Šťastný nový rok :o)

V poslední letošní den jsem se přispěchala nalogovat a připojit přání do nového roku všem čtenářům a příznivcům mého blogu.
Děkuji za vaši přízeň, kterou projevujete i přesto, že nyní přispívám minimálně.

Pokud si můžu dovolit hodnotit uplynulý rok hodinu a půl před jeho koncem, pak jej musím označit jako velmi kontroverzní.

První dvě třetiny roku byly fantastické, začal krásně hned ze startu - první kvartál jsem strávila s nohama nahoře a plnými doušky si užívala sladké nicnedělání a těšení. Po patnácti odpracovaných letech jsem totiž nastoupila na mateřskou dovolenou. Koukala jsem z okna na lidi jak chodí ráno do práce a u kávy si fotila veverky a ptačí hnízda ve stromech za oknem. Pak se nám narodil Sam a nastal nádherný půlrok, pestrá mozaika z jednotlivých dní, každý něčím nový, hezký a plný.
Koncem léta se ale s počasím začala kazit i tahle pohoda a přišel černý podzim. Všechno odstartovala tragédie mojí sestřenice, která i s miminkem zemřela při porodu. Stačilo tak málo, aby tu oba dva byli - nepodceňovat nic a jet do porodnice dřív :( Tím se moje averze k hrdinkám bagatelizujícím lékařskou péči během těhotenství a porodu jen prohloubila.
Pak přišel o práci po 8 letech můj bratr. Má doma rok a půl staré dítě a další je na cestě. I když dostal odstupné - nešlo o žádný zlatý padák, spíš o takový malý pozlacený padáček - tak způsob výpovědi nebyl zrovna košer, ale jsou firmy, které se v době krize zbavují svých zaměstnanců ještě hůř, takže to zas nakonec nebyla taková tragédie.
Den po Dušičkách nás opustila babička, tátova maminka. Kromě toho, že její naprosto nečekaná náhlá a podle mého názoru předčasná smrt byla šokem, vidět tátu truchlit pro mě bylo utrpení. Navíc, jak už to v takových situacích bývá, přišlo jakési uvědomění si vlastní smrtelnosti, uvědomění si faktu, že ani naši rodiče tu nebudou napořád, stejně jako i my za čas opustíme naše děti. To pro mě byla velká deprese.
Zrovna v této době, kdy jsme byli u babičky v domě a čekali na pohřeb, nám Samuel poprvé onemocněl. Obyčejné nastuzení se záhy proměnilo v menší drama, kdy nám lékařka na pohotovosti řekla, že hospitalizace je nevyhnutelná a hodinový převoz do Prahy, který jsem zvažovala, by náš sípající drobek nemusel přežít. Šlo o akutní laryngitidu. Kortikoidy, Adrenalin, Ambrobene a Ventolin nám však zabraly a čtvrtý den jsme nemocnici opustili s úsměvem na rtech, posíleni o novou zkušenost.
Úsměv nám zmrzl hned o tři týdny později, kdy Sami onemocněl znovu a vážněji, tentokrát šlo o rotavirovou infekci provázenou horečkami, zvracením a průjmy, takže Sami opět skončil díky těžké dehydrataci v kritickém stavu v nemocnici. Během 24 hodin ztratil celé jedno kilo váhy. To už jsem neustála a přišla o mléko. Na kojení mám ale stejně trochu pifku, protože mě mrzí, že Sama mateřské mléko neochránilo, slibovala jsem si od něj poněkud výraznější profylaxi.
3.prosince nás po 6 dnech propustili do domácího léčení a od té doby se Samovi - ťuk ťuk - daří dobře, prospívá a roste.

Tak jsme si snad na čas zase smůlu vybrali a teď se budem mít krásně jak v mexické telenovele ;)


Vám přeji do nového roku především pevné zdraví, hodně štěstí, lásky, spokojenosti, pohody a splněných přání a cílů.
Ať je váš příští rok krásný, vzpomínáte na něj v dobrém a přinese vám jen to nejlepší.
A nezapomeňte vykročit pravou! :) Jako Sam - začal ťapat na své deváté měsíčniny.

Veselé Vánoce

Přejeme vám se Samem krásné vánoční svátky plné pohody a splněných přání :)

Chag Sameach!

Krásné židovské svátky! :)

Lezůn

Tak jak jsem přesně předpokládala v článečku o uspávání, hned ne druhý, ale hned tentýž večer Sam začal špatně spát, budil se v hodinových intervalech a dožadoval se něčeho, co jsem nebyla schopná dešifrovat. Takže jsem metodou pokus-omyl zkoušela všechno, aby nic nezabíralo. Resp. zabíralo, ale třeba jen na maximálně 90 minut do dalšího kolečka. A tak jsme se zase váleli po posteli, Sami kňoural nahlas, já v duchu, zoufale jsem sledovala jak se Měsíc za oknem pomalinku posouvá a když se jeho směna chýlila ke konci a venku se pomalu začínalo rozednívat, Sam jakž takž usnul. Škoda, že akorát v momentě, kdy jsem se uhnízdila a začala slastně propadat do matrace a vstupovat do říše snů, pípl mobil a já musela vstávat a jet do autoservisu nechat přezout gumy.

Další noc se scénař opakoval. Řeknu vám, o pohybu Měsíce na noční obloze už vím úplně všechno a mohla bych vést lunární kalendář a strčit Maye do kapsy s tím jejich solárním! Což je ale slabá útěcha, když je člověk tak nějak spánkově deprivován, huba zívá, oči slzí a po těle zimnice z nevyspání.

Hned jsem si svému bratrovi na téma Samův spánek postěžovala a ten mi předal zatím zajímavou teorii, že děti ve svých rozličných vývojových etapách bývají nejprotivnější a nejnespavější právě tehdy, když se v jejich vývoji schyluje k nějakému skoku. A skutečně; ten den kdy se Samuel přestal bezmocně pinožit a funět a místo toho poprvé začal s vítězným úsměvem popolézat po čtyřech, jsme se vyspali! A nejen to, "zapíchli" jsme to i přes den a to hned třikrát!
Takže pevně doufám, že si teď pár nocí zase normálně pospíme a další vývojový skok nebude dřív než za měsíc.

Všeho s mírou, drahoušku!

7 měsíců

Uspávání

Zdá se, že naše snaha o zavedení pevného režimu začíná nést svoje první ovoce, ale bojím se to vůbec vyslovit nahlas, protože u dětí věci bývají tak, že sotva něco považujeme za úspěšně zvládnuté a zavedené, nejpozději druhý den začne být vše úplně jinak. Děti jsou na chov prostě nevypočitatelné.

Nicméně nyní v tento okamžik vypadá náš režim zhruba následovně:

Mezi 6-7 ranní budíček (říkám ranní, nikoli první. První budíček už probíhá v noci, ale zpravidla zabere dudlík, přenesení do velké postele a jemné přilehnutí).
Po ranním probuzení následuje ještě v posteli první přebalení, první kojení a první mazlení (no, ze Samovy strany spíše teror).
Ihned poté, co pochopím, že už se opravdu pokračovat ve spaní nebude, se přesuneme do obýváku, Sama umístím na hrací deku, obložím hračkami, pouštím počítač a rychlovarnou konvici (přesně v tomto pořadí). Celkem v klidu se stihnu nasnídat a jdu připravit svačinu, nejčastěji jablíčko.
Mezi 9 a 9.30 svačina, další přebalení a jde se na uspávání. Posledně jmenovaný úkon někdy zabere i hodinu, ale vyplatí se. Usnutím totiž vznikne prostor pro ranní sprchu, dopití studené kávy, návštěvy WC a základní úklid.

