Trocha retrospektivy

Musíme to vzít trochu pozpátku.
Asi do února, kdy mi nevyšlo IUI. Už když mi ji doktor Vobořil prováděl, byl skeptický a říkal, že pokud to tentokrát nevyjde, máme se doma vzhledem k mizernému spermiu domluvit nad IVF, a co víc, prý už je to rovnou na ICSI.

"Dřív zamrzne peklo, než bych šla na IVF, natož s ICSI", říkala jsem si v tu chvíli, ale přeci jen jsem si začala o IVF hledat informace. Nemohla jsem se nejdříve přenést přes fakt, že moje dítě vznikne na Petriho miskách, a že si ho neuděláme doma, z lásky, v naší posteli a našem voňavém povlečení ;)

Zároveň mi dost vadila představa související hormonální stimulace, několikanásobně silnější, než při IUI. Clostilbegyt jsem totiž snášela velmi špatně, dost jsem za pár cyklů užívání přibrala, měla jsem návaly vedra a i v únoru jsem větrala dokořán. Já, jižní typ, která je zimomřivá a péřovku nosí od října do dubna.

A následovala dvě hlavní bio-etická dilemata:
1. injekce ICSI bude "násilně" oplodňovat moje vajíčko laborantem vybranou spermií, pro mě něco jako nuceně domluvený sňatek, žádná vzájemná chemie, a to doslova. Přišlo mi to jako něco proti přírodě.
2. Co bude se zbytkem embryí, která nebudou "potřeba"? Není to, že je nechám zaniknout, podobné umělému přerušení těhotenství? A co když můj potomek se jednou ukáže jako pořádný zmetek, nebudu si vyčítat, že jsem měla "špatnou" ruku a Sophiina volba měla být jiná?

Na pomoc při rozhodování jsem si vzala přítele, imunologa s doktorátem na Harvardu. Bohužel téměř do puntíku naplnil moje laické obavy, ale zároveň konstatoval, že tak jako nebude klapat násilně "domluvený sňatek", kdy si ti dva do oka nepadnou, nebude fungovat ani "násilně" oplodněné embryo. Jinými slovy, embryo se třeba oplodní, ale klinické těhotenství se v určitém stádiu (a to velmi brzy) zarazí.
Zároveň si však metodu ICSI pochválil tam, kde je spermie líná, nebo má deformovaný ocásek, ale jinak je zdravá a sama by oplodnění nezvládla. Podle Spartánských pravidel by se takové spermii příležitost dávat neměla, ale podle těchto pravidel by nemělo mezi námi běhat spousta lidí se zdravotními neduhy a chronickými chorobami.
Kdyby Bůh nechtěl, tak člověku tu možnost nedá. Nedá nám možnost třeba ani očkování a přirozená přírodní selekce by připravila o život mnoho mnoho lidí, hlavně dětí.

To už cituji další autoritu, tentokrát duchovní. Další velmi dobrý přítel s funkcí "od Boha" ;)
Mimojiné, Bůh, nebo příroda, chcete-li, má stejně nakonec poslední slovo. Dovolí člověku jít tomu naproti, ale pokud to tak nemá být, tak to tak prostě nebude.
Mimochodem značně zmírnil moji úzkost z toho, že budu muset nechat zlikvidovat "nepotřebná" embrya. Několikrát jsem již za tu dobu, co se snažíme o dítě, už podobnou likvidaci provedla, a neúspěšné embryo odešlo z mého těla s menstruační krví. Ani jsem o tom nevěděla a v tom je jediný rozdíl.
Nic, co nemá vlastní krevní oběh a bijící srdce se nedá a nemá nazývat dítětem. Výčitky bych měla mít tedy spíš jen v případě, kdy bych podstoupila redukci počtu vitálních embryí.
I tak budu mít jednou velmi hořký pocit, pokud budu muset někdy mrazáčky nechat likvidovat.
Dopředu však počet potřebných embryí nelze odhadnout. A nic jako poloviční IVF nelze provést. Navíc, IVF má úspěšnost 40%, kryoembryotransfer ještě nižší a rozmražování embrya často nerozdýchají, a tak si nyní na počátku IVF přeji mít raději vyšší, než nižší počet "kandidátů".