Nová vášeň na obzoru

Řeknu vám, mám pocit, že sotva sem něco napíšu, jako bych to zakřikla a druhý den je to jinak. Tak například sotva jsem tu vychválila našeho modrého poděse až do nebes a označila jeho chování za příkladné, hned druhý den si usmyslel, že začne skákat do Samovy postýlky a nerušeně si tam odpočívat. Když jsem ho tam viděla poprvé, tak jsem myslela že mě šálí zrak a ty jeho uši v postýlce se mi jenom zdají. Šla jsem rázným krokem k postýlce a Kašparova ušatá hlava vykoukla a hned zase zajela za mantinel v domnění, že když nevidí on mě, že nevidím přece ani já jeho. Vyhnala jsem ho tam odtud, ale záhy předvedl v praxi rčení "...vyhodíš ho dveřma a přijde oknem". Skočil znovu do postýlky, složil si tlapky pod sebe a tvářil se vzpupně. Celý postup "kdo z koho" jsme opakovali několikrát až do chvíle kdy jsem to musela vzdát a odejít se Samem pryč. Když jsem odcházela, ležel Kašpar na zádech, tlapky ve vzduchu, v očích plamínky radosti z vítězství a zeširoka spokojeně zíval.

Druhá věc kterou jsem zakřikla, bylo moje radostné konstatování, že se Samuel v látkovkách neprudí. Hned druhý den měl drobnou vyrážku kolem zadečku a já ho hned zase vděčně balila do jednorázových plín vyrobených z ropy a s přídavkem tributylu cínu, toxické organokovové chemikálie, o které si můžete počíst zde.
Tady naštěstí následuje happy end. Drobná vyrážka nakonec není opruzenina, jak jsem se mylně domnívala, ale potničky, o čemž svědčí i to, že zmizely tak jak se objevily, zatímco opruzenina by se musela aspoň chvilku hojit. I přesto ale raději pořídíme separační pleny, a tyto budeme dávat mezi zadeček a plenku, aby odváděla vlhkost. Držte nám palce, ať nám to jde líp.

Třetí věc která se změnila, je Samův vztah k nošení v šátku a nosítku. Ještě nedávno jsem konstatovala, že není nosící typ, to spíše chovací. Jenže s tím jak stále méně spí, více bdí a vyžaduje moji pozornost a přítomnost, nastal problém co s ním? třeba v situaci, kdy musím jít pověsit prádlo, vyčistit si zuby, nebo vyžehlit koš prádla, zkrátka nemůžu sedět jak panenka Marie a chovat svoje bébé bez přestání, ale zároveň ho nechci nechat ležet v lehátku a plakat a to ani minutu, pokud je to aspoň trochu možné. Tady mi to Samuel moc usnadnil, když si začal nošení užívat a začal si v šátku hovět, i přesto, že naše první úvazy nebyly zrovna mistrnné. Stačilo trochu vypilovat techniku, vyměnit klokanku za pohodlnější Manduku a změnit šátek a Samuel je hned spokojený a já mám obě ruce volné, neuvěřitelné!

Celé šátkování má ovšem jednu vedlejší nevýhodu a to sice, že je návykové a drahé. Jakmile držíte v ruce svůj první šátek, kocháte se jeho vzorem, barvou a vazbou a rukama studujete jeho materiál, hebkost, pružnost a stupeň "zanošenosti", šátek si vás pomaličku omotává a jste v tom až po uši. Ani nevíte jak, ale zjistíte, že je půl druhé v noci a vy studujete na internetu celou problematiku nošení a dozvídáte se který šátek je ručně tkaný v Indii, který v Guatemale, který je elastický, který pevný, který pruží diagonálně, co je keprová vazba a který šátek je dvojitě tkaný a jak se s celou touhle krásou vážou všemožné úvazy, jako třeba kolíbka, kříž s kapsou, klokánek nebo smyčka na bok, prostě hotová vyšší dívčí, obor šátková.



















Brzy poté, co uvážete první jednoduchý úvaz a tetelíte se radostí před zrcadlem, podlehnete podmanivé kráse jiného šátku s nějakým krásným vzorem a v nějaké jiné délce a než se nadějete, máte doma svůj vlastní barevný komínek a manželskou krizi.
Proto jsem na to šla od lesa a zainvestovala do šátku, který bude rád nosit i manžel a bude se mu s ním dobře vázat. Jde o Moby Wrap v barvě Navy, délka 5.5m, šířka 0.60m a je to žerzejový elastický, avšak pevný startovací šátek pro nejmenší miminka, se kterým se nám opravdu dobře váže kříž s kapsou a je moc pohodlný a v tomto provedení je unisex.

Mým klukům to s ním moc sluší, co myslíte? ;)

P.S.: přikládám jeden hezký návod na vázání Moby tatínky..