12-12.30 příprava oběda, přebalení, nakrmení, často následuje kompletní převlíknutí nás obou a otření postižených ploch v kuchyni.

Následuje opět odložení dítěte na hrací deku. Asi za půl až třičtvrtě hodiny po obědě začne být potomek opět poněkud neklidný, přebalíme a následuje tedy druhý denní spánek, ale jen velmi zřídka se zadaří doma, většinou je potřeba vyrazit ven. Naštěstí v kočárku usíná bleskurychle, takže obrazíme pár bloků, koupím si čtivo v trafice a usalaším se na lavičce, zatím to ještě jde. Po probuzení jdeme domů, znovu přebalujeme, podává se odpolední svačinka a po ní si Sam vydrží nějakou dobu hrát sám a já mám volno, pouze jedním okem dozoruji a zasahuji v situacích, kdy Sam začne slintat do prodlužovačky pod proudem, otvírat si DVD přehrávač 1 cm od oka, nebo okusovat kočičí mávátko s labutěnkou. O něco později se musím zapojit do hraní a vymýšlet ptákoviny, často nevhodné a nedůstojné mého věku, ale jsem ochotná ze sebe dělat idiota i hodinu v kuse, než to syna omrzí a kolem čtvrté, půl páté jdeme znovu ven. Vracíme se až večer s tatínkem, nebo chvíli po něm, každopádně ale tak, aby nám pomohl vynést nákupy a abychom se vrátili až před koupáním.
Koupeme lehce po šesté večer, resp. koupe tatínek a já pociťuji první euforii z blížícího se konce dne.
Po večerní hygieně a posledním kojení si dá Sam rýžovou kaši a pokud jeví ještě nějaké zásoby energie, což je téměř vždy, tak si ještě chvíli pohraje s tátou anebo na dece v obýváku.
Kolem sedmé je tatínkem unášen do dětského pokojíčku a pro Sama nastává nejhorší část dne, takže pro mě nejlepší, protože mám volno a jdu připravovat večeři a koukat na zprávy, i když je často nevnímám, protože mozek už je přepojen do stavu hladiny alfa a odpočívá.



Nutno dodat, že tatínek má na uspávání velký talent a většinou se mu zadaří Sama uspat obdivuhodně rychle, nejpozději do dvaceti minut a já jen zírám a tiše závidím, uspávání pod mojí taktovkou totiž probíhá zhruba takto:


Příchod do ložnice, položení potomka do postýlky na záda.

Vyjmutí potomka z postýlky a konejšení, hlazení po zádech a dokola opakovaná věta: "š š šššš, maminka to tak nemyslela..."

Po uklidnění následuje uložení dítěte na záda do velké postele.

Otáčím potomka zpět na záda.

Rezignuji. Třeba usne i na čtyřech...

Pouštím mořského koníka s hracími melodiemi a tiše zpívám s ním.

Samuel mi podává dudlíka, možná mě chce umlčet. Tiše zpívám dál, s trpělivým úsměvem vracím dudánka kam patří.

Zpívám nebo broukám s koníkem, když zrovna nezívám. Sam je v pozici "surikata". Nabízím mu prso, lačně se po něm vrhne a silně ho zkousne. Pak ho pustí, ďábelsky se zakření a zaujme pozici "alláh" na všech čtyřech. O chvíli později ji vylepší tím, že zvedne zadek vysoko do vzduchu a nosíkem reje v oslintané matraci. Jeho zvukový doprovod připomíná křečíka džungarského.

Koník jede už čtvrtý hrací cyklus, schovávám do podprsenky druhé okousané prso.

Už nezpívám. Nos mám z věčného tahání a kroucení už o číslo větší. Když dostávám políček pod levé oko, otáčím se zády. Třeba ho jen svým obličejem rozptyluju a můj vyčerpaný výraz mu nedá usnout.

Dostávám první kopanec do zad, ale jinak je klid, až na pár zatahání za vlasy.

Slibné ticho rozřízne mohutné krknutí a slyším uplivnutí. Předstírám, že jsem to neslyšela, třeba to byl hrací koník nebo Křemílek.

Cítím mokré teplo (nebo teplé mokro?) na zádech.

Sundávám tričko a nenechávám se vyvést z míry.

Posedmé natáhnu koníka, podám dudlíka a přitulím se, opět vydávajíc vplac svůj nos a další otvory jako stvořené pro malé prstíky. Ty ale můj obličej ignorují a začínají kroutit bradavkou jednoho prsa, které se mezitím už stačilo mírně zregenerovat, a tak ho zase nabízím k uklidnění a napití.

Tentokrát bylo kojení dobře načasované a zabralo, po pár tazích se terorista dává na ústup a něžně sosá, až usne.

Moje miminko, nádherné, voňavé, spinká. Bojím se pohnout, tak ještě chvíli setrvám, ale ne tak dlouho, abych usnula taky, to bych si totiž ten slastný okamžik nevychutnala!



PS: Někdy se i přes veškerou snahu stane, že v bodě, kdy se ze Sama stane sladký andílek, vlivem nějakého vnějšího činitele (zkrátka se něco pose.e) Sam probudí. V takovou chvíli plaším myšlenky na použití rajského plynu (nevím koho bych chtěla přispat víc, jestli Sama nebo sebe) a vracíme se zpátky na začátek celé anabáze. (tímto "děkuji" sousedovi odnaproti, který mlátí dveřmi, sousedovic capartovi, který nedokáže být na chodbě zticha a ječí, korpulentní dámě, která chodí pod naše okna venčit smečku jorkšírů a taky našemu kocourovi, který někdy udělá ladné hop svým osmikilovým tělem vedle Sama, nebo jenom tak zčistajasna dost nahlas mňoukne).

A další kvíz

Co je na fotografiích?

a) Tatínek to přehnal s Chardonnay a nestihl to na WC

b) Králičí s brambory, zahradní zeleninou a jablky





Správnou odpověď pošlete ve tvaru A BLITKY nebo B GRALIK na email lioness777@centrum.cz

Vylosovaný výherce vyhrává skleničku s domácím s láskou dělaným příkrmem pro kojence od 6 měsíců :)

A teď vážně: sláva našemu robotovi! Nyní začal být v permanenci a dvakrát denně drtí seká krájí a vyrábí, že si chvílemi připadám jako moje oblíbená herečka Diane Keaton ve filmu BabyBoom (resp. ve scénách, kdy začne ve velkém produkovat dětskou výživu Country Baby:



Jinak náš nejoblíbenější pokrm je:

Králičí se zeleninou a jablíčky
Povaříme doměkka pár kousků králičího (krůtího/kuřecího) masa. Když maso měkne, přidáme velkou bramboru, mrkev, pár růžiček květáku, petržele a vylepšíme jedním jablkem.
Uvařené ingredience s pár lžícemi vývaru rozšťoucháme se lžičkou másla nebo oleje a hodíme do robota, který vyšlehá ukázkovou kejdu!

