21 den po ET - JSEM TĚHOTNÁ!

Dnes měli jeden z nejkrásnějších dní a navíc důležitý milník v životě - dozvěděli jsme se, že budeme tři.
Teda s naším mazlíkem kocourkem 4 :)

Ale postupně. Ráno jsem si dali s manželem kafe a vyrazili jsme na odběr krve na endokrinologii. V těhotenství, speciálně v začátku, je nesmírně důležité dobře dávkovat hormon štítné žlázy při její nedostatečnosti (můj případ), tak proto.
Z Libuše nám to krásně vycházelo rovnou do Modřan na ultrazvuk do Pronatalu, byli jsme tam autem za 5 minut i s výběrem v bankomatu.
Původně jsem měla jít k doktorovi Kultovi, který dnes dělal ultrazvuky, zatímco doktorka Slámová měla ve vedlejší ordinaci IVF poradnu. Ale líná huba, holé neštěstí, říká se, a tak jsem ukecala recepční, aby mě šoupla do desek MUDr. Slámové, a pak ještě jednou žadonila i u sestřičky. Moc jsem chtěla paní doktorce případně poděkovat a dopřát jí vidět výsledek svojí práce, přece jen mi dělala OPU i ET. Naštěstí mi všechny zúčastněné vyhověly a vzaly mě. Dr byla skvělá, na monitoru nám ukázala dutinku, kterou nazvala žloutkovým váčkem. vysvětlovala nám, že je ještě příliš brzy na srdeční akci, ale všechno vypadá moc dobře. Pak najednou zastavila snímač a říkala, že se už dá zachytit jemné tepání, a ukázala nám nenápadné blikání na jedné straně dutinky. Ačkoliv je naše bublinka jen asi 5 týdnů stará, je to bojovníček a už má srdce jako zvon, úplně mě to dojalo! A když jsem viděla doktorku a sestřičku, jak se obě upřímně radovaly, měla jsem z toho veliký knedlík v krku a skoro jsem nemohla ani pozdravit na rozloučenou.

Manžel byl taky naměkko. Absolvoval se mnou celý utz a pak si hrdě odnášel z Pronatalu fotečku svého prvního potomka, pyšně, jako prvnáček nese na konci roku svoje první vysvědčení :)
Po utz jsme zašli na pozdní snídani a moje polovička si k pomerančovému džusu objednala vodku. Servírka nepokrytě káravě zastřihala obočím, ale pak si všimla, že si manžel zamilovaně prohlíží fotku z utz a hned se rozsvítila a zasypala nás gratulacemi, bylo to moc hezké, nejsem u čechů moc zvyklá na takovéto osobní chování a vřelost.

Takže dneska byl nádherný den, na který budem dlouho vzpomínat. Dej Bůh, aby všechno pokračovalo tak krásně a ukázkově i nadále!

20 den po ET

Neděje se nic zvláštního.
Cítím se pořád premenstruačně, se vším všudy. Žáha mě přestala pálit, což je mi trochu líto, protože to byl kromě spavé nemoci a těch ohromných prsou, která by mi záviděla i Dolly Buster, jediný příznak toho, že se v mém těle něco děje.

Takže už aby bylo zítra. Navíc jsem ráda, že jdu k lékaři už zítra i z toho důvodu, že mi dochází Utrogestan. Poslední 2 tobolky si vezmu dnes.

Jinak dál popíjím "čaj pro těhotné", což je směs z šípků, rooibosu, plodu černého rybízu a meduňkové nati.
Nedokážu se přinutit k pojídání ovoce, a tak aspoň popíjím ovocné biošťávy a biojogurty od Olmy, protože jí věřím deklarovaných 20% ovoce, což se nedá říct o mnoha jiných.
To je zatím v kostce všechno, hlavní a určitě zlomové - ať už to dopadne jakkoli - novinky, nás čekají zítra dopoledne.

19 den po ET

Raději házím nový testík, (který díky bohu sílí čím dál víc), aby si skalní čtenáři (tímto zdravím Popelku a další) nemyslely/i, že se stalo něco zlého. Je hezké, že na mě myslíte!
Daří se mi tedy naštěstí dobře, vedra snáším perfektně (s pupíkem by to bylo horší), ale co mi "komplikuje" život, je spavá nemoc. Moje drahá děvčata, která se chystáte na IVF, zařiďte si svůj život dopředu tak, aby bylo všechno hotové, protože jestli budete (ne)fungovat jako já, tak po návratu z práce se jen převléknete, něco pojíte, skouknete zprávy, a pak najednou cvak, je půlnoc, manžel vás polospící převede do koupelny, kde si vyčistíte chrup a pak plynule navážete na poslední sen.
Můj muž se cítí jako Robinson, sedí tady po večerech sám, přepíná kanály, smutně na sebe s kocourem koukají - panička není - a já jim do toho občas zachrápu chr chr.
Zato ráno, ráno mám energie, že bych mohla skály lámat! Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy vstávala bez budíku před sedmou, byla čilá a nezívala! No asi naposled v raném dětství, protože jinak jsem typ sova, večer ožívám a ráno bývám naprosto nepoužitelná a vstávám jen velmi ztuha!
Prostě JINÝ STAV! ;)

