Všechno se semlelo den před Silvestrem, když mě v sedm ráno probudily bolesti podbřišku. Nutno dodat, že šlo o takové ty nepříjemné tupé stahovité křeče, jako při silné menstruaci (už jsem na tento druh bolesti pomalu zapomněla). Nejsem nijak cimprlich, ale když mě bolesti občas donutily jít až do předklonu, trvaly ještě v 6 večer a břicho tvrdlo jako o závod, dostala jsem strach, jestli píďovi něco není.
Navíc manžel byl značně nesvůj z pohledu na moje ulevovací pohybové kreace a tak jsme zavolali do Gyncentra, že se tam řítíme a jestli mě někdo prohlédne. Službukonající lékař se lekl mého sdělení že "tvrdnutí břicha už ani nepočítám" a poslal mě do porodnice, kde jsem zaregistrovaná, což je právě Podolí.
V koutku duše jsem tak nějak tušila že se nic neděje, dokonce jsem si říkala, že jde o určitě o prd (a to doslova), dostanu Magnesium a pojedu zase domů, takže jsem neměla nervy a návštěvu si celkem užívala. Až půjdu rodit, budu mít určitě úplně jiné pocity a prázdná vstupní hala prvorepublikového charakteru na mě bude působit mnohem tísnivěji ;)
Sestra mě delegovala přímo do 4.patra na porodní sál, kde si mě asistentka vzala do přijímací místnosti na monitor a sepsala se mnou kartu.
Ve zkratce musím říct, že personálu náleží jedna s hvězdou a razítko sluníčka do notýsku k tomu. Za hodinku, kterou jsem tam strávila, se mi věnovaly dvě porodní asistentky a dvě lékařky a všechny byly naprosto skvělé (a mimochodem velmi mladé, zcela jistě byly všechny mladší než já).
Každá nově příchozí přišla, podala mi ruku, představila se, řekla proč přichází a co mi jde provádět a proč. Když jsem to popisovala mámě, se slzou v oku mi záviděla, když ona rodila, dočkala se maximálně povelů tipu "otočte se, vylezte si, slezte, sedněte si apod.", o tom že by jí někdo vysvětlil, proč na ní jdou se zakrouceným hákem, si mohla nechat jen zdát (to, že jí píchli vodu poznala až z následného vodotrysku).
Takže personálu v Podolí opravdu nešlo nic vytknout.
Blahořečím i zařízení nemocnice, pastelové barvy a barvy vůbec jsou hodně příjemné. Ono když je člověku ouvej a je ve stresu, tak meruňková výmalba, měkké světlo a
modře polstrované křeslo působí úplně jinak než chladný zelený emailový nátěr, bílé lesklé kachlíky a ostrá zářivka.Takže přestože budova vypadá zvenčí zvláště teď v zimě jako nějaké ponuré sanatorium na ostrově doktora Moreaua a jen chybí pískovcová socha psa baskervillského před hlavním vchodem, vevnitř člověka zaleje teplo a klid.
Dost oceňuju i fakt, že v Podolí nejsou porodní boxy, ale samostatné pokoje, takže přestože vedle mě údajně rodily dvě maminky (žádný nácvak se nekonal), neslyšela jsem žádný "řev ze kterého tuhne krev". No nesmějte se, já už byla u porodu jako doprovod a to co jsem slyšela i z jiných boxů, mě občas straší ze spaní. Hlavně kdyby něco takového zaslechl manžel, který tam byl se mnou, asi by za sebe k porodu poslal náhradníka.
Takže kolem a kolem jsem s návštěvou Podolí velmi spokojená. Ještě jsme ani neabsolvovali oficiální prohlídku a kurs a už této porodnici dáváme všichni tři 1*.
Určitě ještě chceme vidět Benešov, ale příjemná zkušenost a fakt, že nám cesta trvala od dveří našeho bytu až na práh porodního sálu přesně 8 minut, nás silně ovlivňuje ve prospěch Podolí.
Jo a mimochodem, dostala jsem magnezium, nařízený klidový režim a dřív jak za šest týdnů nemám na porod ani pomyslet :)
