V čem nosit?

Samimu se dostává péče jako dětem v Hollywoodu :)
Zdědili jsme po synovci klokanku Baby Björn a záhy se dočetli, že je (ačkoli podle prohlášení expertů na stránkách výrobce nebo dle našeho ortopeda je výrobek naprosto OK) považován za nevyhovující a měli bychom používat ergonomické nosítko, nejlépe Ergo nebo momentálně nesmírně populární "in a trendy" Manduku (provedení Chilli Chocolate nevyzerá zle ;). Chmmm... Sami se kromě naší náruče moc nosit nechce, ale pokud potřebuji mít na chvíli volné ruce, "mučím" ho (kromě šátku) v klokance, stejně jako celebrity, které asi Babinet nečtou, jako např. Angelina Jolie, Naomi Watts, Cate Blanchett, Keri Rusell, Ben Affleck a Jen Garner, Anthony Kiedis, Heidi Klum, nebo Gwen Stefani.

V čem nosíte své děti vy?

Postřeh od kojícího polštáře :)

Tak jsem si udělala test "Jste připravena na mateřství?" a vyšel mi výsledek že jsem buď strašlivá realistka anebo už děti mám. No, od každého trochu - realistka jsem, s dětmi v rodině mám zkušenosti a vlastní dítě už taky mám, což mi už dává právo porovnávat některé představy s realitou. I přes své sebevědomí a nezdolný optimismus jsem nepatřila mezi těhule-primipary které se domnívají, že mají po přečtení Konceptu kontinua klíče od všeho a péči o dítě mají v paži od narození (no některé spíš od přirození), případně že se jim nějaký ten mode d'emploi v hlavě samovolně spustí spolu s mlíkem. Iluzemi jsem moc netrpěla a pokorně (a zvědavě) čekala jaké to bude. Marná sláva, potvrzuje se rčení, že po porodu se člověk ocitá v úplně jiné dimenzi a to je zkušenost natolik nepřenosná, že se dá přirovnat k tomu snažit se vysvětlit slepému jak vypadá duha.

Proto by mě zajímalo, co je zač (jaká je případně matka) slečna nebo paní Lucie Jánská, které nedávno v Instinktu otiskli článek Sekta těhotných: Jste "v tom"? Tak se z toho nezblázněte!
Tipuju ji na nějakou nepříliš šťastnou nebo zakomplexovanou osobu (případně kombinaci obojího, což je mimořádně nešťastná situace, která by vysvětlovala všechno), jak se na tyhle suverénky sluší. Kromě toho že se až animózně opírá o rodičovská internetová fóra - zesměšňuje sdružování matek do rozličných témat od období narození dětí (Zimňátka, Letňátka), společných problémů (Těhotné s cukrovkou, ženy snažící se otěhotnět pomocí center as. reprodukce aj.), po natěšené rodiče a weby s fotogaleriemi ratolestí - tak pod slupkou tolik momentálně populárního návratu k přirozenosti kritizuje například přehnanou prenatální péči v naší zemi nebo naše porodnictví, za což bych jí s chutí plácla přes klávesnici, protože to už považuju za extrém a ještě ke všemu škodlivý.

V něčem s ní přece jen souhlasím, ale ať si každý udělá obrázek sám ze skenů článku pod tímto příspěvkem.
Nicméně autorce (a jí podobným) s blahosklonným úsměvem přeju, aby lehce, romanticky a na přání otěhotněla, užívala si jiný stav jako by i jiný stav vůbec nešlo, zažila přirozený až orgasmický porod, během kterého by jí instinkt napovídal co a jak má dělat (a ne že se na to má vys..t a jít domu nebo zdechnout v houští), aby její neomylné instinkty neselhaly ani ve chvíli kdy její dítě pláče a ona neví proč (ačkoli je najedené, přebalené, bez známek koliky, není mu teplo ani zima, nechce se nosit ani ležet, dudlík plive a přitom bez něj nemůže být a jeho řev trvá a trvá, ačkoli "Novorozenec v náruči maminky by měl být ve stavu blaha"), a aby nikdy nemusela hledat radu nebo aspoň útěchu na maminkovském fóru, všudybylka jedna.

Amen ;)

2 MĚSÍCE - mini narozeniny :)

Dneska jsou Samovi 2 měsíce. Dva měsíčky ;)
Sami začal oslavovat hned v 5 ráno drinkem z pravého zásobníku a oslavy zakončil chvilku po osmé večer drinkem z levého. A já jsem mu dnes (jak symbolické) přetřídila oblečení a dala stranou velikosti 56 a 58. Některé kousky ani jednou neoblékl...



