Nová vášeň na obzoru

Řeknu vám, mám pocit, že sotva sem něco napíšu, jako bych to zakřikla a druhý den je to jinak. Tak například sotva jsem tu vychválila našeho modrého poděse až do nebes a označila jeho chování za příkladné, hned druhý den si usmyslel, že začne skákat do Samovy postýlky a nerušeně si tam odpočívat. Když jsem ho tam viděla poprvé, tak jsem myslela že mě šálí zrak a ty jeho uši v postýlce se mi jenom zdají. Šla jsem rázným krokem k postýlce a Kašparova ušatá hlava vykoukla a hned zase zajela za mantinel v domnění, že když nevidí on mě, že nevidím přece ani já jeho. Vyhnala jsem ho tam odtud, ale záhy předvedl v praxi rčení "...vyhodíš ho dveřma a přijde oknem". Skočil znovu do postýlky, složil si tlapky pod sebe a tvářil se vzpupně. Celý postup "kdo z koho" jsme opakovali několikrát až do chvíle kdy jsem to musela vzdát a odejít se Samem pryč. Když jsem odcházela, ležel Kašpar na zádech, tlapky ve vzduchu, v očích plamínky radosti z vítězství a zeširoka spokojeně zíval.

Druhá věc kterou jsem zakřikla, bylo moje radostné konstatování, že se Samuel v látkovkách neprudí. Hned druhý den měl drobnou vyrážku kolem zadečku a já ho hned zase vděčně balila do jednorázových plín vyrobených z ropy a s přídavkem tributylu cínu, toxické organokovové chemikálie, o které si můžete počíst zde.
Tady naštěstí následuje happy end. Drobná vyrážka nakonec není opruzenina, jak jsem se mylně domnívala, ale potničky, o čemž svědčí i to, že zmizely tak jak se objevily, zatímco opruzenina by se musela aspoň chvilku hojit. I přesto ale raději pořídíme separační pleny, a tyto budeme dávat mezi zadeček a plenku, aby odváděla vlhkost. Držte nám palce, ať nám to jde líp.

Třetí věc která se změnila, je Samův vztah k nošení v šátku a nosítku. Ještě nedávno jsem konstatovala, že není nosící typ, to spíše chovací. Jenže s tím jak stále méně spí, více bdí a vyžaduje moji pozornost a přítomnost, nastal problém co s ním? třeba v situaci, kdy musím jít pověsit prádlo, vyčistit si zuby, nebo vyžehlit koš prádla, zkrátka nemůžu sedět jak panenka Marie a chovat svoje bébé bez přestání, ale zároveň ho nechci nechat ležet v lehátku a plakat a to ani minutu, pokud je to aspoň trochu možné. Tady mi to Samuel moc usnadnil, když si začal nošení užívat a začal si v šátku hovět, i přesto, že naše první úvazy nebyly zrovna mistrnné. Stačilo trochu vypilovat techniku, vyměnit klokanku za pohodlnější Manduku a změnit šátek a Samuel je hned spokojený a já mám obě ruce volné, neuvěřitelné!

Celé šátkování má ovšem jednu vedlejší nevýhodu a to sice, že je návykové a drahé. Jakmile držíte v ruce svůj první šátek, kocháte se jeho vzorem, barvou a vazbou a rukama studujete jeho materiál, hebkost, pružnost a stupeň "zanošenosti", šátek si vás pomaličku omotává a jste v tom až po uši. Ani nevíte jak, ale zjistíte, že je půl druhé v noci a vy studujete na internetu celou problematiku nošení a dozvídáte se který šátek je ručně tkaný v Indii, který v Guatemale, který je elastický, který pevný, který pruží diagonálně, co je keprová vazba a který šátek je dvojitě tkaný a jak se s celou touhle krásou vážou všemožné úvazy, jako třeba kolíbka, kříž s kapsou, klokánek nebo smyčka na bok, prostě hotová vyšší dívčí, obor šátková.



















