Výběr k zešílení

Miminko jsem chtěla vždycky, už v pubertě, což v mém případě ovšem znamená dobu těsně předrevoluční.
V té době nebyla žádná možnost výběru, což si dnešní mladý člověk už ani nedokáže moc dobře představit, ale já si to opravdu pamatuju. Neměli jsme doma téměř nic podle našeho vkusu a gusta, ale to, co se dalo zrovna sehnat a ještě jsme za to byli rádi.
Když se mělo narodit dítě, měli jsme na výběr z cca 4 druhů kočárů na trhu, přičemž v té těsně předrevoluční době byl naprostý hit "trojkombinace" v barvě hnědé, vínové a modré. Maminám bylo často úplně putna, jakou barvu jim vedoucí "Hraček-kočárků" pod pultem přidělí a jestli k tomu bude ladit fusak, hlavně že měly vysněnou trojkombinaci. Ty, které měly Stegner nebo Zekiwu, byly za velké hvězdy a ty které měly úplně západní kočár z dovozu, jako. nař. Chicco nebo Peg Pérego, ty vzbuzovaly takovou závist, jako kdyby si zahrály s Bradem Pittem v romantickém celovečerním filmu s košilatými scénami.
Kdybyste tehdejší maminu vzali do jednoho z našich dnešních obchodů s kočárky, zhroutila by se štěstím a nevěděla by kam dřív skočit. Měla by knedlík dojetí v krku, asi jako moje mamka, když poprvé viděla ovoce-zeleninu v německém Norimberku. Zatímco u nás byla naaranžovaná řepa a brambory a pyramida z plechovek s hrachem, a vše doplňoval hnilobný pach, venku byla seřazená zelenina a ovoce ze všech koutů světa, všechno bylo omyté, naleštěné, barevné a voňavé.
Promiňte že takhle odbočuju, ale musím mladším ročníkům přiblížit atmosféru.
Taková to byla doba.

A jelikož jsem teda taková pamětnice, vrhla jsem se na náš kočárkový trh plna očekávání, že z toho množství dnešních kočárů vyberu ten nejhezčí, nejpraktičtější a funkčně nejlepší a po zbytek těhotenství se budu tetelit a těšit se na první vyjížďku. Jaké ovšem bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že většina kočárků nesplňuje má technická kritéria a zbytek zase estetická! :(

Výběr mi navíc komplikuje skutečnost, že existuje tolik moderních prvků a vychytávek, že jsem sklíčená, když nějaký jakž-takž model nemá jednu z nich. Je skoro až s podivem, že v tom nepřeberném množství neexistuje ideální kočárek, který by všechny ty nároky a funkce měl skloubené. Opisují snad slepě výrobci od sebe navzájem a neposlouchají vox populi? ;) Já být designér ve fabrice na kočárky, tak většinu pracovní doby trávím na chatu a poslouchám názory, kritiku, připomínky a přání lidí, kteří ty výrobky v reálném životě používají a dále doporučují. bylo by to určitě přínosnější než sebehezčí printová nebo TV reklama.

A teď k tomu, co je takový problém. Kočár dle mých představ by měl vypadat takto:

- 4 nafukovací kola, přední otočná o 360°, s možností aretace a velká, nikoli výrazně menší a připomínající nákupní košík!
- přehazovací rukojeť (slunce svítí a vítr fouká, s tím pochopitelně nic neuděláme. korba nebo sedačka se ale s malým pokladem v terénu otáčí dost těžko, zkoušeli jste to už? Je to fuška! Člověk raději změní směr a cíl své vycházky, než aby to absolvoval!)
- výborné odpružení, kočár by se měl mírně pohupovat, nikoli kodrcat a kola by měla kamínek hladce přejet, nikoli se zaskřípěním přibrzdit
- kombinace, tj. pevná korba (nebo pevná vložná taška) a sportovní sedačka
- prostorná korba nebo taška, bouda s odvětráváním (děti se rodí čím dál větší a korby se dělají čím dál menší. Je v tom nějaká logika? Asi mi unikla)
- nastavitelné madlo (rukojeť) pro výškově rozdílné rodiče
- kvalitní potah, který nešisuje a dá se prát
- decentní barvy - fialová se zelenou už snad nikoho nemůže brát, nebo ano?

