středa 31. prosince 2008
Chňapýk maličký kchokodýl...
Všechno se mi nějak tak mění, postava, priority i vkus.. i ten hudební ;)
pondělí 29. prosince 2008
3D ultrazvuk - Mars útočí! :o)
Dnes nadešel dlouho očekávaný den (čekali jsme na něj od půlky listopadu), kdy jsme se vydali na ultrazvuk, který nám měl přiblížit, jakpak vypadá náš klouček.
Tak v první řadě: bude to opravdu kluk, jupí, bude to dokonce přímo chlapák, soudě podle slušné výbavy mezi nohíkama.
Určitě ovšem nebude žádný exhibicionista (což je vzhledem k výše uvedenému docela potěšující zpráva ;)). Jakmile totiž zaregistroval ultrazvukové vlny, vztekle zakopkal, dal si ručičky před obličej a hlavu zabořil hluboko do placenty, ze které si zjevně dělá takový provizorní polštář.
Tak vzniklo jen pár fotek nevalné kvality, většinou jsou rozmázlé, zachycují jen část obličejíku s nosíkem rozpláclým o "polštářek", ale i tak se přirozeně nemůžeme nabažit, fotku natáčíme ze všech úhlů a spekulujeme, komu je víc podobný, ačkoli jak to zpravidla u 3D fotek bývá, nejvěrněji se jejich aktéři podobají hrdinům z Men In Black.
Můj odhad je následující: brada po mě, hezky tvarovaná ústa po manželovi. Nos nelze určit, je na všech fotkách zabořený, ale podle kořene nosu bych ho řadila do rodu mého biootce, i když bych si teda opravdu moc přála, aby měl manželův hezky modelovaný nos. Oči jsou stále ještě zavřené, na tvar očí si počkáme ještě dlouho a na jejich barvu ještě déle. A jeho pravá ruka je teda úplně stejná jako moje, nevím jak levá, ale pravou má taky zcela určitě po mně!
Tak jsem zvědavá jak se to nakonec koncem března vybarví, ale takto vidím já, dneska, 29.12.08
Tak v první řadě: bude to opravdu kluk, jupí, bude to dokonce přímo chlapák, soudě podle slušné výbavy mezi nohíkama.
Určitě ovšem nebude žádný exhibicionista (což je vzhledem k výše uvedenému docela potěšující zpráva ;)). Jakmile totiž zaregistroval ultrazvukové vlny, vztekle zakopkal, dal si ručičky před obličej a hlavu zabořil hluboko do placenty, ze které si zjevně dělá takový provizorní polštář.
Tak vzniklo jen pár fotek nevalné kvality, většinou jsou rozmázlé, zachycují jen část obličejíku s nosíkem rozpláclým o "polštářek", ale i tak se přirozeně nemůžeme nabažit, fotku natáčíme ze všech úhlů a spekulujeme, komu je víc podobný, ačkoli jak to zpravidla u 3D fotek bývá, nejvěrněji se jejich aktéři podobají hrdinům z Men In Black.
Můj odhad je následující: brada po mě, hezky tvarovaná ústa po manželovi. Nos nelze určit, je na všech fotkách zabořený, ale podle kořene nosu bych ho řadila do rodu mého biootce, i když bych si teda opravdu moc přála, aby měl manželův hezky modelovaný nos. Oči jsou stále ještě zavřené, na tvar očí si počkáme ještě dlouho a na jejich barvu ještě déle. A jeho pravá ruka je teda úplně stejná jako moje, nevím jak levá, ale pravou má taky zcela určitě po mně!
Tak jsem zvědavá jak se to nakonec koncem března vybarví, ale takto vidím já, dneska, 29.12.08
středa 24. prosince 2008
Hezké svátky!
Všem návštěvníkům, zejména těm pravidelným, přejeme pohodové a radostné svátky, ať již slavíte Vánoce, nebo Chanuku.
sobota 13. prosince 2008
Kočárek :)
S velikou radostí musím zaznamenat dvě skvělé zprávy;
1. dosáhli jsme 25tt. Kdyby nedejbože došlo k předčasnému porodu, existuje už šance, že by se miminko zachránilo. Přesto broučkovi často opakuji ať nikam nepospíchá, máme ještě hooooodně času
2. přivezli jsme si kočárek. Nafotili jsme ho, odzkoušeli zda je všechno v pořádku a odvezeme ho k manželovým rodičům.
Ještě jednou děkujeme manželům Pichlovým za perfektní servis a příjemnou 5% slevu. Slevy miluju a tak jsme ještě koupili zavinovačku a spirálu na postýlku :)
Jen ta cesta, ta byla strašná. Hned za Černým mostem byla mlha, že i ptáci chodili pěšky a cesta tam i zpět byla trochu psycho, nevím která byla horší - cestou tam jsme na pumpě potkali osazenstvo Strany zelených v šestkovém bavoráku a cestou zpět sraženého a doslova vejpůl přejetého kance, ze kterého se ještě kouřilo :( Manžel konstatoval, že pán v oktávce který ho srazil, měl kliku, že to byl ještě malej divočák, načež jsem (zcela pod vlivem hormonů) začala téměř natahovat, že to bylo určitě ještě miminko od kance. Manžel na to, že né, že to bylo už dospělé, prý asi samice. "Takže maminka od miminek malých kanečků", konstatovala jsem smutně a manžel už radši nepokračoval, protože viděl, že i kdyby by to byl nejstarší kanec na sklonku života, byl by to tatínek a dědeček od malých kanečků, pruhovaných prasátek, a zavedl řeč hbitě jinam ;)
My jsme naštěstí dobře dojeli a už se kocháme kočárkem pro našeho prvorozeného.
Přikládám pár fotek. Bohužel se mi nepodařilo zachytit reálný odstín :(
1. dosáhli jsme 25tt. Kdyby nedejbože došlo k předčasnému porodu, existuje už šance, že by se miminko zachránilo. Přesto broučkovi často opakuji ať nikam nepospíchá, máme ještě hooooodně času
2. přivezli jsme si kočárek. Nafotili jsme ho, odzkoušeli zda je všechno v pořádku a odvezeme ho k manželovým rodičům.
Ještě jednou děkujeme manželům Pichlovým za perfektní servis a příjemnou 5% slevu. Slevy miluju a tak jsme ještě koupili zavinovačku a spirálu na postýlku :)
Jen ta cesta, ta byla strašná. Hned za Černým mostem byla mlha, že i ptáci chodili pěšky a cesta tam i zpět byla trochu psycho, nevím která byla horší - cestou tam jsme na pumpě potkali osazenstvo Strany zelených v šestkovém bavoráku a cestou zpět sraženého a doslova vejpůl přejetého kance, ze kterého se ještě kouřilo :( Manžel konstatoval, že pán v oktávce který ho srazil, měl kliku, že to byl ještě malej divočák, načež jsem (zcela pod vlivem hormonů) začala téměř natahovat, že to bylo určitě ještě miminko od kance. Manžel na to, že né, že to bylo už dospělé, prý asi samice. "Takže maminka od miminek malých kanečků", konstatovala jsem smutně a manžel už radši nepokračoval, protože viděl, že i kdyby by to byl nejstarší kanec na sklonku života, byl by to tatínek a dědeček od malých kanečků, pruhovaných prasátek, a zavedl řeč hbitě jinam ;)
My jsme naštěstí dobře dojeli a už se kocháme kočárkem pro našeho prvorozeného.
Přikládám pár fotek. Bohužel se mi nepodařilo zachytit reálný odstín :(
neděle 30. listopadu 2008
sobota 22. listopadu 2008
22 týden - další report z nejkrásnějšího období života ženy ;)
Chytré knihy píší, že dítě spí ve 22. týdnu těhotenství mnohem méně než dříve (mohu potvrdit podle pohybů). Pokud je vzhůru, naslouchá zvukům kolem něho. Mozek plodu stále zvětšuje svůj objem. Vytvořily se potní žlázy, zabarvuje se oční duhovka, oči dítěte získávají svou barvu. Oči jsou sice stále ještě zavřené, ale miminko má již obočí i řasy, nehty a nabírá svalovou hmotu. Nyní váží asi 400 g a měří 28 cm.
Tělíčko je pokryto chmýřím, kterému se říká lanugo. K němu se již tvoří i bílý, krémovitý ochranný obal, v němž jsou obsaženy i staré kožní buňky a tvoří takzvaný „mázek“. Ten má citlivou pokožku chránit před plodovou vodou.
Maminka by prý měla mít nahoře asi 4 kila, já mám téměř třikrát víc a zezadu vypadám jak malý autobus. Asi jdu ve stopách Milly Jovovich. Snad ji budu kopírovat i po porodu, ona shodila nabraných 30 kilo za 8 měsíců.
Už jsem tuto historku vyprávěla na Babinetu, tak ji kdyžtak přeskočte: vyrazila jsem na nákup těhotenských džínů; ze štendru jsem si vzala ty největší džíny a říkala si v duchu "to je dobrý, ty maj úplně SLONÍ PRDEL, ty mi budou krásně pohodlný". Ale o minutu později jsem v kabince málem brečela - když jsem je navlíkla zhruba někam po stydkou kost a konec. Vedro, dusno, já v předklonu, zrcadlo zrcadlilo celou tu katastrofu ještě zlomyslně ze 3 úhlů, odhalilo moji horšící se celulitidu a jako bonus ukázalo ještě pár čerstvých strijí na bocích. Měla jsem dost.
A aby toho nebylo málo, tak se mi ještě dostaly do ruky fotky "fákt dobrý roštěnky" - opálené štíhlé brunetky s vyžehlenými vlasy, kterak se majetnicky ovíjela kolem mého manžela! Šok byl o to větší, když jsem si hned v příští minutě s píchnutím u srdce uvědomila, že to jsem já v období, kdy jsem ještě vypadala jako člověk.
Můj manžel to ZATÍM bere s humorem, když viděl mou novou těhotenskou tuniku (už to slovo, co?) tak radostně vykřikl "jéééé novej stan"! a když nedávno objevil moje nové těhotenské kalhotky Anita, tak je roztáhnul, vypnul a s nefalšovaně fascinovaným výrazem pronesl:
Tělíčko je pokryto chmýřím, kterému se říká lanugo. K němu se již tvoří i bílý, krémovitý ochranný obal, v němž jsou obsaženy i staré kožní buňky a tvoří takzvaný „mázek“. Ten má citlivou pokožku chránit před plodovou vodou.
Maminka by prý měla mít nahoře asi 4 kila, já mám téměř třikrát víc a zezadu vypadám jak malý autobus. Asi jdu ve stopách Milly Jovovich. Snad ji budu kopírovat i po porodu, ona shodila nabraných 30 kilo za 8 měsíců.
Už jsem tuto historku vyprávěla na Babinetu, tak ji kdyžtak přeskočte: vyrazila jsem na nákup těhotenských džínů; ze štendru jsem si vzala ty největší džíny a říkala si v duchu "to je dobrý, ty maj úplně SLONÍ PRDEL, ty mi budou krásně pohodlný". Ale o minutu později jsem v kabince málem brečela - když jsem je navlíkla zhruba někam po stydkou kost a konec. Vedro, dusno, já v předklonu, zrcadlo zrcadlilo celou tu katastrofu ještě zlomyslně ze 3 úhlů, odhalilo moji horšící se celulitidu a jako bonus ukázalo ještě pár čerstvých strijí na bocích. Měla jsem dost.
A aby toho nebylo málo, tak se mi ještě dostaly do ruky fotky "fákt dobrý roštěnky" - opálené štíhlé brunetky s vyžehlenými vlasy, kterak se majetnicky ovíjela kolem mého manžela! Šok byl o to větší, když jsem si hned v příští minutě s píchnutím u srdce uvědomila, že to jsem já v období, kdy jsem ještě vypadala jako člověk.
Můj manžel to ZATÍM bere s humorem, když viděl mou novou těhotenskou tuniku (už to slovo, co?) tak radostně vykřikl "jéééé novej stan"! a když nedávno objevil moje nové těhotenské kalhotky Anita, tak je roztáhnul, vypnul a s nefalšovaně fascinovaným výrazem pronesl:
Tak TÍMHLE by v jižních čechách mohli dělat výlovy rybníků...
neděle 9. listopadu 2008
Čekáme chlapečka!
Hlásím se z poloviny cesty! Dosáhli jsme 20tt a 20 týdnů máme teoreticky před sebou. Strašně to utíká!
Ačkoliv mi vyšly dobře jak prvotrimestriální screening, tak tripple testy, můj tragéd gynekolog Beneš rád maluje čerty na zeď a spřádá katastrofické scénáře, které mi se zvláštním potěšením v hlase na kontrolách přednáší. Podle něj jsem ve 32ti stará, screeningy jsou jen nepřesné screeningy a hrozně rád by si píchl tlustou jehlu do mého neméně tlustého břicha a pak podrobil moji psychiku těžké zkoušce ve formě měsíčního čekání na výsledky.
A to navzdory tomu, že jsem na vlastní oči viděla negativní výsledky všech vyšetření (ano, patřím mezi drzé pacienty, kteří si zcela bez skrupulí listují vlastní kartou v čekárně ve snaze seznámit se se svým zdravotním stavem, ačkoli jim do toho podle některých lékařů nic není).