18 den po ET - DEN TESTOVÁNÍ ;)

Dnes nastal DEN TESTOVÁNÍ a tak jsem vzala svůj nejlepší a nejdražší test, žádný proužek ale midstream, a světe div se, je pozitivní ;) Juchů ;)

A tak jsem volala do Pronatalu že se objednám na pondělní ultrazvuk, načež mi sestra nabídla termín zítra, pozítří, nebo čtvrtek!
Je nad slunce jasné, že nejdraději bych šla hned zítra, ale nakonec jsem si vybrala čtvrteční termín, aby bylo vidět alespoň něco, i když sestra byla docela sebevědomá a řekla že určitě, minimálně budeme moct potvrdit nitroděložní těhotenství.
Tak, 31.7. v 8,30! Howgh!

17 den po ET

Nejbližší rodina už byla obeznámena s tím, že to s námi vypadá slibně. S tím souvisí to, že maminky jihnou a tak se mi sešly čerstvé borůvky prý coby zdroj železa, zmrzlina Hagen Dazs, aby nám čekání lépe utíkalo, švagrová udělala vaničku hummusu, dále tu přistál koláč zvaný prošívaná deka a včera v 9 večer dokonce ještě teplé kapustové karbanátky, na které, nevím, jak to tchýně věděla, mám chuť už pěkných pár dní!

Test díky Bohu sílí, únava přetrvává a začala mě šíííleně svědit prsa, v důsledku čehož se každou chvíli mimoděk důkladně podrbu, což třeba při rozhovoru vypadá komicky a nevím, jak to budu dělat zítra v práci.

16 den po ET

15 den po ET

Máme tady 15 den po transferu, další hezký test a pálení žáhy ;)

Do sekce "po ET" jsem zpětně sepsala svoje dietní tipy na prevenci OHSS. S odstupem více než měsíce můžu říct, že dieta s vysokým obsahem bílkovin zřejmě zafungovala a vyplatila se! Neměla jsem ani náběh na OHSS, přestože mi ho lékaři kvůli polycystickým vaječníkům předvídali.

14 den po ET

Velikou radost mi udělal dnešní výsledek krve, svědčícím o nárůstu hCG, resp. prosperujícím začátku těhotenství.

A protože jsem šííííleně netrpělivá, nedisciplinovaná a zvědavá jako opice, snažím se odvodit si z nárůstu hCG, zda se jedná o vícečetné těhotenství, či nikoli.
Na internetu jsem našla šikovnou kalkulačku, která dokáže vyhodnotit a zanalyzovat výši a nárůst hCG.

Moje hCG vyhodnotila jako nadprůměrné, ale pořád v mezích "singleton" = 1 mimi. Uvidíme dál!

13 den po ET

12 den po ET

Dobré ráno.

Testování z ranní moči už asi bude patřit k mým ranním rituálům až do porodu ;)
Nedá mi to, abych se prostě nepodívala, že TO tam pořád je... dnešní čárečka je opět sytější, bohužel z neznámého důvodu to na scanu není vidět, naskenované testy podle mě vypadají identicky :) O víkendu seberu všechny proužky, tak jak nám tu leží u PC a neskenuji je pohromadě, snad ten vývoj bude vidět.
Výhodou mnoha použitých testů je, že jimi potom v originální formě podaruji nejbližší příbuzenstvo. Ale až po srdíčku!

Mému muži začíná pomalu docházet status quo. Je očividně šťastný a nemůže se dočkat až uvidí mimi na ultrazvuku. Snažila jsem se ho varovat a připravit na to, že za 14 dní neuvidíme malého človíčka, kterak si cucá paleček a mává na nás, ale něco jako poskakující kaši z ovesných vloček s černou dírou uprostřed.
Dokonce jsem mu našla na internetu fotku plodu ve stáří 4 týdnů, abych ho připravila na to, že jeho syn nebo dcera teď vypadá jako nevyloupaná kreveta v chilli marinádě.
Přesto se těší a vyjedná si v práci volno na celý den ;)
Snažím se naše nadšení držet na uzdě, ještě není nic vyhráno, ale je to těžké a neubráním se zatetelení, když mě zabolí prsa, nebo se ozve jiný příznak.

Hezký den!

11 den po ET

Pro všechny kdo mi drží palce mám krásnou zprávu, že krevní test na hCG byl pozitivní a měl ukázkovou hodnotu 186,4! Ještě je před námi dlouhá cesta, ale lepší start jsme si nemohli přát.
Díky Bohu!

............

Dobré ráno.
Už dlouho jsem nevstávala ráno před šestou, ale měla bych si začít zvykat ;)
Běžím na krev a doufám, že se vrátím s dobrými zprávami.
PS: test v příloze ;)

10 den po ET

9 den po ET

Dobrá nálada se mě drží, aby ne, dnešní čárka na testu je zase o malilinko silnější, což jsem ani nečekala, hCG roste o 60% každý druhý den, takže skutečnou změnu bych čekala spíše zítra.

V noci jsem měla dost divný sen, zdálo se mi, že jsem přijela pozdě na inseminaci v Pronatalu, ovulace v plném proudu a doktorka Slámová mi podala katetr se stříkačkou plnou spermií a řekla mi, že si IUI mám udělat doma :D Jela jsem dvěstě v městě-třista z místa zpátky domů, abych to stihla a neprošvihla ovulaci. Naštěstí mě probudil kocourek svým protahováním přes půlku postele a tak ani nevím jak to dopadlo, naštěstí ;) Už mi docela dost haraší, co?

Děkuju za vaši podporu kterou mi projevujete ve formě hezkých vzkazů a nepřestávejte držet palce, je to teprve začátek...

Hezkou sobotu!

P.S.:
hodně "umělinek" po embryotransferu přemýšlí kdy je správný čas na testování. Je opravdu jen málo těch, které jsou ochotné a po tom všem trpělivé čekat 3 týdny, tak, jak doporučují lékaři ;)

Ačkoli hodně z nás přemýšlí, zda testovat ten který den od transferu, a přikládáme důležitost délce kultivace, ve skutečnosti je potřeba vzít v úvahu den ovariální punkce, kdy byla odsáta vajíčka a tentýž den oplodněna. Tento den (OPU) se počítá jako OVULACE a první den stáří zárodku, proto až budete později pracovat s nejrůznějšími kalkulačkami o vývoji embrya a výpočtu stáří plodu a termínu porodu, pracujte s takovými kalkulačkami, které nepočítají od prvního dne vaší poslední menstruace, ale od ovulace, jako např. zde.

No a v neposlední řadě si ze mě neberte příklad, já jsem ze specifických důvodů a charakterových závad ;) testovala 12 dpo a 8 den po ET, ale v ideálním případě bych měla počkat do 14 dpo a 10 po ET, na čemž jsme se ostatně shodly v mé minianketce.
Není to sice zorvna můj případ, ale vím, že hodně děvčat se pak nad slabě pozitivním testem vystresuje na maximum, protože se bojí scénářů od mimoděložního, biochemického a neprosperujícího těhotenství, až po halucinace.
Tak. Dokázala jsem vodu a jdu se napít vína ;)

8 den po ET

Včerejší deprese vykulminovala natolik, že jsem se rozhodla skočit si ráno na krev a pokud bude jasně negativní, ukončit svoje napjaté očekávání a moct zase začít "normálně" fungovat.

Ráno jsme ale trochu zaspali, ze zkušenosti vím, že u nás na klinice je v labu kolem osmé narváno, a tak jsem zůstala doma a ruka nenechavka riskantně sáhla po Mamatestu.

No a tak jste první kdo ví, že mám tenoučkého ducha na testu 8 po ET ;)

Bůh dej ať to vydrží, čárka sílí a hcg stoupá...

7 den po ET

Opět mastím do práce, přestože bych mohla spát asi nonstop.
Včera večer jsem usnula na sedačce brzy po hlavních zprávách a pak si jen pamatuji, jak kolem mě chodili manžel i kocour, a já se nenechala vůbec rušit, jen jsem občas otevřela oko, podívala se na telku, zjistila, že už zase běží něco jiného a otočila se na druhý bok.
Prsa jsou citlivá čím dál víc. Dneska nad ránem už jsem si je při otáčení musela různě aranžovat a skládat ;), protože už nejde si je jen tak přilehnout, to bolí. Neumím si představit, jak asi bolí prsa těhulky a kojící maminky, to musí být něco!

Tak já běžím vydělávat ;) Zatím!

-----------
Ach jo, úplně mi nějak došla šťáva, nebo nastoupil PMS v plné parádě.
Jsem nervní, popudlivá a honí mě mlsná. A nějak nevidím světýlko na konci tunelu.
Nejraději bych si nalila dvojku a odpálila pořádný cigáro, protože těhotně se necítím ani v nejmenším :'( A navíc si masochisticky pročítám diskuse o IVF, kde trčí děvčata po 3-6 neúspěšných IVF, a sadisticky se posmívají "prvoIVFkářkám", které hoří nedočkavostí testovat 8 den po transferu a hlídají každé píchnutí. Jednak mě popouzí, když "kráva zapomněla, že taky byla teletem", ale zároveň hluboce chápu jejich rozpoložení a považuju za tragédii, že někdo opakovaně zkouší štěstí v IVF jako jiný ve Sportce :(
Nesnáším fňukání a kňourání, ale fakt se mi nějak nedaří být nad věcí a chci, aby to už bylo za námi...ach jo..

6 den po ET

Jdu do práce.
Cítím totiž, že za a) lenivím, za b) nudím se.
V práci zaměstnám hlavu a přijdu i na jiné myšlenky. Když pojedu jen na půl plynu, nemůže se nic podělat.
Taky se navíc chci vyvarovat situaci, že bych v neděli měla negativní test a v pondělí hned šla po dvou týdnech do práce, to by asi bylo peklo, příliš "radosti" najednou :/

Ohledně mých příznaků stále nic pozoruhodného. Jsem sice spavá, ale to dělá Utrogestan, to vím už ze zimy, a bolí mě prsa, ale taky nic nového pod sluncem.
Bože tohle je napínání... nic pro člověka bez špetky trpělivosti, jako jsem já! ;)

o 12 hodin později...

Práce bylo docela velké soustečko. Jsem zlenivělá, ospalá a byla bych bývala šla domů spát už v poledne ;)

Odpoledne jsem si u kafe našla zajímavou anketku na jednom zahraničním webu; předmětem ankety bylo, kdy respondentky testovaly po přenosu embryí a s jakým výsledkem. V úvahu se přitom brala i doba trvání kultivace (šlo jen o 3 den opo OPU)

Z 227 respondentek vyšly docela zajímavé výsledky; hodně z nich testovalo buď extrémně brzo (už kolem 7 dpt), anebo si naopak počkaly až na krev.
Každopádně šokující bylo, že 51 z nich, celých 22.47%, objevilo // už právě 7dpt, zatímco 10 den jen 15.36%.

Později sem hodím odkaz, ale až poté, co sama zahlasuji během několika dní ;)

5 den po ET

Hned poránu potěší následující článek

Aspoň nějaká útěcha, kdyby neklapl první pokus a došlo na KET.


Vpoledne jsem měla další dětskou návštěvu, tentokrát kamarádka s 3měsíčním prckem taky z IVFka. Malej je úúúúúúúúžasnej, ale je to takovej nezmar, moc nespinká a vyžaduje hodně pozornosti, protože už chce bejt velkej kluk a sedět, hrát si a ne jenom furt ležet ;) A tak musím říct, že jsem po 4hodinové návštěvě byla docela vycuclá, i když příjemně, samozřejmě.

Náš kocourek byl miminkem nadšený a hezky ho hlídal :)



A takhle se našemu ďáblíkovi líbí dětské plenky ;)

4 den po ET

Čas se pořád vleče a tak byla vítaným rozptýlením návštěva švagrové s téměř ročním chlapečkem.
Během jeho pobytu bohužel zjišťuji, že nemáme úplně "baby-friendly" domácnost, ačkoli jsem při rekonstrukci a zařizování s dvěma kousky počítala. Například přestože je sklo na konferenčním stolku v obýváku bezpečnostní, není odolné vůči dětským špinavým opoceným tlapkám, stejně jako zrcadlová skříň v předsíni, nebo koupelně. Satinato výplní dveří sice taky vypadá fantasticky, ale až budu máma, je jasné, že v jedné ruce budu mít plenu na frňáčky a v druhé švédskou utěrku na leštění ;)

A teď z jiného soudku.
Na mém oblíbeném Babinetu vyšel před pár dny hezký a povzbuzující článeček.

Jinak pociťuji větší únavu, po obědě jsem spala dvě a půl hodiny, ale kdo by nespal ve včerejším počasí, když má možnost, že jo ;)
Podbřišek mám citlivý a určitě tedy cítím prsa, ale obojí patří mezi moje klasické premenstruační příznaky, takže bohužel opravdu necítím nic, co by napovídalo, jak to se mnou je.

po ET

Pamatuju si, jak se mi vlekl čas, když jsem před lety jako čerstvě zamilovaná počítala dny do setkání s mým manželem a každá minuta jako by neměla 60 vteřin, ale 600.
No a teď to je tady znovu, z manžela už se mi sice ruce neklepou, i když se za ně držíme ;) ale vůbec nemám tucha, jak přežít období do testu, který si navíc udělám ještě o týden dřív, než mi vůbec doporučili v Pronatalu!

K mému režimu po ET: První den jsem zodpovědně ležela, druhý den už jsem měla na návštěvě mamku a s tou jsme "klepaly" jako správné klepny u kuchyňského stolu a pak jsem zase polehávala.
Třetí den po přenosu už jsem ustlala postele, utřela prach, naložila pračku, vyleštila zrcadlo a umyla umyvadlo, vyčistila sklokeramickou plotnu a okolí, vycídila digestoř a dřez a to všechno míííírnýýým tempem a nic jsem nezvedala!
Manžel pak vyluxoval, vytřel, pověsil prádlo, umyl vanu, skočil s odpadem a otáčel kuře sweet chilli a servíroval s bio kuskusem.
Přesto jsem začala cítit podbřišek.
Mimojiné jsem začala cítit i prsa. Ale ty cítím vždy několik dní do nástupu MS, takže se tomu asi nedá přisuzovat žádná váha, ale stojí mi to za záznam: prsa + podbřišek, 3.den po ET.