Tolik moje rozmazlené nářky, socialistický trh na mě!

P.S.: Pokud někdo takový kočár zná a doporučí mi ho, vyplatím mu 10% z pořizovací maloobchodní ceny jako odměnu.

NT screening

16.září jsem očekávala s lehkým tlakem u žaludku, protože jsme měli NT screening a to je zásadní vyšetření, při kterém se láme chleba.
Přijeli jsme do modřanského genetického centra, spadajícího pod Pronatal a museli se smát, protože majitelé Pronatalu si libují v těžko dostupných lokalitách a starých budovách.
Přijeli jsme s desetiminutovým předstihem, což u mě nebývá obvyklé, a už to dělat nebudu, protože praxe ukázala, že čím dříve někam přijedu, což u doktorů platí asi tak 3násob, tím déle tam čekám. Že budeme čekat dlouho mi bylo jasné v momentě, kdy jsme vstoupili do čekárny plné těhulí a autorů jejich bříšek. Před námi bylo cca 7 pacientek a ultrazvuk, zvláště tento genetický, není rozhodně procedura, která by zabrala méně než 10 minut.
Čekali jsme, četli jsme si časopisy, takže jsem se dověděla několik dramat, mezi nimi např. že Pavel Zuna byl přistižen při souloži (směju se mu teď pokaždé když ho vidím ve zprávách), anebo že krásná Olga Kelymanová, Menzelova manželka, je nejen těhotná, ale nevěrná, takže otec je nejistý, což je, jak podotkl manžel, případ každého desátého dítěte v naší zemi. Rozhlédla jsem se po čekárně, kde už nás minimálně 10 žen sedělo a v duchu tipovala, která je asi tak ta desátá hadice, ale všechny se tvářily jako svatá dala, neví komu ;) Myslím, že manžel ocenil naše umělé oplodnění, protože si může bý jistý, a já jsem ráda, že nebude zkoumat, jestli náš prcek nemá náhodou uši po sousedovi ;)

Na řadu jsme přišli po hodině a půl čekání (ano, přesně ta hodina a půl, po kterou je pan doktor ve skluzu, jak hlásila sestra). Vešli jsme do sešeřelé ordinace, kde nás uvítal chvalně proslulý a překvapivě mladý pan doktor, podal si s námi pěkně ruce, posadil manžela do křesílka vedle lůžka, na které jsem si lehla, ukázal na obrazovku na stěně, kde se bude promítat, (manželovi chyběly jen 3D brýle a popcorn) a pak mi začal jezdit snímačem ultrazvuku po břiše. Na obrazovce se ukázalo krásné miminko, ale neviděla jsem srdíčko a miminko se nehýbalo, takže by se ve mě nejdřív krve nedořezal, ale náš prcíček hned na to začal mávat ručičkama a mě se v očích objevila slza jak hrách. Mrskal sebou a šermoval končetinama, jako by měl hodinu kung-fu. Pan doktor měl co dělat, aby ho změřil, ale podařilo se mu to, šíjové projasnění bylo 2.2mm, a všechny vnitřní orgány které nám doktor detailně ukázal, byly taky prý v pořádku, zkrátka všechno jak má být a můžeme být klidní.
Stáří miminka odhadl o 2 dny starší, takže dnes bychom měli být 13+4, ale nechci měnit metry, protože se to jistě ještě bude o den dva šoupat sem a tam až do utz ve 20 týdnu.

Výsledky krve měly být do pátku 18.9. a kdyby byly pozitivní, zavolali by nám. Naštěstí telefon nezazvonil a tak můžu s velkou úlevou psát tento příspěvek a konstatovat, že NT máme úspěšně za sebou.

Díky Bohu! A díky i vám, kteří jste nám drželi palce!

Skřítek neposeda

Určitě napíšu během dne více, ale prozatím posílám malou ochutnávku z utz na NT screeningu:

Proč Podolí?

