Ano ano, jak už zde bylo zmíněno, uběhly dva roky od doby, kdy mi jednoho krásného posledního březnového sobotního odpoledne v 15:45 středoevropského času (málem jsem napsala středočeského) rupla voda a o 16 hodin později přišel na svět císařským řezem, jak se na princátko patří, náš poklad.
I chytli jsme se této příležitosti, abych se legálně mohli opít před prarodiči výše jmenovaného a uspořádali mýdlo jak se patří.
Zároveň jsme sezvali naše nejbližší se svými ratolestmi a druhou dubnovou sobotu, kdy už bylo dostatečně teplo a byl předpoklad, že všechny teplůtky, rýmičky a kašlíčky budou vyléčeny, jsme uspořádali oslavu. Bohužel, předpoklad byl mylný, pár dětí mělo omluvenou absenci, Áju trápilo ucho, Robínek měl nudle jako opratě, a někdo další z přítomných s sebou na oslavu vzal i bacila střevní křipky, takže Samík noc a den po oslavě problinkal, jako kdyby to báječně nachlazené Chardonnay 2004 popíjel s dospěláky (a následně jsme virózu prodělali úplně všichni, kromě dědy a strýčka, který preventivně požíval slivovici a vyplatilo se mu to).
Tím však stinné stránky mejdanu končí, vše ostatní se podařilo, ještě jednou děkujeme všem dětem i jejich pyšným a unaveným rodičům za návštěvu a dárky, rádi jsme vás viděli, škoda, že jsme si toho moc nestačili říct, protože jsme neustále odbíhali k ratolestem, utírali zadky, nudle, obouvali botičky, utahovali tkaničky, zastrkávali trička do kalhot, dělali záchranu na skluzavce, fotili děti (Luisa: "tetó, vyfoť mi zadéék"), krmili, nutili je dodržovat pitný režim, řešili šarvátky a tišili, aby to v restauraci nebylo jako v pavilónu opic a divého ptactva zároveň!
Moc se nám to opět líbilo a těšíme se na další akci, grilování u nás na chaloupce, termín upřesníme, ale kdyby se to sešlo tak, že už se bude dát lítat po zahradě "na Adama" (jen děti pochopitelně), koupat se a večer posedět u grilu (s chůvičkama uprostřed stolu, to je pak sranda jak všichni skáčou po těch svých, když v nich škrtne :D), tak by to bylo
supiš a perfiš (kdopak ví, odkud tyhle patvary pochází?)!
Na závěr tradičně děkujeme
Prácheňské cukrárně ve Strakonicích za báječný a nádherný dort, velice si vážíme toho, že nám jej dovezli až do Prahy a byl opravdu výborný, poctivý, s pravým máslem a smetanou, žádnými umělými náhražkami. Svět je tady ještě v pořádku, abych parafrázovala reklamu na Globus.
Dále děkujeme
Rodinné restauraci Maják v Praze-Stodůlkách za poskytnutí prostoru, trpělivou obsluhu, dobré jídlo a pití, je fajn že jsou v Praze restaurace, kde jsou děti opravdu vítány a nejen trpěny.
Obojí vřele doporučujeme!