Medikace po ET:
Utrogestan 2-0-2
Prednison 1/2 x denně
MagneB6 1x denně
Listovka 400 1xdenně


Bohužel už jsem jednou Prednison vynechala, musím si udělat tabulku a odškrtávat si to, když jsem blbá ;)

Životospráva během stimulace a po ET

Všechny určitě logicky napadne, že důležité je se šetřit a chovat se tak, jako bych už byla těhotná.
Zvláštní pozornost si přesto zaslouží především bílkovinná dieta, kterou jsem se (úspěšně - toto píšu zpětně) snažila předejít obávanému hyperstimulačnímu syndromu (OHSS). Zjednodušeně řečeno při něm jde o stav, kdy jsou vaječníky přehnaně "nabuzené", jsou zvětšené, do břišní dutiny se uvolňuje tekutina a v úplně extrémních případech jde o stav život ohrožující, takže je nutné mít stav pod kontrolou, jakmile se objeví první náznaky OHSS.

Pro mě už byla dostatečně velká hrozba to, že by mi po ovariální punkci a kultivaci embrya nepřenesli zpět do dělohy, ale zamrazili by je a transfer by se konal s odstupem 3 měsíců, poté, co by vaječníky chytily druhý dech.
Takže jsem raději dříve nežli později zahájila dietu a pokud vás čeká stimulace a chcete se vyhnout komplikacím, házím v plac své osvědčené tipy:

- od prvního dne stimulace jsem pila více než 3 litry vody, když byla horka, pila jsem ještě víc.
- každý den jsem měla porci masa, zvláště hovězího nebo kuřecího.
- obden pak luštěniny, především čočku. Nakyselo, s česnekovo-cibulovou jíškou, nebo jako salát.
- i svačiny byly zdrojem bílkoviny. Pokud se vám nechce do kvalitní šunky (např. od kosti, versaillles) tak zkuste otoastovaný celozrnný plátek chleba a na něm plátky Šmakouna, plátky rajčete, nasekaná bazalka a zakápnuté olivovým olejem.
- velmi oblíbenou svačinou byl Cottage
- tvaroh, jogurty, kefíry.
- obden vejce. Pokud se bojíte cholesterolu, vyhoďte žloutek. Omeleta z bílků s hořčicí, jarní cibulkou a slunečnicovým chlebem je netušená ňamka ;)

Pokud myslíte, že byste takovou dietu po období stimulace a post-transferu nezvládly, kupte si alespoň v lékárně sušenou bílkovinu Protifar. Bílkovině prodávané na pultech fitcenter bych se vyhnula.


Tak hodně štěstí!

Fáze OPU-ET

Celý IVF cyklus začíná nabírat ty správné grády!

10.7. - 17DC
Tak už se hlásím jako 3v1!!!
Radost mi ale kalí fakt, že ze 14 vajec superior kvality se přirozeně oplodnilo pouhé jedno, které se navíc po 20 hodinách přestalo vyvíjet.
Metodou ICSI se z deseti oplodnilo 8, dvě mi byla zavedena a 6 jsme poslali na výlet na severní pól, aby bylo na bratříčky. V budoucnu jim to příkoří vynahradím a budu je vozit každé léto k moři, slibuji, eskymáčci moji.
Jinak ET mě překvapivě bolel. Nevím proč, vyšetření zrcadly mě nikdy nebolelo, ale tentokrát byl každý milimetr jako otáčením šroubováku. Skoro to vypadalo, že do mě doktorka kanylu nedostane, dokonce si řekla o "zavaděč", ale naštěstí jí nástroj ani nestačili přinést, zařvala JSEM TAM!, pokyn přinést zavaděč se zase řetězově odvolával. Nevím proč, ale nechtěla jsem se seznamit se zavaděčem, znělo mi to jako rozparovač.
Pak mi ukázali embryjka. Byla jsem ještě malinko otřesená bolestí z přenosu, ale i tak mě dojímalo vidět dvě malé svítící tečičky na monitoru. Byli jako by se drželi za ručičky, vedle sebe, a já opravdu zatoužila, aby zůstali oba, celých 9 měsíců a celý další život.

9.7. - 16DC
Pořád se pokračuje v kultivaci, ale už mě pozvali na čtvrtek na ET. S sebou si mám vzít 8 očí ;) To znamená, že embryií k zamražení bude víc jak 5, ale s tím docela počítám.
Celkově nás tedy celé IVF bude stát 15,5 tisíce, což je skvělé!

8.7. - 15DC
Volala jsem do IVF laboratoře a jak se dalo předpokládat, neřekli mi víc, než že se embrya vyvíjí dobře a pokračuje se v PK, tedy prodloužené kultivaci.
Dál popíjím kontryhel, aby měli embroušci měkké postýlky a piju hodně vody.
Náš kocourek je strašně hodný, jako by tušil že se o něco velkého jedná; chodí se hodně mazlit a leží vedle mě když si dávám šlofíky během dne. Je to zlatíčko!!!

