úterý 4. května 2010
neděle 11. dubna 2010
Narozeninky
Tak je to za námi! Samuel oslavil svoje první narozeniny :)
Oslava proběhla poslední březnovou sobotu a opravdu se vyvedla.
Tímto děkujeme všem našim blízkým, kteří se oslavy zúčastnili a přinesli Samovi krásné dárky a strávili s námi odpoledne.
Fotky jsou v galerii pod heslem.
Jinak moc děkujeme pizzerii Rugantino, kde se oslavička odehrála. Manažer restaurace se o všechno perfektně postaral, měli jsme dlouhý stůl vedle dětského koutku, vše bylo pěkně vyzdobeno, děti si mohly samy připravit svoji vlastní pizzu z vlastních ingrediencí a moc je to bavilo. Jedinou drobnou výtku mám na na nápojovou čísnici, která nestíhala, o čem svědčí i hubený účet na 5 tisíc kč za útratu 13 dospělých a 9 dětí - všichni měli jídlo, tak je jasné, že toho moc nevypili a bylo to u nás pořád jako u Suchánků :)
Pobavit nás přišel i kouzelník Ray, který dětem vymodeloval zvířátka z balónků (nejvíc jich uhádl Danův Adam), Raye taky doporučujeme :)
Dík patří i firmě Dana Dezortová Dorty domu za nádherný a vynikající dort ve tvaru jedničky :)
A nakonec neděkuji firmě Dušan Kubík DK Obchod za to, že stěžejní narozeninový dárek - postel Matyáš, kterou jsem u nich objednala v půlce února, Sam dodnes v pokojíčku nemá :( A jelikož tahle kauza ještě u konce není, tak celou anabázi se všemi detaily popíšu až po jejím skončení v samostatném příspěvku.
Oslava proběhla poslední březnovou sobotu a opravdu se vyvedla.
Tímto děkujeme všem našim blízkým, kteří se oslavy zúčastnili a přinesli Samovi krásné dárky a strávili s námi odpoledne.
Fotky jsou v galerii pod heslem.
Jinak moc děkujeme pizzerii Rugantino, kde se oslavička odehrála. Manažer restaurace se o všechno perfektně postaral, měli jsme dlouhý stůl vedle dětského koutku, vše bylo pěkně vyzdobeno, děti si mohly samy připravit svoji vlastní pizzu z vlastních ingrediencí a moc je to bavilo. Jedinou drobnou výtku mám na na nápojovou čísnici, která nestíhala, o čem svědčí i hubený účet na 5 tisíc kč za útratu 13 dospělých a 9 dětí - všichni měli jídlo, tak je jasné, že toho moc nevypili a bylo to u nás pořád jako u Suchánků :)
Pobavit nás přišel i kouzelník Ray, který dětem vymodeloval zvířátka z balónků (nejvíc jich uhádl Danův Adam), Raye taky doporučujeme :)
Dík patří i firmě Dana Dezortová Dorty domu za nádherný a vynikající dort ve tvaru jedničky :)
A nakonec neděkuji firmě Dušan Kubík DK Obchod za to, že stěžejní narozeninový dárek - postel Matyáš, kterou jsem u nich objednala v půlce února, Sam dodnes v pokojíčku nemá :( A jelikož tahle kauza ještě u konce není, tak celou anabázi se všemi detaily popíšu až po jejím skončení v samostatném příspěvku.
středa 3. února 2010
Mateřská dovolená - ve zkratce
Takže jak se žije ženám na mateřské dovolené? Na pomoc jsem si vzala starý známý vtip, který jsem si sem dovolila zkopírovat - lépe bych to totiž nevystihla.
Otec se vrací z práce a vidí jak jeho děti sedí v pyžamech a bosy před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po druhém psu.
Muž vejde do domu a vidí ještě větší nepořádek:
Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hraje televize a jídelna je zaházena hračkami a různými díly šatníku.