Brzy poté, co uvážete první jednoduchý úvaz a tetelíte se radostí před zrcadlem, podlehnete podmanivé kráse jiného šátku s nějakým krásným vzorem a v nějaké jiné délce a než se nadějete, máte doma svůj vlastní barevný komínek a manželskou krizi.
Proto jsem na to šla od lesa a zainvestovala do šátku, který bude rád nosit i manžel a bude se mu s ním dobře vázat. Jde o Moby Wrap v barvě Navy, délka 5.5m, šířka 0.60m a je to žerzejový elastický, avšak pevný startovací šátek pro nejmenší miminka, se kterým se nám opravdu dobře váže kříž s kapsou a je moc pohodlný a v tomto provedení je unisex.

Mým klukům to s ním moc sluší, co myslíte? ;)

P.S.: přikládám jeden hezký návod na vázání Moby tatínky..

Nesmělé první látkování

Musím sebekriticky uznat, že moje ekologické smýšlení je téměř zakrnělé a plnými doušky užívám všech výhod a výdobytků, které civilizace a moderní doba přináší.

Nicméně, ze strachu z toho že bych se dostala do ekopekla, dělám aspoň nějaké drobné ekokrůčky: například nádobí myje myčka ;) a piju víno abych ušetřila vodu ;) už nejezdím autem i do trafiky, doma už nesvítíme jak na Žofíně o plese, třídíme odpad a poté co k nám přibyl náš ušák, jsem dokonce omezila svoji vášeň pro úklidovou chemii (bravo, Savo ;)) a často uklízím pomocí obyčejného octa, citrónu a jedlé sody.

A s příchodem dítěte jsem stála před otázkou zda používat jednorázové nebo látkové pleny. Používání látkových plen z biobavlny, bioflanelu a bambusu patřilo v mých představách do domény na můj vkus až moc přírodních typů žen s dredy v zapraných šatech z konopí, které si snad tu a tam nějaký cíp upárnou, smotnou do trumpety a zahulí.
Jedna taková přírodní žena s nevyholeným podpaždím mi ochotně na instruktážním videu předváděla jak zvládnout celou tu vyšší dívčí kolem látkovek - pletení vlněných svrchních kalhotek, jejich následná impregnace močovinou nebo lanolinem, praní na valše v mýdlovém slizu nebo indických mýdlových ořeších a mě to všechno přišlo prostě zcela za horizonty mého chápání.

Nakonec zvítězil blbý pocit z toho, jak jednorázové pleny ničí životní prostředí a bohužel i zdraví, protože už je známo, že se v nich chlapečkům přehřívají varlata a můžou mít zaděláno na problém s plodností. Na to už slyším i já při svojí pohodlnosti a s nízkým ekologickým kvocientem. A můj manžel taky. Tomu se navíc radostí třepetá kipa, když vememe v potaz finanční stránku věci.

A tak jsme se rozhodli šetřit přírodu, peníze i Samovu ozdobu (reprodukční zdraví) a alespoň částečně “látkovat”. Jednorázové plenky používáme na noc a cesty a zatím používáme naprosto klasické bílé čtvercové pleny a svrchní kalhotky na suchý zip, jako za krále klacka.

Samovi mírně širší balení plenek nevadí, řekla bych, že změnu nezaznamenal. Po dvou týdnech tohoto částečného látkování ani nevypadá že by trpěla kůže na zadečku, jak se říká. Takže zatím spokojenost a čekáme, k čemu časem "dozrajeme".

P.S.: Začínáme mlsně kroužit kolem Bum Genius:

Felis Catus Domesticus & malý Homo Sapiens

Jak už jsem zmiňovala mnohokrát, člen naší domácnosti a rodiny vůbec je i majestátný kocour Casper, zvaný Kašpar.
Kašpar se těší naší velké oblibě, milujeme ho až nenormálně, ale zaslouží si to, je to náš velký ňuník a nemine den, aby nám nedělal radost a taky nějaké to varietní představení.
Pořizovali jsme si ho s tím, že k němu brzy - dá li Bůh - přibyde miminko a tak jsme věnovali extra pozornost výběru plemene a později i samotného kotěte z vrhu.
A zdá se, že se výběr povedl. "Kocúr je bezvadné". ;) Ale nepředbíhejme.

Brzy poté co jsme se dověděli že čekáme Sama, jsme začali pořizovat výbavu a výběr dávali schvalovat i Kašparovi. Ten vše pečlivě zkontroloval a řádně otestoval především větší kusy výbavy, jako autosedačka, postýlka, košík nebo přebalovací pult. Na některé předměty vystavil i schvalovací certifikát v podobě své drápkové parafy nebo otisku chrupu.
Důvodem proč jsme tyto věci kupovali tak brzy je mimojiné ten, že jsme chtěli, aby si jich Kašpar užil dosyta a omrzely ho do příchodu nového člena a byl ochoten mu je přenechat beze scén a taky aby si změny v bytě, které tím pádem nutně nastaly, nespojoval právě s příchodem Sama. Kočky jsou totiž velmi konzervativní bytosti a ačkoli vám obrátí život i kvartýr vzhůru nohama, samy změny nesou jen velmi nelibě. I důvod takovéto změny bývá často v neoblibě.
Co se týká samotného těhotenství, dlouho to vypadalo, že si Kašpar nespojoval moje rostoucí břicho s něčím jiným než se zvýšeným přísunem potravy. Dokonce se mi občas po vzdouvajícím se břiše prošel, když potřeboval třeba přejít na druhý konec postele nebo sedačky, na které jsem mu zrovna překážela.
Poté co jsem v sedmém měsíci zůstala doma a měla už vcelku pořádný buben, už ale asi "něco" tušil. Občas třeba kolem mě procházel, zastavil se a s udiveným výrazem (...kde TY ses zady vzala?) mi koukal na břicho. Když jsem přes den pospávala, lehal si vedle mě a občas se tlapkama zapřel právě o břicho, přičemž jednou ho jeho obsah zjevně vyděsil, když se protáhl a provedl výkop.
No a nakonec přišel ten den, kdy jsem ležela na sedačce u televize a dřímala po obědě, když mi praskla plodová voda. Vymrštila jsem se a vestoje sledovala, jak se mi u nohou tvoří jezírko z teplé vody. Kašpar udiveně přiběhl a vodu zkušebně olízl, asi jako celník špičku nože s podezřelým práškem.

Pak jsem zmizela a vrátila se o šest dní později a měla o zavazadlo navíc. A to se navíc hýbalo. Dřív než jsem si odložila a vydechla, jsme oba prcky seznámili a dovolili Kašpimu si človíčka důkladně očichat. Nedůvěřivě ho obcházel, očichával a byl z toho očividně nesvůj, ale když jsme človíka položili do košíku, tak si ho píďa přestal všímat. Víc ho zajímaly kanýry na košíku a občas za ně rošťácky zatahal. Problém nastal, když kocour viděl, že se blíží večer a malé pindě se nemá k odchodu a co víc, že se zjevně chystá přenocovat. A když jsme se druhý den vrátili z první procházky, zíral na nás nevěřícně ke dveřím a v očích měl otázku: "Vy jste TO zase přinesli zpátky?". A tak asi pochopil, že nás je opravdu o jednoho víc natrvalo a bude se s tím muset smířit. A začal být zvědavý jak opice. Například jevil tendence skočit do košíku za účelem bližšího seznámení. Pohled na něj jak stojí na zadních tlapách, přední má zavěšené na okraji košíku a vypíná ušatou hlavu co nejvýš, aby zahlédl mládě, nebyl nic pro moje křehké nervy čerstvé nedělky a tak jsem se bála oka zamhouřit a moje fantazie pracovala na plné obrátky a představovala si všechny ty tragické scénáře, se kterými mě dopodrobna seznamovali především lidé, kteří mají s kočkami pramálo společného.
Po pár dnech se naštěstí ukázalo, že kocour nemá žádné vražedné či šikanující úmysly, ani nežárlí a naopak, je z něj dobrá chůva. Začal si lehat pod košík aby miminko hlídal, chodí mi v patách a taky začal asistovat u přebalování a kojení. U toho se často stulí vedle nás, srovná si způsobně tlapky, dozoruje jestli všechno dělám dobře a vrní.
A tak jsme se přesně po měsíci rozhodli přestěhovat Samiho z košíku v obýváku do vlastního pokojíku, aby měl klid a přestali jsme ho rušit povídáním, vařením, myčkou a televizí, (což se osvědčilo a jak už jsem napsala, spí od té doby celou noc). Jenže jsme to nezkonzultovali s kocourem a udělali mu v tom zjevně zase chaozz. Chudák dál hlídal prázdný košík v obýváku a bylo velmi roztomilé pozorovat jeho reakci, když zjistil, že v pokojíku v postýlce je další mimino! Chvíli pendloval mezi postýlkou a košíkem, nevěděl které mládě hlídat dřív, málem by se rozkrájel, ale docela rychle mu to v té jeho kedlubně seplo a dal si 1+1 dohromady.
Od té doby vždycky každý večer po vykoupání a nakrmení Sama nakráčí kocour do pokojíku, uvelebí se vedle nás, pozorně sleduje jak zpívám a v náručí ukolébávám prcka a poté co Samiho uložím, stočí se do klubíčka a zůstává spát v pokojíku, zatímco dříve s námi trávil večery v obýváku.