IVF Step by step (day by day)

Než začneme, ujasněme si základní pojmy a zkratky:

IUI - intrauterinní inseminace (oplodnění za pomocí kanyly přímo v děloze ženy v době ovulace)
IVF - In Vitro Fertilization - mimotělní oplodnění
OPU - ovum pick up - získávání vajíček z vaječníků transvaginální punkce
ICSI - intracytoplasmatická injekce spermie
AH - asistovaný hatching
PK - prodloužená kultivace
ET - embryotransfer
KET - kryoembryotransfer (rozmražená embryjka)
CAR - centrum asistované reprodukce, v mém případě Pronatal

A teď čtěte pěkně od spoda, jak jsou příspěvky řazeny.


A tohle plus mínus jsem si píchala do břicha.


6.7. 13 DS, den OPU
Ráno vstávám po šesté, najednou se mi nikam nechce. Holím se ve sprše, myju si vlasy, a bolí mě v krku, což mi na náladě nepřidává. Jestli budu mít virozu, bojím se že to ohrozí výsledek.
Do Pronatalu jsme dojeli přesně na půl osmou, spěšně jsem se rozloučila s manželem a zmizela v útrobách zařízení, zatímco manžel šel čekat na spermiogram.
Svlékám se do naha v malé šatně, kde jsou skříňky, připadám si jako na cvičení nebo na plavání :) Akorát že místo plaveček si navlékám světlezelený mundúr s výstřihem na zádech až k zadku. Vybrala jsem si ze všech jednobarevných mundúrů jediný s jemným proužkem, pro štěstí. Na nohy si dávám malé sportovní ponožtičky a hodím oko na modlitební knížku, kterou jsem si před lety přivezla z Israele. Ještě než mě sestra odvedla na dospávací pokoj, bafla jsem na manžela do čekárny a předvedla se mu v sexy šatičkách ála Pronatal haute couture ;)

Na pokoji pak čekám spolu s pěti děvčaty jako na porážku. Začínám mít strach, ale zase ne takový, že bych nejraději utekla, to ne.
Snažím se číst si módní časopis, ale vůbec se nesoustředím a navíc mi v tu chvíli přijde strašně plytké číst si jestli se nosí plavky s flitry nebo korálky, a jestli zlaté nebo tyrkysové. Nejedu na dovolenou s milencem, ale jdu maximálně vstříc tomu, abych počala nový život, nového člověka, možná dva! ;)
Pak se daly věci do pohybu podle následujícího schématu: paní v andělíčku odejde po svých sama na sál a nejdéle za 20 minut se dveře otevřou a paní vezou zpět na lůžku, hluboce spící. Krátím si čas konverzací s těmi, které ještě bdí a záhy chápu, proč jsem jediná nervózní - všechny už to mají několikrát za sebou. Na jednu stranu super, vidím, že můžu být klidná a nic to není, na druhou stranu se mi chce téměř brečet nad tím, že je tam některá už po šesté!!! Byla jsem jediná "prvnička" a moc mě to znervóznilo :(
Díky tomu, že jsem si v pátek píchla Pregnyl později, jdu na řadu poslední. Těsně předtím než jdu, se už zcela probouzí první uspaná, španělka Anna. Máme spolu milé intermezzo, bavíme se anglicky, podávám jí vodu, a Anna mě utěšila, že už má doma holčičku z prvního IVF v Pronatalu. Přejeme si navzájem hodně štěstí a za chvíli Anna odchází do šatny a já na sál.
Tam už je opět doktorka Slámová, moje oblíbenkyně. Z ultrazvuku bylo vidět, že nadílka bude pěkná, ale dříve než jsme to stačily nějak probrat, slyším jak mě budí a oznamují odsátých 35 folikulů! :) Chabě zavtipkuju že jsem parádní nosnice, dostávám led na břicho s informací, že po takovém rozsáhlém odsátí asi budu mít velké bolesti.
Žádné bolesti se naštěstí nedostavily, ještě jsem si asi hodinku pospala a pak mě MUDr. Slámová propustila domů s tím, že máme získaných krásných 24 vajíček! A že fandí tomu, aby proběhlo ET začerstva! Dohodly jsme se, že 10 necháme oplodnit metodou ICSI a 14 dáme šance přirozeně. Slibuji dál držet dietu a pít a dostávám Utrogestan, aby se začala připravovat sliznice, dále Prednison a mám si zavolat v úterý a poptat se, jak se daří embryjkům.
Doma odpočívám, manžel mě obskakuje, a cítím se skvěle. Břicho téměř necítím a nešpiním ani nekrvácím. Super!




