čtvrtek 21. ledna 2010

První novinky v novém roce

Zoubková víla přišla po četných urgencích a 4 (!) měsících utrpení a přinesla 5.ledna Samovi horní dva zoubky. První v noci a druhý tentýž den během odpoledního spánku.

Asi toho má holka prostě dost, ostatně vypadá nějak zvadle, takhle byla vyřízená, když se nám ji podařilo zachytit:

Jinak přírůstky v podobě horních jedniček to nekončí, už se klubou dvojky a martýrium pokračuje. Jelikož manžel s tím měl jako mimino úplně stejné problémy (neměly by se takové věci říkat už před svatbou?) ;), tak se můžeme těšit že u nás ještě bude veselo.

Ještě že už nekojím (už mi neříkejte Madeta) a můžu si přihnout.
Hned je ta mateřská veselejší :D






Jinak mateřská dovolená sama o sobě je skutečné téma. K tomu ale bohužel zas až někdy příště, Samuel se probudil, stojí v postýlce, drží se špryclí a stěžuje si: bá-bá-bá-bá! - jako že jak to je možný, že je tam sám, že neležím hned vedle něj jak se na maminku sluší a patří a že není ve velké posteli? (kde ho uspávám a následně s vypilovanou technikou a jemností Toma Cruise v Mission Impossible přenáším do postýlky).
Brzy nashle!

čtvrtek 31. prosince 2009

Šťastný nový rok :o)

V poslední letošní den jsem se přispěchala nalogovat a připojit přání do nového roku všem čtenářům a příznivcům mého blogu.
Děkuji za vaši přízeň, kterou projevujete i přesto, že nyní přispívám minimálně.

Pokud si můžu dovolit hodnotit uplynulý rok hodinu a půl před jeho koncem, pak jej musím označit jako velmi kontroverzní.

První dvě třetiny roku byly fantastické, začal krásně hned ze startu - první kvartál jsem strávila s nohama nahoře a plnými doušky si užívala sladké nicnedělání a těšení. Po patnácti odpracovaných letech jsem totiž nastoupila na mateřskou dovolenou. Koukala jsem z okna na lidi jak chodí ráno do práce a u kávy si fotila veverky a ptačí hnízda ve stromech za oknem. Pak se nám narodil Sam a nastal nádherný půlrok, pestrá mozaika z jednotlivých dní, každý něčím nový, hezký a plný.
Koncem léta se ale s počasím začala kazit i tahle pohoda a přišel černý podzim. Všechno odstartovala tragédie mojí sestřenice, která i s miminkem zemřela při porodu. Stačilo tak málo, aby tu oba dva byli - nepodceňovat nic a jet do porodnice dřív :( Tím se moje averze k hrdinkám bagatelizujícím lékařskou péči během těhotenství a porodu jen prohloubila.
Pak přišel o práci po 8 letech můj bratr. Má doma rok a půl staré dítě a další je na cestě. I když dostal odstupné - nešlo o žádný zlatý padák, spíš o takový malý pozlacený padáček - tak způsob výpovědi nebyl zrovna košer, ale jsou firmy, které se v době krize zbavují svých zaměstnanců ještě hůř, takže to zas nakonec nebyla taková tragédie.
Den po Dušičkách nás opustila babička, tátova maminka. Kromě toho, že její naprosto nečekaná náhlá a podle mého názoru předčasná smrt byla šokem, vidět tátu truchlit pro mě bylo utrpení. Navíc, jak už to v takových situacích bývá, přišlo jakési uvědomění si vlastní smrtelnosti, uvědomění si faktu, že ani naši rodiče tu nebudou napořád, stejně jako i my za čas opustíme naše děti. To pro mě byla velká deprese.
Zrovna v této době, kdy jsme byli u babičky v domě a čekali na pohřeb, nám Samuel poprvé onemocněl. Obyčejné nastuzení se záhy proměnilo v menší drama, kdy nám lékařka na pohotovosti řekla, že hospitalizace je nevyhnutelná a hodinový převoz do Prahy, který jsem zvažovala, by náš sípající drobek nemusel přežít. Šlo o akutní laryngitidu. Kortikoidy, Adrenalin, Ambrobene a Ventolin nám však zabraly a čtvrtý den jsme nemocnici opustili s úsměvem na rtech, posíleni o novou zkušenost.
Úsměv nám zmrzl hned o tři týdny později, kdy Sami onemocněl znovu a vážněji, tentokrát šlo o rotavirovou infekci provázenou horečkami, zvracením a průjmy, takže Sami opět skončil díky těžké dehydrataci v kritickém stavu v nemocnici. Během 24 hodin ztratil celé jedno kilo váhy. To už jsem neustála a přišla o mléko. Na kojení mám ale stejně trochu pifku, protože mě mrzí, že Sama mateřské mléko neochránilo, slibovala jsem si od něj poněkud výraznější profylaxi.
3.prosince nás po 6 dnech propustili do domácího léčení a od té doby se Samovi - ťuk ťuk - daří dobře, prospívá a roste.