Lepší vztah těhle našich dvou pokladů jsem si nemohla přát a doufám, že až Sami povyroste, oplatí Kašpárkovi stejně laskavý přístup.

P.S.: Zapomněla jsem zmínit, že Kašpar by už rád Sama zapojil do hry. Když byly prckovi asi tři týdny, Kašpar mu dal babu a čekal, že se Samuel zvedne a poběží za ním ;) Mě málem trefilo když jsem viděla, jak k němu přiběhl, tlapkou (se zataženými drápky) mu dal facana po hlavě a s poťouchlým výrazem odběhl. Nemusím dodávat, že se honičky dočkal, ale ode mě, abych mu tu babu oplatila, ale na malý chlupatý zadek a několikrát za sebou. Vyhrál.

P.P.S.: Pevně doufám, že se nemusím "těšit" na podobné situace jako na následujícím videu:

Den dětí

Máme tu první Den dětí, tak razím koupit Samovi parník do vody (bude se dnes poprvé koupat ve vaně, neb dosavadní kojenecká vanička je mu malá :)) a koupím myšku i našemu druhému, ušatému prckovi, aby "nežádlil" :)

V čem nosit?

Samimu se dostává péče jako dětem v Hollywoodu :)
Zdědili jsme po synovci klokanku Baby Björn a záhy se dočetli, že je (ačkoli podle prohlášení expertů na stránkách výrobce nebo dle našeho ortopeda je výrobek naprosto OK) považován za nevyhovující a měli bychom používat ergonomické nosítko, nejlépe Ergo nebo momentálně nesmírně populární "in a trendy" Manduku (provedení Chilli Chocolate nevyzerá zle ;). Chmmm... Sami se kromě naší náruče moc nosit nechce, ale pokud potřebuji mít na chvíli volné ruce, "mučím" ho (kromě šátku) v klokance, stejně jako celebrity, které asi Babinet nečtou, jako např. Angelina Jolie, Naomi Watts, Cate Blanchett, Keri Rusell, Ben Affleck a Jen Garner, Anthony Kiedis, Heidi Klum, nebo Gwen Stefani.

V čem nosíte své děti vy?

Postřeh od kojícího polštáře :)

Tak jsem si udělala test "Jste připravena na mateřství?" a vyšel mi výsledek že jsem buď strašlivá realistka anebo už děti mám. No, od každého trochu - realistka jsem, s dětmi v rodině mám zkušenosti a vlastní dítě už taky mám, což mi už dává právo porovnávat některé představy s realitou. I přes své sebevědomí a nezdolný optimismus jsem nepatřila mezi těhule-primipary které se domnívají, že mají po přečtení Konceptu kontinua klíče od všeho a péči o dítě mají v paži od narození (no některé spíš od přirození), případně že se jim nějaký ten mode d'emploi v hlavě samovolně spustí spolu s mlíkem. Iluzemi jsem moc netrpěla a pokorně (a zvědavě) čekala jaké to bude. Marná sláva, potvrzuje se rčení, že po porodu se člověk ocitá v úplně jiné dimenzi a to je zkušenost natolik nepřenosná, že se dá přirovnat k tomu snažit se vysvětlit slepému jak vypadá duha.

