Lezůn

Tak jak jsem přesně předpokládala v článečku o uspávání, hned ne druhý, ale hned tentýž večer Sam začal špatně spát, budil se v hodinových intervalech a dožadoval se něčeho, co jsem nebyla schopná dešifrovat. Takže jsem metodou pokus-omyl zkoušela všechno, aby nic nezabíralo. Resp. zabíralo, ale třeba jen na maximálně 90 minut do dalšího kolečka. A tak jsme se zase váleli po posteli, Sami kňoural nahlas, já v duchu, zoufale jsem sledovala jak se Měsíc za oknem pomalinku posouvá a když se jeho směna chýlila ke konci a venku se pomalu začínalo rozednívat, Sam jakž takž usnul. Škoda, že akorát v momentě, kdy jsem se uhnízdila a začala slastně propadat do matrace a vstupovat do říše snů, pípl mobil a já musela vstávat a jet do autoservisu nechat přezout gumy.

Další noc se scénař opakoval. Řeknu vám, o pohybu Měsíce na noční obloze už vím úplně všechno a mohla bych vést lunární kalendář a strčit Maye do kapsy s tím jejich solárním! Což je ale slabá útěcha, když je člověk tak nějak spánkově deprivován, huba zívá, oči slzí a po těle zimnice z nevyspání.

Hned jsem si svému bratrovi na téma Samův spánek postěžovala a ten mi předal zatím zajímavou teorii, že děti ve svých rozličných vývojových etapách bývají nejprotivnější a nejnespavější právě tehdy, když se v jejich vývoji schyluje k nějakému skoku. A skutečně; ten den kdy se Samuel přestal bezmocně pinožit a funět a místo toho poprvé začal s vítězným úsměvem popolézat po čtyřech, jsme se vyspali! A nejen to, "zapíchli" jsme to i přes den a to hned třikrát!
Takže pevně doufám, že si teď pár nocí zase normálně pospíme a další vývojový skok nebude dřív než za měsíc.

Všeho s mírou, drahoušku!