli jsme i oční oblouky a řadu schovaných zoubků!), dále prohlédl srdíčko, jestli správně pumpuje a má všechny komůrky, pupečník (všechny cévy přítomny) a nakonec se zaměřil i na mezinoží, protože jsme ho s manželem požádali o určení pohlaví, pokud to prcek dovolí. A tak asi nikdy nezapomenu na to oznámení:
"Tak opravdu to chcete vědět?"
"jasně" řekli jsme jednohlasně s manželem.
"MÁTE CHLAPA!" řekl doktor a mě se zalily oči clonou, takže jsem pinďoura viděla hodně rozmazaně a prošvihla jsem i zamávání ručičkou.
Budu máma malýho kloučka!!!!
P.S.:
Celkem jsem tuto zprávu kvitovala s povděkem, protože ačkoliv mi bylo úplně jedno co čekáme, a dokonce si myslím, že holčička by to měla snažší, (protože v naší rodině je to samý počůrávač prkýnek a chalupa je plná testosteronu, takže namísto růžového andílka s lokýnkami přinesu dříví do lesa), tak přiznávám, že bych byla trochu bezradná, kdyby se mi narodila holčička a chtěla po mě zaplétat copánky, oblíkat do růžových volánků a hrát si s My little pony, retardovaným poníkem s duhovými pramínky v hřívě. Jsem geneticky asi lépe vybavena snášet neméně dementní transformátory a tahat po kabelkách světelné meče Hasbro z Hvězdných válek a kostičky lega.
P.P.S.:...špatná zpráva je to ovšem pro všechny malé holčičky, protože asi nebudu úplně perfektní tchýně... ale snad nebudu až takováhle s...ě:
2 komentáře:
Fidorko, gratuluju...myslím, že klučičí výchova je jednodušší - mluvím s vlastní zkušenosti.
ještě jednou díky za tento blog...už po několikáte jsem se zasmála i zaslzela zároveň. Držím palce, ať hezky rychle zvládnete druhou polovinu a pak už jenom přeju plnou kabelku těch mečů, šutrů a klacíků :-))
Zdenča
Ahoj Fí,
gratuluju a děkuju za krásně napsaný článek, opět ;-)
Směju se a brečím zároveň. Jsem tak ráda, že jde u vás všechno dobře a to samé přeji i do druhé půlky.
Já jsem hodila starosti s dalším mimčem za hlavu a uvidím na jaře.
Opatrujte se a už se těším na další článek !
Jenifer :o)
Okomentovat