Supermanažerka aneb Životopis po mateřské dovolené

Při nedávném zamyšlení o denní náplni ženy na MD jsem si vzpomněla na tento fejeton. Dvojnásob oceňuji, že ho napsal muž, protože kdyby byla autorkou žena, všechny dosud nerodivší dvacítky a většina mužského pokolení by ho zařadili do kategorie výplodů znuděných nebo vykojených ženských na mateřské ;)


Nevím, proč ženy po rodičovské dovolené trpí při hledání práce nízkým sebevědomím. Na otázku, co jste dělala v posledních letech či jakou máte praxi, nemusí při pohovorech přece jen klopit oči.

Co třeba:
"Mám za sebou sedm let tvrdé manažerské práce na plný úvazek. Vedla jsem tým, v němž byl i můj starší kolega a partner, s kterým jsme rozjeli ambiciózní projekt multiplikace lidských zdrojů. Tým se rozrostl o kolegu na pozici junior scream manažera, kterého jsme museli teprve vyprofilovat. Spala jsem jen několik hodin denně. Projekt byl v plenkách a první výsledky mojí práce, které jsem nacházela v nich, nebyly povzbudivé. Musela jsem navíc řešit nízké základní jmění, neustálé výkyvy v cash flow, druhotnou a hlavně prvotní platební neschopnost. I moje pozice v týmu byla složitá. Snažila jsem se delegovat některé úkoly na kolegu, ale nevyjasněné kompetence nás občas stavěly proti sobě. Měl totiž zajímavý pocit, že tým vede on. Musela jsem odvrátit i situaci, kdy chtěl projekt opustit kvůli jinému, zdánlivě dobře nastavenému projektu. Přesto jsem ho motivovala a vrátila do týmu.

Postupně se náš mladý kolega postavil na vlastní nohy a už jsem ho nemusela vodit za ručičku, což mi uvolnilo ruce k práci na rozšíření týmu. Jenže pak přibyli do týmu nečekaně dva další nováčci a byli jsme zase na začátku. Dnes ale mohu říct, že se tým stabilizoval a chová se bez nadsázky jako jedna rodina ..."

Myslím si, že na takový životopis existuje jen jedna odpověď. "Jste přijata!"


Autor: Pavel Tomeš
Zdroj: Sedmička ze dne 22. dubna 2010

Za všechny mámy děkuji, pane Tomeši!

Samíkovy průšvihy I.

Tímto záznamem načínám seriál o Samíkových průserech a nabízí se rovnou nejnovější historka, stará ani ne 24 hodin. 



Nedávno jsem tu psala o mé emoční labilitě v těhotenství a soucitu se zvířátky a vším živým. Jako bych toho neměla už takhle dost, připravil mi Sam pernou chvilku, když se rozhodl podělit se o svůj včerejší oběd s rybičkama. Nevím jak k tomu celému došlo, protože jsem v ložnici třídila šatník a fotila pár věcí na prodej (ano, jinými slovy, měla jsem nulový rodičovský dozor), když tu slyším vzdáleně cinkot něčeho kovového o stěny akvárka, které dostal Samík k vánocům spolu se čtyřmi živorodkami (Pavími očky).
Běžím seč mi břicho dovolí a najdu Sama klečet na komodě s akvárkem, jehož víko je zcela odkryté a malý maniak míchá obsah akvárka s takovou intenzitou, že připomíná tyčový mixér. Je mi špatně. Zastavuji vír vody vprostřed akvárka a vidím plavat jen tři rybky. Čtvrtá není nikde v rádiu 5 metrů od akvárka, později ji nacházím nehybnou ležet na dně za filtrací. O resuscitaci ryb nevím nic, a tak zjišťuji co se vlastně stalo, ale nemusím být zrovna Sherlock, abych si mastná okna na hladině akvárka, lžíci a talíř polévky na stole opodál nedala dohromady. Vrahu! chce se mi zařvat, ale Samík je moc smutný, nerozumí, proč se jeho sociální cítění s rybičkami setkalo s nepochopením, notabene proč jednu rybičku vynáším patama (ploutvema) napřed a akvárko připomíná Mexický záliv.

P.S.: Protože jsem později zjistila, že nejde o neobvyklou příhodu a vzhledem k faktu, že já sama jsem před 34ti lety věnovala rybkám zbytek krupicové kaše (a kdyby jen to, jedny vánoce jsem kaprovi do vany nepozorovaně připustila teplou vodu, aby mu bylo teplíčko), nemůžu se na Samíka zlobit a tak házím jen záchranný tutorial pro podobné situace:

Ryby je potřeba neprodleně vytáhnout a odstavit do velké průhledné nádoby s odstátou vodou pokojové teploty. Já použila vodu na kytky. Pomocí čistých papírových ubrousků je nutno odsát mastnotu z hladiny, jde to překvapivě dobře. Pokud šlo o malou nehodu (kontaminace mastnou rukou nebo příborem bez zbytků jídla), pak by voda mohla být ok a stačilo by jí jen cca třetinu odebrat a nahradit čistou odstátou vodou, v opačném případě je potřeba všechnu vodu odčerpat a celé akvárko vyčistit od reziduí tuku a jídla, přičemž nutné je důkladně propláchnout i rostliny a kamínky.
Pak udělejte vizitu v "JIPce" - karanténní nádobě. Pokud jsou rybky čilé a na hladině nejsou stopy po mastnotě, pak se můžou poklidně vrátit do akvárka, v opačném případě je nutné vyměnit vodu v karanténě, aby byly rybky zase v čistém a "proplachovaly se".
U nás to naštěstí odnesla jen ta jedna nešťastná samička (něčí dcera nebo maminka, ach jo ;)), těžko říct, jestli se jí dostala mastnota do žáber nebo dostala lžící po hlavě, a ostatní jsou fit. Tak jsme z toho nakonec vyšli celkem dobře.

Chovatelským a rodičovským zdarům zdar-nazdar a ať vás radši nic podobného nepotká a už vůbec ne v sedmém měsící těhotenství. Řeknu vám, dřív ve mně ryby budily emoce jen na talíři, a teď chodím kontrolovat přeživší kousky a povídám si s nimi. Svatá prostato! ;)

Šťastný a ne poslední rok!

Vítejte v novém roce! 

Brrr...brutální humor ;)

Pokud vás nějak znervózňují děsivé zkazky o tom, že by tento rok měl být náš poslední, pak vás můžu uklidnit. Dál se množte, zasejte na jaře, neutrácejte úspory, hlavně plaťte hypotéky a složenky, ať neskončíte na dlažbě, pilně studujte, cvičte, neberte drogy, zabookujte si příštího silvestra na horách a buďte v klidu.
Celá záhada Mayského kalendáře vznikla totiž takhle nějak:


Baví se dva Mayové: 
"Ty vole, já mám malej šutr, mně se tam ten kalendář vejde jen do roku 2012..."
"Hm, tak to jednou někoho dost vyděsí..."


Tak vidíte ;) Hodně zdraví a štěstí v novém ruce a zítra alou do práce!

Fi