Narozeninový mejdan

Ano ano, jak už zde bylo zmíněno, uběhly dva roky od doby, kdy mi jednoho krásného posledního březnového sobotního odpoledne v 15:45 středoevropského času (málem jsem napsala středočeského) rupla voda a o 16 hodin později přišel na svět císařským řezem, jak se na princátko patří, náš poklad.
I chytli jsme se této příležitosti, abych se legálně mohli opít před prarodiči výše jmenovaného a uspořádali mýdlo jak se patří.

Zároveň jsme sezvali naše nejbližší se svými ratolestmi a druhou dubnovou sobotu, kdy už bylo dostatečně teplo a byl předpoklad, že všechny teplůtky, rýmičky a kašlíčky budou vyléčeny, jsme uspořádali oslavu. Bohužel, předpoklad byl mylný, pár dětí mělo omluvenou absenci, Áju trápilo ucho, Robínek měl nudle jako opratě, a někdo další z přítomných s sebou na oslavu vzal i bacila střevní křipky, takže Samík noc a den po oslavě problinkal, jako kdyby to báječně nachlazené Chardonnay 2004 popíjel s dospěláky (a následně jsme virózu prodělali úplně všichni, kromě dědy a strýčka, který preventivně požíval slivovici a vyplatilo se mu to).

Tím však stinné stránky mejdanu končí, vše ostatní se podařilo, ještě jednou děkujeme všem dětem i jejich pyšným a unaveným rodičům za návštěvu a dárky, rádi jsme vás viděli, škoda, že jsme si toho moc nestačili říct, protože jsme neustále odbíhali k ratolestem, utírali zadky, nudle, obouvali botičky, utahovali tkaničky, zastrkávali trička do kalhot, dělali záchranu na skluzavce, fotili děti (Luisa: "tetó, vyfoť mi zadéék"), krmili, nutili je dodržovat pitný režim, řešili šarvátky a tišili, aby to v restauraci nebylo jako v pavilónu opic a divého ptactva zároveň!

Moc se nám to opět líbilo a těšíme se na další akci, grilování u nás na chaloupce, termín upřesníme, ale kdyby se to sešlo tak, že už se bude dát lítat po zahradě "na Adama" (jen děti pochopitelně), koupat se a večer posedět u grilu (s chůvičkama uprostřed stolu, to je pak sranda jak všichni skáčou po těch svých, když v nich škrtne :D), tak by to bylo supiš a perfiš (kdopak ví, odkud tyhle patvary pochází?)!

Na závěr tradičně děkujeme Prácheňské cukrárně ve Strakonicích za báječný a nádherný dort, velice si vážíme toho, že nám jej dovezli až do Prahy a byl opravdu výborný, poctivý, s pravým máslem a smetanou, žádnými umělými náhražkami. Svět je tady ještě v pořádku, abych parafrázovala reklamu na Globus.
Dále děkujeme Rodinné restauraci Maják v Praze-Stodůlkách za poskytnutí prostoru, trpělivou obsluhu, dobré jídlo a pití, je fajn že jsou v Praze restaurace, kde jsou děti opravdu vítány a nejen trpěny.
Obojí vřele doporučujeme!

Jaroooooooooooo!!!!!!!!

   

2. narozeninky

Dneska jsou Samovi 2 roky. Přejeme ti s tatínkem všechno nejlepší, broučku!

KET

Jo! Málem bych zapomněla. KET, čili kryombryotransfer by mohl proběhnout začátkem května. Sice jsme mocně plánovali březen, ale za

a) nechceme mít termín porodu na Vánoce
b) dlouho jsme srovnávali štítku
.
.
.
c) malý vodnář bude fajn, no ni? ;)

Vedlejšák

Mám ještě malý "vedlejšák" - blog o šátkách a nošení dětí. Kratochvíle, které jsem zcela propadla, ale kterou nechci zanášet tento blog, proto "zahýbám" na této adrese: Blog Za komínkem

Jak u nás

Hola!
Hlásíme, že žijeme a máme se fajně. Tedy samozřejmě v rámci možností, že ano - doba je teď docela těžká, mám tím na mysli všechny ty nepokoje v arabském světě, smrt milovaného Arnošta Lustiga, nebo katastrofu v Japonsku, proti tomu jsou excesy našich čelních politiků už jen procházka růžovou zahradou.

