Zatracený hormony!

Když jsem čekala Samíka, znala jsem pojem těhotenských hormonů pouze z vyprávění a pozorování hormony "postižených" nebo "zasažených". Štkaní nad televizními reklamami na plenky a životní pojištění jsem nechápala, nadužívání rozteklých zdrobnělin mi bylo nadále cizí a nic mě nemohlo nepřiměřeně dojmout nebo vykolejit. Větší psychické odolnosti a rovnováze jsem se prostě ve svém stavu těšit nemohla. Podobně jako figuranti v tv reklamě na nápoj s l.casei imunitass, i já byla v nějaké imaginární ochranné bublině, skrz jejíž pevnou membránu  se ke mně nedostalo žádné svinstvo světa (s výjimkou týrání zvířat, které intenzivně prožívám nezávisle na svém stavu přesně od doby, co máme kocoura).

No, tak teď na mě došlo. Druhé těhotenství je v tomto ohledu prostě úplně jiné.

Televizní zprávy skoro nemůžu sledovat, protože jsou pro mě emočně velmi vypjaté. Samozřejmě jsou události, které se asi dotknou všech. Třeba opuštěné gorilátko...fň...
Ale jako mně bylo líto Kaddáfího, že ho popravili jako psa! Nepomáhal ani protiargument, že Kaddáfí zase nechal jako psy popravit tisíce lidí - to mi bylo ještě hůř, pro změnu kvůli všem těm lidem.
Ještěže aspoň trochu se u zpráv člověk může zasmát, třeba nad novým češtinským termínem "odklonit" :D z autorské dílny exministra Kocourka. (N@va: Dva pachatelé ve věku 17 a 19 let přepadli večerku na náměstí ve Lhotě a odklonili celou tržbu).
No nezní to hnedle sofistikovaněji? :D

Každopádně já mám pro svoji nezvyklou citlivost soukromou teorii, a to sice že čekám nositele chromozomů XX, čili děvče. Můj mimořádně nuzný zjev by teorii potvrzoval - zatímco se Samem jsem jenom kvetla, měla jsem skvělou pleť a opravdu hezké vlasy, tentokrát mám pleť se sklonem k nečistotám a vlasy vypadají nejlíp v koňském ohonu, nebo pod čepicí. Jiné vysvětlení pro odlišný průběh druhého těhotenství nemám. Tak jsem opravdu zvědavá na březen!




PS: Mimochodem, pokud s vámi též cloumají těhotenské nebo laktační hormony a chcete si poplakat, tak čtěte dál:

Jednou v létě jsme na naší příjezdové cestě potkali ježečka, jenž byl raněný a měl zlomenou nohu, která mu nepřirozeně trčela do strany. Ležel u cesty, sípal a upíral na mě očka jako dva tmavé korálky, smutné a plné bolesti. Mladší děti dělaly óóh! a důležitě spínaly na ježkem ručky, starší Šimon, akční jako vždy, navrhoval neodkladnou operaci na místě. Soused lakonicky konstatoval že to má ježek za pár a ať na něj nesahám, nebo něco chytnu. Měla jsem knedlík v krku a klepala se mi brada z představy, že ježura jen tak pojde. Odnesla jsem ho na zahradu pod strom, pojistila stín deštníkem a svlažila jsem mu čumáček trochou vody. Pak jsem zavolala do záchranné stanice v Makově u Písku, kde byli ochotní se o ježka postarat a navrch mi poradili, ať zavolám na jeho transport Městskou policii. Bylo mi žinantní strážce pořádku s takovým požadavkem obtěžovat, ale kluci překvapili, do 10 minut byli u nás na samotě a naprosto sdíleli moje odhodlání pro záchranu ježečka! Zúčastněně se ho ujali a ještě říkali, že radši vezou raněné zvířátko do ZS, než ožralu na záchytku do Budějovic! ;)
Nejlepší na celé téhle příhodě je, že v Makově opravdu ježka zachránili a po dvou týdnech pustili zpět do přírody.
No... a už se mi zase mlží zrak.......

Pohlavní teror

Příští úterý nás čeká ultrazvuk, během kterého budeme mít možnost odtajnit pohlaví našeho miminka. Zatím však spíš narůstá naše přesvědčení, že této možnosti tentokrát nevyužijeme a necháme se překvapit. Alespoň budeme moci vyhlásit tipovací soutěž mezi rodinou a přáteli a udělat celou věc o fous zábavnější.

Někteří z nich jsou z toho zaskočeni; "no a jak to uděláš s výbavičkou, co když se pak narodí holčička?" je asi nejčastější dotaz. Nevím proč panuje přesvědčení, že když má miminko ženské pohlaví, musí být zahaleno do sirupově růžové a na všem mít obrázky Hello Kitty!

Perfektní rodinka...

Další všeobecný údiv na který narážíme, spočívá v tom že nelpíme nijak na přání, abychom měli páreček. Zjišťujeme, že v českých luzích a hájích patrně spočívá to pravé štěstí v tom, když rodinku tvoří po rodičích tatínkův následovník (maminčin rytíř) a tatínkova holčička (maminčina princeznička), pokud možno v tomto pořadí. Jako bonus může časem ještě přibýt nejmladší benjamínek, na jehož pohlaví už nebude vůbec záležet, protože rodina má svým párečkem "splněnou normu". Na pohlaví třetího dítěte záleží velice pouze tehdy, pokud už jsou doma dva pohlavně totožné exempláře a jde tedy o jakýsi tatínkův reparát a běda, když se narodí třetí dítě stejného pohlaví. Zvláště jde-li o tři dcery, je rodina společensky znemožněna. Od kamarádů muže přicházejí zlomyslné vtípky o záskoku, nutnosti skoupit akcie nějaké továrny na vložky, zřízení další koupelny do budoucna a pořízení kulovnice, kamarádky nabízejí rameno k poplakání a opatrně se ptají: "Budete to ještě zkoušet?".


Ale zpět k nám; je nám opravdu jedno, jestli se narodí holka nebo kluk, obojí má něco do sebe, obojí má své výhody i nevýhody a budeme se upřímně radovat v každém případě. Úplně stejně jako se radují všichni šťastní rodiče, kteří vítají nového zdravého člena rodiny.

Veřejné mínění nebo přání druhých je pro mě úplně marginální. A neříkejte, že se mi to kecá, když už jsem muži syna povila! ;)

Bude nás o jednoho víc...

Jak už jsem předesílala na jaře, rozhodli jsme se, že je čas podniknout něco pro to, abychom počali Samova bratříčka nebo sestřičku. Samík roste jako z vody, moudří, osamostatňuje se a potřebuje parťáka. Navíc, statistiky nám dávaly poměrně nízké šance, že by kryoembryotransfer mohl vyjít hned napoprvé, takže pokud jsme se chtěli začít těšit na další dítě někdy v průběhu dalšího roku, bylo potřeba jednat co nejdříve.

Objednala jsem se do Pronatalu na ultrazvuk a dostala termín na 11 den nového cyklu. Jak mi bylo dávno známo, moje cykly jsou delší než je běžné, takže 11DC na utz nebylo vidět vůbec nic. Předpoklad byl, že ovulace bude až někdy kolem 20DC, další kontrola teda spadala na 16DC. To už byl nález lepší, v levém vejcovodu byl dominantní folikul a endometrium mělo 9mm. Dostala jsem recept na injekci Ovitrelle s obsahem hCG na podporu ovulace s tím, že si ji mám píchnout do břicha následující večer ve 20.00h a očekávat v příštích dnech ovulaci, která navodí ideální hladinu hormonů a vnitřní prostředí pro přijetí embrya. Jeho transfer byl pak naplánován o 6 dní později (resp. 6 dní po aplikaci Ovitrelle).

Ovitrelle

A tak jsem 23 den cyklu dorazila do Pronatalu připravena přijmout 1-2 embrya podle okolností. Preferovali jsme s mužem přenos pouze jednoho, protože jsme chtěli eliminovat riziko (nebo šanci, chcete-li) dvoučetného těhotenství, zároveň jsme ale nechtěli snižovat naše celkové šance na úspěch. Nezanedbatelná je také cena takového jednoho přenosu; nezávisle na počtu embryií zaplatíte 6800.- Kč (5000 stojí přenos, 1700 katetr a 100 pobyt na stacionáři). Nebylo by tedy úplně ideální, kdyby se zadařilo až na pátý pokus - a že je takových případů až až!
Stáli jsme před dilema a nebylo to úplně příjemné.  Nakonec jsme se rozhodli odevzdat to do rukou vyšší moci. Ostatně ráno u snídaně jsme si říkali, že nikde není psáno, že embrya rozmražení přežijí a že vůbec bude co přenášet! S tím jsme se ráno rozloučili, muž odjel do práce, Sam putoval k babičce na hlídání a já jela na poledne na transfer.

Rozmražena bývá (obvykle den předem)  slámka s dvěma kousky, ze kterých se vymyje konzervační roztok a embrya jsou vložena do kultivačních boxů, kde se sleduje jejich další vývoj do druhého dne.
Naše embryoložka pro mě to ráno měla dvě zprávy: Jedno z embryí rozmražení nepřežilo, během noci se přestalo vyvíjet a rozpadlo se. Druhé se však jevilo velice životaschopně a čile se dál dělilo. Dostalo nejvyšší ocenění kvality a paní doktorka ohodnotila naše šance padesáti procenty!
Tak se tedy nějak přirozeně vyřešilo naše dilema ohledně toho, zda přenést jedno nebo dvě.
O dvě hodiny později mi bylo vpraveno pětidenní embryo nejvyšší kvality. Přenos probíhá zjednodušeně zhruba tak, že se ženě zavedou nejdříve zrcadla, poté tenký katetr přes čípek, do kterého se stříkne tekutina s embryem v kontrastní látce, na ultrazvuku se zkontroluje pozice embrya, následně se ještě jednou zkontroluje zda v katetru něco nezbylo, pacientka se přeloží na postel, podle uložení dělohy buď na břicho nebo na záda, v této pozici si zhruba hodinu odpočine a dál všechno běží dle vůle B-ží, jak říká náš táta :).
Nasadila jsem si klidový režim, Samík odjel na dva dny k mým rodičům na hlídání, kam jsem třetí den dorazila a plánovala zůstat celý týden a odpočívala jsem. Pátý den po přenosu mě napadlo vyzkoušet zda už z mi z krve vymizelo veškeré hCG z injekce Ovitrelle, které jsem si v množství 6500 jednotek aplikovala týden před přenosem. Chtěla jsem se vyvarovat toho, že bych později při regulérním testování našla slabou druhou čárku a zbytečně se pak zabývala přemítáním, zda jde o zbytek hCG z injekce, nebo "nové" hCG, produkované embryem, které se už uchytilo. Proto tedy testování už pátý den po přenosu. Ale...

Testovací proužek jsem ponořila do ranní moči a nechala nasáknout, položila napříč přes okraj sklenice a šla jsem si dělat čaj. Jedním okem jsem viděla, že se okamžitě vybarvil testovací proužek. A už po jedné minutě jsem zahlídla, že v testovacím místě se udělala velice slabá čárka, jaké se obecně říká DUCH. Zatajil se mi dech a dostala jsem se přesně do té spirály přemítání, které jsem se chtěla původně vyhnout.  Byla jsem jedenáctý den po aplikaci Ovitrelle, 5 dní po přenosu embrya a musela jsem čekat, abych mohla čárku vyhodnotit jako pozitivní nebo falešně pozitivní. Jak kruté ;)
Nicméně čárka sílila každé další ráno, testy se vybarvovaly pěkně v limitu, 11 den po přenosu jsem si došla na krev a byla pozitivní (344j./ml). Na opakovaném testu bylo už 895 a na ultrazvuku o 14 dní později už bylo vidět naše druhé dítě!

Dá-li B-h a bude všechno v pořádku, přijde na svět začátkem března, takřka přesně tři roky po našem prvorozeném.

Nechceme ještě nic zakřiknout, ale přesto jsme velice vděční, že nám vyšel náš KET hned napoprvé, notabene jen s jedním embryem a jsme si vědomi, že máme opravdu mimořádné štěstí. Děkujeme B-hu, lékařům, rodičům i přátelům, všem, kteří stojí při nás a přejí nám.

Jsme moc šťastní a těšíme se.

vývoj testů a pozitivní krevní test 11 den po KET

Mateřská - jedna dlouhá dovolená (bez pauzy)

Jsem si to onehdá v takovém pěkném slunečném pozděsrpnovém odpoledni štrádovala po Pankráci, když se za okny České pojišťovny zpoza vertikálních žaluzií vynořila dámská něžná ručka s konvičkou a jala se zalévat květiny na parapetu. Pátek! Blesklo mi hned hlavou. No jo, pátek a 16.10h. Škvírou v žaluziích vidím, jak druhá ručka drží dva šálky. Tady to někdo balí.... ještě se trochu kosmeticky podělá stůl, naposled se projede a protřídí pošta v Outlooku, vypne se Skype, ICQ, shodí se fejsko a jde se na dva dny prázdnin. To se někdo má! Víkend!........... CO JE TO VÍKEND?

Moje závist kulminuje, když se toutéž trasou vracíme o hodinu později a stavím u zahrádky náležící Potrefené huse, zatímco čekám na Sama, až doobdivuje ruch přilehlé křižovatky a dorazí na svém odrážedle. Mezitím nenápadně za skly slunečních brýlí hltám cvrkot na zahrádce. Euforicky rozjařená skupinka mladých žen, které si skočily po práci na dvojku, mladý a zajisté bezdětný pár, který se nejspíš rozhodl jednoduše cestou z práce povečeřet venku, aniž by jejich spontánnímu rozhodnutí předcházel týden logistického plánování a obvolávání babiček. Sedí nad carpacciem s hoblinkami parmezánu, v eiskýblu odpočívá láhev vína a asi rekapitulují týden, možná plánují ten další... z úvah mě vytrhává Sam, když mi najíždí na holeň. Na páreček jistě zapůsobil trochu antikoncepčně.

Musím se přiznat, že mi víkendy opravdu chybí. Ne, že by v mém kalendáři chyběly soboty a neděle, to přirozeně ne, ale já je prostě ve spleti těch všech dnů na mateřské poznám maximálně podle toho, že se přesuneme na venkov a manžel ráno nevstává a nikam nespěchá. Ale v mém programu nějak nenastane žádný dvoudenní odpočinek, během kterého hodím práci za hlavu, na 50 hodin zcela vypnu a změním režim a dvě rána po sobě si přispím. Naopak, můj malý šéf mě o víkendu zaměstnává snad ještě víc, objeví totiž v tatínkovi vítané publikum a tak předvádí celou škálu blbostí a lumpáren, jako třeba tanec na skleněné desce stolu, skok vysoký a daleký z kuchyňské linky, hození kostky z lega do útrob repráku (subwooferu) domácího kina (což zjistíme až když nám večer nepříjemně rezonuje zvuk u komedie s Diane Keaton, na kterou jsme se celý týden těšili), případně nenápadně pustí (pokud možno teplou) vodu v koupelně a zavře dveře, abychom na to přišli až tak za dvě hodiny. Na důkaz, že si tatínkovu přítomnost nadmíru užívá, rozhodne se nezamhouřit oka po obědě a zcela tak vynechat polední odpočinek (který zvláště nyní vyvažuju zlatem). Když mi chce manžel ulevit a vzít ho na nějakou "pánskou jízdu" aspoň na půl dne, předstírá náš prvorozený, že beze mne do půl hodiny zhyne jako by mu někdo utípl kyslík, tak zpravidla vyměknu, jdu jim dělat křena a spím aspoň "v duchu".

Abych ale našeho kloučka furt jen nepomlouvala, samozřejmě nás většinu času obšťastňuje a dělá nám upřímnou radost. Hodně se s ním nasmějeme. Je to náš miláček a naše slunce, ale sladké víkendy mi prostě během téhle dovolené chybí.