Proto by mě zajímalo, co je zač (jaká je případně matka) slečna nebo paní Lucie Jánská, které nedávno v Instinktu otiskli článek Sekta těhotných: Jste "v tom"? Tak se z toho nezblázněte!
Tipuju ji na nějakou nepříliš šťastnou nebo zakomplexovanou osobu (případně kombinaci obojího, což je mimořádně nešťastná situace, která by vysvětlovala všechno), jak se na tyhle suverénky sluší. Kromě toho že se až animózně opírá o rodičovská internetová fóra - zesměšňuje sdružování matek do rozličných témat od období narození dětí (Zimňátka, Letňátka), společných problémů (Těhotné s cukrovkou, ženy snažící se otěhotnět pomocí center as. reprodukce aj.), po natěšené rodiče a weby s fotogaleriemi ratolestí - tak pod slupkou tolik momentálně populárního návratu k přirozenosti kritizuje například přehnanou prenatální péči v naší zemi nebo naše porodnictví, za což bych jí s chutí plácla přes klávesnici, protože to už považuju za extrém a ještě ke všemu škodlivý.

V něčem s ní přece jen souhlasím, ale ať si každý udělá obrázek sám ze skenů článku pod tímto příspěvkem.
Nicméně autorce (a jí podobným) s blahosklonným úsměvem přeju, aby lehce, romanticky a na přání otěhotněla, užívala si jiný stav jako by i jiný stav vůbec nešlo, zažila přirozený až orgasmický porod, během kterého by jí instinkt napovídal co a jak má dělat (a ne že se na to má vys..t a jít domu nebo zdechnout v houští), aby její neomylné instinkty neselhaly ani ve chvíli kdy její dítě pláče a ona neví proč (ačkoli je najedené, přebalené, bez známek koliky, není mu teplo ani zima, nechce se nosit ani ležet, dudlík plive a přitom bez něj nemůže být a jeho řev trvá a trvá, ačkoli "Novorozenec v náruči maminky by měl být ve stavu blaha"), a aby nikdy nemusela hledat radu nebo aspoň útěchu na maminkovském fóru, všudybylka jedna.

Amen ;)

2 MĚSÍCE - mini narozeniny :)

Dneska jsou Samovi 2 měsíce. Dva měsíčky ;)
Sami začal oslavovat hned v 5 ráno drinkem z pravého zásobníku a oslavy zakončil chvilku po osmé večer drinkem z levého. A já jsem mu dnes (jak symbolické) přetřídila oblečení a dala stranou velikosti 56 a 58. Některé kousky ani jednou neoblékl...



No každopádně se má kluk střapatá k světu; v pěti týdnech se přestěhoval z košíku v obýváku do své postýlky ve svém pokojíku (kde s ním spím já a o víkendu i tatínek) a dost mu to prospělo, přestal se budit na noční kojení a spí do pěti do rána. (Rodiče nespavců raději scrollujte dolů).
Novinkou je, že si časem dokonce vynutil i dřívější ukládání k večernímu spánku. Zatímco jsme dříve koupali mezi půl osmou a osmou večerní a ukládali zhruba o hodinu déle, nyní začne Sam poplakávat a mnout si ta svoje ocelově modrá okýnka už kolem půl sedmé a po koupání a krmení usíná bez cavyků a zdlouhavého uspávání mnohem rychleji než dřív, asi do 10 minut. V podstatě uspávání probíhá tak, že ho uložím, sednu si k postýlce a sleduji jeho nový rituál - nejdříve se otočí na levý bok, pak zavrtá hlavu do mantinelu na postýlce, reje do něj obličejíkem a nakonec se přetočí na bříško, kde spokojeně usne. Ačkoliv by mi instinkt :o) velel nechat ho být a spát, zmasírovaná příručkami a informacemi o syndromu náhlého úmrtí kojenců (spaní na břiše je jedním z rizikových faktorů) zlomyslně přetáčím svoje mládě na záda a bezpečnostní opatření podpořím ještě zapnutím monitoru dechu. A navrch zapínám i chůvičky, aby mi do obýváku, kde trávím zbytek večera, neunikl ani prd, a to doslova. Za obě technické vymoženosti jsem moc ráda a blahořečím manželovi, že je hned po příjezdu z porodnice pořídil. Jediné co bych monitoru vytkla, je jeho přespříliš citlivé nastavení, takže už jsme se dočkali nechvalně známého falešného poplachu, ze kterého jsem asi samým úlekem ve svých necelých 33ti prodělala první infarkt.
Takže takhle idylicky vypadají zatím naše noci.

