Zatracený hormony!

Když jsem čekala Samíka, znala jsem pojem těhotenských hormonů pouze z vyprávění a pozorování hormony "postižených" nebo "zasažených". Štkaní nad televizními reklamami na plenky a životní pojištění jsem nechápala, nadužívání rozteklých zdrobnělin mi bylo nadále cizí a nic mě nemohlo nepřiměřeně dojmout nebo vykolejit. Větší psychické odolnosti a rovnováze jsem se prostě ve svém stavu těšit nemohla. Podobně jako figuranti v tv reklamě na nápoj s l.casei imunitass, i já byla v nějaké imaginární ochranné bublině, skrz jejíž pevnou membránu  se ke mně nedostalo žádné svinstvo světa (s výjimkou týrání zvířat, které intenzivně prožívám nezávisle na svém stavu přesně od doby, co máme kocoura).

No, tak teď na mě došlo. Druhé těhotenství je v tomto ohledu prostě úplně jiné.

Televizní zprávy skoro nemůžu sledovat, protože jsou pro mě emočně velmi vypjaté. Samozřejmě jsou události, které se asi dotknou všech. Třeba opuštěné gorilátko...fň...
Ale jako mně bylo líto Kaddáfího, že ho popravili jako psa! Nepomáhal ani protiargument, že Kaddáfí zase nechal jako psy popravit tisíce lidí - to mi bylo ještě hůř, pro změnu kvůli všem těm lidem.
Ještěže aspoň trochu se u zpráv člověk může zasmát, třeba nad novým češtinským termínem "odklonit" :D z autorské dílny exministra Kocourka. (N@va: Dva pachatelé ve věku 17 a 19 let přepadli večerku na náměstí ve Lhotě a odklonili celou tržbu).
No nezní to hnedle sofistikovaněji? :D

Každopádně já mám pro svoji nezvyklou citlivost soukromou teorii, a to sice že čekám nositele chromozomů XX, čili děvče. Můj mimořádně nuzný zjev by teorii potvrzoval - zatímco se Samem jsem jenom kvetla, měla jsem skvělou pleť a opravdu hezké vlasy, tentokrát mám pleť se sklonem k nečistotám a vlasy vypadají nejlíp v koňském ohonu, nebo pod čepicí. Jiné vysvětlení pro odlišný průběh druhého těhotenství nemám. Tak jsem opravdu zvědavá na březen!




PS: Mimochodem, pokud s vámi též cloumají těhotenské nebo laktační hormony a chcete si poplakat, tak čtěte dál:

Jednou v létě jsme na naší příjezdové cestě potkali ježečka, jenž byl raněný a měl zlomenou nohu, která mu nepřirozeně trčela do strany. Ležel u cesty, sípal a upíral na mě očka jako dva tmavé korálky, smutné a plné bolesti. Mladší děti dělaly óóh! a důležitě spínaly na ježkem ručky, starší Šimon, akční jako vždy, navrhoval neodkladnou operaci na místě. Soused lakonicky konstatoval že to má ježek za pár a ať na něj nesahám, nebo něco chytnu. Měla jsem knedlík v krku a klepala se mi brada z představy, že ježura jen tak pojde. Odnesla jsem ho na zahradu pod strom, pojistila stín deštníkem a svlažila jsem mu čumáček trochou vody. Pak jsem zavolala do záchranné stanice v Makově u Písku, kde byli ochotní se o ježka postarat a navrch mi poradili, ať zavolám na jeho transport Městskou policii. Bylo mi žinantní strážce pořádku s takovým požadavkem obtěžovat, ale kluci překvapili, do 10 minut byli u nás na samotě a naprosto sdíleli moje odhodlání pro záchranu ježečka! Zúčastněně se ho ujali a ještě říkali, že radši vezou raněné zvířátko do ZS, než ožralu na záchytku do Budějovic! ;)
Nejlepší na celé téhle příhodě je, že v Makově opravdu ježka zachránili a po dvou týdnech pustili zpět do přírody.
No... a už se mi zase mlží zrak.......