1.čtvrtletí za námi!

Tak! Už je to 3 měsíce co k nám přibyl náš vysmátej kulich :) A (celkem logicky) je to přesně rok, co jsem si začala píchat injekce v rámci stimulace na IVF! To to utíká...

Recenze povlečení

Máme troje povlečení do postýlky, které točíme dokola a další nepotřebujeme. Kdybychom si ale měli znovu vybírat, koupili už bychom všechna jen z kolekce firmy Darland, protože její povlečení béžová kostička máme nejraději. Nejen pro materiál a design, ačkoli ten je nádherně jemný a decentní, ale povlečení je na praktický zip, takže je s ním lehká manipulace a větší dítě nemůže utrhnout (a následně polknout) knoflík.

Na druhém místě pomyslné hitparády je výrobce Scarllet, od něhož máme béžové žirafky. Design moc pěkný, v reále stejný jako na fotce, materiál příjemný, mínusem je zapínání na knoflíčky.

Třetí povlečení nás zklamalo. Mrzí nás to o to víc, že jde o českého výrobce. Koupili jsme od něj Medvědy po peřinou. Medvídci jsou hezcí, Samovi se určitě budou moc líbit (přiznejme si, že béžová kostička se možná líbí mě, ale pro prcka je poněkud fádní). Nicméně povlečení má trochu jedovatější odstíny zelené a žluté (ovšem proti gustu žádný dišputát, v těchto odstínech "jede" hodně lidí). Naštvalo mě ale, že okraje nejsou důsledně začištěné, odstřihávala jsem visící nitě a fakt mi vadilo, že knoflíkové dírky jsou obšité pro změnu tak důkladně, že jimi nejde provléknout knoflík, takže musíte dírky před prvním použitím tak trochu deflorovat :(

No, a při hledání odkazů jsem narazila na krásné povlečení, které nutně potřebuju....

ach jooo (jsem už takhle úchylná na povlečení a tohle mi teď nedá spát).

Nové plenky

Tak jsme se Samem navštívili showroom latkovek.cz, abychom se blíž seznámili s pár plenkami a plenkovými systémy, které znám jen z internetu. A dobře jsem udělala. Některé, na které jsem byla natěšená, mě zklamaly, ale nebudu je tu jmenovat a poškozovat, protože to je čistě subjektivní dojem, o čemž svědčí to, že se u jiných lidí těší oblibě a vyhovují jim a mě na nich třeba vadilo jen to, že jsou mi nepříjemné na omak (třeba fleece).

Každopádně se potvrdilo mé nadšení z plenek Bum Genius 3.0. Koupila jsem na zkoušku dva kousky v bledě a tmavě modré barvě a po prvním vyprání, usušení a použití můžu konstatovat, že jsem z nich nadšená. Je to plena přesně pro typ uživatele jako jsem já - v USA jí ne nadarmo říkají "a diaper for every-day people". Nevyžaduje žádnou zvláštní manipulaci ani péči a od jednorázovky se její použití v ničem neliší, akorát že se plena později prostě nehodí do koše, ale do pračky. Dokonce se údajně ani nemusí vytáhnout vnitřní savá plenka, v bubnu pračky během cyklu sama vycestuje, ale já ji raději vyndala předem. Plenu jsem vyprala ve čtvrtinovém množství obvyklé dávky Persilu Sensitive, nedávala jsem aviváž, neb je to výrobcem zakázané a plenka byla i s výplněmi po třech hodinách na vzduchu suchá a připravená k použití. Věřím, že na sušáku v místnosti uschne přes noc, maximálně noc a půlden - to se ukáže, až počasí nebude tak přejícné jako včera nebo dnes :)
Po dvou hodinách používání jsem ji Samovi vyměnila. Na povrchu byla suchá, nebo jen mírně vlhká (jako pamperska). A vevnitř mokrá na žmak. Funguje to! :)

A jak tedy tato plenka funguje? Jak je vidět z tohoto obrázku i přiložených fotek, plena je kapsová, vkládají se do ní vložky z mikrovlákna a svrchní materiál je polyester s polyurethanovým zátěrem, takže plena zabraňuje zpětnému prosakování, ale zároveň dýchá. Stejný princip znáte ze sportovních větrovek, například. Nezmoknete, materiál déšť nepropustí, a přitom se v bundě nepotíte, jako například v pláštěnce, bunda je prodyšná. Stejně se chovají i tyto plenky.
Pleny se zajišťují suchými zipy, jako jednorázovky.
Velkou výhod plen je, že rostou s dítětem, jejich velikost jen upravujete pomocí patentek na předním panelu plenky. Pro lepší představu - na této fotografii je jedna a tatáž plena upravená do 4 velikostí. My používáme velikost small, Samuel váží přes 6 kg, takže se obávám, že není úplně vhodná pro novorozence, pokud se tedy nechcete chlubit s jednou velkou plenkou s ručičkama a nožičkama, I KDYŽ tato fotografie svědčí o tom, že se do ní dá pěkně zabalit jak jednodenní novorozenec vážící ani ne 3 kila, tak velké děti.

Samovi se v plenách líbí a mě se v nich zase moc líbí Sam. Plena je štíhlá, takže je patrný jen minimální rozdíl mezi balením s jednorázovkou (vlevo) a s BG, posuďte sami.


Nakonec fotogalerie plenek zde.

Nová vášeň na obzoru

Řeknu vám, mám pocit, že sotva sem něco napíšu, jako bych to zakřikla a druhý den je to jinak. Tak například sotva jsem tu vychválila našeho modrého poděse až do nebes a označila jeho chování za příkladné, hned druhý den si usmyslel, že začne skákat do Samovy postýlky a nerušeně si tam odpočívat. Když jsem ho tam viděla poprvé, tak jsem myslela že mě šálí zrak a ty jeho uši v postýlce se mi jenom zdají. Šla jsem rázným krokem k postýlce a Kašparova ušatá hlava vykoukla a hned zase zajela za mantinel v domnění, že když nevidí on mě, že nevidím přece ani já jeho. Vyhnala jsem ho tam odtud, ale záhy předvedl v praxi rčení "...vyhodíš ho dveřma a přijde oknem". Skočil znovu do postýlky, složil si tlapky pod sebe a tvářil se vzpupně. Celý postup "kdo z koho" jsme opakovali několikrát až do chvíle kdy jsem to musela vzdát a odejít se Samem pryč. Když jsem odcházela, ležel Kašpar na zádech, tlapky ve vzduchu, v očích plamínky radosti z vítězství a zeširoka spokojeně zíval.

Druhá věc kterou jsem zakřikla, bylo moje radostné konstatování, že se Samuel v látkovkách neprudí. Hned druhý den měl drobnou vyrážku kolem zadečku a já ho hned zase vděčně balila do jednorázových plín vyrobených z ropy a s přídavkem tributylu cínu, toxické organokovové chemikálie, o které si můžete počíst zde.
Tady naštěstí následuje happy end. Drobná vyrážka nakonec není opruzenina, jak jsem se mylně domnívala, ale potničky, o čemž svědčí i to, že zmizely tak jak se objevily, zatímco opruzenina by se musela aspoň chvilku hojit. I přesto ale raději pořídíme separační pleny, a tyto budeme dávat mezi zadeček a plenku, aby odváděla vlhkost. Držte nám palce, ať nám to jde líp.

Třetí věc která se změnila, je Samův vztah k nošení v šátku a nosítku. Ještě nedávno jsem konstatovala, že není nosící typ, to spíše chovací. Jenže s tím jak stále méně spí, více bdí a vyžaduje moji pozornost a přítomnost, nastal problém co s ním? třeba v situaci, kdy musím jít pověsit prádlo, vyčistit si zuby, nebo vyžehlit koš prádla, zkrátka nemůžu sedět jak panenka Marie a chovat svoje bébé bez přestání, ale zároveň ho nechci nechat ležet v lehátku a plakat a to ani minutu, pokud je to aspoň trochu možné. Tady mi to Samuel moc usnadnil, když si začal nošení užívat a začal si v šátku hovět, i přesto, že naše první úvazy nebyly zrovna mistrnné. Stačilo trochu vypilovat techniku, vyměnit klokanku za pohodlnější Manduku a změnit šátek a Samuel je hned spokojený a já mám obě ruce volné, neuvěřitelné!

Celé šátkování má ovšem jednu vedlejší nevýhodu a to sice, že je návykové a drahé. Jakmile držíte v ruce svůj první šátek, kocháte se jeho vzorem, barvou a vazbou a rukama studujete jeho materiál, hebkost, pružnost a stupeň "zanošenosti", šátek si vás pomaličku omotává a jste v tom až po uši. Ani nevíte jak, ale zjistíte, že je půl druhé v noci a vy studujete na internetu celou problematiku nošení a dozvídáte se který šátek je ručně tkaný v Indii, který v Guatemale, který je elastický, který pevný, který pruží diagonálně, co je keprová vazba a který šátek je dvojitě tkaný a jak se s celou touhle krásou vážou všemožné úvazy, jako třeba kolíbka, kříž s kapsou, klokánek nebo smyčka na bok, prostě hotová vyšší dívčí, obor šátková.



















Brzy poté, co uvážete první jednoduchý úvaz a tetelíte se radostí před zrcadlem, podlehnete podmanivé kráse jiného šátku s nějakým krásným vzorem a v nějaké jiné délce a než se nadějete, máte doma svůj vlastní barevný komínek a manželskou krizi.
Proto jsem na to šla od lesa a zainvestovala do šátku, který bude rád nosit i manžel a bude se mu s ním dobře vázat. Jde o Moby Wrap v barvě Navy, délka 5.5m, šířka 0.60m a je to žerzejový elastický, avšak pevný startovací šátek pro nejmenší miminka, se kterým se nám opravdu dobře váže kříž s kapsou a je moc pohodlný a v tomto provedení je unisex.

Mým klukům to s ním moc sluší, co myslíte? ;)

P.S.: přikládám jeden hezký návod na vázání Moby tatínky..

Nesmělé první látkování

Musím sebekriticky uznat, že moje ekologické smýšlení je téměř zakrnělé a plnými doušky užívám všech výhod a výdobytků, které civilizace a moderní doba přináší.

Nicméně, ze strachu z toho že bych se dostala do ekopekla, dělám aspoň nějaké drobné ekokrůčky: například nádobí myje myčka ;) a piju víno abych ušetřila vodu ;) už nejezdím autem i do trafiky, doma už nesvítíme jak na Žofíně o plese, třídíme odpad a poté co k nám přibyl náš ušák, jsem dokonce omezila svoji vášeň pro úklidovou chemii (bravo, Savo ;)) a často uklízím pomocí obyčejného octa, citrónu a jedlé sody.

A s příchodem dítěte jsem stála před otázkou zda používat jednorázové nebo látkové pleny. Používání látkových plen z biobavlny, bioflanelu a bambusu patřilo v mých představách do domény na můj vkus až moc přírodních typů žen s dredy v zapraných šatech z konopí, které si snad tu a tam nějaký cíp upárnou, smotnou do trumpety a zahulí.
Jedna taková přírodní žena s nevyholeným podpaždím mi ochotně na instruktážním videu předváděla jak zvládnout celou tu vyšší dívčí kolem látkovek - pletení vlněných svrchních kalhotek, jejich následná impregnace močovinou nebo lanolinem, praní na valše v mýdlovém slizu nebo indických mýdlových ořeších a mě to všechno přišlo prostě zcela za horizonty mého chápání.

Nakonec zvítězil blbý pocit z toho, jak jednorázové pleny ničí životní prostředí a bohužel i zdraví, protože už je známo, že se v nich chlapečkům přehřívají varlata a můžou mít zaděláno na problém s plodností. Na to už slyším i já při svojí pohodlnosti a s nízkým ekologickým kvocientem. A můj manžel taky. Tomu se navíc radostí třepetá kipa, když vememe v potaz finanční stránku věci.

