Zase o kousek dál 29/30tt

Vstupujeme do 30tt. Už jen cca 77 dní a budu tlačit a volat všechny svaté, jupíí tralala ;)

Pojďme se podívat, jak se teoreticky daří drobkovi v tomto období:

Miminko je nyní velké kolem 35 cm a váží kolem 1,3 kg. Vyplňuje již téměř celou dělohu a je obklopeno asi 0,8 l plodové vody. Aby si vytvořilo pohodlnou pozici, má překřížené nohy i ruce. V této době už může dítě zaujmout polohu hlavičkou dolů, která je nejvhodnější pro porod (hlásím, že už jsme hlavou dolů a nebudu se zlobit, když to tak zůstane). Díky tomu se zvýší tlak na pánevní dno. Začíná mizet jemné ochlupení těla (bohužel ne u maminky ;)). Obočí a řasy jsou plně vyvinuty, oči, které se mohou otevírat a zavírat, začínají zaostřovat, miminko se někdy otáčí za ostrým světlem, které vidí přes břišní stěnu. Zrak se ale nadále vyvíjí a dítě má většinu dne oči zavřené.

Vlásky stále rychleji rostou, miminko má více síly, vydatně kope, čímž maminku ujišťuje, že je vše v pořádku. Pravděpodobně budete moci nahmatat i zadeček a nohy plodu (náš mrňous "patuje" - asi bude nakonec golfista ;).


Toliko chytré zdroje z internetu. A teď něco z pohledu nosiče - je mi fajn, bolesti se nevracejí, domácí klid mi viditelně prospívá. Fakt, že se v klidu můžu přes den natáhnout a zdřímnout, je k nezaplacení, cítím se mnohem líp a neuvadám večer tak brzy, takže to má příznivý vliv i na domácí štěstí ;)
Přesně v den, kdy nám na 3D ultrazvuku řekli, že je mrně hlavou dolů, jsme zaznamenali bouličky velikosti golfového míčku v oblasti horní poloviny břicha pod prsy. Popravdě řečeno, první dny jsem si na to nemohla zvyknout, neměla jsem zcela vyhraněný postoj, jestli se mi to líbí nebo ne. Teď už je všechno v pořádku, když se mi udělá "vejce", pohladím ho a zaťukám, začínáme komunikovat :) Některé "odpovědi" jsou docela silné :)

Otočením dostalo břicho jiný tvar, řekli bychom s manželem, že hezčí, ale na tom fakt nesejde. Podstatné je, že je to pohodlnější. Sice mě prcek občas nakopne do žaludku, ale netlačí na něj soustavně. O to větší je tlak na pánev. Už vím, proč mě od otočení pobolívají kyčelní a břišní vazy - určitě to ale není žádné drama. Jen ať se tam všechno pěkně uvolní a připraví, aby měl lehkou cestu. Sice při chůzi vypadám jak rozkolíbaná nákladní loď, ale to všechno patří k věci.
Manžel je naštěstí úplně skvělej, můj povážlivý zevnějšek statečně přehlíží a krásně o mě pečuje ve všech směrech, nechybí nám nic. Jsem moc šťastná a spokojená a pevně doufám, že se to příznivě promítne i na duševní pohodě potomka ;)

Porozavazadlo

Porozavazadlo je zkráceně taška do porodnice :)
Měla jsem v úmyslu ji sbalit až měsíc před termínem, ale jednak za sebou máme ten veselý výjezd do Podolí, (kdy manžel přiznal, že kdyby si mě tam nechali, tak by vůbec nevěděl co mi sbalit a přivézt) a za druhé jsem pověrčivá a mám vypozorováno, že Murphyho zákony fungují nepřetržitě a pozoruhodně spolehlivě, a riziko předčasného porodu je určitě tím vyšší čím je více maminka nepřipravená a naopak, ta, která je vzorně připravená a jen vzdychá nad připraveným pokojíčkem a čeká až zahřmí, na potvoru přenáší o 2 týdny ;)

Já ale tedy raději budu přenášet doma v klidu v horizontální poloze, než abych z porodnice manžela navigovala co má kde dokoupit a dozařídit, na to nemám nerf a ani mu to nechci dělat.

Takže copak to všechno potřebujeme?

Na příjem:
* občanský průkaz
* těhotenskou průkazku
* průkaz zdravotní pojišťovny
* vyplněný tiskopis pro dárcovství pupečníkové krve
* oddací list

Na sál:
* omyvatelnou obuv na přezutí (pro oba)
* lehký pohodlný oděv pro tatínka (aby nepřišel ve svém oblíbeném triku Fuck you fucking fuck!)
* delší triko nebo noční košili (kdyby mi neseděl andělíček)
* pití (aspoň 4 láhve)
* foťák
* někdo má ještě porodní plán, já bezmezně důvěřuju personálu. (navíc by mi bylo trapně, kdybych důležitě nastoupila s plánem co nejpřirozenějšího porodu a pak na ně řvala ať mi dají euthanázii nebo aspoň opiáty, epidurál, ránu z milosti apod.)

Později na oddělení šestinedělí

Hygienické potřeby:
* sprch. gel
* hřeben
* zrcátko
* tyčky do uší
* zubní kartáček a pasta
* balzám na rty
* krém na obličej, ruce, tělo
* šampon + balzám
* intim. mýdlo na stehy
* jednorázové ubrousky s aloe
* 2 větší ručníky a 4 malé ručníčky
* prodyšné porodnické vložky (SAMU)
* síťované jednorázové kalhotky Chicco
* vložky do podprsenky
* papírové kapesníky
* toaletní papír

Oblečení:
* podprsenku na kojení 2x
* župan
* ponožky
* 3 noční košile
* 2 pantofle (jedny do sprchy)

Pro miminko:
* papírové pleny (10x4ks)
* dudlík (svůj anatomický newborn od Aventu)
* dupačky, košilku a zavinovačku, aby byl fešák už v porodce
* vlhké ubrousky

Ostatní:
* svoje pití
* mobilní telefon a nabíječku
* nafukovací kruh pro lepší sezení po šití (takže duše od traktoru)
* knížku
* vitamíny a léky, které užíváte
* Bepanthen
* blok a tužku
* tašku na špinavé oblečení (ne igelitku - prádlo by se mohlo zapařit a plesnivět)

Na cestu domů:
* pohodlné oblečení pro maminku
* hodobožové oblečky pro prcka:
- body s dlouhým rukávkem
- overálek
- kabátek
- rukavičky
- kombinézku
- teplou čepičku
- zimní pytel do autosedačky
- autosedačku + podhlavníček, látkovou plenu pod hlavu

PS: někdy se na propuštění a sepsání zprávy čeká dlouhou dobu, třeba i 5 hodin, takže oblečení spíš vrstvené, aby se dalo odkládat.

Na návštěvě v Podolí

Tak jsme absolvovali poněkud neplánovanou prohlídku porodních sálů v Podolí.

Všechno se semlelo den před Silvestrem, když mě v sedm ráno probudily bolesti podbřišku. Nutno dodat, že šlo o takové ty nepříjemné tupé stahovité křeče, jako při silné menstruaci (už jsem na tento druh bolesti pomalu zapomněla). Nejsem nijak cimprlich, ale když mě bolesti občas donutily jít až do předklonu, trvaly ještě v 6 večer a břicho tvrdlo jako o závod, dostala jsem strach, jestli píďovi něco není.
Navíc manžel byl značně nesvůj z pohledu na moje ulevovací pohybové kreace a tak jsme zavolali do Gyncentra, že se tam řítíme a jestli mě někdo prohlédne. Službukonající lékař se lekl mého sdělení že "tvrdnutí břicha už ani nepočítám" a poslal mě do porodnice, kde jsem zaregistrovaná, což je právě Podolí.
V koutku duše jsem tak nějak tušila že se nic neděje, dokonce jsem si říkala, že jde o určitě o prd (a to doslova), dostanu Magnesium a pojedu zase domů, takže jsem neměla nervy a návštěvu si celkem užívala. Až půjdu rodit, budu mít určitě úplně jiné pocity a prázdná vstupní hala prvorepublikového charakteru na mě bude působit mnohem tísnivěji ;)

Sestra mě delegovala přímo do 4.patra na porodní sál, kde si mě asistentka vzala do přijímací místnosti na monitor a sepsala se mnou kartu.
Ve zkratce musím říct, že personálu náleží jedna s hvězdou a razítko sluníčka do notýsku k tomu. Za hodinku, kterou jsem tam strávila, se mi věnovaly dvě porodní asistentky a dvě lékařky a všechny byly naprosto skvělé (a mimochodem velmi mladé, zcela jistě byly všechny mladší než já).
Každá nově příchozí přišla, podala mi ruku, představila se, řekla proč přichází a co mi jde provádět a proč. Když jsem to popisovala mámě, se slzou v oku mi záviděla, když ona rodila, dočkala se maximálně povelů tipu "otočte se, vylezte si, slezte, sedněte si apod.", o tom že by jí někdo vysvětlil, proč na ní jdou se zakrouceným hákem, si mohla nechat jen zdát (to, že jí píchli vodu poznala až z následného vodotrysku).
Takže personálu v Podolí opravdu nešlo nic vytknout.