Naštěstí jsem v těhotenství úplně neuvěřitelně flegmatická a pozitivně naladěná, zcela pod vlivem šťastných hormonů, a tak jsem si z lékařových "výhrůžek" nic nedělala, amniocentézu jsem důrazně odmítla a naopak přivítala doporučení "aspoň se nechat ještě jednou zkontrolovat na genetice", a tak jsem se k mé velké radosti (bez ironie) znovu ocitla v ordinaci MUDr.Břešťáka. Ten se mnou naprosto souhlasil v tom, že nevím proč tam jsem, a zkonstatoval, že v krásných 32ti letech ho ještě ani záda nebolela, takže jsem se rázem přestala cítit jako nějaká fosílie.
Doktor Břešťák zkontroloval naše miminko, prohlédl mu všechny vnitřnosti, změřil mu kostičky a lebku (viděli jsme i oční oblouky a řadu schovaných zoubků!), dále prohlédl srdíčko, jestli správně pumpuje a má všechny komůrky, pupečník (všechny cévy přítomny) a nakonec se zaměřil i na mezinoží, protože jsme ho s manželem požádali o určení pohlaví, pokud to prcek dovolí. A tak asi nikdy nezapomenu na to oznámení:
Budu máma malýho kloučka!!!!
P.S.:
Celkem jsem tuto zprávu kvitovala s povděkem, protože ačkoliv mi bylo úplně jedno co čekáme, a dokonce si myslím, že holčička by to měla snažší, (protože v naší rodině je to samý počůrávač prkýnek a chalupa je plná testosteronu, takže namísto růžového andílka s lokýnkami přinesu dříví do lesa), tak přiznávám, že bych byla trochu bezradná, kdyby se mi narodila holčička a chtěla po mě zaplétat copánky, oblíkat do růžových volánků a hrát si s My little pony, retardovaným poníkem s duhovými pramínky v hřívě. Jsem geneticky asi lépe vybavena snášet neméně dementní transformátory a tahat po kabelkách světelné meče Hasbro z Hvězdných válek a kostičky lega.
P.P.S.:...špatná zpráva je to ovšem pro všechny malé holčičky, protože asi nebudu úplně perfektní tchýně... ale snad nebudu až takováhle s...ě:
Ačkoliv mi vyšly dobře jak prvotrimestriální screening, tak tripple testy, můj tragéd gynekolog Beneš rád maluje čerty na zeď a spřádá katastrofické scénáře, které mi se zvláštním potěšením v hlase na kontrolách přednáší. Podle něj jsem ve 32ti stará, screeningy jsou jen nepřesné screeningy a hrozně rád by si píchl tlustou jehlu do mého neméně tlustého břicha a pak podrobil moji psychiku těžké zkoušce ve formě měsíčního čekání na výsledky.
A to navzdory tomu, že jsem na vlastní oči viděla negativní výsledky všech vyšetření (ano, patřím mezi drzé pacienty, kteří si zcela bez skrupulí listují vlastní kartou v čekárně ve snaze seznámit se se svým zdravotním stavem, ačkoli jim do toho podle některých lékařů nic není).
Naštěstí jsem v těhotenství úplně neuvěřitelně flegmatická a pozitivně naladěná, zcela pod vlivem šťastných hormonů, a tak jsem si z lékařových "výhrůžek" nic nedělala, amniocentézu jsem důrazně odmítla a naopak přivítala doporučení "aspoň se nechat ještě jednou zkontrolovat na genetice", a tak jsem se k mé velké radosti (bez ironie) znovu ocitla v ordinaci MUDr.Břešťáka. Ten se mnou naprosto souhlasil v tom, že nevím proč tam jsem, a zkonstatoval, že v krásných 32ti letech ho ještě ani záda nebolela, takže jsem se rázem přestala cítit jako nějaká fosílie.
Doktor Břešťák zkontroloval naše miminko, prohlédl mu všechny vnitřnosti, změřil mu kostičky a lebku (viděli jsme i oční oblouky a řadu schovaných zoubků!), dále prohlédl srdíčko, jestli správně pumpuje a má všechny komůrky, pupečník (všechny cévy přítomny) a nakonec se zaměřil i na mezinoží, protože jsme ho s manželem požádali o určení pohlaví, pokud to prcek dovolí. A tak asi nikdy nezapomenu na to oznámení:
"Tak opravdu to chcete vědět?"
"jasně" řekli jsme jednohlasně s manželem.
