neděle 13. července 2008

IVF Step by step (day by day)

Než začneme, ujasněme si základní pojmy a zkratky:

IUI - intrauterinní inseminace (oplodnění za pomocí kanyly přímo v děloze ženy v době ovulace)
IVF - In Vitro Fertilization - mimotělní oplodnění
OPU - ovum pick up - získávání vajíček z vaječníků transvaginální punkce
ICSI - intracytoplasmatická injekce spermie
AH - asistovaný hatching
PK - prodloužená kultivace
ET - embryotransfer
KET - kryoembryotransfer (rozmražená embryjka)
CAR - centrum asistované reprodukce, v mém případě Pronatal

A teď čtěte pěkně od spoda, jak jsou příspěvky řazeny.


A tohle plus mínus jsem si píchala do břicha.


6.7. 13 DS, den OPU
Ráno vstávám po šesté, najednou se mi nikam nechce. Holím se ve sprše, myju si vlasy, a bolí mě v krku, což mi na náladě nepřidává. Jestli budu mít virozu, bojím se že to ohrozí výsledek.
Do Pronatalu jsme dojeli přesně na půl osmou, spěšně jsem se rozloučila s manželem a zmizela v útrobách zařízení, zatímco manžel šel čekat na spermiogram.
Svlékám se do naha v malé šatně, kde jsou skříňky, připadám si jako na cvičení nebo na plavání :) Akorát že místo plaveček si navlékám světlezelený mundúr s výstřihem na zádech až k zadku. Vybrala jsem si ze všech jednobarevných mundúrů jediný s jemným proužkem, pro štěstí. Na nohy si dávám malé sportovní ponožtičky a hodím oko na modlitební knížku, kterou jsem si před lety přivezla z Israele. Ještě než mě sestra odvedla na dospávací pokoj, bafla jsem na manžela do čekárny a předvedla se mu v sexy šatičkách ála Pronatal haute couture ;)

Na pokoji pak čekám spolu s pěti děvčaty jako na porážku. Začínám mít strach, ale zase ne takový, že bych nejraději utekla, to ne.
Snažím se číst si módní časopis, ale vůbec se nesoustředím a navíc mi v tu chvíli přijde strašně plytké číst si jestli se nosí plavky s flitry nebo korálky, a jestli zlaté nebo tyrkysové. Nejedu na dovolenou s milencem, ale jdu maximálně vstříc tomu, abych počala nový život, nového člověka, možná dva! ;)
Pak se daly věci do pohybu podle následujícího schématu: paní v andělíčku odejde po svých sama na sál a nejdéle za 20 minut se dveře otevřou a paní vezou zpět na lůžku, hluboce spící. Krátím si čas konverzací s těmi, které ještě bdí a záhy chápu, proč jsem jediná nervózní - všechny už to mají několikrát za sebou. Na jednu stranu super, vidím, že můžu být klidná a nic to není, na druhou stranu se mi chce téměř brečet nad tím, že je tam některá už po šesté!!! Byla jsem jediná "prvnička" a moc mě to znervóznilo :(
Díky tomu, že jsem si v pátek píchla Pregnyl později, jdu na řadu poslední. Těsně předtím než jdu, se už zcela probouzí první uspaná, španělka Anna. Máme spolu milé intermezzo, bavíme se anglicky, podávám jí vodu, a Anna mě utěšila, že už má doma holčičku z prvního IVF v Pronatalu. Přejeme si navzájem hodně štěstí a za chvíli Anna odchází do šatny a já na sál.
Tam už je opět doktorka Slámová, moje oblíbenkyně. Z ultrazvuku bylo vidět, že nadílka bude pěkná, ale dříve než jsme to stačily nějak probrat, slyším jak mě budí a oznamují odsátých 35 folikulů! :) Chabě zavtipkuju že jsem parádní nosnice, dostávám led na břicho s informací, že po takovém rozsáhlém odsátí asi budu mít velké bolesti.
Žádné bolesti se naštěstí nedostavily, ještě jsem si asi hodinku pospala a pak mě MUDr. Slámová propustila domů s tím, že máme získaných krásných 24 vajíček! A že fandí tomu, aby proběhlo ET začerstva! Dohodly jsme se, že 10 necháme oplodnit metodou ICSI a 14 dáme šance přirozeně. Slibuji dál držet dietu a pít a dostávám Utrogestan, aby se začala připravovat sliznice, dále Prednison a mám si zavolat v úterý a poptat se, jak se daří embryjkům.
Doma odpočívám, manžel mě obskakuje, a cítím se skvěle. Břicho téměř necítím a nešpiním ani nekrvácím. Super!




5.7. 12DS
Piju jako prokopnutá a manžel mě bere v sobotu na velký biftek do Dockhouse, abych měla bílkoviny.
Večer si dávám sklenku červeného vína, doufám, že na dlouho poslední, ačkoli jsem milovnice kvalitních červených vín a popíjení po večerech s manželem mi bude chybět ;)


4.7. 11DS
Opět se opakuje ranní krev a odpolední ultrazvuk.
Krev mi opět bere stejná sestřička a ještě směle komentuje moji modřinu: "jéé koukám e jste nějaká rozpíchaná!" Koušu se do jazyka a nic jí nevyčítám :)
Odpoledne mě přijímá doktor Kult a má velmi dobrou náladu, protože odjíždí na dovolenou ;) Vtipkuje a všechno vidí velmi pozitivně. Pak ale začne počítat folikuly a jemně mě připravuje na situaci, že jich bude nadměrný počet. V takovém případě by mi prý odsátá vajíčka oplodnili a zmrazili a přenesli v jiném cyklu, až si vaječníky odpočinou. Odkývla jsem mu to, ale vnitřně jsem byla rozhodnutá podstoupit přenos "začerstva", i kdybych měla podepsat nějaké riziko.
Doktor Kult mi dal poslední instrukce na nedělní OPU a já už se těším jako školačka.
Dostala jsem taky injekci Pregnylu, kterou jsem si měla píchnout v pátek ve 21.00. Bohužel jsem usnula u televizních zpráv a vzbudila se po půl desáté, to je neuvěřitelné! To mě asi v neděli nepochválí!

2.7. devátý den stimulace
Po sedmé ráno kmitám z domu a jedu do CARu na krev. Je to důležité kvůli monitoringu hladiny hormonů. Bohužel mě píchá mladá nezkušená sestřička; je velice milá, ale neumí to. S jehlou v žíle manipuluje, nešetrně napichuje zkumavku a po jejích zásahu vypadá moje předloktí dost zuboženě, jedna velká černá modřina.
Odpoledne ve 13.00 se vracím do CARu na ultrazvuk. Vítá mě moje oblíbená doktorka Slámová, ale nemá pro mě úplně dobré zprávy. Podle výsledků krve i utrazvuku musíme přitvrdit ve stimulaci a odložit OPU o nejméně dva dny. Sama jsem na ultrazvuku viděla, jak se v mém břiše třese stěží 7 folikulů, které by stály za řeč a měly kolem 14mm. Endometrium je hezké, má 11mm. Dokupuji další dávku Menopuru a pokračuji.

27.06.-1.7.08 (4.-8.den stimulace).
Vše probíhá v pořádku. Každý den po návratu z práce kolem šesté večer píchám, v pondělí ráno už jsem přidala Orgalutran, říkáme mu s manželem Orangutan.

26.06.08 - 3.den cyklu, 2. DS
První injekce Menopuru píchaná doma. Celá procedura mě moc baví, vždycky jsem si ostatně jako malá hrála výlučně na sestřičky nebo doktorky. Moje četné pobyty v nemocnici když jsem byla malá, se na mě trochu podepsaly ;) Dneska jsem ráda, protože si bez zaváhání dokážu píchnout. Zaváhám jedině tehdy, když nevím, do které ze svých tří pneumatik jehlu vpravit. Leták hovoří o kožní řase, ale já mám řasu od prsou po kolena, místy patřičně nařasenou. Nakonec píchám do míst pod pupík a zapisuji si přesný čas i píchanou stranu, správně tuším, že koncem stimulace už v tom má člověk hokej.

25.06.08 - 2. den cyklu, 1. den stimulace
Dostávám rozpis léků na krátký protokol.
Podle něj si budu několik dní píchat Menopur, pak v kombinaci s Orgalutranem, abychom zamezili předčasné ovulaci.
První injekci mi míchá sestra v ordinaci, ukazuje jak se ředí a na pohled poněkud složitě přelévá sem a tam, a pak mi ji píchla. Po jejím vpichu mi zůstává modřinka, což se mi později ani jednou nestane, když si píchám sama, musím se pochlubit.
Zahajuji zároveň proteinovou dietu a piju přes 3 litry vody, abych se vyhnula nebezpečnému hyperstimulačnímu syndromu, ke kterému mám díky polycystickým vaječníkům sklony.


24.06.08
Moje přání bylo vyslyšeno, kéž by to tak pokračovalo! ;) Dnes jsem 1. den cyklu (1DC), menstruace přišla dokonce o pár dní dřív.
Volala jsem do CARu, zítra mám vzít manžela pod peruť a dostavit se pro rozpis léků.

20.06.08

Na svůj IVF cyklus jsem se těším úplně neuvěřitelně. Svých některých pochybností a obav se mi podařilo do velké míry zbavit a jsem optimisticky naladěná jako dlouho ne. Je to skvělé, protože jinak jsem pochybovačný nervák a to by nebyla ideální půda pro tak důležitý "projekt".
A taky jsem se nikdy takhle netěšila na menses! Doufám, že se nebude nikde toulat, opět se mi totiž natahují cykly.



Žádné komentáře: