Pohlavní teror

Příští úterý nás čeká ultrazvuk, během kterého budeme mít možnost odtajnit pohlaví našeho miminka. Zatím však spíš narůstá naše přesvědčení, že této možnosti tentokrát nevyužijeme a necháme se překvapit. Alespoň budeme moci vyhlásit tipovací soutěž mezi rodinou a přáteli a udělat celou věc o fous zábavnější.

Někteří z nich jsou z toho zaskočeni; "no a jak to uděláš s výbavičkou, co když se pak narodí holčička?" je asi nejčastější dotaz. Nevím proč panuje přesvědčení, že když má miminko ženské pohlaví, musí být zahaleno do sirupově růžové a na všem mít obrázky Hello Kitty!

Perfektní rodinka...

Další všeobecný údiv na který narážíme, spočívá v tom že nelpíme nijak na přání, abychom měli páreček. Zjišťujeme, že v českých luzích a hájích patrně spočívá to pravé štěstí v tom, když rodinku tvoří po rodičích tatínkův následovník (maminčin rytíř) a tatínkova holčička (maminčina princeznička), pokud možno v tomto pořadí. Jako bonus může časem ještě přibýt nejmladší benjamínek, na jehož pohlaví už nebude vůbec záležet, protože rodina má svým párečkem "splněnou normu". Na pohlaví třetího dítěte záleží velice pouze tehdy, pokud už jsou doma dva pohlavně totožné exempláře a jde tedy o jakýsi tatínkův reparát a běda, když se narodí třetí dítě stejného pohlaví. Zvláště jde-li o tři dcery, je rodina společensky znemožněna. Od kamarádů muže přicházejí zlomyslné vtípky o záskoku, nutnosti skoupit akcie nějaké továrny na vložky, zřízení další koupelny do budoucna a pořízení kulovnice, kamarádky nabízejí rameno k poplakání a opatrně se ptají: "Budete to ještě zkoušet?".


Ale zpět k nám; je nám opravdu jedno, jestli se narodí holka nebo kluk, obojí má něco do sebe, obojí má své výhody i nevýhody a budeme se upřímně radovat v každém případě. Úplně stejně jako se radují všichni šťastní rodiče, kteří vítají nového zdravého člena rodiny.

Veřejné mínění nebo přání druhých je pro mě úplně marginální. A neříkejte, že se mi to kecá, když už jsem muži syna povila! ;)