No každopádně se má kluk střapatá k světu; v pěti týdnech se přestěhoval z košíku v obýváku do své postýlky ve svém pokojíku (kde s ním spím já a o víkendu i tatínek) a dost mu to prospělo, přestal se budit na noční kojení a spí do pěti do rána. (Rodiče nespavců raději scrollujte dolů).
Novinkou je, že si časem dokonce vynutil i dřívější ukládání k večernímu spánku. Zatímco jsme dříve koupali mezi půl osmou a osmou večerní a ukládali zhruba o hodinu déle, nyní začne Sam poplakávat a mnout si ta svoje ocelově modrá okýnka už kolem půl sedmé a po koupání a krmení usíná bez cavyků a zdlouhavého uspávání mnohem rychleji než dřív, asi do 10 minut. V podstatě uspávání probíhá tak, že ho uložím, sednu si k postýlce a sleduji jeho nový rituál - nejdříve se otočí na levý bok, pak zavrtá hlavu do mantinelu na postýlce, reje do něj obličejíkem a nakonec se přetočí na bříško, kde spokojeně usne. Ačkoliv by mi instinkt :o) velel nechat ho být a spát, zmasírovaná příručkami a informacemi o syndromu náhlého úmrtí kojenců (spaní na břiše je jedním z rizikových faktorů) zlomyslně přetáčím svoje mládě na záda a bezpečnostní opatření podpořím ještě zapnutím monitoru dechu. A navrch zapínám i chůvičky, aby mi do obýváku, kde trávím zbytek večera, neunikl ani prd, a to doslova. Za obě technické vymoženosti jsem moc ráda a blahořečím manželovi, že je hned po příjezdu z porodnice pořídil. Jediné co bych monitoru vytkla, je jeho přespříliš citlivé nastavení, takže už jsme se dočkali nechvalně známého falešného poplachu, ze kterého jsem asi samým úlekem ve svých necelých 33ti prodělala první infarkt.
Takže takhle idylicky vypadají zatím naše noci.

Přes den si Samík vytvořil následovný režim: po prvním kojení kolem páté ráno si ho nechám u sebe v posteli a spíme ještě zhruba do osmi, půl deváté. O kvalitě spánku už se ale dá pochybovat, je ze mě podavač dudlíku, protože jakmile vypadne Samovi z hubičky, začne se probírat. Tím pádem já už moc nezaberu, někdy si radši čtu anebo vískám kocoura.
Po druhém kojení vydrží Sami zhruba hodinu ležet, boxovat rukama, kopat nohama a výskat, pak se začne nudit, takže začneme probírat zvířátka v leporelu, houpeme v lehátku, já říkám říkanky (Čáry máry fuk, Sam je krásnej kluk) a zpívám (Chňapík maličký krokodýl) a chovám v náručí (nosit v šátku nebo klokance se zatím Sam moc nechce, takže mám ruce jako opice, vytahané až někam ke kolenům, kam mi sahají i moje nová prsa ;)) Následuje další kojení, dlouhý spánek, pak další kojení a jdeme ven. Procházky Sami miluje. Leží a kouká fascinovaně do korun stromů a usmívá se. Možná bude dendrolog. Jdem naproti tátovi, cestou nakoupíme a po šesté se vracíme domů.
Po návratu koupeme, to je další milovaný rituál, vodu Sam miluje a ačkoli takhle navečer už bývá unavený z přemíry nových vjemů a je nervózní, ve vodě viditelně relaxuje a koupel si užívá. Po koupání znovu kojíme, Sami se mazlí s tátou a následuje ukládání do postýlky.
Já odpadám do půlnoci taky. Jakkoli to zní piano, je to malinko únavné, a to ještě máme rajský režim oproti některým vrstevníkům, nemám si nač stěžovat. Každopádně je to moc krásné období! Ale mrzí mě, jak rychle to utíká...

Malý přehled novinek za 2 měsíc:
5t - spaní v postýlce
6t - první úsměv
6t - přecházíme na pleny velikost č.3!
6t - kyčle v pořádku
7t - spaní o hodinu dříve
7t - začíná pást koníky
8t - otáčení na bříško při usínání
8t - oblékáme vel.62 a 68

Fotky jako vždy zde

Desktop pyšného otce

Nová doba... Dřív tam měl moji podobiznu ;)

Baby's First Song

Přidali jsme playlist písniček, které Sami poslouchal už v bříšku.
Jedna (Baby's First Song) je obzvlášť speciální svým nádherným textem:


Do you know how long we’ve waited to see you
and how many times we sat and cried when this was an empty room
you gave me a reason to believe
and you restored my faith with your heartbeat
it’s a tiny sound but it’s just enough to change everything

Sleep little angel may your dreams be candy sweet
this life is beautiful
hope you don’t mind you look just like me
don’t grow up too soon
you’re only perfect for a while
your bright eyes of blue and your smile
is enough to change everything...

Hallelujah

Tak je to ze námi. Porod i šestinedělí. Jsem máma!

Porod sice nebyl úplně jako kosmetická seance, ale po 14ti hodinách od prasknutí vody k nám poslední březnovou neděli přišel človíček Sam.
Díky svojí čupřince na temeni si u dětských sestřiček vysloužil přezdívku Kluk z plakátu. Sestry si mimojiné získal tím, že byl nejhodnější, respektive nejspokojenější dítě na oddělení.
Statečně nesl svůj dramatický příchod na svět nouzovým východem a vůbec neplakal. Roztomile trčel ze zavinovačky a koulel na svět svými zvědavými kukadly, tedy pokud zrovna nespal. Z naší postýlky se žádný řev neozýval, jen pravidelné zamňoukání, skromná žádost o další příděl mléka. U prsa zase zakoulel očkama (asi jako hůů, to jsou teda balóny) a s mohutným mlasknutím otevřel pusinu na znamení "že už jako můžem". Po jídle si mohutně odkrkl (jako starý vodovod), spustil kanonádu do plenek a nasadil ten nejspokojenější výraz. Do tabulky na postýlce jsem zapisovala váhové přírůstky, nestačila měnit plné plíny a bylo mi skoro až stydno před ostatními maminkami, které bojovaly. Pohled na mě, jak se spokojeně válím a drze přes den podřimuju, zatímco moje dítě si hoví s plným bříškem a spokojeně si prdí na celý pokoj, je musel deptat.
Cítila jsem s nimi a omluvně vysvětlovala, že to jsou jen ty první dny, že doma to určitě začne, a popravdě jsem o tom byla přesvědčená.
O to milejší překvapení je, že i po 7 týdnech můžu konstatovat, že Samuel je velmi spokojené dítě, skutečný dar z nebes, na který se vyplatilo si počkat.

A já? Zrovna dnes časně ráno jsem dokojila, za oknem vycházelo slunce, manžel hluboce odfukoval, Sami usínal vedle mně s úsměvem na rtech, kocour si k nám přiskočil a s vrněním se přitulil do klubíčka a já pocítila ryzí pohlazení od Štěstí.


Úplně totéž přeji všem, které(ří) na příchod svého miminka teprve čekají.
Palce pak držím dvojnásob těm, kdo před sebou mají IVF. Vydržte, jak je vidět, na speciální donášku od čápa se vyplatí počkat! ;)

31.3.2009

מזל טוב

Jste plastiková, eko-bio nebo soutěživá matka?

Kopíruji zkrácenou verzi poměrně výstižného popisu některých prototypů matek. Opravdu, na každý níže popsaný typ mi sedí nějaká skutečná žijící známá osoba-matka z mého okolí! A vám?
Zkopčeno z talentovaného pera Terezy Boehmové.


Matka eko – bio – vege
Její signální slovo, mantra a zaklínadlo je BIO. Kupuje pouze ekologické pleny, které máchá po nocích v kýblu. Mléko a jogurt dojí sama, aby dohlédla, že nejsou geneticky modifikované. Dětské oděvy, hračky a krémy jsou z konopí. Sama je také obalena do hábitu z čistě přírodních materiálů a nejlépe 2x recyklované biomasy. Kojí každou hodinu do 6 let i déle. Pro novou biosušenku a kus tofu pojede klidně na druhý konec republiky. Na kole. Nikdo u ní doma nesmí jíst maso. Její děti se vyznačují zeleně upatlanou pusou a stejně barevným výstupem na druhé straně. Nesmějí do deseti let nic v čem je cukr, tuk a kuchyňská sůl. Zbývají mořské řasy, kukuřice a tráva. Děti na návštěvách těkají hladově očima a skáčou šipku po čokoládě, čevabčiči a čipsech. V patnácti letech se vzbouří a z kapesného vykoupí uzeniny a cukrárnu. V McDonaldu si seženou brigádu. Matka se cítí podvedená.


Matka ve stylu „old fashion“
Věří, že všechny vynálezy moderní techniky jsou zbytečné. Touží splynout s přírodou, řekou a horami. Matky našich matek to zvládly (co na tom, že tu a tam – no, dost často - některá zemřela) proto je potřeba vrátit se ke kořenům. Vehementně odmítá tlumiče bolesti. Rodí přirozeně, nejlépe doma s dulou a vonnou tyčinkou. Za nejlepší kočárek považuje starou Inglesinu, kterou nelze složit a je tak prostorná, že na nástup do tramvaje je potřeba 4 lidí. Nechce doma elektronickou chůvičku či podobné ďáblovy vynálezy jako monitor dechu, ušní teploměr, odsávačku. Doma nemá televizi. Její děti si hrají se lžičkou a dřívkem. Místo bábovek mají skořápky od oříšků. Na pískovišti se vrhají po cizích hračkách a cpou je tajně do kočáru. Za první větší kapesné si koupí herní konzoli. Nechápe to, chtěla přece uchránit čistou dětskou duši před přetechnizovaným světem. Matka se cítí podvedená.


Matka hrdinka
Mateřství ji zkrátka naplňuje. Na všechno stačí, jen na sebe moc nemá čas. Jsou tu tři děti a čtvrté v břiše. Nic jiného v životě nechce dělat a než by se vrátila do práce, prorodí se raději až do důchodu. Děti jsou pro ni vším, jen už pomalu neví, které je které. Oblečení se dědí a recykluje. Občas někdo nemá boty, občas někdo nemá čepici. Domácnost trochu připomíná bleší trh, všude něco leží a lepí. Většinou na to nakonec zůstává sama, protože partner nevydrží. Ještě, že má ta miminčí internetová fóra, tam se vypovídá. Je zklamaná, vždyť se tolik obětovala pro rodinu. Matka se cítí podvedená.


Matka plastiková
Bývala neuvěřitelně krásná a nic víc k životu nepotřebovala. Dost často u lakování umělých nehtů tak nějak vypne. Kolem je všechno nové, značkové, růžové a umělohmotné. Fosforeskuje, píská a bliká. Dítě si hraje samo. Na sobě má značkové oblečky od Chicco, Anna a Victorie, Mothercare a Benetton. Matka na písku hledá sobě rovné modelky, stojí stranou a rozdává rady, kam skočit pro novou trendy blůzičku. V minikabelčičce má dámský časopis a rtěnku. Občas zapomene dítě na písku. Mateřství je pro ni hračka, zvlášť u kafíčka s kamarádkou. Do školky vozí děti autem, přesto, že bydlí za rohem. Když jí děti vyrostou tvrdí, že je jejich sestra. Problém je, když přestane být krásná. Pak je z ní protivná nezaměstnatelná stará megera, protože se v životě - kromě vlastní krásy - ničím jiným nezabývala. Matka se cítí podvedená.


Matka „je to prostě andílek“
Její dítě je nejhodnější na světě. Nikdy by nikomu neublížilo. Všichni kolem jsou nevychovaní hajzlové, co andílkovi ubližují. Matka okřikuje cizí děti a trhá jim andílkovy hračky z rukou. Když andílek jednu někomu vrazí, jenom se bránil. Občas do mámy praští – „jenom tak laškuje“. Občas si vyřve zmrzlinu či novou hračku – „ví, co chce, což je pro život dobré.“ Z andílka se pomalu stává grázl. Když po matce poprvé plivne, přehlédne to. Když si snacha stěžuje, že jí praštil, nevěří jí. Proč se proti andílkovi všichni spikli? Matka se cítí podvedená.


Matka aktivistka - socanka
Na všechno má právo, protože docílila statusu matka. Stát se musí postarat, stát musí zajistit. Dávky by se měly zvýšit, porodné je nutností a dále žádá příspěvek na pleny, školkovné, pastelkovné, kojné a kočárkovné. Zakládá rodinná centra a vyplňuje granty. Píše rozhořčené články do ženských časopisů a organizuje konference. Dítě hlídá chůva a vydělává manžel. Nějak jenom nechápe, proč se manžel tak mračí u daňového přiznání. Někde se na ty dávky brát musí! Peníze trochu chybí v rodinném rozpočtu. Matka se cítí podvedená.


Matka ideální
Existuje vůbec? Znáte nějakou? Zřejmě by si vzala to nejlepší ze všech předchozích. Není v ničem extrémní, svoje dítě miluje, ale chápe, že nemůže celý život postavit kolem něj. Pečuje o dítě i o sebe a to samé žádá od partnera. Dítě je přece obou rodičů. Klidně mu dopřeje čokoládu a chipsy, jindy pustí televizi a dvd, ale umí to vyvážit čtenou pohádkou a divadlem. Často je unavená, má dítěte po krk a klidně to přizná. Neobtěžuje všechny kolem s kojením a šišláním a snaží se mít i jiné záliby než jen dítě. Udrží téma konverzace déle než 3 minuty. Když je připravená, vrací se do práce. Většinou se necítí podvedená.

Tak kterou matku si z pomyslného regálu vyberete za kamarádku či partnerku vy?


Tereza Boehmová: Autorka vystudovala žurnalistiku a Masovou komunikaci na FSV UK. Rok strávila na University of Washington, kde studovala Women Studies a komunikaci. Pracovala pro Lidové noviny, MF DNES jako editorka, českou redakci BBC a byla výkonnou ředitelkou Fóra žen.. Nyní pracuje jako externí administrátorkou blogu iDnes.

39/40 tt

Ach jo. Nemůžu uvěřit, že jsem furt vcelku.
Minulý týden už to vypadalo nadějně, skoro jako že si kýchnu a pojedu. Epi epi. Týden uběhl a kromě pár poslů vůbec nic.
Na dnešní kontrole CS 6-7, hrdlo měkké, zkrácené, poddajné, prostupné na 2 prsty. Příští kontrola za týden. Pffrrr....

Tak jedem..co se to tam děje uvnitř..?


Vaše miminko

Asi týden před porodem se hlavička miminka posune hlouběji do Vaší pánve. Pokud je to Vaše první miminko, možná se tak již stalo dříve.
Kosti na jeho hlavičce jsou připraveny na porod, jsou schopny se posouvat a překrývat, aby mohla hlava projít děložním hrdlem. Miminko má teď na délku 50 – 51 cm a každým dalším dnem přibývá na váze o 28 g.


Vy

Jste vyčerpaná, nesvá a chcete už porodit – pokud možno hned! Děložní aktivita bývá nejčastější večer, proto pokud máte kontrakce nepravidelné a nepříliš časté, můžete se pokusit ještě usnout. Pokud už byste měla skutečně rodit, nebojte se, že porod “zaspíte” – stahy jsou pak časté a pravidelné.
Je na čase, abyste si pořádně odpočla, porod může být dlouhý a únavný, miminko pak velmi náročné. Relaxujete, dokud to jde, odpočiňte si, jak jen to půjde – nechte partnera, ať Vás pěkně rozmazluje.





Finále - 40 týden

Vaše miminko

Urazili jste spolu dlouhou cestu, jen byste měla vědět, že 95% miminek se rodí mimo stanovený termín.

Po porodu váží většina miminek kolem 3,5 kg a měří 51 cm od hlavičky po paleček. Uvnitř už nemá vůbec žádné místo, je tam tak stěsnané, že se může otáčet už jenom do stran.
Za posledních 9 měsíců z jedné jediné buňky vyrostl hotový človíček s 200 miliony buněk, vážící 6 000 000 000x více.

Vy

Pokud trpíte na křečové žíly, mohou Vám teď naběhnout; je to proto, že se v této fázi cévy rozšiřují vlivem hormonu progesteronu. Vaše nohy rovněž musí nést mnohem větší váhu, tělem Vám také cirkuluje mnohem více krve.

Dobrá zpráva! Teď, když se Vaše miminko posouvá směrem dolů, netlačí již tolik na Vaše plíce, bude se Vám tedy lépe dýchat.

Věnujte pozornost klasickým příznakům blížícího se porodu – výtoku z pochvy, odcházející hlenové zátce, prvním kontrakcím. Příznaky porodu však mohou být různé – porodní stahy, odtok plodové vody, odchod hlenové zátky, krvácení, průjem, pokles bříška, tlak na konečník.
Kdy tedy odjet do porodnice? Při pravidelných kontrakcích po 5 minutách alespoň 2 hodiny, vždy při odtoku plodové vody nebo krvácení. Pamatujte také na to, že předporodní doba se liší u provrodiček a vícerodiček.
Hlavně se ničeho nebojte, porodily už tisíce žen před Vámi.