16.září jsem očekávala s lehkým tlakem u žaludku, protože jsme měli NT screening a to je zásadní vyšetření, při kterém se láme chleba.
Přijeli jsme do modřanského genetického centra, spadajícího pod Pronatal a museli se smát, protože majitelé Pronatalu si libují v těžko dostupných lokalitách a starých budovách.
Přijeli jsme s desetiminutovým předstihem, což u mě nebývá obvyklé, a už to dělat nebudu, protože praxe ukázala, že čím dříve někam přijedu, což u doktorů platí asi tak 3násob, tím déle tam čekám. Že budeme čekat dlouho mi bylo jasné v momentě, kdy jsme vstoupili do čekárny plné těhulí a autorů jejich bříšek. Před námi bylo cca 7 pacientek a ultrazvuk, zvláště tento genetický, není rozhodně procedura, která by zabrala méně než 10 minut.
Čekali jsme, četli jsme si časopisy, takže jsem se dověděla několik dramat, mezi nimi např. že Pavel Zuna byl přistižen při souloži (směju se mu teď pokaždé když ho vidím ve zprávách), anebo že krásná Olga Kelymanová, Menzelova manželka, je nejen těhotná, ale nevěrná, takže otec je nejistý, což je, jak podotkl manžel, případ každého desátého dítěte v naší zemi. Rozhlédla jsem se po čekárně, kde už nás minimálně 10 žen sedělo a v duchu tipovala, která je asi tak ta desátá hadice, ale všechny se tvářily jako svatá dala, neví komu ;) Myslím, že manžel ocenil naše umělé oplodnění, protože si může bý jistý, a já jsem ráda, že nebude zkoumat, jestli náš prcek nemá náhodou uši po sousedovi ;)
Na řadu jsme přišli po hodině a půl čekání (ano, přesně ta hodina a půl, po kterou je pan doktor ve skluzu, jak hlásila sestra). Vešli jsme do sešeřelé ordinace, kde nás uvítal chvalně proslulý a překvapivě mladý pan doktor, podal si s námi pěkně ruce, posadil manžela do křesílka vedle lůžka, na které jsem si lehla, ukázal na obrazovku na stěně, kde se bude promítat, (manželovi chyběly jen 3D brýle a popcorn) a pak mi začal jezdit snímačem ultrazvuku po břiše. Na obrazovce se ukázalo krásné miminko, ale neviděla jsem srdíčko a miminko se nehýbalo, takže by se ve mě nejdřív krve nedořezal, ale náš prcíček hned na to začal mávat ručičkama a mě se v očích objevila slza jak hrách. Mrskal sebou a šermoval končetinama, jako by měl hodinu kung-fu. Pan doktor měl co dělat, aby ho změřil, ale podařilo se mu to, šíjové projasnění bylo 2.2mm, a všechny vnitřní orgány které nám doktor detailně ukázal, byly taky prý v pořádku, zkrátka všechno jak má být a můžeme být klidní.
Stáří miminka odhadl o 2 dny starší, takže dnes bychom měli být 13+4, ale nechci měnit metry, protože se to jistě ještě bude o den dva šoupat sem a tam až do utz ve 20 týdnu.
Výsledky krve měly být do pátku 18.9. a kdyby byly pozitivní, zavolali by nám. Naštěstí telefon nezazvonil a tak můžu s velkou úlevou psát tento příspěvek a konstatovat, že NT máme úspěšně za sebou.
Díky Bohu! A díky i vám, kteří jste nám drželi palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat