Kašpar se těší naší velké oblibě, milujeme ho až nenormálně, ale zaslouží si to, je to náš velký ňuník a nemine den, aby nám nedělal radost a taky nějaké to varietní představení.
Pořizovali jsme si ho s tím, že k němu brzy - dá li Bůh - přibyde miminko a tak jsme věnovali extra pozornost výběru plemene a později i samotného kotěte z vrhu.
A zdá se, že se výběr povedl. "Kocúr je bezvadné". ;) Ale nepředbíhejme.
Brzy poté co jsme se dověděli že čekáme Sama, jsme začali pořizovat výbavu a výběr dávali schvalovat i Kašparovi. Ten vše pečlivě zkontroloval a řádně otestoval především větší kusy výbavy, jako autosedačka, postýlka, košík nebo přebalovací pult. Na některé předměty vystavil i schvalovací certifikát v podobě své drápkové parafy nebo otisku chrupu.
Důvodem proč jsme tyto věci kupovali tak brzy je mimojiné ten, že jsme chtěli, aby si jich Kašpar užil dosyta a omrzely ho do příchodu nového člena a byl ochoten mu je přenechat beze scén a taky aby si změny v bytě, které tím pádem nutně nastaly, nespojoval právě s příchodem Sama. Kočky jsou totiž velmi konzervativní bytosti a ačkoli vám obrátí život i kvartýr vzhůru nohama, samy změny nesou jen velmi nelibě. I důvod takovéto změny bývá často v neoblibě.
Co se týká samotného těhotenství, dlouho to vypadalo, že si Kašpar nespojoval moje rostoucí břicho s něčím jiným než se zvýšeným přísunem potravy. Dokonce se mi občas po vzdouvajícím se břiše prošel, když potřeboval třeba přejít na druhý konec postele nebo sedačky, na které jsem mu zrovna překážela.
Poté co jsem v sedmém měsíci zůstala doma a měla už vcelku pořádný buben, už ale asi "něco" tušil. Občas třeba kolem mě procházel, zastavil se a s udiveným výrazem (...kde TY ses zady vzala?) mi koukal na břicho. Když jsem přes den pospávala, lehal si vedle mě a občas se tlapkama zapřel právě o břicho, přičemž jednou ho jeho obsah zjevně vyděsil, když se protáhl a provedl výkop.
No a nakonec přišel ten den, kdy jsem ležela na sedačce u televize a dřímala po obědě, když mi praskla plodová voda. Vymrštila jsem se a vestoje sledovala, jak se mi u nohou tvoří jezírko z teplé vody. Kašpar udiveně přiběhl a vodu zkušebně olízl, asi jako celník špičku nože s podezřelým práškem.
Pak jsem zmizela a vrátila se o šest dní později a měla o zavazadlo navíc. A to se navíc hýbalo. Dřív než jsem si odložila a vydechla, jsme oba prcky seznámili a dovolili Kašpimu si človíčka důkladně očichat. Nedůvěřivě ho obcházel, očichával a byl z toho očividně nesvůj, ale když jsme človíka položili do košíku, tak si ho píďa přestal všímat. Víc ho zajímaly kanýry na košíku a občas za ně rošťácky zatahal. Problém nastal, když kocour viděl, že se blíží večer a malé pindě se nemá k odchodu a co víc, že se zjevně chystá přenocovat. A když jsme se druhý den vrátili z první procházky, zíral na nás nevěřícně ke dveřím a v očích měl otázku: "Vy jste TO zase přinesli zpátky?".
A tak asi pochopil, že nás je opravdu o jednoho víc natrvalo a bude se s tím muset smířit. A začal být zvědavý jak opice. Například jevil tendence skočit do košíku za účelem bližšího seznámení. Pohled na něj jak stojí na zadních tlapách, přední má zavěšené na okraji košíku a vypíná ušatou hlavu co nejvýš, aby zahlédl mládě, nebyl nic pro moje křehké nervy čerstvé nedělky a tak jsem se bála oka zamhouřit a moje fantazie pracovala na plné obrátky a představovala si všechny ty tragické scénáře, se kterými mě dopodrobna seznamovali především lidé, kteří mají s kočkami pramálo společného. Po pár dnech se naštěstí ukázalo, že kocour nemá žádné vražedné či šikanující úmysly, ani nežárlí a naopak, je z něj dobrá chůva. Začal si lehat pod košík aby miminko hlídal, chodí mi v patách a taky začal asistovat u přebalování a kojení. U toho se často stulí vedle nás, srovná si způsobně tlapky, dozoruje jestli všechno dělám dobře a vrní.
A tak jsme se přesně po měsíci rozhodli přestěhovat Samiho z košíku v obýváku do vlastního pokojíku, aby měl klid a přestali jsme ho rušit povídáním, vařením, myčkou a televizí,
(což se osvědčilo a jak už jsem napsala, spí od té doby celou noc). Jenže jsme to nezkonzultovali s kocourem a udělali mu v tom zjevně zase chaozz. Chudák dál hlídal prázdný košík v obýváku a bylo velmi roztomilé pozorovat jeho reakci, když zjistil, že v pokojíku v postýlce je další mimino! Chvíli pendloval mezi postýlkou a košíkem, nevěděl které mládě hlídat dřív, málem by se rozkrájel, ale docela rychle mu to v té jeho kedlubně seplo a dal si 1+1 dohromady.Od té doby vždycky každý večer po vykoupání a nakrmení Sama nakráčí kocour do pokojíku, uvelebí se vedle nás, pozorně sleduje jak zpívám a v náručí ukolébávám prcka a poté co Samiho uložím, stočí se do klubíčka a zůstává spát v pokojíku, zatímco dříve s námi trávil večery v obýváku.
Lepší vztah těhle našich dvou pokladů jsem si nemohla přát a doufám, že až Sami povyroste, oplatí Kašpárkovi stejně laskavý přístup.
P.S.: Zapomněla jsem zmínit, že Kašpar by už rád Sama zapojil do hry. Když byly prckovi asi tři týdny, Kašpar mu dal babu a čekal, že se Samuel zvedne a poběží za ním ;) Mě málem trefilo když jsem viděla, jak k němu přiběhl, tlapkou (se zataženými drápky) mu dal facana po hlavě a s poťouchlým výrazem odběhl. Nemusím dodávat, že se honičky dočkal, ale ode mě, abych mu tu babu oplatila, ale na malý chlupatý zadek a několikrát za sebou. Vyhrál.
P.P.S.: Pevně doufám, že se nemusím "těšit" na podobné situace jako na následujícím videu:
Žádné komentáře:
Okomentovat