A tak jsme se rozhodli šetřit přírodu, peníze i Samovu ozdobu (reprodukční zdraví) a alespoň částečně “látkovat”. Jednorázové plenky používáme na noc a cesty a zatím používáme naprosto klasické bílé čtvercové pleny a svrchní kalhotky na suchý zip, jako za krále klacka.

Samovi mírně širší balení plenek nevadí, řekla bych, že změnu nezaznamenal. Po dvou týdnech tohoto částečného látkování ani nevypadá že by trpěla kůže na zadečku, jak se říká. Takže zatím spokojenost a čekáme, k čemu časem "dozrajeme".

P.S.: Začínáme mlsně kroužit kolem Bum Genius:

Felis Catus Domesticus & malý Homo Sapiens

Jak už jsem zmiňovala mnohokrát, člen naší domácnosti a rodiny vůbec je i majestátný kocour Casper, zvaný Kašpar.
Kašpar se těší naší velké oblibě, milujeme ho až nenormálně, ale zaslouží si to, je to náš velký ňuník a nemine den, aby nám nedělal radost a taky nějaké to varietní představení.
Pořizovali jsme si ho s tím, že k němu brzy - dá li Bůh - přibyde miminko a tak jsme věnovali extra pozornost výběru plemene a později i samotného kotěte z vrhu.
A zdá se, že se výběr povedl. "Kocúr je bezvadné". ;) Ale nepředbíhejme.

Brzy poté co jsme se dověděli že čekáme Sama, jsme začali pořizovat výbavu a výběr dávali schvalovat i Kašparovi. Ten vše pečlivě zkontroloval a řádně otestoval především větší kusy výbavy, jako autosedačka, postýlka, košík nebo přebalovací pult. Na některé předměty vystavil i schvalovací certifikát v podobě své drápkové parafy nebo otisku chrupu.
Důvodem proč jsme tyto věci kupovali tak brzy je mimojiné ten, že jsme chtěli, aby si jich Kašpar užil dosyta a omrzely ho do příchodu nového člena a byl ochoten mu je přenechat beze scén a taky aby si změny v bytě, které tím pádem nutně nastaly, nespojoval právě s příchodem Sama. Kočky jsou totiž velmi konzervativní bytosti a ačkoli vám obrátí život i kvartýr vzhůru nohama, samy změny nesou jen velmi nelibě. I důvod takovéto změny bývá často v neoblibě.
Co se týká samotného těhotenství, dlouho to vypadalo, že si Kašpar nespojoval moje rostoucí břicho s něčím jiným než se zvýšeným přísunem potravy. Dokonce se mi občas po vzdouvajícím se břiše prošel, když potřeboval třeba přejít na druhý konec postele nebo sedačky, na které jsem mu zrovna překážela.
Poté co jsem v sedmém měsíci zůstala doma a měla už vcelku pořádný buben, už ale asi "něco" tušil. Občas třeba kolem mě procházel, zastavil se a s udiveným výrazem (...kde TY ses zady vzala?) mi koukal na břicho. Když jsem přes den pospávala, lehal si vedle mě a občas se tlapkama zapřel právě o břicho, přičemž jednou ho jeho obsah zjevně vyděsil, když se protáhl a provedl výkop.
No a nakonec přišel ten den, kdy jsem ležela na sedačce u televize a dřímala po obědě, když mi praskla plodová voda. Vymrštila jsem se a vestoje sledovala, jak se mi u nohou tvoří jezírko z teplé vody. Kašpar udiveně přiběhl a vodu zkušebně olízl, asi jako celník špičku nože s podezřelým práškem.

Pak jsem zmizela a vrátila se o šest dní později a měla o zavazadlo navíc. A to se navíc hýbalo. Dřív než jsem si odložila a vydechla, jsme oba prcky seznámili a dovolili Kašpimu si človíčka důkladně očichat. Nedůvěřivě ho obcházel, očichával a byl z toho očividně nesvůj, ale když jsme človíka položili do košíku, tak si ho píďa přestal všímat. Víc ho zajímaly kanýry na košíku a občas za ně rošťácky zatahal. Problém nastal, když kocour viděl, že se blíží večer a malé pindě se nemá k odchodu a co víc, že se zjevně chystá přenocovat. A když jsme se druhý den vrátili z první procházky, zíral na nás nevěřícně ke dveřím a v očích měl otázku: "Vy jste TO zase přinesli zpátky?". A tak asi pochopil, že nás je opravdu o jednoho víc natrvalo a bude se s tím muset smířit. A začal být zvědavý jak opice. Například jevil tendence skočit do košíku za účelem bližšího seznámení. Pohled na něj jak stojí na zadních tlapách, přední má zavěšené na okraji košíku a vypíná ušatou hlavu co nejvýš, aby zahlédl mládě, nebyl nic pro moje křehké nervy čerstvé nedělky a tak jsem se bála oka zamhouřit a moje fantazie pracovala na plné obrátky a představovala si všechny ty tragické scénáře, se kterými mě dopodrobna seznamovali především lidé, kteří mají s kočkami pramálo společného.
Po pár dnech se naštěstí ukázalo, že kocour nemá žádné vražedné či šikanující úmysly, ani nežárlí a naopak, je z něj dobrá chůva. Začal si lehat pod košík aby miminko hlídal, chodí mi v patách a taky začal asistovat u přebalování a kojení. U toho se často stulí vedle nás, srovná si způsobně tlapky, dozoruje jestli všechno dělám dobře a vrní.
A tak jsme se přesně po měsíci rozhodli přestěhovat Samiho z košíku v obýváku do vlastního pokojíku, aby měl klid a přestali jsme ho rušit povídáním, vařením, myčkou a televizí, (což se osvědčilo a jak už jsem napsala, spí od té doby celou noc). Jenže jsme to nezkonzultovali s kocourem a udělali mu v tom zjevně zase chaozz. Chudák dál hlídal prázdný košík v obýváku a bylo velmi roztomilé pozorovat jeho reakci, když zjistil, že v pokojíku v postýlce je další mimino! Chvíli pendloval mezi postýlkou a košíkem, nevěděl které mládě hlídat dřív, málem by se rozkrájel, ale docela rychle mu to v té jeho kedlubně seplo a dal si 1+1 dohromady.
Od té doby vždycky každý večer po vykoupání a nakrmení Sama nakráčí kocour do pokojíku, uvelebí se vedle nás, pozorně sleduje jak zpívám a v náručí ukolébávám prcka a poté co Samiho uložím, stočí se do klubíčka a zůstává spát v pokojíku, zatímco dříve s námi trávil večery v obýváku.

Lepší vztah těhle našich dvou pokladů jsem si nemohla přát a doufám, že až Sami povyroste, oplatí Kašpárkovi stejně laskavý přístup.

P.S.: Zapomněla jsem zmínit, že Kašpar by už rád Sama zapojil do hry. Když byly prckovi asi tři týdny, Kašpar mu dal babu a čekal, že se Samuel zvedne a poběží za ním ;) Mě málem trefilo když jsem viděla, jak k němu přiběhl, tlapkou (se zataženými drápky) mu dal facana po hlavě a s poťouchlým výrazem odběhl. Nemusím dodávat, že se honičky dočkal, ale ode mě, abych mu tu babu oplatila, ale na malý chlupatý zadek a několikrát za sebou. Vyhrál.

P.P.S.: Pevně doufám, že se nemusím "těšit" na podobné situace jako na následujícím videu:

Den dětí

Máme tu první Den dětí, tak razím koupit Samovi parník do vody (bude se dnes poprvé koupat ve vaně, neb dosavadní kojenecká vanička je mu malá :)) a koupím myšku i našemu druhému, ušatému prckovi, aby "nežádlil" :)