5.7. 12DS
Piju jako prokopnutá a manžel mě bere v sobotu na velký biftek do Dockhouse, abych měla bílkoviny.
Večer si dávám sklenku červeného vína, doufám, že na dlouho poslední, ačkoli jsem milovnice kvalitních červených vín a popíjení po večerech s manželem mi bude chybět ;)

4.7. 11DS
Opět se opakuje ranní krev a odpolední ultrazvuk.
Krev mi opět bere stejná sestřička a ještě směle komentuje moji modřinu: "jéé koukám e jste nějaká rozpíchaná!" Koušu se do jazyka a nic jí nevyčítám :)
Odpoledne mě přijímá doktor Kult a má velmi dobrou náladu, protože odjíždí na dovolenou ;) Vtipkuje a všechno vidí velmi pozitivně. Pak ale začne počítat folikuly a jemně mě připravuje na situaci, že jich bude nadměrný počet. V takovém případě by mi prý odsátá vajíčka oplodnili a zmrazili a přenesli v jiném cyklu, až si vaječníky odpočinou. Odkývla jsem mu to, ale vnitřně jsem byla rozhodnutá podstoupit přenos "začerstva", i kdybych měla podepsat nějaké riziko.
Doktor Kult mi dal poslední instrukce na nedělní OPU a já už se těším jako školačka.
Dostala jsem taky injekci Pregnylu, kterou jsem si měla píchnout v pátek ve 21.00. Bohužel jsem usnula u televizních zpráv a vzbudila se po půl desáté, to je neuvěřitelné! To mě asi v neděli nepochválí!

2.7. devátý den stimulace
Po sedmé ráno kmitám z domu a jedu do CARu na krev. Je to důležité kvůli monitoringu hladiny hormonů. Bohužel mě píchá mladá nezkušená sestřička; je velice milá, ale neumí to. S jehlou v žíle manipuluje, nešetrně napichuje zkumavku a po jejích zásahu vypadá moje předloktí dost zuboženě, jedna velká černá modřina.
Odpoledne ve 13.00 se vracím do CARu na ultrazvuk. Vítá mě moje oblíbená doktorka Slámová, ale nemá pro mě úplně dobré zprávy. Podle výsledků krve i utrazvuku musíme přitvrdit ve stimulaci a odložit OPU o nejméně dva dny. Sama jsem na ultrazvuku viděla, jak se v mém břiše třese stěží 7 folikulů, které by stály za řeč a měly kolem 14mm. Endometrium je hezké, má 11mm. Dokupuji další dávku Menopuru a pokračuji.

27.06.-1.7.08 (4.-8.den stimulace).
Vše probíhá v pořádku. Každý den po návratu z práce kolem šesté večer píchám, v pondělí ráno už jsem přidala Orgalutran, říkáme mu s manželem Orangutan.

26.06.08 - 3.den cyklu, 2. DS
První injekce Menopuru píchaná doma. Celá procedura mě moc baví, vždycky jsem si ostatně jako malá hrála výlučně na sestřičky nebo doktorky. Moje četné pobyty v nemocnici když jsem byla malá, se na mě trochu podepsaly ;) Dneska jsem ráda, protože si bez zaváhání dokážu píchnout. Zaváhám jedině tehdy, když nevím, do které ze svých tří pneumatik jehlu vpravit. Leták hovoří o kožní řase, ale já mám řasu od prsou po kolena, místy patřičně nařasenou. Nakonec píchám do míst pod pupík a zapisuji si přesný čas i píchanou stranu, správně tuším, že koncem stimulace už v tom má člověk hokej.

25.06.08 - 2. den cyklu, 1. den stimulace
Dostávám rozpis léků na krátký protokol.
Podle něj si budu několik dní píchat Menopur, pak v kombinaci s Orgalutranem, abychom zamezili předčasné ovulaci.
První injekci mi míchá sestra v ordinaci, ukazuje jak se ředí a na pohled poněkud složitě přelévá sem a tam, a pak mi ji píchla. Po jejím vpichu mi zůstává modřinka, což se mi později ani jednou nestane, když si píchám sama, musím se pochlubit.
Zahajuji zároveň proteinovou dietu a piju přes 3 litry vody, abych se vyhnula nebezpečnému hyperstimulačnímu syndromu, ke kterému mám díky polycystickým vaječníkům sklony.


24.06.08
Moje přání bylo vyslyšeno, kéž by to tak pokračovalo! ;) Dnes jsem 1. den cyklu (1DC), menstruace přišla dokonce o pár dní dřív.
Volala jsem do CARu, zítra mám vzít manžela pod peruť a dostavit se pro rozpis léků.

20.06.08
Na svůj IVF cyklus jsem se těším úplně neuvěřitelně. Svých některých pochybností a obav se mi podařilo do velké míry zbavit a jsem optimisticky naladěná jako dlouho ne. Je to skvělé, protože jinak jsem pochybovačný nervák a to by nebyla ideální půda pro tak důležitý "projekt".
A taky jsem se nikdy takhle netěšila na menses! Doufám, že se nebude nikde toulat, opět se mi totiž natahují cykly.

Trocha retrospektivy

Musíme to vzít trochu pozpátku.
Asi do února, kdy mi nevyšlo IUI. Už když mi ji doktor Vobořil prováděl, byl skeptický a říkal, že pokud to tentokrát nevyjde, máme se doma vzhledem k mizernému spermiu domluvit nad IVF, a co víc, prý už je to rovnou na ICSI.