"MÁTE CHLAPA!" řekl doktor a mě se zalily oči clonou, takže jsem pinďoura viděla hodně rozmazaně a prošvihla jsem i zamávání ručičkou.
Budu máma malýho kloučka!!!!
P.S.:
Celkem jsem tuto zprávu kvitovala s povděkem, protože ačkoliv mi bylo úplně jedno co čekáme, a dokonce si myslím, že holčička by to měla snažší, (protože v naší rodině je to samý počůrávač prkýnek a chalupa je plná testosteronu, takže namísto růžového andílka s lokýnkami přinesu dříví do lesa), tak přiznávám, že bych byla trochu bezradná, kdyby se mi narodila holčička a chtěla po mě zaplétat copánky, oblíkat do růžových volánků a hrát si s My little pony, retardovaným poníkem s duhovými pramínky v hřívě. Jsem geneticky asi lépe vybavena snášet neméně dementní transformátory a tahat po kabelkách světelné meče Hasbro z Hvězdných válek a kostičky lega.
P.P.S.:...špatná zpráva je to ovšem pro všechny malé holčičky, protože asi nebudu úplně perfektní tchýně... ale snad nebudu až takováhle s...ě:
čtvrtek 16. října 2008
Tripple testy
Přestože nám vyšel dobře biochemický screening ve 12.týdnu včetně nuchální translucence, můj doktor je ze staré školy a pozval si mě na tripply v 17tt.
Nejdříve tedy stručné info o nich, zkopírované ze serveru zena.cz:
Tento článek už napovídá, jaký postoj k "triplům" zaujímám.
Nicméně lékař na nich trvá, a tak jsme je včera 15.10. absolvovali.
Vyšetření spočívalo v ultrazvuku při kterém byly naměřeny tyto hodnoty:
BPD (biparietal diameter) příčný průměr hlavičky (»od ucha k uchu«): 36
HC (head circumference) obvod hlavičky: 128.7
AC (abdominal circumference) obvod bříška: 108.8
FL (femur length) délka stehenní kosti: 21
Prcek prý pohlaví neukázal, ale popravdě řečeno, ultrazvuk byl takový tatínek (ne-li dědeček) toho, který měl MUDr. Břešťák v Pronatalu. A lidově řečeno, rozdíl mezi oběma přístroji byl nebe a dudy ;) Z tohoto důvodu jsem opět nesmírně vděčná, že jsem šíjové projasnění a kontrolu orgánů ve 12tt absolvovala.
Stáří máme podle biometrie 16+5 - mmch. to nám říkal už MUDr. Břešťák 16.září, že je plod starší než podle PM. Je to logické, vzhledem k tomu, že jsem odběr vajíček absolvovala 11DC, nikoli 14DC, kdy většina žen zpravidla nejdříve ovuluje.
Můj gynekolog tuto informaci ale nebere v potaz a jede podle PM, jen on a Bůh ví proč ;)
Po utz mi odebrali krev na zjištění hladiny fetoplacentárních antigenů v mateřském séru: alfa fetoprotein (AFP), hCG a volný estriol (uE3).
Výsledky budou známy do týdne až 10 dní, v případě pozitivity mi zavolají. Vzhledem k mému termínu příští poradny asi budu mít definitivní jasno 24.10.
Co se týká našeho pídi, vypadá, že si pobyt v mém velkém a měkkém domečku skutečně užívá. Na utz sebou mlel, protahoval se, manžel zahlédl jak prcek opakovaně vykopával pravou nohou (takže fotbalista?) a pak šermoval rukama (kickboxer?) dokud si jednu pacinku nepřilehl, když se otočil.
Pro mě to byla velká úleva vidět že se hýbe a bije mu srdíčko a hlavně že tam je, což přijde vtipné mému muži, který se mě se smíchem ptá "a kam by jako vodešel?" ale my baby z Babince víme, že občas prostě nastane error a je všemu konec :(
Příští "velký" ultrazvuk bude 12.listopadu a miminko už snad odtajní svoje pohlaví. Je nám oběma jedno jestli jde o holčičku Sofinku nebo kloučka Natyho, ale ta zvědavost nám fakt nedá spát ;)
Připravila jsem si pro vás novou anketku a prosím o vaše tipy: Co myslíte že se nám narodí? Anketa končí 11.11. o půlnoci, druhý den se (snad) potvrdí správný tip ;)
A teď z jiného soudku - embryotransfer podstoupily další dvě ze souputnic na Babinetu. Pro obě to je opakovaný cyklus IVF a potřebují hodně štěstí. Takže Gabu a MiroB, držím vám palce tak moc jako jste je držely vy mě! Myslím na vás a strašně moc vám přeju pozitivní test za pár dní a dalších 40 týdnů podnájemníčka v bříšku.