V kuchyni to nevypadá lépe. Ve dřezu stojí hromada nádobí, myčka je otevřená a v ní je napěchovaný notebook. Rádio hraje na celé kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírání leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka z kočičího písku.
Muž rychle vyběhne schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení.
Ale nehledí na to, jen hledá svou manželku. Bojí se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Vidí jak dveřmi koupelny prosakuje voda.
Nakoukne tam a vidí mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinou mezi tím vším a zrcadlo a stěny jsou pomalované zubní pastou.
Rychle se otočí a spěchá do ložnice, kde vidí svou manželku, ležící v posteli a čtoucí Cosmopolitan.
Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho jak se měl celý den.
Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: "Co se tu dnes stalo?"
Usmála se znovu a odpověděla:
"Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně: 'Co jsi, do prdele, dělala celý den?'"
"Ano," odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes ........... jsem nedělala nic !"
Otec se vrací z práce a vidí jak jeho děti sedí v pyžamech a bosy před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po druhém psu.
Muž vejde do domu a vidí ještě větší nepořádek:
Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hraje televize a jídelna je zaházena hračkami a různými díly šatníku.
V kuchyni to nevypadá lépe. Ve dřezu stojí hromada nádobí, myčka je otevřená a v ní je napěchovaný notebook. Rádio hraje na celé kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírání leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka z kočičího písku.
Muž rychle vyběhne schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení.
Ale nehledí na to, jen hledá svou manželku. Bojí se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Vidí jak dveřmi koupelny prosakuje voda.
Nakoukne tam a vidí mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinou mezi tím vším a zrcadlo a stěny jsou pomalované zubní pastou.
Rychle se otočí a spěchá do ložnice, kde vidí svou manželku, ležící v posteli a čtoucí Cosmopolitan.
Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho jak se měl celý den.
Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: "Co se tu dnes stalo?"
Usmála se znovu a odpověděla:
"Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně: 'Co jsi, do prdele, dělala celý den?'"
"Ano," odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes ........... jsem nedělala nic !"
čtvrtek 21. ledna 2010
První novinky v novém roce
Zoubková víla přišla po četných urgencích a 4 (!) měsících utrpení a přinesla 5.ledna Samovi horní dva zoubky. První v noci a druhý tentýž den během odpoledního spánku.
Asi toho má holka prostě dost, ostatně vypadá nějak zvadle, takhle byla vyřízená, když se nám ji podařilo zachytit:
Jinak přírůstky v podobě horních jedniček to nekončí, už se klubou dvojky a martýrium pokračuje. Jelikož manžel s tím měl jako mimino úplně stejné problémy (neměly by se takové věci říkat už před svatbou?) ;), tak se můžeme těšit že u nás ještě bude veselo.
Ještě že už nekojím (už mi neříkejte Madeta) a můžu si přihnout.
Hned je ta mateřská veselejší :D
Jinak mateřská dovolená sama o sobě je skutečné téma. K tomu ale bohužel zas až někdy příště, Samuel se probudil, stojí v postýlce, drží se špryclí a stěžuje si: bá-bá-bá-bá! - jako že jak to je možný, že je tam sám, že neležím hned vedle něj jak se na maminku sluší a patří a že není ve velké posteli? (kde ho uspávám a následně s vypilovanou technikou a jemností Toma Cruise v Mission Impossible přenáším do postýlky).
Brzy nashle!
Asi toho má holka prostě dost, ostatně vypadá nějak zvadle, takhle byla vyřízená, když se nám ji podařilo zachytit:
Jinak přírůstky v podobě horních jedniček to nekončí, už se klubou dvojky a martýrium pokračuje. Jelikož manžel s tím měl jako mimino úplně stejné problémy (neměly by se takové věci říkat už před svatbou?) ;), tak se můžeme těšit že u nás ještě bude veselo.
Ještě že už nekojím (už mi neříkejte Madeta) a můžu si přihnout.
