Zdravím a mávám po dlooooouhé době, tak dlouhé době, že jsem zapomněla přístupové heslo na tento blog, a tak jsem musela jít do trezoru, kde je uložen disk se souborem, který skrývá všechna (samozřejmě řádně zakryptovaná) hesla, přístupové kódy k alarmům, PINy a další údaje ;) ;) ;) A evidentně se konal Happy End.
Ale - předně vám všem přeji, aby byl před vámi krásný nový rok, ve všech směrech úspěšný, radostný, bezstarostný a provázelo vás v něm zdraví a štěstí. Pro mnoho lidí nebyl loňský rok právě ideální, takže držím palce, ať je jenom líp!
Pro nás byl rok 2010 celkem šťastný, nic zlého nás naštěstí nepotkalo a i nepříjemné komplikace, které přece jen někdy nastaly, se naštěstí vždy v dobré obrátily, takže jsme spokojení.
Největším zdrojem našeho štěstí je samozřejmě malý Samuel, který už tedy jaksi moc malý není, má rovných 90 cm, čímž téměř zdvojnásobil svoji výšku od narození, svoji váhu dokonce ztrojnásobil na 11.5 kg (a to je po nemoci krapet pohublý), nohu má č.25 a zubů má plnou pusinu, zoubková víla u nás byla vloni jako doma, lítala k nám někdy i dvakrát do měsíce!
Psychický, sociální a motorický vývoj taky doznal značných změn, takže s úžasem zjišťujeme, že máme doma skutečného, velmi nezávisle působícího človíka, který už má spoustu svých vlastních zálib a preferencí a samozřejmě představ o trávení svého času na této planetě, které se dost často rozcházejí s našimi, především když přijde na večerku, obouvání bačkor, dopití denní doporučené dávky vápníku, nebo čištění zubů.
I jeho fyziognomie se změnila, tvář ztratila "baby" rysy, hlava už není tak velká oproti tělu (on teda nikdy neměl místo hlavy meloun, spíš takový hezký souměrný glóbusek), končetiny se protáhly a zeštíhlely ještě víc, bříško se zatáhlo a hrudník s rameny zvýrazněl. Téměř platinové vlasy teď v zimě ztmavly a zesílely, a když začaly padat do drzé patky ála Viki ze Sněženek a machrů, krapet jsem je zastřihla svépomocí (první týden vypadal chudák Sam jako Vít Bárta, ale naštěstí má na narozdíl od pana ministra trochu hlubší hlas).
Kolem a kolem naše dítě vypadá, jako kdyby mělo jít pozítří do školy. Jen ta aktovka mu chybí. Ještěže má stále ještě v oblibě dudlík, dodává mu to trochu batolecí image.
Každopádně klouček nám vyrostl natolik, že můžeme začít konkrétněji spřádat plány na početí jeho sourozence. Ačkoli jsem úplně původně plánovala, že by k tomu mohlo dojít mnohem dřív, souhrn různých faktorů (jako komplikace po císaři, moje štítná žláza a rovněž pohodlnost, Samova snížená imunita a v neposlední řadě odstrašující příklady zvládání rychle po sobě jdoucích dětí v širší rodině a okruhu našich přátel) nás postupně donutil zaujmout střízlivější stanovisko. A tak, když B-h dá, tak se početí dítěte č.2 směle postavíme přesně v době okolo Samových druhých narozenin, což je konec března! Realisticky očekáváme, že se nemusí povést hned první kryoembryotransfer, takže na další pokusy potom přijde v průběhu tohoto roku, dokud nám nedojdou zásoby mrazáčků (6).
Pevně doufáme, že se nám druhý zázrak podaří a k Samovi přibude bráška nebo sestřička (jak pravila před lety paní Kludská, které v mém případě všechno pekelně vychází). O dvojčatech paní Dagmar nic neříkala, tak opravdu pevně doufám, že se i tentokrát trefí, přece jen by to bylo moc štěstí najednou.... jééé.. nechci se rouhat.
Ať tak či onak - letos snad tento blog ležet ladem nebude! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat