Je nás o 4 kila víc!

WTF?

WTF?

Ok, všichni víme že Amíci jsou trochu jiní (teda ne všichni, helou Jay a Karen ;)). Ale některé bizarnosti mě nepřestávají překvapovat.

Tak například dneska jsem narazila na hned dvě megapodivnosti, o které se musím před spaním podělit a tak je ze sebe setřást, protože sdílené trápení = poloviční trápení :)

1. Prapodivné dorty na Baby Shower. Pokud nevíte co je to Baby Shower, klikněte sem. Ujišťuji vás, že ten divný překlad Googlu je z toho co bude následovat, nejméně divný :)

Obávám se, že pupečníku chybí jedna céva, možná i dvě (ze tří)

Hm..aspoň že se nejedná o transfůzní syndrom dvojčat...

Noční můra sálového personálu?

Tady asi stála modelem nějaká přirozeně krásná maminka typu A. Hanychové

Je libo placentu, nebo se zaříznete do prdelky?

2. Ještě prapodivnější dárek na Baby Shower

Oslava domácího porodu do vody. Chybí jen přihlížející manžel, tchýně, starší děti a pes.

A teď netlačte maminko, jinak se potrháte...

A ještě jedno zatlačení...

A je to...!

...je to... malá výrobní vada, neb chybí lulánek...nebo lulinka?

Všechny fotky jsou vykradené odsud a odsud.

Plenky

Doháním poslední milé starosti a povinnosti.
Jednou z nich bylo zrevidovat a doplnit naši výbavu látkových plen. Jsme totiž jednoznačně pro, aby bylo miminko zase v bavlnce. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili o výhodách látkování a nebudu ani vypisovat proč, protože benefity už jsou dostatečně bohatě popsané v celém cyberprostoru a pokud někdo látkovky nepobral dodneška, tak to můj pochvalný post sotva změní.

Po Samovi nám zbyly Bum Genius 3.0 na suché zipy v krásných barvách a perfektním stavu. Výrobce je doporučuje od narození po nočník, ale naše zkušenost je trochu jiná - nejmenší velikost sedne opravdu dobře bez kompromisu spíš až tak od 5 kg (4-5 týdnů věku) a cca v jednom roce nám pro změnu začaly protékat kolem nožiček a stolice končila občas na zádech. Bylo znát, že Sam už je úplně jinak mobilní a tahle plena a četné jízdy na motorkách a odrážedlech nešly dohromady. Byla však tehdy veliká chyba myslet, si že už nemá cenu hledat vhodnou batolecí plenu, protože konec plenek je na dosah. Chyba lávky. Trvalo to ještě dlouho a jeli jsme bohužel v jednorázovkách - můžu tudíž srovnat a posoudit oba systémy a ten "jednorázovkový" považuju za nudnější, pracnější a dražší.

Zpět k našim plenám. Přes nedostatky výše nám BG dělaly skvělou službu cca jeden celý rok a těším se, že je budeme používat znovu.

Na novorozenecké období jsem se ale pro tentokrát rozhodla používat systém plenka+svrchní kalhotky, jednak kvůli tomu, že obojí bude ve velikosti NB (newborn) nebo XS sedět na ty dva kmínky a nezhojený pupík líp, a navíc první týdny bude možná spotřeba plenek zase enormní - aspoň Samík si "ustřelil" každou chvilku a přebalovalo se pořád, než se to nějak stabilizovalo koncem šestinedělí. Po konzultaci se zkušenějšími jsme tedy nyní pořídili 22ks vícevrstvých plenek a 5 svrchních kalhotek s PUL zátěrem na suchý zip. Šlo o koupi z druhé ruky, takže tato investice představovala celkem 800 kč (šlo o mimořádně výhodnou koupi, teoreticky se tato výbavička záhy prodá za stejnou částku, takže náklady na první etapu budou prakticky nulové).
Mimochodem, koupě z druhé ruky má ještě tu výhodu, že plenky zpravidla sají mnohem lépe než nové, které získají správnou nasákavost teprve až tak po desátém vyprání. Nebojte se proto koupě používaných plen, vyprání na vysokou teplotu a přídavek desinfekce spolehlivě odbourají jakékoli opodstatnění k hygienickým zábranám. Ale hlavně se nebojte látkovek jako takových, nekoušou a můžou dát vaší mateřské zase úplně jiný a zábavný rozměr (což vám nejdřív vaše maminky nebudou věřit, protože mají dodnes kopřivku z toho, jakou námahu vynakládaly na údržbu našich plen a zadků za nás!).