Tak jsme si snad na čas zase smůlu vybrali a teď se budem mít krásně jak v mexické telenovele ;)


Vám přeji do nového roku především pevné zdraví, hodně štěstí, lásky, spokojenosti, pohody a splněných přání a cílů.
Ať je váš příští rok krásný, vzpomínáte na něj v dobrém a přinese vám jen to nejlepší.
A nezapomeňte vykročit pravou! :) Jako Sam - začal ťapat na své deváté měsíčniny.

středa 23. prosince 2009

Veselé Vánoce

Přejeme vám se Samem krásné vánoční svátky plné pohody a splněných přání :)


pátek 11. prosince 2009

Chag Sameach!

Krásné židovské svátky! :)

sobota 31. října 2009

Lezůn

Tak jak jsem přesně předpokládala v článečku o uspávání, hned ne druhý, ale hned tentýž večer Sam začal špatně spát, budil se v hodinových intervalech a dožadoval se něčeho, co jsem nebyla schopná dešifrovat. Takže jsem metodou pokus-omyl zkoušela všechno, aby nic nezabíralo. Resp. zabíralo, ale třeba jen na maximálně 90 minut do dalšího kolečka. A tak jsme se zase váleli po posteli, Sami kňoural nahlas, já v duchu, zoufale jsem sledovala jak se Měsíc za oknem pomalinku posouvá a když se jeho směna chýlila ke konci a venku se pomalu začínalo rozednívat, Sam jakž takž usnul. Škoda, že akorát v momentě, kdy jsem se uhnízdila a začala slastně propadat do matrace a vstupovat do říše snů, pípl mobil a já musela vstávat a jet do autoservisu nechat přezout gumy.

Další noc se scénař opakoval. Řeknu vám, o pohybu Měsíce na noční obloze už vím úplně všechno a mohla bych vést lunární kalendář a strčit Maye do kapsy s tím jejich solárním! Což je ale slabá útěcha, když je člověk tak nějak spánkově deprivován, huba zívá, oči slzí a po těle zimnice z nevyspání.

Hned jsem si svému bratrovi na téma Samův spánek postěžovala a ten mi předal zatím zajímavou teorii, že děti ve svých rozličných vývojových etapách bývají nejprotivnější a nejnespavější právě tehdy, když se v jejich vývoji schyluje k nějakému skoku. A skutečně; ten den kdy se Samuel přestal bezmocně pinožit a funět a místo toho poprvé začal s vítězným úsměvem popolézat po čtyřech, jsme se vyspali! A nejen to, "zapíchli" jsme to i přes den a to hned třikrát!
Takže pevně doufám, že si teď pár nocí zase normálně pospíme a další vývojový skok nebude dřív než za měsíc.

Všeho s mírou, drahoušku!

čtvrtek 29. října 2009

úterý 27. října 2009

Uspávání

Zdá se, že naše snaha o zavedení pevného režimu začíná nést svoje první ovoce, ale bojím se to vůbec vyslovit nahlas, protože u dětí věci bývají tak, že sotva něco považujeme za úspěšně zvládnuté a zavedené, nejpozději druhý den začne být vše úplně jinak. Děti jsou na chov prostě nevypočitatelné.