Dezert: Přejetý banán (půlka banánu s jedním jablíčkem, taktéž upravené na podobu cimprcampr, konzistence asi jako kdyby ho přejel nákladní vlak).

Dobrou chuť!

Najdi 10 rozdílů

Zpívánky

Samuel dostal od svého o 6 neděl staršího amerického kamaráda krásnou hračku, hrajícího mořského koníka od Fisher Price . Vřele doporučuju, už bez něj neusne, ani já :D
Jsem šťastná, že to koník občas veme za mě, protože točím dokola 3 ukolébavky.

Mezi písničkami, které koník jemně za zvuků šplouchání vody produkuje, je třeba známá Bratře Jacqu (Frère Jacques) anebo pak taky dětmi tolik oblíbený Mozart.



Hážu tip na koníka a pokud už taky nevíte co furt zpívat, tak něco pro změnu:

Frère Jacques,
Frère Jacques,
Dormez-vous?
Dormez-vous?
Sonnez les matines.
Sonnez les matines.
Ding, ding, dong.
Ding, ding, dong.

Anebo

Incy Wincy spider
climbed up the water spout.
Down came the rain,
and washed poor Wincy out.
Out came the sunshine,
and dried up all the rain
And Incy Winsy spider
climbed up the spout again.

Kdo chce zpívat výlučně česky, zde je můj umělecký překlad o Incy Wincym, maličkém pavoučkovi :D:

Maličký pavouček
si vlezl pod okap
v tom přišel déšť
a ten pavoučka splách.
Pak vyšlo sluníčko
déšť vysušilo zas.
A maličkatý pavouček
zas vlezl pod okap.

Pyšná matka

Každá matka se údajně domnívá, že zrovna její dítě je nejhezčí a nejnadanější, nej nej nej. Tak to není můj případ, já si to nemyslím...
Já to vím! To, že je moje děťátko krásné, hodné a talentované a nej nej nej, je prostě fakt a shoda šťastných okolností a genetická dispozice z obou stran :DDD
Dej Pán Bůh aby mu to vydrželo a neztrestal mě za neskromnost;)

Znáte ten vtip, který si dělá legraci z židovských matek?

Hrdá židovská matka jde po ulici s dvěma malými dětmi a potká známou.
"To jsou ale krásné děti!" volá známá, "Kolik jim je?"
"Doktorovi jsou tři a právníkovi jeden rok"

:D

Novinky

Samuel už bere mrkev na milost.
Sice se ještě pořád tváří, jako kdybych mu podávala ciankáli, ale začíná otvírat ochotně pusu a soustředěně převalovat mrkev na patře s výrazem degustátora.
Nemléčný příkrm se už projevil na stolici a byla jsem opravdu ráda, že tu tmavou nevábnou nálož chytla zrovna noční jednorázovka. Tímto tedy začínáme se separačkami.

Kromě toho při kojení šíleně kouše, ale tak, že jsem byla nucená už několikrát odstříkat a dát mléko z flašky.

Další novinkou je, že Sam objevil svoje uši, takže se za ně pořád chytá a delikátně si je roluje do kornoutků. Pak ještě objevil jednu část těla, za kterou se příležitostně tahá taky. Připomnělo mi to, jak jsem svému cca 3letému bratránkovi před lety řekla: "Jindro prosím tě netahej se za něj, dyť ho budeš mít až po kolena..."
"TO CHCI...!"

Gabriele a Majašce

Velká gratulace Gábi a ať se krásně držíte a máme nevěstu jako lusk ;)

10 důvodů proč musím zhubnout

Pro případ že by mě opuštěla pevná vůle a odhodlání, jsem si sepsala 10 důvodů, proč musím shodit všechna kila navíc:

1. chci si nakupovat spodní prádlo tady, ne tady.

2. svými tričky na šňůře za oknem stíním sousedům, v létě to ocení, mají to místo markýzy, ale v zimě nadávají, že jim ubírám světlo.

3. když se chci po koupeli utřít, musím použít plážovou osušku z Hrvatska.

4. mám strašnou spotřebu tělové kosmetiky a syslí tváře a dvě brady, takže si kosmetička účtuje přirážku.

5. moje auto má víc sjeté pneumatiky na levé straně.

6. mám plný šatník pěkného oblečení, o tři čísla menšího.

7. a nový šatník si nehodlám pořizovat, všichni ví, že oblečení vypadá pěkně jen do velikosti 38. Dokonce i katalogy firem s oblečením v nadměrných velikostech to ví a mají nafocené oblečení na modelkách vel. 38/40! Jako např. Calvin Klein.

8. staří známí mě nepoznávají. Nedávno jsem se v jednom z takových těch svých modelů á la stará Blažková řítila ke svému bývalému kolegovi, že ho pozdravím, ale dostala jsem ho do rozpaků, protože nevěděl kdo se na něj řítí, ačkoli některé rysy mu byly povědomé. Po rozluštění záhady byl viditelně otřesen.

9. manžel chce anulovat sňatek pro podvod. Bral si modelku, ale zmizela a dítě mu porodil jeho tlustý kamarád.

10. ze stejného důvodu potřebuji vyměnit fotku na dokladech, protože kdybych se legitimovala anebo se pokusila vycestovat se starým pasem, zavřeli by mě pro krádež a zneužití cizích dokladů.


Jedenáctý a speciální důvod je samozřejmě ten, že potřebuji být fit do druhého těhotenství :)

První mrkev

První mrkev proběhla v sobotu 12.9. ve 13.30 :)
Sami: Maminko fůůůj co mi to děláš...jak můžeš... :(

Zoubky

Druhý zub :)

Druhý zub vylezl už předevčírem, po týdnu utrpení. Že to té víle tentokrát trvalo!!! A to přesto, že jsme jí nechávali u postýlky úplatky, jako například kolečko Fidorky, nebo Ouzo v malé dárkové lahvičce. Víla možná čekala obálku ;)
Když jsme u peněz, dostala jsem hned druhý den po vyklubání prvního zoubku "zoubkovné", tedy peníze na nové šaty. Jak ráda bych šla a nějaké si vybrala!
Bohužel, momentálně se absolutně necítím na koupi nového stanu. Na to moje těleso by to bylo hodně metrů látky, škoda peněz. Zase by to ale mělo výhodu, že bych z nich později mohla našít cíchy, závěsy, ubrusy a kapesníky... ;)
Nicméně zoubkovné jsem raději uložila a vytáhla jsem stepper a váhu. Tedy v opačném pořadí. Nejdřív váhu a po vstřebání prvotního šoku i stepper.
Jde se hubnout! Cvičit už můžu, břicho nebolí a volá po zpevnění. Vzhledem k tomu, že stále kojím, najedu ale jen na mírné posilování (pilates). Intenzivní aerobní pohyb musí zatím ještě počkat, protože spalování tuků nepříznivě ovlivňuje chuť mléka, ve kterém se navíc hromadí toxiny, které při hubnutí vznikají a vyplavují se.

Držte palce, ať mi to jde :) Už jsem jednou dokázala shodit 18 kg, které jsem si přivezla z Ameriky, dokázala jsem přestat hulit po 15 letech, ale zbavit se těhle kil, která jsem za poslední rok a půl nabrala, bude tvrdý oříšek a na etapy.
Ta první, mírná, je nyní přede mnou...

Ankety zlobí

Na našem blogu řádí šotek, anebo na něj bylo spácháno woodoo.
Poté, co muselo zmizet rádio, co tu štkalo dojímavé songy, jsem si dneska všimla, že je nějak podezřele málo hlasujících u každé ankety. A to jsem se zrovna chystala, že je vyhodnotím a smažu..
Tak to je škoda, pro mě osobně byly ankety zajímavé.

Nový kočárek

Zdar děcka!
Tak to je on
Ideální do auta, toto, musím zaklepat
Je to super aj na pískoviště
s tim možete machrovat až do večera
aj před sousedem
A pozorte děcka! Vono je to perfektní aj dom
na takovéto domácí houpání.. však víme ;)

Opravdu vychytanej kočárek od Teutonie! Jedny z mála odpružených golfových holí a příležitostně v nich vozíme už od 4 měsíců.
Jediným mínusem je absence košíku, ale i ten se dá dokoupit. Fakt můžu doporučit na cesty, k doktorovi a nákupy, prostě všude, kde velký kočárek trochu překáží.

Gabriele pro štěstí

Zdravím Gabrielu, která mi tu nechala vzkaz.
Nevím odkud jsi, ale přijď zas, poreferovat jak se ti daří a jestli ti to vyšlo.

Přejeme hodně štěstí a brzy velký pupík! :)

Plánujeme repete

Začala jsem psát další příspěvek, když jsem si uvědomila, že jsem se tu vlastně vůbec nezmínila o tom, jak se Samuel narodil...

Kdy se narodil, jsem ve známost dala, ale JAK, to jsem opomněla, tak to jen ve stručnosti uvedu, abych mohla navázat.

Tak navzdory mojí předporodní přípravě homeopatiky, maliníkem a bůhví čím ještě, jsem porodila druhý den po prasknutí vody císařským řezem v epidurálu. Nikdo neví proč, ale Sam nešel vytlačit. Měl prý nějakou špatnou polohu hlavičky. Škoda, že to hlavy študovaný nepoznaly dřív, ale až poté, co jsem se po dlouhé noci zcela otevřela a hodinu a půl úporně a zbytečně tlačila. Myslím, že jsem si ten závěr, kdy vyklouzne dítě, zasloužila, protože se prý vylejí hormony a člověku je krásně. Mě krásně nebylo. Cítila jsem, jak se mi operatéři dost nepříjemně hrabou v břiše a kývali se mnou tak, že jsem měla pocit, že se zřítím z úzkého operačního stolu, navzdory tomu, že mě z každé strany jistil personál svými těly. Když už jsem myslela, že začnu protestovat do náhubku kyslíkové masky, kterou jsem měla na obličeji, uslyšela jsem nadšený výkřik "A je to!" a hned vzápětí "ŠEST PADESÁT JEDNA, maminko!". Myslela jsem, že mě omyjou, protože jsem si ve svém fyzickém i psychickém vypětí vyložila číslovky trochu jinak. Hlavou mi proběhlo "bodejť bych něco takovýho mohla vytlačit", ale hned v příští pikosekundě mi došlo, že řeč byla o čase narození, nikoli váze dítěte ;)
Na císaři je opravdu velmi nešťastné to, že člověku je bezprostředně po porodu opravdu mizerně, 24 hodin stráví na JIP a hlavou se mu honí, jestli z jeho děťátka nakonec nebude sirotek bez maminky, tak bídné to je.
Upřímně, po porodu jsem byla skeptická k tomu, že to celé ještě někdy podstoupím, a to nejsem žádná citlivka.

No vida a sotva mi jizva vybledla, břicho přestalo bolet a do kůže v oblasti řezu se už z velké části vrátil cit, už přemýšlíme nad tím, kdy Samovi pořídit sourozence. Navíc se právě v těchto dnech musíme rozhodnout a zažádat o příslušnou délku rodičovské dovolené a relevantní výší příspěvku.
Vzhledem k mému věku budeme docela pospíchat, a tak ideální situace by byla, kdyby se potomek číslo II. narodil dva až dva a půl roku po Samovi.
Vím, jaký bič si na sebe pletu. Zařadím se mezi NĚ. Často je teď potkávám na ulici, pískovišti i obchodech. Jsou evidentně nevyspalé, s kruhy pod očima, v teplákách a flekatém tričku, tlačí tandemové kočárky ověšené hračkami, kyblíky na písek a plastovými motorkami. Mají nepřítomný laxní výraz, zřejmě vákuum, které je chrání před řevem vlastních ratolestí, ale zároveň jsou obdivuhodně duchapřítomné, když se jedno z dětí právě chystá pozřít šneka, nebo vstoupit do vozovky.
Vozí děti ve velkých rodinných vozech s opatlanými zadními skly a kufrem plným plen a kojeneckých vod. V těchto vozech nikdy neuslyšíte hrát Pussycat Dolls, ale Každý den mám hody, žeru samé plody, sladké i kyseléééé...jídlo jídlo jídlo, jídlo je mé sídlo, je to můj kvartýýýréék...(přičemž takovéto songy se cestou dočkají i 10 repríz za sebou).
Prostě jde o matky hodně malých dětí, které se navíc narodily těsně za sebou.

Pokud bude všechno běžet dobře jako doposud, bude mezi dětmi dvouletý rozdíl. Do budoucna to znamená, že sotva se vzpamatujeme z jedné zátěže (jako je porod, prořezávání zubů, nácvik na nočník, nástup do školky, školy, přijímačky, maturita a podobně), vzápětí budeme totéž prožívat s druhým dítětem, ehm pokud se tedy nenarodí rovnou dvojčata :) A to nemluvím o tom, jak to u nás bude vypadat, až budou zlatíčka několik let v pubertě :)



P.S.: bonusem tohoto načasování by bylo i to, že kdybych nyní zvolila dvouletou (zrychlenou) variantu rodičovské dovolené, pobírala bych docela příjemných 11400.- měsíčně do Samových druhých narozenin a pak volně navázala na další mateřskou dovolenou s druhým nově narozeným dítětem.
Mám dotaz: víte někdo přesně, jestli bych na druhé dítě v tomto případě pobírala PPM ve výši 69% platu, jako tomu je v případě nynější první mateřské dovolené? Názory se totiž různí. Díky.

První zub!

Dnešní krásné ráno vysvětlovalo včerejší strašný večer...
Řezal se první zub dole vlevo!

Respektive:

"...když jsi spinkal, přiletěla víla a kouzelnou hůlkou ti přičarovala první zoubek. Brzy přiletí zase a ráno se probudíš se dvěma zoubky a takhle to bude pokračovat, dokud nebudeš mít dvě řady bílých perliček. Hlavně se nepokoušej zůstat vzhůru a čekat na ni, protože je neviditelná... ;)

A tahle víla pak zase přiletí za pár let a ty zoubky ti vymění za větší, protože ti poroste pusinka. Proto, až ti každý zub vypadne, si ho musíš dát pod polštář a něco si přát... ale nebudeme předbíhat.

Teď spinkej, třeba přiletí s druhým zoubkem!"

O zubařce a protézách si povíme jindy ;)

Okurková sezóna...

...se pomalu chýlí ke konci ;)

Samíkova cesta :)

Zdravím a mávám v poklusu.
U nás pořád něco nového. Oslavili jsme výročí svatby, absolvovali kontrolu kyčlí (kyčle bezvadné a dostali jsme velikou pochvalu za látkové pleny), a dneska mimojiné slavíme jeden rok od přenosu embryií! Je to rok co jsem poskytla Samovi devítiměsíční azyl a rok od doby, kdy jsme naposled byli s manželem sami a neměli se o co bát a starat :) Hned jsme si taky zavzpomínali nad fotkami z ultrazvuků i prvních Samových z porodnice, dojímali se a objímali ;)

To je ve stručnosti všechno, balíme kufry a chystáme se na týdenní dovolenou, zítra odjíždíme. My s mužem máme sbaleno pár švestek: nějaké ty spoďáry, pár trik a kartáč na zuby. Kocour toho má trochu víc: misky, granulky, myšky, wc a stelivo. Zbytek bagáže a tři čtvrtě auta zabírá Samova výbava: oblečení, peřinky, postýlka, kočárek, plenky, lahve, dudlíky, sterilizátor, ohřívačka mléka, odsávačka mléka, lehátko do vany, kosmetika, kapičky na bříško, vitamín D, přebalovací podložka, hračky, chrastítka, knížka a autosedačka. A to myslím, že jsem ještě na něco zapomněla ;)

Hlavně držte palce, ať vyjde počasí. Jedeme sem na Lipno a opravdu nerada bych seděla na zadku, hrála pexeso a koukala se jak venku leje, protože cena apartmánu vyjde stejně jako letecký zájezd k moři. Bohužel dál než na Lipno se nám s malým skřítkem nechtělo, jednak moje nechuť k cestování (jakýmkoli způsobem a prostředkem) nějak sílí, nejradši bychh cestovala pomocí kouzelného pláště z Arabely (Zn.: koupím, drobné vady nejsou překážkou), za druhé - přece jen kdyby něco, za dvě hodiny jsme zase doma nebo u svého lékaře.
Držte palce ať ale žádného nepotřebujeme, ať se aspoň trochu vysluníme a smočíme v Lipně a ať se Samovi jeho první dovolená líbí.

Pa pa pa :)

Horory na dobrou noc

Nezahalím, o čemž svědčí to, že zahálí tento blog.

Ne že bych neměla hodinku času na nějaké to relaxační sepsání novinek, ale když už někdy usednu k počítači, věnuji se povětšinou šmejdění po bazarech, což je můj nový adrenalinový sport, díky němuž máme bezvadné úlovky, jako například nový kočárek k babičce na zahradu, nebo jídelní židličku. Čert vem, že ji budem potřebovat tak za čtvrt roku a trochu nám tady překáží - hlavně že jsem ji úplně novou pořídila za třetinovou cenu a "vo to tady de" ;)
Když jsme u těch bezvadných nákupů, pořídila jsem Samovi i první kousky do jeho knihovničky, protože je to klučina vnímavý a vedle mého skřípavého zpěvu má rád i mluvené slovo, takže mu jako budeme předčítat. A jelikož nedisponujeme znalostmi krátkých pohádek a říkanek (já osobně si pamatuju maximálně "Máme doma kohouta, vysral se nám do kouta"), zašla jsem do knihkupectví a udělala Sama rovnou novým členem Knižního klubu. Výběru jsem věnovala velkou pozornost, automaticky jsem přeskakovala Mašinky Tomáše a Bořky stavitele a šla po české klasice, abych předala náš národní poklad dál a kultivovala nového daňového poplatníka už od peřinky. Koupila jsem tedy asi čtyři klasické Ladovky, pak výběr To nejlepší z večerníčků a soubor Česká říkadla, písničky a pohádky. Poslední jmenovaná kniha je pro mě hotová snůška překvapení, s hororovým nádechem, dlužno dodat. Není dne, abych se v ní něčeho nelekla.
Považte sami, vybírám pár veršů:

...Počkej ty zajíčku
já ti dám ránu
až se ti hlavička
uhne na stranu

...Náš kocourek zlámal nohu
nepřišel nám tejden domu
Jakej byl?
Strakatej, měl ocásek uťatej

....Huš veverko huš,
vrazím do tě nůž
Vrazím do tě zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček
Vrazím do tě kudličku,
vyrazím ti dušičku


...Kde jsou ti voli?
Páni je snědli.
Kde jsou ti páni?
Na hřbitově zakopáni.

Hm. Kudličky v zádech, ohořelé uši, uťaté ocásky, podemleté oči. A to nás ještě časem čeká Erben. Vedle stavebního spoření asi ještě Samovi založíme fond na psychologa. Není divu, že jsme jací jsme, když jsme vyrostli na hororech! :)

Klidnou dobrou noc!

P.S.: Knížka je na prodej ;)

1.čtvrtletí za námi!

Tak! Už je to 3 měsíce co k nám přibyl náš vysmátej kulich :) A (celkem logicky) je to přesně rok, co jsem si začala píchat injekce v rámci stimulace na IVF! To to utíká...

Recenze povlečení

Máme troje povlečení do postýlky, které točíme dokola a další nepotřebujeme. Kdybychom si ale měli znovu vybírat, koupili už bychom všechna jen z kolekce firmy Darland, protože její povlečení béžová kostička máme nejraději. Nejen pro materiál a design, ačkoli ten je nádherně jemný a decentní, ale povlečení je na praktický zip, takže je s ním lehká manipulace a větší dítě nemůže utrhnout (a následně polknout) knoflík.

Na druhém místě pomyslné hitparády je výrobce Scarllet, od něhož máme béžové žirafky. Design moc pěkný, v reále stejný jako na fotce, materiál příjemný, mínusem je zapínání na knoflíčky.

Třetí povlečení nás zklamalo. Mrzí nás to o to víc, že jde o českého výrobce. Koupili jsme od něj Medvědy po peřinou. Medvídci jsou hezcí, Samovi se určitě budou moc líbit (přiznejme si, že béžová kostička se možná líbí mě, ale pro prcka je poněkud fádní). Nicméně povlečení má trochu jedovatější odstíny zelené a žluté (ovšem proti gustu žádný dišputát, v těchto odstínech "jede" hodně lidí). Naštvalo mě ale, že okraje nejsou důsledně začištěné, odstřihávala jsem visící nitě a fakt mi vadilo, že knoflíkové dírky jsou obšité pro změnu tak důkladně, že jimi nejde provléknout knoflík, takže musíte dírky před prvním použitím tak trochu deflorovat :(

No, a při hledání odkazů jsem narazila na krásné povlečení, které nutně potřebuju....

ach jooo (jsem už takhle úchylná na povlečení a tohle mi teď nedá spát).

Nové plenky

Tak jsme se Samem navštívili showroom latkovek.cz, abychom se blíž seznámili s pár plenkami a plenkovými systémy, které znám jen z internetu. A dobře jsem udělala. Některé, na které jsem byla natěšená, mě zklamaly, ale nebudu je tu jmenovat a poškozovat, protože to je čistě subjektivní dojem, o čemž svědčí to, že se u jiných lidí těší oblibě a vyhovují jim a mě na nich třeba vadilo jen to, že jsou mi nepříjemné na omak (třeba fleece).