Hned je ta mateřská veselejší :D
Jinak mateřská dovolená sama o sobě je skutečné téma. K tomu ale bohužel zas až někdy příště, Samuel se probudil, stojí v postýlce, drží se špryclí a stěžuje si: bá-bá-bá-bá! - jako že jak to je možný, že je tam sám, že neležím hned vedle něj jak se na maminku sluší a patří a že není ve velké posteli? (kde ho uspávám a následně s vypilovanou technikou a jemností Toma Cruise v Mission Impossible přenáším do postýlky).
Brzy nashle!
čtvrtek 31. prosince 2009
Šťastný nový rok :o)
V poslední letošní den jsem se přispěchala nalogovat a připojit přání do nového roku všem čtenářům a příznivcům mého blogu.
Děkuji za vaši přízeň, kterou projevujete i přesto, že nyní přispívám minimálně.
Pokud si můžu dovolit hodnotit uplynulý rok hodinu a půl před jeho koncem, pak jej musím označit jako velmi kontroverzní.
První dvě třetiny roku byly fantastické, začal krásně hned ze startu - první kvartál jsem strávila s nohama nahoře a plnými doušky si užívala sladké nicnedělání a těšení. Po patnácti odpracovaných letech jsem totiž nastoupila na mateřskou dovolenou. Koukala jsem z okna na lidi jak chodí ráno do práce a u kávy si fotila veverky a ptačí hnízda ve stromech za oknem. Pak se nám narodil Sam a nastal nádherný půlrok, pestrá mozaika z jednotlivých dní, každý něčím nový, hezký a plný.
Koncem léta se ale s počasím začala kazit i tahle pohoda a přišel černý podzim. Všechno odstartovala tragédie mojí sestřenice, která i s miminkem zemřela při porodu. Stačilo tak málo, aby tu oba dva byli - nepodceňovat nic a jet do porodnice dřív :( Tím se moje averze k hrdinkám bagatelizujícím lékařskou péči během těhotenství a porodu jen prohloubila.
Pak přišel o práci po 8 letech můj bratr. Má doma rok a půl staré dítě a další je na cestě. I když dostal odstupné - nešlo o žádný zlatý padák, spíš o takový malý pozlacený padáček - tak způsob výpovědi nebyl zrovna košer, ale jsou firmy, které se v době krize zbavují svých zaměstnanců ještě hůř, takže to zas nakonec nebyla taková tragédie.
Den po Dušičkách nás opustila babička, tátova maminka. Kromě toho, že její naprosto nečekaná náhlá a podle mého názoru předčasná smrt byla šokem, vidět tátu truchlit pro mě bylo utrpení. Navíc, jak už to v takových situacích bývá, přišlo jakési uvědomění si vlastní smrtelnosti, uvědomění si faktu, že ani naši rodiče tu nebudou napořád, stejně jako i my za čas opustíme naše děti. To pro mě byla velká deprese.
Zrovna v této době, kdy jsme byli u babičky v domě a čekali na pohřeb, nám Samuel poprvé onemocněl. Obyčejné nastuzení se záhy proměnilo v menší drama, kdy nám lékařka na pohotovosti řekla, že hospitalizace je nevyhnutelná a hodinový převoz do Prahy, který jsem zvažovala, by náš sípající drobek nemusel přežít. Šlo o akutní laryngitidu. Kortikoidy, Adrenalin, Ambrobene a Ventolin nám však zabraly a čtvrtý den jsme nemocnici opustili s úsměvem na rtech, posíleni o novou zkušenost.
Úsměv nám zmrzl hned o tři týdny později, kdy Sami onemocněl znovu a vážněji, tentokrát šlo o rotavirovou infekci provázenou horečkami, zvracením a průjmy, takže Sami opět skončil díky těžké dehydrataci v kritickém stavu v nemocnici. Během 24 hodin ztratil celé jedno kilo váhy. To už jsem neustála a přišla o mléko. Na kojení mám ale stejně trochu pifku, protože mě mrzí, že Sama mateřské mléko neochránilo, slibovala jsem si od něj poněkud výraznější profylaxi.
