Postřeh od kojícího polštáře :)

Tak jsem si udělala test "Jste připravena na mateřství?" a vyšel mi výsledek že jsem buď strašlivá realistka anebo už děti mám. No, od každého trochu - realistka jsem, s dětmi v rodině mám zkušenosti a vlastní dítě už taky mám, což mi už dává právo porovnávat některé představy s realitou. I přes své sebevědomí a nezdolný optimismus jsem nepatřila mezi těhule-primipary které se domnívají, že mají po přečtení Konceptu kontinua klíče od všeho a péči o dítě mají v paži od narození (no některé spíš od přirození), případně že se jim nějaký ten mode d'emploi v hlavě samovolně spustí spolu s mlíkem. Iluzemi jsem moc netrpěla a pokorně (a zvědavě) čekala jaké to bude. Marná sláva, potvrzuje se rčení, že po porodu se člověk ocitá v úplně jiné dimenzi a to je zkušenost natolik nepřenosná, že se dá přirovnat k tomu snažit se vysvětlit slepému jak vypadá duha.

Proto by mě zajímalo, co je zač (jaká je případně matka) slečna nebo paní Lucie Jánská, které nedávno v Instinktu otiskli článek Sekta těhotných: Jste "v tom"? Tak se z toho nezblázněte!
Tipuju ji na nějakou nepříliš šťastnou nebo zakomplexovanou osobu (případně kombinaci obojího, což je mimořádně nešťastná situace, která by vysvětlovala všechno), jak se na tyhle suverénky sluší. Kromě toho že se až animózně opírá o rodičovská internetová fóra - zesměšňuje sdružování matek do rozličných témat od období narození dětí (Zimňátka, Letňátka), společných problémů (Těhotné s cukrovkou, ženy snažící se otěhotnět pomocí center as. reprodukce aj.), po natěšené rodiče a weby s fotogaleriemi ratolestí - tak pod slupkou tolik momentálně populárního návratu k přirozenosti kritizuje například přehnanou prenatální péči v naší zemi nebo naše porodnictví, za což bych jí s chutí plácla přes klávesnici, protože to už považuju za extrém a ještě ke všemu škodlivý.

V něčem s ní přece jen souhlasím, ale ať si každý udělá obrázek sám ze skenů článku pod tímto příspěvkem.
Nicméně autorce (a jí podobným) s blahosklonným úsměvem přeju, aby lehce, romanticky a na přání otěhotněla, užívala si jiný stav jako by i jiný stav vůbec nešlo, zažila přirozený až orgasmický porod, během kterého by jí instinkt napovídal co a jak má dělat (a ne že se na to má vys..t a jít domu nebo zdechnout v houští), aby její neomylné instinkty neselhaly ani ve chvíli kdy její dítě pláče a ona neví proč (ačkoli je najedené, přebalené, bez známek koliky, není mu teplo ani zima, nechce se nosit ani ležet, dudlík plive a přitom bez něj nemůže být a jeho řev trvá a trvá, ačkoli "Novorozenec v náruči maminky by měl být ve stavu blaha"), a aby nikdy nemusela hledat radu nebo aspoň útěchu na maminkovském fóru, všudybylka jedna.

Amen ;)