Každopádně se potvrdilo mé nadšení z plenek Bum Genius 3.0. Koupila jsem na zkoušku dva kousky v bledě a tmavě modré barvě a po prvním vyprání, usušení a použití můžu konstatovat, že jsem z nich nadšená. Je to plena přesně pro typ uživatele jako jsem já - v USA jí ne nadarmo říkají "a diaper for every-day people". Nevyžaduje žádnou zvláštní manipulaci ani péči a od jednorázovky se její použití v ničem neliší, akorát že se plena později prostě nehodí do koše, ale do pračky. Dokonce se údajně ani nemusí vytáhnout vnitřní savá plenka, v bubnu pračky během cyklu sama vycestuje, ale já ji raději vyndala předem. Plenu jsem vyprala ve čtvrtinovém množství obvyklé dávky Persilu Sensitive, nedávala jsem aviváž, neb je to výrobcem zakázané a plenka byla i s výplněmi po třech hodinách na vzduchu suchá a připravená k použití. Věřím, že na sušáku v místnosti uschne přes noc, maximálně noc a půlden - to se ukáže, až počasí nebude tak přejícné jako včera nebo dnes :)
Po dvou hodinách používání jsem ji Samovi vyměnila. Na povrchu byla suchá, nebo jen mírně vlhká (jako pamperska). A vevnitř mokrá na žmak. Funguje to! :)

A jak tedy tato plenka funguje? Jak je vidět z tohoto obrázku i přiložených fotek, plena je kapsová, vkládají se do ní vložky z mikrovlákna a svrchní materiál je polyester s polyurethanovým zátěrem, takže plena zabraňuje zpětnému prosakování, ale zároveň dýchá. Stejný princip znáte ze sportovních větrovek, například. Nezmoknete, materiál déšť nepropustí, a přitom se v bundě nepotíte, jako například v pláštěnce, bunda je prodyšná. Stejně se chovají i tyto plenky.
Pleny se zajišťují suchými zipy, jako jednorázovky.
Velkou výhod plen je, že rostou s dítětem, jejich velikost jen upravujete pomocí patentek na předním panelu plenky. Pro lepší představu - na této fotografii je jedna a tatáž plena upravená do 4 velikostí. My používáme velikost small, Samuel váží přes 6 kg, takže se obávám, že není úplně vhodná pro novorozence, pokud se tedy nechcete chlubit s jednou velkou plenkou s ručičkama a nožičkama, I KDYŽ tato fotografie svědčí o tom, že se do ní dá pěkně zabalit jak jednodenní novorozenec vážící ani ne 3 kila, tak velké děti.

Samovi se v plenách líbí a mě se v nich zase moc líbí Sam. Plena je štíhlá, takže je patrný jen minimální rozdíl mezi balením s jednorázovkou (vlevo) a s BG, posuďte sami.


Nakonec fotogalerie plenek zde.

Nová vášeň na obzoru

Řeknu vám, mám pocit, že sotva sem něco napíšu, jako bych to zakřikla a druhý den je to jinak. Tak například sotva jsem tu vychválila našeho modrého poděse až do nebes a označila jeho chování za příkladné, hned druhý den si usmyslel, že začne skákat do Samovy postýlky a nerušeně si tam odpočívat. Když jsem ho tam viděla poprvé, tak jsem myslela že mě šálí zrak a ty jeho uši v postýlce se mi jenom zdají. Šla jsem rázným krokem k postýlce a Kašparova ušatá hlava vykoukla a hned zase zajela za mantinel v domnění, že když nevidí on mě, že nevidím přece ani já jeho. Vyhnala jsem ho tam odtud, ale záhy předvedl v praxi rčení "...vyhodíš ho dveřma a přijde oknem". Skočil znovu do postýlky, složil si tlapky pod sebe a tvářil se vzpupně. Celý postup "kdo z koho" jsme opakovali několikrát až do chvíle kdy jsem to musela vzdát a odejít se Samem pryč. Když jsem odcházela, ležel Kašpar na zádech, tlapky ve vzduchu, v očích plamínky radosti z vítězství a zeširoka spokojeně zíval.

Druhá věc kterou jsem zakřikla, bylo moje radostné konstatování, že se Samuel v látkovkách neprudí. Hned druhý den měl drobnou vyrážku kolem zadečku a já ho hned zase vděčně balila do jednorázových plín vyrobených z ropy a s přídavkem tributylu cínu, toxické organokovové chemikálie, o které si můžete počíst zde.
Tady naštěstí následuje happy end. Drobná vyrážka nakonec není opruzenina, jak jsem se mylně domnívala, ale potničky, o čemž svědčí i to, že zmizely tak jak se objevily, zatímco opruzenina by se musela aspoň chvilku hojit. I přesto ale raději pořídíme separační pleny, a tyto budeme dávat mezi zadeček a plenku, aby odváděla vlhkost. Držte nám palce, ať nám to jde líp.

Třetí věc která se změnila, je Samův vztah k nošení v šátku a nosítku. Ještě nedávno jsem konstatovala, že není nosící typ, to spíše chovací. Jenže s tím jak stále méně spí, více bdí a vyžaduje moji pozornost a přítomnost, nastal problém co s ním? třeba v situaci, kdy musím jít pověsit prádlo, vyčistit si zuby, nebo vyžehlit koš prádla, zkrátka nemůžu sedět jak panenka Marie a chovat svoje bébé bez přestání, ale zároveň ho nechci nechat ležet v lehátku a plakat a to ani minutu, pokud je to aspoň trochu možné. Tady mi to Samuel moc usnadnil, když si začal nošení užívat a začal si v šátku hovět, i přesto, že naše první úvazy nebyly zrovna mistrnné. Stačilo trochu vypilovat techniku, vyměnit klokanku za pohodlnější Manduku a změnit šátek a Samuel je hned spokojený a já mám obě ruce volné, neuvěřitelné!

Celé šátkování má ovšem jednu vedlejší nevýhodu a to sice, že je návykové a drahé. Jakmile držíte v ruce svůj první šátek, kocháte se jeho vzorem, barvou a vazbou a rukama studujete jeho materiál, hebkost, pružnost a stupeň "zanošenosti", šátek si vás pomaličku omotává a jste v tom až po uši. Ani nevíte jak, ale zjistíte, že je půl druhé v noci a vy studujete na internetu celou problematiku nošení a dozvídáte se který šátek je ručně tkaný v Indii, který v Guatemale, který je elastický, který pevný, který pruží diagonálně, co je keprová vazba a který šátek je dvojitě tkaný a jak se s celou touhle krásou vážou všemožné úvazy, jako třeba kolíbka, kříž s kapsou, klokánek nebo smyčka na bok, prostě hotová vyšší dívčí, obor šátková.



















