Hallelujah

Tak je to ze námi. Porod i šestinedělí. Jsem máma!

Porod sice nebyl úplně jako kosmetická seance, ale po 14ti hodinách od prasknutí vody k nám poslední březnovou neděli přišel človíček Sam.
Díky svojí čupřince na temeni si u dětských sestřiček vysloužil přezdívku Kluk z plakátu. Sestry si mimojiné získal tím, že byl nejhodnější, respektive nejspokojenější dítě na oddělení.
Statečně nesl svůj dramatický příchod na svět nouzovým východem a vůbec neplakal. Roztomile trčel ze zavinovačky a koulel na svět svými zvědavými kukadly, tedy pokud zrovna nespal. Z naší postýlky se žádný řev neozýval, jen pravidelné zamňoukání, skromná žádost o další příděl mléka. U prsa zase zakoulel očkama (asi jako hůů, to jsou teda balóny) a s mohutným mlasknutím otevřel pusinu na znamení "že už jako můžem". Po jídle si mohutně odkrkl (jako starý vodovod), spustil kanonádu do plenek a nasadil ten nejspokojenější výraz. Do tabulky na postýlce jsem zapisovala váhové přírůstky, nestačila měnit plné plíny a bylo mi skoro až stydno před ostatními maminkami, které bojovaly. Pohled na mě, jak se spokojeně válím a drze přes den podřimuju, zatímco moje dítě si hoví s plným bříškem a spokojeně si prdí na celý pokoj, je musel deptat.
Cítila jsem s nimi a omluvně vysvětlovala, že to jsou jen ty první dny, že doma to určitě začne, a popravdě jsem o tom byla přesvědčená.
O to milejší překvapení je, že i po 7 týdnech můžu konstatovat, že Samuel je velmi spokojené dítě, skutečný dar z nebes, na který se vyplatilo si počkat.

A já? Zrovna dnes časně ráno jsem dokojila, za oknem vycházelo slunce, manžel hluboce odfukoval, Sami usínal vedle mně s úsměvem na rtech, kocour si k nám přiskočil a s vrněním se přitulil do klubíčka a já pocítila ryzí pohlazení od Štěstí.


Úplně totéž přeji všem, které(ří) na příchod svého miminka teprve čekají.
Palce pak držím dvojnásob těm, kdo před sebou mají IVF. Vydržte, jak je vidět, na speciální donášku od čápa se vyplatí počkat! ;)