Blahořečím i zařízení nemocnice, pastelové barvy a barvy vůbec jsou hodně příjemné. Ono když je člověku ouvej a je ve stresu, tak meruňková výmalba, měkké světlo a modře polstrované křeslo působí úplně jinak než chladný zelený emailový nátěr, bílé lesklé kachlíky a ostrá zářivka.
Takže přestože budova vypadá zvenčí zvláště teď v zimě jako nějaké ponuré sanatorium na ostrově doktora Moreaua a jen chybí pískovcová socha psa baskervillského před hlavním vchodem, vevnitř člověka zaleje teplo a klid.
Dost oceňuju i fakt, že v Podolí nejsou porodní boxy, ale samostatné pokoje, takže přestože vedle mě údajně rodily dvě maminky (žádný nácvak se nekonal), neslyšela jsem žádný "řev ze kterého tuhne krev". No nesmějte se, já už byla u porodu jako doprovod a to co jsem slyšela i z jiných boxů, mě občas straší ze spaní. Hlavně kdyby něco takového zaslechl manžel, který tam byl se mnou, asi by za sebe k porodu poslal náhradníka.

Takže kolem a kolem jsem s návštěvou Podolí velmi spokojená. Ještě jsme ani neabsolvovali oficiální prohlídku a kurs a už této porodnici dáváme všichni tři 1*.
Určitě ještě chceme vidět Benešov, ale příjemná zkušenost a fakt, že nám cesta trvala od dveří našeho bytu až na práh porodního sálu přesně 8 minut, nás silně ovlivňuje ve prospěch Podolí.

Jo a mimochodem, dostala jsem magnezium, nařízený klidový režim a dřív jak za šest týdnů nemám na porod ani pomyslet :)

Ach ta jména...

Před časem tu skončila vyhlášená anketka na téma Které jméno se vám líbí nejvíc.
Očekávání bylo, že favoritem bude Adam, bude následovat David, po něm Samuel a nakonec Nathan, což se téměř naplnilo.
Zvítězil Adam s 53%. Po něm, což nás mile překvapilo, se uplacíroval Samuel se 24%, následoval David se 17% a jen 4% respondentů se líbilo jméno Nathaniel.
Naše výsledky nebudu detailněji rozvádět, jméno máme vybrané, anketka už na naše rozhodování vliv neměla, ačkoli to byl malý test tolerance jinakosti a ověřili jsme si jím, že dítě s úplně neobvyklým jménem asi nebude mít úplně na růžích ustláno a v tomto ohledu je třeba myslet na jeho dobro a jít alespoň částečně se stádem.

A teď docela zajímavý přehled o frekvenci křestních jmen v ČR, včetně rozdělení četnosti užívání favorizovaných jmen po krajích.
Přehled je stažen z Českého statistického úřadu a týká se období Leden 2008.

Dívčí křestní jména




Chlapecká křestní jména





Jména neobvyklá a cizokrajná
"Mnoho rodičů se zjevně snaží vybrat dítěti pokud možno zajímavé a netuctové jméno. Opět jsou oživena staročeská jména (Anežka, Amálie nebo Dorota), ale velmi jsou rozšířena i jména moderní, jako Adriana, Vanesa nebo třeba Liliana.

Mnoho rodičů dává také jména cizí nebo cizokrajná, např. Emilly, Francesca, Madison nebo Thelma.
Opravdovými „zajímavostmi“ jsou dívčí jména Sofia Loren, Malorca nebo česká Kornélie.
U chlapců dosahují poměrně velké obliby dříve nepoužívaná jména jako Maxmilián, Sebastian nebo Jonáš.
Mezi cizokrajnými jmény najdeme Manuela, Attilu nebo Briana, kterým však zdárně konkurují dříve i u nás obvyklá chlapecká jména Teodor, Čestmír, Vendelín či Florián.
Ze zajímavých výjimek jmenujme např. jména Ezechiel, Ostin a Barnabáš.

Variabilita jmen je vyšší u dívčích jmen, během letošního ledna vybrali rodiče děvčátkům 201 různých jmen, chlapcům 164 jmen.

U dívčích jmen byli nejnápaditější jihočeští rodiče, kteří vybrali rovnou stovku jmen, na druhé straně rodiče dcer v Libereckém kraji a na Vysočině využili 39 možností.
Největší škála chlapeckých jmen se objevila v Ústeckém kraji (75 jmen), nejmenší v kraji Plzeňském (38 jmen).



P.S.: Jméno našeho syna se dozvíte za pár týdnů ;)

Hezký nový rok!

Chňapýk maličký kchokodýl...

Všechno se mi nějak tak mění, postava, priority i vkus.. i ten hudební ;)

3D ultrazvuk - Mars útočí! :o)

Dnes nadešel dlouho očekávaný den (čekali jsme na něj od půlky listopadu), kdy jsme se vydali na ultrazvuk, který nám měl přiblížit, jakpak vypadá náš klouček.

Tak v první řadě: bude to opravdu kluk, jupí, bude to dokonce přímo chlapák, soudě podle slušné výbavy mezi nohíkama.
Určitě ovšem nebude žádný exhibicionista (což je vzhledem k výše uvedenému docela potěšující zpráva ;)). Jakmile totiž zaregistroval ultrazvukové vlny, vztekle zakopkal, dal si ručičky před obličej a hlavu zabořil hluboko do placenty, ze které si zjevně dělá takový provizorní polštář.
Tak vzniklo jen pár fotek nevalné kvality, většinou jsou rozmázlé, zachycují jen část obličejíku s nosíkem rozpláclým o "polštářek", ale i tak se přirozeně nemůžeme nabažit, fotku natáčíme ze všech úhlů a spekulujeme, komu je víc podobný, ačkoli jak to zpravidla u 3D fotek bývá, nejvěrněji se jejich aktéři podobají hrdinům z Men In Black.

Můj odhad je následující: brada po mě, hezky tvarovaná ústa po manželovi. Nos nelze určit, je na všech fotkách zabořený, ale podle kořene nosu bych ho řadila do rodu mého biootce, i když bych si teda opravdu moc přála, aby měl manželův hezky modelovaný nos. Oči jsou stále ještě zavřené, na tvar očí si počkáme ještě dlouho a na jejich barvu ještě déle. A jeho pravá ruka je teda úplně stejná jako moje, nevím jak levá, ale pravou má taky zcela určitě po mně!

Tak jsem zvědavá jak se to nakonec koncem března vybarví, ale takto vidím já, dneska, 29.12.08

Hezké svátky!

Všem návštěvníkům, zejména těm pravidelným, přejeme pohodové a radostné svátky, ať již slavíte Vánoce, nebo Chanuku.

Kočárek :)

S velikou radostí musím zaznamenat dvě skvělé zprávy;

1. dosáhli jsme 25tt. Kdyby nedejbože došlo k předčasnému porodu, existuje už šance, že by se miminko zachránilo. Přesto broučkovi často opakuji ať nikam nepospíchá, máme ještě hooooodně času

2. přivezli jsme si kočárek. Nafotili jsme ho, odzkoušeli zda je všechno v pořádku a odvezeme ho k manželovým rodičům.
Ještě jednou děkujeme manželům Pichlovým za perfektní servis a příjemnou 5% slevu. Slevy miluju a tak jsme ještě koupili zavinovačku a spirálu na postýlku :)

Jen ta cesta, ta byla strašná. Hned za Černým mostem byla mlha, že i ptáci chodili pěšky a cesta tam i zpět byla trochu psycho, nevím která byla horší - cestou tam jsme na pumpě potkali osazenstvo Strany zelených v šestkovém bavoráku a cestou zpět sraženého a doslova vejpůl přejetého kance, ze kterého se ještě kouřilo :( Manžel konstatoval, že pán v oktávce který ho srazil, měl kliku, že to byl ještě malej divočák, načež jsem (zcela pod vlivem hormonů) začala téměř natahovat, že to bylo určitě ještě miminko od kance. Manžel na to, že né, že to bylo už dospělé, prý asi samice. "Takže maminka od miminek malých kanečků", konstatovala jsem smutně a manžel už radši nepokračoval, protože viděl, že i kdyby by to byl nejstarší kanec na sklonku života, byl by to tatínek a dědeček od malých kanečků, pruhovaných prasátek, a zavedl řeč hbitě jinam ;)

My jsme naštěstí dobře dojeli a už se kocháme kočárkem pro našeho prvorozeného.

Přikládám pár fotek. Bohužel se mi nepodařilo zachytit reálný odstín :(

Pupendo 23+2tt