Brzy poté, co uvážete první jednoduchý úvaz a tetelíte se radostí před zrcadlem, podlehnete podmanivé kráse jiného šátku s nějakým krásným vzorem a v nějaké jiné délce a než se nadějete, máte doma svůj vlastní barevný komínek a manželskou krizi.
Proto jsem na to šla od lesa a zainvestovala do šátku, který bude rád nosit i manžel a bude se mu s ním dobře vázat. Jde o Moby Wrap v barvě Navy, délka 5.5m, šířka 0.60m a je to žerzejový elastický, avšak pevný startovací šátek pro nejmenší miminka, se kterým se nám opravdu dobře váže kříž s kapsou a je moc pohodlný a v tomto provedení je unisex.

Mým klukům to s ním moc sluší, co myslíte? ;)

P.S.: přikládám jeden hezký návod na vázání Moby tatínky..

Nesmělé první látkování

Musím sebekriticky uznat, že moje ekologické smýšlení je téměř zakrnělé a plnými doušky užívám všech výhod a výdobytků, které civilizace a moderní doba přináší.

Nicméně, ze strachu z toho že bych se dostala do ekopekla, dělám aspoň nějaké drobné ekokrůčky: například nádobí myje myčka ;) a piju víno abych ušetřila vodu ;) už nejezdím autem i do trafiky, doma už nesvítíme jak na Žofíně o plese, třídíme odpad a poté co k nám přibyl náš ušák, jsem dokonce omezila svoji vášeň pro úklidovou chemii (bravo, Savo ;)) a často uklízím pomocí obyčejného octa, citrónu a jedlé sody.

A s příchodem dítěte jsem stála před otázkou zda používat jednorázové nebo látkové pleny. Používání látkových plen z biobavlny, bioflanelu a bambusu patřilo v mých představách do domény na můj vkus až moc přírodních typů žen s dredy v zapraných šatech z konopí, které si snad tu a tam nějaký cíp upárnou, smotnou do trumpety a zahulí.
Jedna taková přírodní žena s nevyholeným podpaždím mi ochotně na instruktážním videu předváděla jak zvládnout celou tu vyšší dívčí kolem látkovek - pletení vlněných svrchních kalhotek, jejich následná impregnace močovinou nebo lanolinem, praní na valše v mýdlovém slizu nebo indických mýdlových ořeších a mě to všechno přišlo prostě zcela za horizonty mého chápání.

Nakonec zvítězil blbý pocit z toho, jak jednorázové pleny ničí životní prostředí a bohužel i zdraví, protože už je známo, že se v nich chlapečkům přehřívají varlata a můžou mít zaděláno na problém s plodností. Na to už slyším i já při svojí pohodlnosti a s nízkým ekologickým kvocientem. A můj manžel taky. Tomu se navíc radostí třepetá kipa, když vememe v potaz finanční stránku věci.

A tak jsme se rozhodli šetřit přírodu, peníze i Samovu ozdobu (reprodukční zdraví) a alespoň částečně “látkovat”. Jednorázové plenky používáme na noc a cesty a zatím používáme naprosto klasické bílé čtvercové pleny a svrchní kalhotky na suchý zip, jako za krále klacka.

Samovi mírně širší balení plenek nevadí, řekla bych, že změnu nezaznamenal. Po dvou týdnech tohoto částečného látkování ani nevypadá že by trpěla kůže na zadečku, jak se říká. Takže zatím spokojenost a čekáme, k čemu časem "dozrajeme".

P.S.: Začínáme mlsně kroužit kolem Bum Genius:

Felis Catus Domesticus & malý Homo Sapiens

Jak už jsem zmiňovala mnohokrát, člen naší domácnosti a rodiny vůbec je i majestátný kocour Casper, zvaný Kašpar.
Kašpar se těší naší velké oblibě, milujeme ho až nenormálně, ale zaslouží si to, je to náš velký ňuník a nemine den, aby nám nedělal radost a taky nějaké to varietní představení.
Pořizovali jsme si ho s tím, že k němu brzy - dá li Bůh - přibyde miminko a tak jsme věnovali extra pozornost výběru plemene a později i samotného kotěte z vrhu.
A zdá se, že se výběr povedl. "Kocúr je bezvadné". ;) Ale nepředbíhejme.

Brzy poté co jsme se dověděli že čekáme Sama, jsme začali pořizovat výbavu a výběr dávali schvalovat i Kašparovi. Ten vše pečlivě zkontroloval a řádně otestoval především větší kusy výbavy, jako autosedačka, postýlka, košík nebo přebalovací pult. Na některé předměty vystavil i schvalovací certifikát v podobě své drápkové parafy nebo otisku chrupu.
Důvodem proč jsme tyto věci kupovali tak brzy je mimojiné ten, že jsme chtěli, aby si jich Kašpar užil dosyta a omrzely ho do příchodu nového člena a byl ochoten mu je přenechat beze scén a taky aby si změny v bytě, které tím pádem nutně nastaly, nespojoval právě s příchodem Sama. Kočky jsou totiž velmi konzervativní bytosti a ačkoli vám obrátí život i kvartýr vzhůru nohama, samy změny nesou jen velmi nelibě. I důvod takovéto změny bývá často v neoblibě.
Co se týká samotného těhotenství, dlouho to vypadalo, že si Kašpar nespojoval moje rostoucí břicho s něčím jiným než se zvýšeným přísunem potravy. Dokonce se mi občas po vzdouvajícím se břiše prošel, když potřeboval třeba přejít na druhý konec postele nebo sedačky, na které jsem mu zrovna překážela.
Poté co jsem v sedmém měsíci zůstala doma a měla už vcelku pořádný buben, už ale asi "něco" tušil. Občas třeba kolem mě procházel, zastavil se a s udiveným výrazem (...kde TY ses zady vzala?) mi koukal na břicho. Když jsem přes den pospávala, lehal si vedle mě a občas se tlapkama zapřel právě o břicho, přičemž jednou ho jeho obsah zjevně vyděsil, když se protáhl a provedl výkop.
No a nakonec přišel ten den, kdy jsem ležela na sedačce u televize a dřímala po obědě, když mi praskla plodová voda. Vymrštila jsem se a vestoje sledovala, jak se mi u nohou tvoří jezírko z teplé vody. Kašpar udiveně přiběhl a vodu zkušebně olízl, asi jako celník špičku nože s podezřelým práškem.