Kromě výše uvedeného se nám tedy daří dobře, Sam bezvadně prospívá, roste jako z vody, rozšiřuje svoji slovní zásobu o drzé výrazy a svoje dovednosti o vozembouchy, neboť má právě vztekací období. Abych ale byla přesná a nepřeháněla, tak sebou nešlehá úplně afektovaně, ale opatrně s patřičnou sebeúctou se složí na bok, popřípadně vysekne Aláha a jedním okýnkem po mně pošilhává, co já na to.
Tolik jedna stížnost. Druhá se týká toho, že Sam má období "SÁM!", kdy chce dělat všechno... a sám. Mocně se domáhá asistence u čehokoli, rve mi z ruky mop, šplhá mi po noze a chce míchat vařečkou, případně, pokud ho mám v šátku na zádech, intenzivně stimuluje můj pravý loket, abych míchala, krájela, vysávala nebo žehlila ještě rychleji a pořádněji, asi. Navíc je doslova posedlý vysavačem, takže už neplatí, co jsem psala v lednu; nyní je s luxem kamarád, kterému na důraz nehynoucího přátelství projevuje náklonnost už od božího rána a jako prvnímu. Vyleze z postele a s pleskavým zvukem bosých nohou přiťape ke komoře, jejíž dveře zprudka a s patřičným rámusem otevře dokořán a začne rvát ven těžké těleso svého kamaráda s chobotem a tyčí. Pak vydrží dlouhé desítky minut luxovat; divím se, že ještě neprodřel podlahu až k sousedům pod námi, kterým mimojiné viditelně přibývají šediny. Po hrátkách s luxem přichází patnáct minut slávy pro náš rotační mop. Divoce se s ním ohání, s chundelatou hlavou mikrovláken na konci tyče těsně míjí dřímajícího kocoura, skleněnou výplň dveří nebo obrazovku televize. Druhým koncem násady mě občas sodomizuje, když stojím otočená záhy a třeba si dělám kafe nebo ťukám do notebooku (účelově umístěného na ploše linky, kde je v bezpečí). Opravdu nejednou mi zezadu s obdivuhodnou muškou zasáhl pozadí (což ovšem vzhledem k jeho velikosti zase není tak těžké, pravda).

Žehlička je též v kursu

Uklízecí orgie zakončí přeleštěním skleněné desky konferenčního stolku. Když mu hadr drhne, neváhá si ho navlhčit trochou čaje nebo kakaa od snídaně a rozetřít. Není divu, že kolem jedenácté dopoledne už mívám pocuchané nervy a nemůžu se dočkat poledne, až půjdu uložit toho malého maniaka, jehož snem je patrně stát se pracovníkem Osvobozené domácnosti (narozdíl od vrstevníků, kteří touží být tramvajáky, popeláři, policisty, nebo principály v cirkuse).

Když po obědě usne, sečtu a zlikviduji škody, udělám si kafe a s tetelením zasedám k notebooku, ovšem často zjišťuji, že mi potomek v nestřeženém okamžiku něco smazal, odinstaloval, aktivoval nebo deaktivoval, jako naposledy touchpad, což je při práci s notebookem celkem potřebné, že. Taky nalézám nové dokumenty s tajemnými názvy jako "bnab" nebo shledávám, že se přesunuly citlivé složky (jako “Pingu” a “Požárník Sam”) z pravého horního rohu do levého dolního. 

Po vyspání se nasvačíme a prcháme ven, aby Sam nestačil znovu zdevalvovat moji snahu o udržení pořádku,  stále totiž usiluji o to, aby se můj muž a živitel rodiny vracel do upraveného provoněného domova, plného harmonie. Nevím v kterém bodě se to přesně děje, že moje snahy vycházejí vniveč.
Když živitel vstoupí do bytu, děje se tak zpravidla ve chvíli, kdy je kvůli něčemu povyk, třeba proto, že žehlička nechce stát na své špičce, nebo do útrob dvd přehrávače nelze vsunout celé kočičí mávátko. Vzduch bývá nasycen výpary z vaření večeře (v tom lepším případě, nutno dodat). Já mezitím vším levituju v teplákách a tričku a na hlavě mám kokrhel - uniforma žen na MD. Alespoň že Sam už není miminko a vzadu na tričku nemám zaschlou aplikaci ze zvratků, kterou bych se celý den nevědomky (a k pobavení spoluobčanů) zdobila.

Po večeři následuje koupání (děje se tak zpravidla počas televizních zpráv, takže zatímco Sam sedí ve vaně a vodohospodaří, my si naléváme dvojku a běháme mezi koupelnou a obývákem, abychom neprošvihli případné tonutí) a poté uspávání, což je válka nervů a měření sil "kdo z koho".

Když náš malý človík konečně usne, zažíváme pak silně smíšené pocity: radost z ticha a klidu a ruku v ruce stesk po našem malém rušivém elementu. Minimálně jednou za večer si pak stoupneme nad jeho postel a něžně se tetelíme nad obrazem spícího anděla. Ale hlavně opatrně, aby se náhodou nevzbudil!

Blbinky

Sotva to otevře oči, už to blbne.
Na téhle fotce z jednoho listopadového rána je Samovi rok a půl, takže to už šlo, ale to co dělal kolem 12tého měsíce, to byl malý očistec. Obratně se vyškrábal na sedačku a bez jakéhokoli pudu sebezáchovy se vrhal s roztaženýma rukama a bojovným výkřikem GA-GA-GA!! dolů do volného prostoru. Takto trávil opravdu mnoho času a já zase trávila opravdu mnoho času tím, že jsem v pololehu po sedačkou svoje robě chytala, natahovala jsem se z jednoho rohu sedačky do druhého, zprava doleva, stylově úplně stejně jako Petr Čech v bráně Chelsea, ale za trochu menší plat, přirozeně.
Naštěstí naše freestylové období, během kterého jsem suplovala Čecha, doskočiště i skákací hrad, trvalo jen pár týdnů, tak jsme nemuseli sahat k extrémním opatřením jako je  zavírání dítěte do ohrádky, nebo nasazování nevzhledné ochranné přilby.
Každopádně - kolegyně "vícematky" mají můj obdiv, protože jsem měla co dělat s jedním gumídkem!

Nevím, zda je to z fotky patrné, ale Sam si na ní nejprve stoupl na průhledný plastový box od kostek a pak se z tohoto provizorního bloku převážil na jednu stranu a spadl bokem. Zopakoval si to několikrát a pokaždé ho to bavilo jako poprvé ;)
Všimněte si nohy č. 24 (v 18 měsících).

Samova nej

Miluje (kromě maminky):

- Tučňáka Pingu

- Lego a jakékoli kutění s dětským nářadíčkem, neustále mi tu něco "opravuje"

- nejsou mu cizí domácí práce, snad už brzy NĚKDO sestříhá video, na kterém jsem několik měsíců zachycovala jeho pracovní aktivity s mopem, prachovkou, koštětem a zručnou manipulaci s různými domácími spotřebiči

- jídlo; jí sám vidličkou nebo lžící a už i celkem sofistikovaně, přičemž z potravin  preferuje maso, sýr, čočku, brambory, brokoličku, mrkev, banány, hroznové víno, tousty, ochucený tvaroh, mléčnou rýži a malinový čaj, nej pokrm je rajská a svíčková (odlehčená)

- plavání a koupání  

- jízdu vpřed, vzad a občas i do strany na čemkoli, od odstrkovadla až po tříkolku 

- malování; už dodatečně ilustroval pár knih a stěn

- ostatní děti (chlapce i děvčata zatím rovným dílem, tak napjatě čekáme jak se to vyvrbí)

Nesnáší

- doktory

- když se něco "musí", to jde do vrtule

- mléko, citrusové plody, pohrdá obyčejnou vodou

- vysavač (patrně trauma z dřívějšího odsávání nosu při rýmě, snad mu to nevydrží do 18ti)

Přezdívky

Komárek (pro tvar nohou), Žub (zůstalo mu z dob, kdy se pyšnil prvním a jediným zubem) a jinak je to samozřejmě brouček, miláček, myšák, koloušek a další zástupci živočišné říše, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu.