Registrace v porodnici - Mission (Im)Possible

Úplně bych zapomněla na další velmi významnou událost, která ještě předcházela vystavení průkazky - registraci do porodnice.
Jako místo, kde přivítáme naše první mimi, jsem si vybrala pražskou porodnici Podolí, díky její pověsti a lokalitě. Bohužel, ruku v ruce s pověstí nemocnice jde i zpráva, že je - stejně jako všechny jiné pražské porodnice - naprosto přeplněná, registrace mají měsíční limit, který bývá naplněn již v polovině měsíce a samotný porod bývá sázkou do loterie, často se prý stává, že pro stop-stav odesílají jinam. Nastává tak poněkud hořký paradox, že mimopražské ženy jezdí rodit do Prahy a pražandy pak provozují v bolestech porodní turistiku po celých středních čechách; Mělník, Brandýs, Příbram, Benešov. No comment.

I tak jsme se rozhodli risknout a zaregistrovat se v porodnici našemu srdci i bytu nejbližší - Podolí. Ihned po našem prvním randez-vous s doktorem slávistou jsme se sebrali a jeli s mužem zkusit na blind Podolí, s tím, že se přinejhorším alespoň nasnídáme v nemocničním bufetu.
K našemu velkému překvapení nás bez front a čekání zaregistrovali a dostali jsme důležitou kartičku na obrázku s registračním číslem na rubu.

Tak to bychom měli. Zaregistrovaní jsme, v 9+5tt. Teď už jen aby bylo v termínu volno, dále byl volný nadstandard a porod byl téměř bezbolestný a netrval příliš dlouho. Ha ha ha ;)

Těhotenský průkaz

Pamatuji si, jak jsem se mooooc těšila na občanku, o tři roky později na řidičák a celkově mám moc ráda všechny průkazky a členské legitimace (éra rudých knížek mě už naštěstí minula).

Ale ještě nikdy jsem se tak netěšila, jako právě v těchto dnech na Těhotenský průkaz.
Dostala jsem ho zcela nečekaně při návštěvě poradny za účelem prvních krevních odběrů. Kdybych bývala tušila co mě čeká, jdu tam s mnohem slavnostnější náladou ;)

Takhle jsem se stavila pro žádanky do laboratoře, sestra mi dala instrukce sejít o patro níže, nechat se nabrat přednostně a pak se vrátít, že prý dostanu průkazku.
Tak jsem se úplně rozsvítila a zatímco mě laborantka mordovala lovením a opakovaným napícháváním žíly, zubila jsem se jako blázen a prohlížela si odevzdané vzorky moče pacientů v těch nejbizarnějších skleničkách, od Hamé, Hippu až po 0,5 l sklenici od Babiččiny tatarky.

Po návratu do poradny o patro výš mi sestra změřila pánev pelvimetrem a potěšila mě, protože bych prý mohla porodit středně velkého hrošíka. To mě zaujalo a rozhodla jsem se k tomu něco najít na netu:

Rozměry jsou čtyři a mají dané určité ideální hodnoty, kterým je dobré se co nejvíce přibližovat.
1.Mezi dvěma horními trny kyčelních kostí (distantia bispinalis): 26cm
2.Mezi dvěma hřebeny kyčelních kostí (distantia bicristalis): 28cm
3.Mezi hrboly chocholíku "boky" (distantia bitrochanterica): 31cm
4.Od 5.bederního obratle po sponu stydkou (conjugata externa): 20cm

Mé rozměry jsou 25, 32, 35, 22 a jelikož se v těhotenství pánev ještě dále rozšiřuje, mohla bych se teoreticky začít těšit na snadný porod.

Tak uvidíme za půlroku! ;)

No a tady je vytoužená průkajda.

9 a 10 tt

Trochu žulím psaní blogu, za což se omlouvám těm, kteří ho snad čtou, nebo dokonce i čekají na novinky ;)


Rozhodli jsme se s mužem, že pojedeme na pozdní dovolenou. Chtěli jsme nejdříve letět k moři, ale od zahraničí mě vzhledem k mému stavu odrazoval kdekdo. Navíc jsme nechtěli nechávat "samotného" našeho kocourka, tak jsme se rozhodli jet po Čechách, my všichni 3 a půl.

Vybrali jsme si velice pěknou chaloupku s krbem, zahradním grilem a krytým bazénem, na samém jihu Čech u rakouských hranic.