Nejdříve tedy stručné info o nich, zkopírované ze serveru zena.cz:
Triple test je vyšetření mateřského séra, které napomáhá odhalit vrozené vývojové vady plodu. Optimální období pro něj je mezi 15. a 18. týdnem těhotenství. Provádí se laboratorní rozbor krve, takže test nijak nezatěžuje ani neohrožuje plod. Přesto, že může mnoha ženám pomoci, má tento diagnostický způsob také své »mouchy«. Triple test odhaluje dvě nejčastější vady – rozštěpy a chromozonální abnormality, nejčastěji Downův syndrom.
Stále více odborníků mluví o tom, že test je poměrně zastaralou a nespolehlivou metodou – bylo zjištěno, že až třetina ze sta tisíc žen, které jsou ročně celoplošně testovány, se dozví falešný, alarmující výsledek. Jedná se o planý poplach, který ale budoucí maminky nepředstavitelně stresuje. To, že test vyjde pozitivně, ještě nemusí znamenat, že dítě bude opravdu postižené. V některých případech Triple test naopak genetickou vadu neodhalí.
Tento článek už napovídá, jaký postoj k "triplům" zaujímám.
Nicméně lékař na nich trvá, a tak jsme je včera 15.10. absolvovali.
Vyšetření spočívalo v ultrazvuku při kterém byly naměřeny tyto hodnoty:
BPD (biparietal diameter) příčný průměr hlavičky (»od ucha k uchu«): 36
HC (head circumference) obvod hlavičky: 128.7
AC (abdominal circumference) obvod bříška: 108.8
FL (femur length) délka stehenní kosti: 21
Prcek prý pohlaví neukázal, ale popravdě řečeno, ultrazvuk byl takový tatínek (ne-li dědeček) toho, který měl MUDr. Břešťák v Pronatalu. A lidově řečeno, rozdíl mezi oběma přístroji byl nebe a dudy ;) Z tohoto důvodu jsem opět nesmírně vděčná, že jsem šíjové projasnění a kontrolu orgánů ve 12tt absolvovala.
Stáří máme podle biometrie 16+5 - mmch. to nám říkal už MUDr. Břešťák 16.září, že je plod starší než podle PM. Je to logické, vzhledem k tomu, že jsem odběr vajíček absolvovala 11DC, nikoli 14DC, kdy většina žen zpravidla nejdříve ovuluje.
Můj gynekolog tuto informaci ale nebere v potaz a jede podle PM, jen on a Bůh ví proč ;)
Po utz mi odebrali krev na zjištění hladiny fetoplacentárních antigenů v mateřském séru: alfa fetoprotein (AFP), hCG a volný estriol (uE3).
Výsledky budou známy do týdne až 10 dní, v případě pozitivity mi zavolají. Vzhledem k mému termínu příští poradny asi budu mít definitivní jasno 24.10.
Co se týká našeho pídi, vypadá, že si pobyt v mém velkém a měkkém domečku skutečně užívá. Na utz sebou mlel, protahoval se, manžel zahlédl jak prcek opakovaně vykopával pravou nohou (takže fotbalista?) a pak šermoval rukama (kickboxer?) dokud si jednu pacinku nepřilehl, když se otočil.
Pro mě to byla velká úleva vidět že se hýbe a bije mu srdíčko a hlavně že tam je, což přijde vtipné mému muži, který se mě se smíchem ptá "a kam by jako vodešel?" ale my baby z Babince víme, že občas prostě nastane error a je všemu konec :(
Příští "velký" ultrazvuk bude 12.listopadu a miminko už snad odtajní svoje pohlaví. Je nám oběma jedno jestli jde o holčičku Sofinku nebo kloučka Natyho, ale ta zvědavost nám fakt nedá spát ;)
Připravila jsem si pro vás novou anketku a prosím o vaše tipy: Co myslíte že se nám narodí? Anketa končí 11.11. o půlnoci, druhý den se (snad) potvrdí správný tip ;)
A teď z jiného soudku - embryotransfer podstoupily další dvě ze souputnic na Babinetu. Pro obě to je opakovaný cyklus IVF a potřebují hodně štěstí. Takže Gabu a MiroB, držím vám palce tak moc jako jste je držely vy mě! Myslím na vás a strašně moc vám přeju pozitivní test za pár dní a dalších 40 týdnů podnájemníčka v bříšku.