Supermanažerka aneb Životopis po mateřské dovolené

Při nedávném zamyšlení o denní náplni ženy na MD jsem si vzpomněla na tento fejeton. Dvojnásob oceňuji, že ho napsal muž, protože kdyby byla autorkou žena, všechny dosud nerodivší dvacítky a většina mužského pokolení by ho zařadili do kategorie výplodů znuděných nebo vykojených ženských na mateřské ;)


Nevím, proč ženy po rodičovské dovolené trpí při hledání práce nízkým sebevědomím. Na otázku, co jste dělala v posledních letech či jakou máte praxi, nemusí při pohovorech přece jen klopit oči.

Co třeba:
"Mám za sebou sedm let tvrdé manažerské práce na plný úvazek. Vedla jsem tým, v němž byl i můj starší kolega a partner, s kterým jsme rozjeli ambiciózní projekt multiplikace lidských zdrojů. Tým se rozrostl o kolegu na pozici junior scream manažera, kterého jsme museli teprve vyprofilovat. Spala jsem jen několik hodin denně. Projekt byl v plenkách a první výsledky mojí práce, které jsem nacházela v nich, nebyly povzbudivé. Musela jsem navíc řešit nízké základní jmění, neustálé výkyvy v cash flow, druhotnou a hlavně prvotní platební neschopnost. I moje pozice v týmu byla složitá. Snažila jsem se delegovat některé úkoly na kolegu, ale nevyjasněné kompetence nás občas stavěly proti sobě. Měl totiž zajímavý pocit, že tým vede on. Musela jsem odvrátit i situaci, kdy chtěl projekt opustit kvůli jinému, zdánlivě dobře nastavenému projektu. Přesto jsem ho motivovala a vrátila do týmu.

Postupně se náš mladý kolega postavil na vlastní nohy a už jsem ho nemusela vodit za ručičku, což mi uvolnilo ruce k práci na rozšíření týmu. Jenže pak přibyli do týmu nečekaně dva další nováčci a byli jsme zase na začátku. Dnes ale mohu říct, že se tým stabilizoval a chová se bez nadsázky jako jedna rodina ..."

Myslím si, že na takový životopis existuje jen jedna odpověď. "Jste přijata!"


Autor: Pavel Tomeš
Zdroj: Sedmička ze dne 22. dubna 2010

Za všechny mámy děkuji, pane Tomeši!

Samíkovy průšvihy I.

Tímto záznamem načínám seriál o Samíkových průserech a nabízí se rovnou nejnovější historka, stará ani ne 24 hodin. 



Nedávno jsem tu psala o mé emoční labilitě v těhotenství a soucitu se zvířátky a vším živým. Jako bych toho neměla už takhle dost, připravil mi Sam pernou chvilku, když se rozhodl podělit se o svůj včerejší oběd s rybičkama. Nevím jak k tomu celému došlo, protože jsem v ložnici třídila šatník a fotila pár věcí na prodej (ano, jinými slovy, měla jsem nulový rodičovský dozor), když tu slyším vzdáleně cinkot něčeho kovového o stěny akvárka, které dostal Samík k vánocům spolu se čtyřmi živorodkami (Pavími očky).
Běžím seč mi břicho dovolí a najdu Sama klečet na komodě s akvárkem, jehož víko je zcela odkryté a malý maniak míchá obsah akvárka s takovou intenzitou, že připomíná tyčový mixér. Je mi špatně. Zastavuji vír vody vprostřed akvárka a vidím plavat jen tři rybky. Čtvrtá není nikde v rádiu 5 metrů od akvárka, později ji nacházím nehybnou ležet na dně za filtrací. O resuscitaci ryb nevím nic, a tak zjišťuji co se vlastně stalo, ale nemusím být zrovna Sherlock, abych si mastná okna na hladině akvárka, lžíci a talíř polévky na stole opodál nedala dohromady. Vrahu! chce se mi zařvat, ale Samík je moc smutný, nerozumí, proč se jeho sociální cítění s rybičkami setkalo s nepochopením, notabene proč jednu rybičku vynáším patama (ploutvema) napřed a akvárko připomíná Mexický záliv.

P.S.: Protože jsem později zjistila, že nejde o neobvyklou příhodu a vzhledem k faktu, že já sama jsem před 34ti lety věnovala rybkám zbytek krupicové kaše (a kdyby jen to, jedny vánoce jsem kaprovi do vany nepozorovaně připustila teplou vodu, aby mu bylo teplíčko), nemůžu se na Samíka zlobit a tak házím jen záchranný tutorial pro podobné situace:

Ryby je potřeba neprodleně vytáhnout a odstavit do velké průhledné nádoby s odstátou vodou pokojové teploty. Já použila vodu na kytky. Pomocí čistých papírových ubrousků je nutno odsát mastnotu z hladiny, jde to překvapivě dobře. Pokud šlo o malou nehodu (kontaminace mastnou rukou nebo příborem bez zbytků jídla), pak by voda mohla být ok a stačilo by jí jen cca třetinu odebrat a nahradit čistou odstátou vodou, v opačném případě je potřeba všechnu vodu odčerpat a celé akvárko vyčistit od reziduí tuku a jídla, přičemž nutné je důkladně propláchnout i rostliny a kamínky.
Pak udělejte vizitu v "JIPce" - karanténní nádobě. Pokud jsou rybky čilé a na hladině nejsou stopy po mastnotě, pak se můžou poklidně vrátit do akvárka, v opačném případě je nutné vyměnit vodu v karanténě, aby byly rybky zase v čistém a "proplachovaly se".
U nás to naštěstí odnesla jen ta jedna nešťastná samička (něčí dcera nebo maminka, ach jo ;)), těžko říct, jestli se jí dostala mastnota do žáber nebo dostala lžící po hlavě, a ostatní jsou fit. Tak jsme z toho nakonec vyšli celkem dobře.

Chovatelským a rodičovským zdarům zdar-nazdar a ať vás radši nic podobného nepotká a už vůbec ne v sedmém měsící těhotenství. Řeknu vám, dřív ve mně ryby budily emoce jen na talíři, a teď chodím kontrolovat přeživší kousky a povídám si s nimi. Svatá prostato! ;)

Šťastný a ne poslední rok!

Vítejte v novém roce! 

Brrr...brutální humor ;)

Pokud vás nějak znervózňují děsivé zkazky o tom, že by tento rok měl být náš poslední, pak vás můžu uklidnit. Dál se množte, zasejte na jaře, neutrácejte úspory, hlavně plaťte hypotéky a složenky, ať neskončíte na dlažbě, pilně studujte, cvičte, neberte drogy, zabookujte si příštího silvestra na horách a buďte v klidu.
Celá záhada Mayského kalendáře vznikla totiž takhle nějak:


Baví se dva Mayové: 
"Ty vole, já mám malej šutr, mně se tam ten kalendář vejde jen do roku 2012..."
"Hm, tak to jednou někoho dost vyděsí..."


Tak vidíte ;) Hodně zdraví a štěstí v novém ruce a zítra alou do práce!

Fi