Nicméně nyní v tento okamžik vypadá náš režim zhruba následovně:

Mezi 6-7 ranní budíček (říkám ranní, nikoli první. První budíček už probíhá v noci, ale zpravidla zabere dudlík, přenesení do velké postele a jemné přilehnutí).
Po ranním probuzení následuje ještě v posteli první přebalení, první kojení a první mazlení (no, ze Samovy strany spíše teror).
Ihned poté, co pochopím, že už se opravdu pokračovat ve spaní nebude, se přesuneme do obýváku, Sama umístím na hrací deku, obložím hračkami, pouštím počítač a rychlovarnou konvici (přesně v tomto pořadí). Celkem v klidu se stihnu nasnídat a jdu připravit svačinu, nejčastěji jablíčko.
Mezi 9 a 9.30 svačina, další přebalení a jde se na uspávání. Posledně jmenovaný úkon někdy zabere i hodinu, ale vyplatí se. Usnutím totiž vznikne prostor pro ranní sprchu, dopití studené kávy, návštěvy WC a základní úklid.

12-12.30 příprava oběda, přebalení, nakrmení, často následuje kompletní převlíknutí nás obou a otření postižených ploch v kuchyni.

Následuje opět odložení dítěte na hrací deku. Asi za půl až třičtvrtě hodiny po obědě začne být potomek opět poněkud neklidný, přebalíme a následuje tedy druhý denní spánek, ale jen velmi zřídka se zadaří doma, většinou je potřeba vyrazit ven. Naštěstí v kočárku usíná bleskurychle, takže obrazíme pár bloků, koupím si čtivo v trafice a usalaším se na lavičce, zatím to ještě jde. Po probuzení jdeme domů, znovu přebalujeme, podává se odpolední svačinka a po ní si Sam vydrží nějakou dobu hrát sám a já mám volno, pouze jedním okem dozoruji a zasahuji v situacích, kdy Sam začne slintat do prodlužovačky pod proudem, otvírat si DVD přehrávač 1 cm od oka, nebo okusovat kočičí mávátko s labutěnkou. O něco později se musím zapojit do hraní a vymýšlet ptákoviny, často nevhodné a nedůstojné mého věku, ale jsem ochotná ze sebe dělat idiota i hodinu v kuse, než to syna omrzí a kolem čtvrté, půl páté jdeme znovu ven. Vracíme se až večer s tatínkem, nebo chvíli po něm, každopádně ale tak, aby nám pomohl vynést nákupy a abychom se vrátili až před koupáním.
Koupeme lehce po šesté večer, resp. koupe tatínek a já pociťuji první euforii z blížícího se konce dne.
Po večerní hygieně a posledním kojení si dá Sam rýžovou kaši a pokud jeví ještě nějaké zásoby energie, což je téměř vždy, tak si ještě chvíli pohraje s tátou anebo na dece v obýváku.
Kolem sedmé je tatínkem unášen do dětského pokojíčku a pro Sama nastává nejhorší část dne, takže pro mě nejlepší, protože mám volno a jdu připravovat večeři a koukat na zprávy, i když je často nevnímám, protože mozek už je přepojen do stavu hladiny alfa a odpočívá.



Nutno dodat, že tatínek má na uspávání velký talent a většinou se mu zadaří Sama uspat obdivuhodně rychle, nejpozději do dvaceti minut a já jen zírám a tiše závidím, uspávání pod mojí taktovkou totiž probíhá zhruba takto:


Příchod do ložnice, položení potomka do postýlky na záda.

Vyjmutí potomka z postýlky a konejšení, hlazení po zádech a dokola opakovaná věta: "š š šššš, maminka to tak nemyslela..."

Po uklidnění následuje uložení dítěte na záda do velké postele.

Otáčím potomka zpět na záda.

Rezignuji. Třeba usne i na čtyřech...

Pouštím mořského koníka s hracími melodiemi a tiše zpívám s ním.

Samuel mi podává dudlíka, možná mě chce umlčet. Tiše zpívám dál, s trpělivým úsměvem vracím dudánka kam patří.