"Dřív zamrzne peklo, než bych šla na IVF, natož s ICSI", říkala jsem si v tu chvíli, ale přeci jen jsem si začala o IVF hledat informace. Nemohla jsem se nejdříve přenést přes fakt, že moje dítě vznikne na Petriho miskách, a že si ho neuděláme doma, z lásky, v naší posteli a našem voňavém povlečení ;)

Zároveň mi dost vadila představa související hormonální stimulace, několikanásobně silnější, než při IUI. Clostilbegyt jsem totiž snášela velmi špatně, dost jsem za pár cyklů užívání přibrala, měla jsem návaly vedra a i v únoru jsem větrala dokořán. Já, jižní typ, která je zimomřivá a péřovku nosí od října do dubna.

A následovala dvě hlavní bio-etická dilemata:
1. injekce ICSI bude "násilně" oplodňovat moje vajíčko laborantem vybranou spermií, pro mě něco jako nuceně domluvený sňatek, žádná vzájemná chemie, a to doslova. Přišlo mi to jako něco proti přírodě.
2. Co bude se zbytkem embryí, která nebudou "potřeba"? Není to, že je nechám zaniknout, podobné umělému přerušení těhotenství? A co když můj potomek se jednou ukáže jako pořádný zmetek, nebudu si vyčítat, že jsem měla "špatnou" ruku a Sophiina volba měla být jiná?

Na pomoc při rozhodování jsem si vzala přítele, imunologa s doktorátem na Harvardu. Bohužel téměř do puntíku naplnil moje laické obavy, ale zároveň konstatoval, že tak jako nebude klapat násilně "domluvený sňatek", kdy si ti dva do oka nepadnou, nebude fungovat ani "násilně" oplodněné embryo. Jinými slovy, embryo se třeba oplodní, ale klinické těhotenství se v určitém stádiu (a to velmi brzy) zarazí.
Zároveň si však metodu ICSI pochválil tam, kde je spermie líná, nebo má deformovaný ocásek, ale jinak je zdravá a sama by oplodnění nezvládla. Podle Spartánských pravidel by se takové spermii příležitost dávat neměla, ale podle těchto pravidel by nemělo mezi námi běhat spousta lidí se zdravotními neduhy a chronickými chorobami.
Kdyby Bůh nechtěl, tak člověku tu možnost nedá. Nedá nám možnost třeba ani očkování a přirozená přírodní selekce by připravila o život mnoho mnoho lidí, hlavně dětí.

To už cituji další autoritu, tentokrát duchovní. Další velmi dobrý přítel s funkcí "od Boha" ;)
Mimojiné, Bůh, nebo příroda, chcete-li, má stejně nakonec poslední slovo. Dovolí člověku jít tomu naproti, ale pokud to tak nemá být, tak to tak prostě nebude.
Mimochodem značně zmírnil moji úzkost z toho, že budu muset nechat zlikvidovat "nepotřebná" embrya. Několikrát jsem již za tu dobu, co se snažíme o dítě, už podobnou likvidaci provedla, a neúspěšné embryo odešlo z mého těla s menstruační krví. Ani jsem o tom nevěděla a v tom je jediný rozdíl.
Nic, co nemá vlastní krevní oběh a bijící srdce se nedá a nemá nazývat dítětem. Výčitky bych měla mít tedy spíš jen v případě, kdy bych podstoupila redukci počtu vitálních embryí.
I tak budu mít jednou velmi hořký pocit, pokud budu muset někdy mrazáčky nechat likvidovat.
Dopředu však počet potřebných embryí nelze odhadnout. A nic jako poloviční IVF nelze provést. Navíc, IVF má úspěšnost 40%, kryoembryotransfer ještě nižší a rozmražování embrya často nerozdýchají, a tak si nyní na počátku IVF přeji mít raději vyšší, než nižší počet "kandidátů".

A jedém!!!

Zakládám svůj fungl nový blog.
Ne že by jeden nestačil, ale chci, aby tenhle byl veřejný, dal se číst bez hesla a byl tematický. Konkrétně se na něm chci věnovat svojí cestě umělým oplodněním, kterým právě procházím.
Když jsem byla postavena před fakt, že se nám patrně jiným způsobem potomstvo zplodit nepodaří, snažila jsem se něčeho chytit a ačkoli existují báječná fóra na bázi chatu, v mém případě konkrétně Babinet, nebo velmi užitečné informační weby jako například Neplodnost, chybělo mi něco, čeho by se dalo chytit a mít ucelenější informace od někoho, kdo tím sám na vlastní kůži prošel.

Jak už jsem řekla, je to cesta. A vždycky když někam jedu, ráda si předtím přečtu místní cestopis od někoho jiného, kdo už na místě byl, a ráda si prohlížím mapy.
Takže teď si vlastně taky píšu takový cestovní deník, ke kterému se jednou budu nejen vracet, ale zároveň ho umožním číst těm, kteří se jednou vydají na stejnou cestu.