3.prosince nás po 6 dnech propustili do domácího léčení a od té doby se Samovi - ťuk ťuk - daří dobře, prospívá a roste.
Tak jsme si snad na čas zase smůlu vybrali a teď se budem mít krásně jak v mexické telenovele ;)
Vám přeji do nového roku především pevné zdraví, hodně štěstí, lásky, spokojenosti, pohody a splněných přání a cílů.
Ať je váš příští rok krásný, vzpomínáte na něj v dobrém a přinese vám jen to nejlepší.
A nezapomeňte vykročit pravou! :) Jako Sam - začal ťapat na své deváté měsíčniny.
Děkuji za vaši přízeň, kterou projevujete i přesto, že nyní přispívám minimálně.
Pokud si můžu dovolit hodnotit uplynulý rok hodinu a půl před jeho koncem, pak jej musím označit jako velmi kontroverzní.
První dvě třetiny roku byly fantastické, začal krásně hned ze startu - první kvartál jsem strávila s nohama nahoře a plnými doušky si užívala sladké nicnedělání a těšení. Po patnácti odpracovaných letech jsem totiž nastoupila na mateřskou dovolenou. Koukala jsem z okna na lidi jak chodí ráno do práce a u kávy si fotila veverky a ptačí hnízda ve stromech za oknem. Pak se nám narodil Sam a nastal nádherný půlrok, pestrá mozaika z jednotlivých dní, každý něčím nový, hezký a plný.
Koncem léta se ale s počasím začala kazit i tahle pohoda a přišel černý podzim. Všechno odstartovala tragédie mojí sestřenice, která i s miminkem zemřela při porodu. Stačilo tak málo, aby tu oba dva byli - nepodceňovat nic a jet do porodnice dřív :( Tím se moje averze k hrdinkám bagatelizujícím lékařskou péči během těhotenství a porodu jen prohloubila.
Pak přišel o práci po 8 letech můj bratr. Má doma rok a půl staré dítě a další je na cestě. I když dostal odstupné - nešlo o žádný zlatý padák, spíš o takový malý pozlacený padáček - tak způsob výpovědi nebyl zrovna košer, ale jsou firmy, které se v době krize zbavují svých zaměstnanců ještě hůř, takže to zas nakonec nebyla taková tragédie.
Den po Dušičkách nás opustila babička, tátova maminka. Kromě toho, že její naprosto nečekaná náhlá a podle mého názoru předčasná smrt byla šokem, vidět tátu truchlit pro mě bylo utrpení. Navíc, jak už to v takových situacích bývá, přišlo jakési uvědomění si vlastní smrtelnosti, uvědomění si faktu, že ani naši rodiče tu nebudou napořád, stejně jako i my za čas opustíme naše děti. To pro mě byla velká deprese.
Zrovna v této době, kdy jsme byli u babičky v domě a čekali na pohřeb, nám Samuel poprvé onemocněl. Obyčejné nastuzení se záhy proměnilo v menší drama, kdy nám lékařka na pohotovosti řekla, že hospitalizace je nevyhnutelná a hodinový převoz do Prahy, který jsem zvažovala, by náš sípající drobek nemusel přežít. Šlo o akutní laryngitidu. Kortikoidy, Adrenalin, Ambrobene a Ventolin nám však zabraly a čtvrtý den jsme nemocnici opustili s úsměvem na rtech, posíleni o novou zkušenost.
Úsměv nám zmrzl hned o tři týdny později, kdy Sami onemocněl znovu a vážněji, tentokrát šlo o rotavirovou infekci provázenou horečkami, zvracením a průjmy, takže Sami opět skončil díky těžké dehydrataci v kritickém stavu v nemocnici. Během 24 hodin ztratil celé jedno kilo váhy. To už jsem neustála a přišla o mléko. Na kojení mám ale stejně trochu pifku, protože mě mrzí, že Sama mateřské mléko neochránilo, slibovala jsem si od něj poněkud výraznější profylaxi.