Pak jsem zmizela a vrátila se o šest dní později a měla o zavazadlo navíc. A to se navíc hýbalo. Dřív než jsem si odložila a vydechla, jsme oba prcky seznámili a dovolili Kašpimu si človíčka důkladně očichat. Nedůvěřivě ho obcházel, očichával a byl z toho očividně nesvůj, ale když jsme človíka položili do košíku, tak si ho píďa přestal všímat. Víc ho zajímaly kanýry na košíku a občas za ně rošťácky zatahal. Problém nastal, když kocour viděl, že se blíží večer a malé pindě se nemá k odchodu a co víc, že se zjevně chystá přenocovat. A když jsme se druhý den vrátili z první procházky, zíral na nás nevěřícně ke dveřím a v očích měl otázku: "Vy jste TO zase přinesli zpátky?". A tak asi pochopil, že nás je opravdu o jednoho víc natrvalo a bude se s tím muset smířit. A začal být zvědavý jak opice. Například jevil tendence skočit do košíku za účelem bližšího seznámení. Pohled na něj jak stojí na zadních tlapách, přední má zavěšené na okraji košíku a vypíná ušatou hlavu co nejvýš, aby zahlédl mládě, nebyl nic pro moje křehké nervy čerstvé nedělky a tak jsem se bála oka zamhouřit a moje fantazie pracovala na plné obrátky a představovala si všechny ty tragické scénáře, se kterými mě dopodrobna seznamovali především lidé, kteří mají s kočkami pramálo společného.
Po pár dnech se naštěstí ukázalo, že kocour nemá žádné vražedné či šikanující úmysly, ani nežárlí a naopak, je z něj dobrá chůva. Začal si lehat pod košík aby miminko hlídal, chodí mi v patách a taky začal asistovat u přebalování a kojení. U toho se často stulí vedle nás, srovná si způsobně tlapky, dozoruje jestli všechno dělám dobře a vrní.
A tak jsme se přesně po měsíci rozhodli přestěhovat Samiho z košíku v obýváku do vlastního pokojíku, aby měl klid a přestali jsme ho rušit povídáním, vařením, myčkou a televizí, (což se osvědčilo a jak už jsem napsala, spí od té doby celou noc). Jenže jsme to nezkonzultovali s kocourem a udělali mu v tom zjevně zase chaozz. Chudák dál hlídal prázdný košík v obýváku a bylo velmi roztomilé pozorovat jeho reakci, když zjistil, že v pokojíku v postýlce je další mimino! Chvíli pendloval mezi postýlkou a košíkem, nevěděl které mládě hlídat dřív, málem by se rozkrájel, ale docela rychle mu to v té jeho kedlubně seplo a dal si 1+1 dohromady.
Od té doby vždycky každý večer po vykoupání a nakrmení Sama nakráčí kocour do pokojíku, uvelebí se vedle nás, pozorně sleduje jak zpívám a v náručí ukolébávám prcka a poté co Samiho uložím, stočí se do klubíčka a zůstává spát v pokojíku, zatímco dříve s námi trávil večery v obýváku.

Lepší vztah těhle našich dvou pokladů jsem si nemohla přát a doufám, že až Sami povyroste, oplatí Kašpárkovi stejně laskavý přístup.

P.S.: Zapomněla jsem zmínit, že Kašpar by už rád Sama zapojil do hry. Když byly prckovi asi tři týdny, Kašpar mu dal babu a čekal, že se Samuel zvedne a poběží za ním ;) Mě málem trefilo když jsem viděla, jak k němu přiběhl, tlapkou (se zataženými drápky) mu dal facana po hlavě a s poťouchlým výrazem odběhl. Nemusím dodávat, že se honičky dočkal, ale ode mě, abych mu tu babu oplatila, ale na malý chlupatý zadek a několikrát za sebou. Vyhrál.

P.P.S.: Pevně doufám, že se nemusím "těšit" na podobné situace jako na následujícím videu:

Den dětí

Máme tu první Den dětí, tak razím koupit Samovi parník do vody (bude se dnes poprvé koupat ve vaně, neb dosavadní kojenecká vanička je mu malá :)) a koupím myšku i našemu druhému, ušatému prckovi, aby "nežádlil" :)

V čem nosit?

Samimu se dostává péče jako dětem v Hollywoodu :)
Zdědili jsme po synovci klokanku Baby Björn a záhy se dočetli, že je (ačkoli podle prohlášení expertů na stránkách výrobce nebo dle našeho ortopeda je výrobek naprosto OK) považován za nevyhovující a měli bychom používat ergonomické nosítko, nejlépe Ergo nebo momentálně nesmírně populární "in a trendy" Manduku (provedení Chilli Chocolate nevyzerá zle ;). Chmmm... Sami se kromě naší náruče moc nosit nechce, ale pokud potřebuji mít na chvíli volné ruce, "mučím" ho (kromě šátku) v klokance, stejně jako celebrity, které asi Babinet nečtou, jako např. Angelina Jolie, Naomi Watts, Cate Blanchett, Keri Rusell, Ben Affleck a Jen Garner, Anthony Kiedis, Heidi Klum, nebo Gwen Stefani.

V čem nosíte své děti vy?

Postřeh od kojícího polštáře :)

Tak jsem si udělala test "Jste připravena na mateřství?" a vyšel mi výsledek že jsem buď strašlivá realistka anebo už děti mám. No, od každého trochu - realistka jsem, s dětmi v rodině mám zkušenosti a vlastní dítě už taky mám, což mi už dává právo porovnávat některé představy s realitou. I přes své sebevědomí a nezdolný optimismus jsem nepatřila mezi těhule-primipary které se domnívají, že mají po přečtení Konceptu kontinua klíče od všeho a péči o dítě mají v paži od narození (no některé spíš od přirození), případně že se jim nějaký ten mode d'emploi v hlavě samovolně spustí spolu s mlíkem. Iluzemi jsem moc netrpěla a pokorně (a zvědavě) čekala jaké to bude. Marná sláva, potvrzuje se rčení, že po porodu se člověk ocitá v úplně jiné dimenzi a to je zkušenost natolik nepřenosná, že se dá přirovnat k tomu snažit se vysvětlit slepému jak vypadá duha.

Proto by mě zajímalo, co je zač (jaká je případně matka) slečna nebo paní Lucie Jánská, které nedávno v Instinktu otiskli článek Sekta těhotných: Jste "v tom"? Tak se z toho nezblázněte!
Tipuju ji na nějakou nepříliš šťastnou nebo zakomplexovanou osobu (případně kombinaci obojího, což je mimořádně nešťastná situace, která by vysvětlovala všechno), jak se na tyhle suverénky sluší. Kromě toho že se až animózně opírá o rodičovská internetová fóra - zesměšňuje sdružování matek do rozličných témat od období narození dětí (Zimňátka, Letňátka), společných problémů (Těhotné s cukrovkou, ženy snažící se otěhotnět pomocí center as. reprodukce aj.), po natěšené rodiče a weby s fotogaleriemi ratolestí - tak pod slupkou tolik momentálně populárního návratu k přirozenosti kritizuje například přehnanou prenatální péči v naší zemi nebo naše porodnictví, za což bych jí s chutí plácla přes klávesnici, protože to už považuju za extrém a ještě ke všemu škodlivý.

V něčem s ní přece jen souhlasím, ale ať si každý udělá obrázek sám ze skenů článku pod tímto příspěvkem.
Nicméně autorce (a jí podobným) s blahosklonným úsměvem přeju, aby lehce, romanticky a na přání otěhotněla, užívala si jiný stav jako by i jiný stav vůbec nešlo, zažila přirozený až orgasmický porod, během kterého by jí instinkt napovídal co a jak má dělat (a ne že se na to má vys..t a jít domu nebo zdechnout v houští), aby její neomylné instinkty neselhaly ani ve chvíli kdy její dítě pláče a ona neví proč (ačkoli je najedené, přebalené, bez známek koliky, není mu teplo ani zima, nechce se nosit ani ležet, dudlík plive a přitom bez něj nemůže být a jeho řev trvá a trvá, ačkoli "Novorozenec v náruči maminky by měl být ve stavu blaha"), a aby nikdy nemusela hledat radu nebo aspoň útěchu na maminkovském fóru, všudybylka jedna.

Amen ;)