Krásný nový rok 2011

Zdravím a mávám po dlooooouhé době, tak dlouhé době, že jsem zapomněla přístupové heslo na tento blog, a tak jsem musela jít do trezoru, kde je uložen disk se souborem,  který skrývá všechna (samozřejmě  řádně zakryptovaná) hesla, přístupové kódy k alarmům, PINy a další údaje ;) ;) ;) A evidentně se konal Happy End.

Ale - předně vám všem přeji, aby byl před vámi krásný nový rok, ve všech směrech úspěšný, radostný, bezstarostný a provázelo vás v něm zdraví a štěstí. Pro mnoho lidí nebyl loňský rok právě ideální, takže držím palce, ať je jenom líp!

Pro nás byl rok 2010 celkem šťastný, nic zlého nás naštěstí nepotkalo a i nepříjemné komplikace, které přece jen někdy nastaly, se naštěstí vždy v dobré obrátily, takže jsme spokojení.

Největším zdrojem našeho štěstí je samozřejmě malý Samuel, který už tedy jaksi moc malý není, má rovných 90 cm, čímž téměř zdvojnásobil svoji výšku od narození, svoji váhu dokonce ztrojnásobil na 11.5 kg (a to je po nemoci krapet pohublý), nohu má č.25 a zubů má plnou pusinu, zoubková víla u nás byla vloni jako doma, lítala k nám někdy i dvakrát do měsíce!

Psychický, sociální a motorický vývoj taky doznal značných změn, takže s úžasem zjišťujeme, že máme doma skutečného, velmi nezávisle působícího človíka, který už má spoustu svých vlastních zálib a preferencí a samozřejmě představ o trávení svého času na této planetě, které se dost často rozcházejí s našimi, především když přijde na večerku, obouvání bačkor, dopití denní doporučené dávky vápníku, nebo čištění zubů. 

I jeho fyziognomie se změnila, tvář ztratila "baby" rysy, hlava už není tak velká oproti tělu (on teda nikdy neměl místo hlavy meloun,  spíš takový hezký souměrný glóbusek), končetiny se protáhly a zeštíhlely ještě víc, bříško se zatáhlo a hrudník s rameny zvýrazněl. Téměř platinové vlasy teď v zimě ztmavly a zesílely, a když začaly padat do drzé patky ála Viki ze Sněženek a machrů, krapet jsem je zastřihla svépomocí (první týden vypadal chudák Sam jako Vít Bárta, ale naštěstí má na narozdíl od pana ministra trochu hlubší hlas). 

Kolem a kolem naše dítě vypadá, jako kdyby mělo jít pozítří do školy. Jen ta aktovka mu chybí. Ještěže má stále ještě v oblibě dudlík, dodává mu to trochu batolecí image.

Každopádně  klouček nám vyrostl natolik, že můžeme začít konkrétněji spřádat plány na početí jeho sourozence. Ačkoli jsem úplně původně plánovala, že by k tomu mohlo dojít mnohem dřív, souhrn různých faktorů (jako komplikace po císaři, moje štítná žláza a rovněž pohodlnost, Samova snížená imunita a  v neposlední řadě odstrašující příklady zvládání rychle po sobě jdoucích dětí v širší rodině a okruhu našich přátel) nás postupně donutil zaujmout střízlivější stanovisko. A tak, když B-h dá, tak se početí dítěte č.2 směle postavíme přesně v době okolo Samových druhých narozenin, což je konec března! Realisticky očekáváme, že se nemusí povést hned první kryoembryotransfer, takže na další pokusy potom přijde v průběhu tohoto roku, dokud nám nedojdou zásoby mrazáčků (6).

Pevně doufáme, že se nám druhý zázrak podaří a k Samovi přibude bráška nebo sestřička (jak pravila před lety paní Kludská, které v mém případě všechno pekelně vychází). O dvojčatech paní Dagmar nic neříkala, tak opravdu pevně doufám, že se i tentokrát trefí, přece jen by to bylo moc štěstí najednou.... jééé.. nechci se rouhat.

Ať tak či onak - letos snad tento blog ležet ladem nebude! :)

Oslava

A ještě jedno malé ohlédnutí za narozeninovou oslavou v Rugantinu :)