3.prosince nás po 6 dnech propustili do domácího léčení a od té doby se Samovi - ťuk ťuk - daří dobře, prospívá a roste.
Tak jsme si snad na čas zase smůlu vybrali a teď se budem mít krásně jak v mexické telenovele ;)
Vám přeji do nového roku především pevné zdraví, hodně štěstí, lásky, spokojenosti, pohody a splněných přání a cílů.
Ať je váš příští rok krásný, vzpomínáte na něj v dobrém a přinese vám jen to nejlepší.
A nezapomeňte vykročit pravou! :) Jako Sam - začal ťapat na své deváté měsíčniny.
středa 23. prosince 2009
pátek 11. prosince 2009
sobota 31. října 2009
Lezůn
Tak jak jsem přesně předpokládala v článečku o uspávání, hned ne druhý, ale hned tentýž večer Sam začal špatně spát, budil se v hodinových intervalech a dožadoval se něčeho, co jsem nebyla schopná dešifrovat. Takže jsem metodou pokus-omyl zkoušela všechno, aby nic nezabíralo. Resp. zabíralo, ale třeba jen na maximálně 90 minut do dalšího kolečka. A tak jsme se zase váleli po posteli, Sami kňoural nahlas, já v duchu, zoufale jsem sledovala jak se Měsíc za oknem pomalinku posouvá a když se jeho směna chýlila ke konci a venku se pomalu začínalo rozednívat, Sam jakž takž usnul. Škoda, že akorát v momentě, kdy jsem se uhnízdila a začala slastně propadat do matrace a vstupovat do říše snů, pípl mobil a já musela vstávat a jet do autoservisu nechat přezout gumy.
Další noc se scénař opakoval. Řeknu vám, o pohybu Měsíce na noční obloze už vím úplně všechno a mohla bych vést lunární kalendář a strčit Maye do kapsy s tím jejich solárním! Což je ale slabá útěcha, když je člověk tak nějak spánkově deprivován, huba zívá, oči slzí a po těle zimnice z nevyspání.
Hned jsem si svému bratrovi na téma Samův spánek postěžovala a ten mi předal zatím zajímavou teorii, že děti ve svých rozličných vývojových etapách bývají nejprotivnější a nejnespavější právě tehdy, když se v jejich vývoji schyluje k nějakému skoku. A skutečně; ten den kdy se Samuel přestal bezmocně pinožit a funět a místo toho poprvé začal s vítězným úsměvem popolézat po čtyřech, jsme se vyspali! A nejen to, "zapíchli" jsme to i přes den a to hned třikrát!
Takže pevně doufám, že si teď pár nocí zase normálně pospíme a další vývojový skok nebude dřív než za měsíc.
Všeho s mírou, drahoušku!
Další noc se scénař opakoval. Řeknu vám, o pohybu Měsíce na noční obloze už vím úplně všechno a mohla bych vést lunární kalendář a strčit Maye do kapsy s tím jejich solárním! Což je ale slabá útěcha, když je člověk tak nějak spánkově deprivován, huba zívá, oči slzí a po těle zimnice z nevyspání.
Hned jsem si svému bratrovi na téma Samův spánek postěžovala a ten mi předal zatím zajímavou teorii, že děti ve svých rozličných vývojových etapách bývají nejprotivnější a nejnespavější právě tehdy, když se v jejich vývoji schyluje k nějakému skoku. A skutečně; ten den kdy se Samuel přestal bezmocně pinožit a funět a místo toho poprvé začal s vítězným úsměvem popolézat po čtyřech, jsme se vyspali! A nejen to, "zapíchli" jsme to i přes den a to hned třikrát!
Takže pevně doufám, že si teď pár nocí zase normálně pospíme a další vývojový skok nebude dřív než za měsíc.
Všeho s mírou, drahoušku!
čtvrtek 29. října 2009
úterý 27. října 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)