Volba to byla skvělá, relaxovala jsem jako nikdy. Chodili jsme po lesích, snažili se sbírat houby, (které kvůli suchému horku nerostly), grilovali po večerech, zajeli jsme do Rakous na výlet, navštívili moc pěkný Rožumberk a ještě hezčí Český krumlov a moooc si to užívali.

Sice jsem si hned první den vylomila stoličku vlevo dole a do bazénu nevlezla, protože mě dvakrát postrašilo nepatrné špinění a bála jsem se infekce, ale i tak to pro mě byla jedna z nejhezčích dovolených.


Ihned druhý den po návratu do civilizace jsem zavítala do první těhotenské poradny. Ještě nikdy jsem k lékaři nešla s takovým elánem ;) I když zároveň jsem měla docela strach, protože mi mizely těhotenské příznaky.

Můj nový doktor se ukázal být slávista, což nešlo v ordinaci přehlédnout a navíc mi při výpočtu porodu hned pověděl něco o Beránkovi, kterého čekám, takže fušuje do astrologie a horoskopů, což bylo roztomilé. Udělal mi onkocytologii a vytoužený ultrazvuk, na kterém jsme s manželem zase po nějaké době viděli našeho prcka. Brouček znatelně povyrostl, na celých 3,65 cm a měl už rysy človíčka, trochu se pohyboval a mával ručičkou, opravdu!
Nejdůležitejší pro mě bylo, že mu bilo srdíčko a byl v pořádku. Pan doktor všechno vyhodnotil jako vynikající, ale fotku mi nechtěl dát, protože se ještě ke všemu ukázalo, že je i pověrčivý ;)


Takže nyní nás čekají v 10+4 tt první odběry krve na pohlavní choroby, žloutenku, krevní skupinu a glykémii, 16.9. NT screening a 26.9. další poradna.


A co človíček v nadcházejícím 11 tt?
Trup miminka je stále silnější. Na pažích a nohou lze odlišit hýždě/ramena, lokty/kolena a prsty. Kosti jsou pevnější. Horní končetiny se vyvíjejí rychleji než dolní. Prsty na rukou jsou dlouhé a na jejich koncích se začínají vytvářet polštářky.
Většina vnitřních orgánů je již vytvořena nebo se velmi rychle vyvíjejí. Játra začínají produkovat žluč. Střeva jsou na svém místě. Ledviny začínají produkovat moč.
Jsou vyvinuty vnější genitálie i když zatím není možno rozpoznat pohlaví dítěte.
Vytvářejí se základy vlasů a základy všech 32 budoucích zubů miminka.

Na embryu je již patrně znát obličejová část. Jsou na ní patrné oči a uši. Vytvářejí se oční víčka, i když jsou stále otevřena. Hlava tvoří přibližně polovinu celého těla.
Srdíčko embrya se již formuje do čtyř komor. Na ultrazvuku je snadno vidět bijící srdíčko. Riziko potratu se snížilo na 1.5%.



Maminka
Placenta je zatím umístěna příliš nízko děložní branky, velmi rychle roste a je náchylná ke kontrakcím. Dejte proto pozor na přílišné namáhání bříška. Pokud chcete cvičit, vynechejte cviky na břišní svalstvo.
Tělo maminky je teď pod vlivem záplavy hormonů – změny nálad a pocitů, emocí. Je to normální, i když ne každá maminka to zažije. Záchvaty pláče nejsou nic zvláštního – přeneste se přes to.

Já se přes všechno přenáším pomocí jahodových nanuků Mrož nebo Míša ;)

V práci jsem ještě těhotenství neoznámila, chystám se na to až koncem září po výsledcích všech prvních vyšetření a především NT screeningu.
Oblečení je mi však v pase těsné; kalhoty, které mi normálně padnou přes boky mám zapnuté na gumičku. Pomalu se začínám poohlížet po těhotenském oblečení, vzhledem k tuzemským nehorázným cenám si ho objednám nejspíš přes přátele v zahraniční v Old Navy, Gap a Next, kde se dají džíny pořídit za 500 kaček a mají aspoň lichotivý střih a jsou kvalitní!