úterý 30. září 2008
Výběr k zešílení
Miminko jsem chtěla vždycky, už v pubertě, což v mém případě ovšem znamená dobu těsně předrevoluční. 
V té době nebyla žádná možnost výběru, což si dnešní mladý člověk už ani nedokáže moc dobře představit, ale já si to opravdu pamatuju. Neměli jsme doma téměř nic podle našeho vkusu a gusta, ale to, co se dalo zrovna sehnat a ještě jsme za to byli rádi.
Když se mělo narodit dítě, měli jsme na výběr z cca 4 druhů kočárů na trhu, přičemž v té těsně předrevoluční době byl naprostý hit "trojkombinace" v barvě hnědé, vínové a modré. Maminám bylo často úplně putna, jakou barvu jim vedoucí "Hraček-kočárků" pod pultem přidělí a jestli k tomu bude ladit fusak, hlavně že měly vysněnou trojkombinaci. Ty, které měly Stegner nebo Zekiwu, byly za velké hvězdy a ty které měly úplně západní kočár z dovozu, jako. nař. Chicco nebo Peg Pérego, ty vzbuzovaly takovou závist, jako kdyby si zahrály s Bradem Pittem v romantickém celovečerním filmu s košilatými scénami.
Kdybyste tehdejší maminu vzali do jednoho z našich dnešních obchodů s kočárky, zhroutila by se štěstím a nevěděla by kam dřív skočit. Měla by knedlík dojetí v krku, asi jako moje mamka, když poprvé viděla ovoce-zeleninu v německém Norimberku. Zatímco u nás byla naaranžovaná řepa a brambory a pyramida z plechovek s hrachem, a vše doplňoval hnilobný pach, venku byla seřazená zelenina a ovoce ze všech koutů světa, všechno bylo omyté, naleštěné, barevné a voňavé.
Promiňte že takhle odbočuju, ale musím mladším ročníkům přiblížit atmosféru.
Taková to byla doba.
A jelikož jsem teda taková pamětnice, vrhla jsem se na náš kočárkový trh plna očekávání, že z toho množství dnešních kočárů vyberu ten nejhezčí, nejpraktičtější a funkčně nejlepší a po zbytek těhotenství se budu tetelit a těšit se na první vyjížďku. Jaké ovšem bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že většina kočárků nesplňuje má technická kritéria a zbytek zase estetická! :(
Výběr mi navíc komplikuje skutečnost, že existuje tolik moderních prvků a vychytávek, že jsem sklíčená, když nějaký jakž-takž model nemá jednu z nich. Je skoro až s podivem, že v tom nepřeberném množství neexistuje ideální kočárek, který by všechny ty nároky a funkce měl skloubené. Opisují snad slepě výrobci od sebe navzájem a neposlouchají vox populi? ;) Já být designér ve fabrice na kočárky, tak většinu pracovní doby trávím na chatu a poslouchám názory, kritiku, připomínky a přání lidí, kteří ty výrobky v reálném životě používají a dále doporučují. bylo by to určitě přínosnější než sebehezčí printová nebo TV reklama.
A teď k tomu, co je takový problém. Kočár dle mých představ by měl vypadat takto:
- 4 nafukovací kola, přední otočná o 360°, s možností aretace a velká, nikoli výrazně menší a připomínající nákupní košík!
- přehazovací rukojeť (slunce svítí a vítr fouká, s tím pochopitelně nic neuděláme. korba nebo sedačka se ale s malým pokladem v terénu otáčí dost těžko, zkoušeli jste to už? Je to fuška! Člověk raději změní směr a cíl své vycházky, než aby to absolvoval!)
- výborné odpružení, kočár by se měl mírně pohupovat, nikoli kodrcat a kola by měla kamínek hladce přejet, nikoli se zaskřípěním přibrzdit
- kombinace, tj. pevná korba (nebo pevná vložná taška) a sportovní sedačka
- prostorná korba nebo taška, bouda s odvětráváním (děti se rodí čím dál větší a korby se dělají čím dál menší. Je v tom nějaká logika? Asi mi unikla)
- nastavitelné madlo (rukojeť) pro výškově rozdílné rodiče
- kvalitní potah, který nešisuje a dá se prát
- decentní barvy - fialová se zelenou už snad nikoho nemůže brát, nebo ano?
Tolik moje rozmazlené nářky, socialistický trh na mě!
P.S.: Pokud někdo takový kočár zná a doporučí mi ho, vyplatím mu 10% z pořizovací maloobchodní ceny jako odměnu.
V té době nebyla žádná možnost výběru, což si dnešní mladý člověk už ani nedokáže moc dobře představit, ale já si to opravdu pamatuju. Neměli jsme doma téměř nic podle našeho vkusu a gusta, ale to, co se dalo zrovna sehnat a ještě jsme za to byli rádi.
Když se mělo narodit dítě, měli jsme na výběr z cca 4 druhů kočárů na trhu, přičemž v té těsně předrevoluční době byl naprostý hit "trojkombinace" v barvě hnědé, vínové a modré. Maminám bylo často úplně putna, jakou barvu jim vedoucí "Hraček-kočárků" pod pultem přidělí a jestli k tomu bude ladit fusak, hlavně že měly vysněnou trojkombinaci. Ty, které měly Stegner nebo Zekiwu, byly za velké hvězdy a ty které měly úplně západní kočár z dovozu, jako. nař. Chicco nebo Peg Pérego, ty vzbuzovaly takovou závist, jako kdyby si zahrály s Bradem Pittem v romantickém celovečerním filmu s košilatými scénami.
Kdybyste tehdejší maminu vzali do jednoho z našich dnešních obchodů s kočárky, zhroutila by se štěstím a nevěděla by kam dřív skočit. Měla by knedlík dojetí v krku, asi jako moje mamka, když poprvé viděla ovoce-zeleninu v německém Norimberku. Zatímco u nás byla naaranžovaná řepa a brambory a pyramida z plechovek s hrachem, a vše doplňoval hnilobný pach, venku byla seřazená zelenina a ovoce ze všech koutů světa, všechno bylo omyté, naleštěné, barevné a voňavé. Promiňte že takhle odbočuju, ale musím mladším ročníkům přiblížit atmosféru.
Taková to byla doba.
A jelikož jsem teda taková pamětnice, vrhla jsem se na náš kočárkový trh plna očekávání, že z toho množství dnešních kočárů vyberu ten nejhezčí, nejpraktičtější a funkčně nejlepší a po zbytek těhotenství se budu tetelit a těšit se na první vyjížďku. Jaké ovšem bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že většina kočárků nesplňuje má technická kritéria a zbytek zase estetická! :(
Výběr mi navíc komplikuje skutečnost, že existuje tolik moderních prvků a vychytávek, že jsem sklíčená, když nějaký jakž-takž model nemá jednu z nich. Je skoro až s podivem, že v tom nepřeberném množství neexistuje ideální kočárek, který by všechny ty nároky a funkce měl skloubené. Opisují snad slepě výrobci od sebe navzájem a neposlouchají vox populi? ;) Já být designér ve fabrice na kočárky, tak většinu pracovní doby trávím na chatu a poslouchám názory, kritiku, připomínky a přání lidí, kteří ty výrobky v reálném životě používají a dále doporučují. bylo by to určitě přínosnější než sebehezčí printová nebo TV reklama.
A teď k tomu, co je takový problém. Kočár dle mých představ by měl vypadat takto:
- 4 nafukovací kola, přední otočná o 360°, s možností aretace a velká, nikoli výrazně menší a připomínající nákupní košík!
- přehazovací rukojeť (slunce svítí a vítr fouká, s tím pochopitelně nic neuděláme. korba nebo sedačka se ale s malým pokladem v terénu otáčí dost těžko, zkoušeli jste to už? Je to fuška! Člověk raději změní směr a cíl své vycházky, než aby to absolvoval!)
- výborné odpružení, kočár by se měl mírně pohupovat, nikoli kodrcat a kola by měla kamínek hladce přejet, nikoli se zaskřípěním přibrzdit
- kombinace, tj. pevná korba (nebo pevná vložná taška) a sportovní sedačka
- prostorná korba nebo taška, bouda s odvětráváním (děti se rodí čím dál větší a korby se dělají čím dál menší. Je v tom nějaká logika? Asi mi unikla)
- nastavitelné madlo (rukojeť) pro výškově rozdílné rodiče
- kvalitní potah, který nešisuje a dá se prát
- decentní barvy - fialová se zelenou už snad nikoho nemůže brát, nebo ano?
Tolik moje rozmazlené nářky, socialistický trh na mě!
P.S.: Pokud někdo takový kočár zná a doporučí mi ho, vyplatím mu 10% z pořizovací maloobchodní ceny jako odměnu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)