Zpívám nebo broukám s koníkem, když zrovna nezívám. Sam je v pozici "surikata". Nabízím mu prso, lačně se po něm vrhne a silně ho zkousne. Pak ho pustí, ďábelsky se zakření a zaujme pozici "alláh" na všech čtyřech. O chvíli později ji vylepší tím, že zvedne zadek vysoko do vzduchu a nosíkem reje v oslintané matraci. Jeho zvukový doprovod připomíná křečíka džungarského.

Koník jede už čtvrtý hrací cyklus, schovávám do podprsenky druhé okousané prso.

Už nezpívám. Nos mám z věčného tahání a kroucení už o číslo větší. Když dostávám políček pod levé oko, otáčím se zády. Třeba ho jen svým obličejem rozptyluju a můj vyčerpaný výraz mu nedá usnout.

Dostávám první kopanec do zad, ale jinak je klid, až na pár zatahání za vlasy.

Slibné ticho rozřízne mohutné krknutí a slyším uplivnutí. Předstírám, že jsem to neslyšela, třeba to byl hrací koník nebo Křemílek.

Cítím mokré teplo (nebo teplé mokro?) na zádech.

Sundávám tričko a nenechávám se vyvést z míry.

Posedmé natáhnu koníka, podám dudlíka a přitulím se, opět vydávajíc vplac svůj nos a další otvory jako stvořené pro malé prstíky. Ty ale můj obličej ignorují a začínají kroutit bradavkou jednoho prsa, které se mezitím už stačilo mírně zregenerovat, a tak ho zase nabízím k uklidnění a napití.

Tentokrát bylo kojení dobře načasované a zabralo, po pár tazích se terorista dává na ústup a něžně sosá, až usne.

Moje miminko, nádherné, voňavé, spinká. Bojím se pohnout, tak ještě chvíli setrvám, ale ne tak dlouho, abych usnula taky, to bych si totiž ten slastný okamžik nevychutnala!



PS: Někdy se i přes veškerou snahu stane, že v bodě, kdy se ze Sama stane sladký andílek, vlivem nějakého vnějšího činitele (zkrátka se něco pose.e) Sam probudí. V takovou chvíli plaším myšlenky na použití rajského plynu (nevím koho bych chtěla přispat víc, jestli Sama nebo sebe) a vracíme se zpátky na začátek celé anabáze. (tímto "děkuji" sousedovi odnaproti, který mlátí dveřmi, sousedovic capartovi, který nedokáže být na chodbě zticha a ječí, korpulentní dámě, která chodí pod naše okna venčit smečku jorkšírů a taky našemu kocourovi, který někdy udělá ladné hop svým osmikilovým tělem vedle Sama, nebo jenom tak zčistajasna dost nahlas mňoukne).


A další kvíz

Co je na fotografiích?

a) Tatínek to přehnal s Chardonnay a nestihl to na WC

b) Králičí s brambory, zahradní zeleninou a jablky





Správnou odpověď pošlete ve tvaru A BLITKY nebo B GRALIK na email lioness777@centrum.cz

Vylosovaný výherce vyhrává skleničku s domácím s láskou dělaným příkrmem pro kojence od 6 měsíců :)

A teď vážně: sláva našemu robotovi! Nyní začal být v permanenci a dvakrát denně drtí seká krájí a vyrábí, že si chvílemi připadám jako moje oblíbená herečka Diane Keaton ve filmu BabyBoom (resp. ve scénách, kdy začne ve velkém produkovat dětskou výživu Country Baby:



Jinak náš nejoblíbenější pokrm je:

Králičí se zeleninou a jablíčky
Povaříme doměkka pár kousků králičího (krůtího/kuřecího) masa. Když maso měkne, přidáme velkou bramboru, mrkev, pár růžiček květáku, petržele a vylepšíme jedním jablkem.
Uvařené ingredience s pár lžícemi vývaru rozšťoucháme se lžičkou másla nebo oleje a hodíme do robota, který vyšlehá ukázkovou kejdu!

Dezert: Přejetý banán (půlka banánu s jedním jablíčkem, taktéž upravené na podobu cimprcampr, konzistence asi jako kdyby ho přejel nákladní vlak).

Dobrou chuť!

Najdi 10 rozdílů