Konečně zima...

Konečně se ochladilo, hurá!
Konečně teploty klesly pod 10 stupňů a počasí získává ostrovní melancholický ráz. Dost bylo kýčovitých pohledů do zahrady na magnolie, oleandry, nebo muškáty v truhlíkách.
Konečně trochu zimy a vlhka za okny, a s tím související legalizace lenošení u krbu nebo kamínek.
Konec nošení letních modelů ze kterých vykukují ramínka podprdy, konec žabek a crocsů, přichází čas softshellu, gore-texu, vlny, tvídu a kůže.

Konečně taky můžeme zútulnit domov dekoracemi z šípků, jeřabin, kaštanů, žaludů, zčervenalých akátů a verandu osázet dýněmi! (řezané kytky a levandule už byly fakt okoukané).
Konečně zazimujeme bazén a nebudeme se muset koupat! (a hlavně se zabývat jeho údržbou).

Konečně můžeme zaparkovat sekačku na trávu do stodoly a udělat jí i zahradní hadici na půl roku pápá!
Konečně můžeme dát za okna krmítka (McDrive pro ptáčky) a i v Praze přivítat za okny rezavé veverky!
Konečně nemusíme trávit tolik času venku a můžeme začít chodit chytat nezbytné dětské nemoci do heren a dětských koutků!


Ne, nezbláznila jsem se. Jen se snažím hledat něco pozitivního na tom, že skončilo krásné babí léto a stylově jsme zahájili novou sezónu první letošní laryngitidou u Sama a silnou rýmou u mě (dvojnásob hnusnou když si nemůžete chobot pořádně prokapat účinnými kapkami, které jsou v těhotenství zapovězené).

Tak aspoň Early Winter od Gwen Stefani :)
Krásně melancholická, o ochlazení jen v přeneseném slova smyslu.

Mateřská - jedna dlouhá dovolená (bez pauzy)

Jsem si to onehdá v takovém pěkném slunečném pozděsrpnovém odpoledni štrádovala po Pankráci, když se za okny České pojišťovny zpoza vertikálních žaluzií vynořila dámská něžná ručka s konvičkou a jala se zalévat květiny na parapetu. Pátek! Blesklo mi hned hlavou. No jo, pátek a 16.10h. Škvírou v žaluziích vidím, jak druhá ručka drží dva šálky. Tady to někdo balí.... ještě se trochu kosmeticky podělá stůl, naposled se projede a protřídí pošta v Outlooku, vypne se Skype, ICQ, shodí se fejsko a jde se na dva dny prázdnin. To se někdo má! Víkend!........... CO JE TO VÍKEND?

Moje závist kulminuje, když se toutéž trasou vracíme o hodinu později a stavím u zahrádky náležící Potrefené huse, zatímco čekám na Sama, až doobdivuje ruch přilehlé křižovatky a dorazí na svém odrážedle. Mezitím nenápadně za skly slunečních brýlí hltám cvrkot na zahrádce. Euforicky rozjařená skupinka mladých žen, které si skočily po práci na dvojku, mladý a zajisté bezdětný pár, který se nejspíš rozhodl jednoduše cestou z práce povečeřet venku, aniž by jejich spontánnímu rozhodnutí předcházel týden logistického plánování a obvolávání babiček. Sedí nad carpacciem s hoblinkami parmezánu, v eiskýblu odpočívá láhev vína a asi rekapitulují týden, možná plánují ten další... z úvah mě vytrhává Sam, když mi najíždí na holeň. Na páreček jistě zapůsobil trochu antikoncepčně.

Musím se přiznat, že mi víkendy opravdu chybí. Ne, že by v mém kalendáři chyběly soboty a neděle, to přirozeně ne, ale já je prostě ve spleti těch všech dnů na mateřské poznám maximálně podle toho, že se přesuneme na venkov a manžel ráno nevstává a nikam nespěchá. Ale v mém programu nějak nenastane žádný dvoudenní odpočinek, během kterého hodím práci za hlavu, na 50 hodin zcela vypnu a změním režim a dvě rána po sobě si přispím. Naopak, můj malý šéf mě o víkendu zaměstnává snad ještě víc, objeví totiž v tatínkovi vítané publikum a tak předvádí celou škálu blbostí a lumpáren, jako třeba tanec na skleněné desce stolu, skok vysoký a daleký z kuchyňské linky, hození kostky z lega do útrob repráku (subwooferu) domácího kina (což zjistíme až když nám večer nepříjemně rezonuje zvuk u komedie s Diane Keaton, na kterou jsme se celý týden těšili), případně nenápadně pustí (pokud možno teplou) vodu v koupelně a zavře dveře, abychom na to přišli až tak za dvě hodiny. Na důkaz, že si tatínkovu přítomnost nadmíru užívá, rozhodne se nezamhouřit oka po obědě a zcela tak vynechat polední odpočinek (který zvláště nyní vyvažuju zlatem). Když mi chce manžel ulevit a vzít ho na nějakou "pánskou jízdu" aspoň na půl dne, předstírá náš prvorozený, že beze mne do půl hodiny zhyne jako by mu někdo utípl kyslík, tak zpravidla vyměknu, jdu jim dělat křena a spím aspoň "v duchu".

Abych ale našeho kloučka furt jen nepomlouvala, samozřejmě nás většinu času obšťastňuje a dělá nám upřímnou radost. Hodně se s ním nasmějeme. Je to náš miláček a naše slunce, ale sladké víkendy mi prostě během téhle dovolené chybí.