Přes den si Samík vytvořil následovný režim: po prvním kojení kolem páté ráno si ho nechám u sebe v posteli a spíme ještě zhruba do osmi, půl deváté. O kvalitě spánku už se ale dá pochybovat, je ze mě podavač dudlíku, protože jakmile vypadne Samovi z hubičky, začne se probírat. Tím pádem já už moc nezaberu, někdy si radši čtu anebo vískám kocoura.
Po druhém kojení vydrží Sami zhruba hodinu ležet, boxovat rukama, kopat nohama a výskat, pak se začne nudit, takže začneme probírat zvířátka v leporelu, houpeme v lehátku, já říkám říkanky (Čáry máry fuk, Sam je krásnej kluk) a zpívám (Chňapík maličký krokodýl) a chovám v náručí (nosit v šátku nebo klokance se zatím Sam moc nechce, takže mám ruce jako opice, vytahané až někam ke kolenům, kam mi sahají i moje nová prsa ;)) Následuje další kojení, dlouhý spánek, pak další kojení a jdeme ven. Procházky Sami miluje. Leží a kouká fascinovaně do korun stromů a usmívá se. Možná bude dendrolog. Jdem naproti tátovi, cestou nakoupíme a po šesté se vracíme domů.
Po návratu koupeme, to je další milovaný rituál, vodu Sam miluje a ačkoli takhle navečer už bývá unavený z přemíry nových vjemů a je nervózní, ve vodě viditelně relaxuje a koupel si užívá. Po koupání znovu kojíme, Sami se mazlí s tátou a následuje ukládání do postýlky.
Já odpadám do půlnoci taky. Jakkoli to zní piano, je to malinko únavné, a to ještě máme rajský režim oproti některým vrstevníkům, nemám si nač stěžovat. Každopádně je to moc krásné období! Ale mrzí mě, jak rychle to utíká...

Malý přehled novinek za 2 měsíc:
5t - spaní v postýlce
6t - první úsměv
6t - přecházíme na pleny velikost č.3!
6t - kyčle v pořádku
7t - spaní o hodinu dříve
7t - začíná pást koníky
8t - otáčení na bříško při usínání
8t - oblékáme vel.62 a 68

Fotky jako vždy zde

Desktop pyšného otce

Nová doba... Dřív tam měl moji podobiznu ;)

Baby's First Song

Přidali jsme playlist písniček, které Sami poslouchal už v bříšku.
Jedna (Baby's First Song) je obzvlášť speciální svým nádherným textem:


Do you know how long we’ve waited to see you
and how many times we sat and cried when this was an empty room
you gave me a reason to believe
and you restored my faith with your heartbeat
it’s a tiny sound but it’s just enough to change everything

Sleep little angel may your dreams be candy sweet
this life is beautiful
hope you don’t mind you look just like me
don’t grow up too soon
you’re only perfect for a while
your bright eyes of blue and your smile
is enough to change everything...

Hallelujah

Tak je to ze námi. Porod i šestinedělí. Jsem máma!

Porod sice nebyl úplně jako kosmetická seance, ale po 14ti hodinách od prasknutí vody k nám poslední březnovou neděli přišel človíček Sam.
Díky svojí čupřince na temeni si u dětských sestřiček vysloužil přezdívku Kluk z plakátu. Sestry si mimojiné získal tím, že byl nejhodnější, respektive nejspokojenější dítě na oddělení.
Statečně nesl svůj dramatický příchod na svět nouzovým východem a vůbec neplakal. Roztomile trčel ze zavinovačky a koulel na svět svými zvědavými kukadly, tedy pokud zrovna nespal. Z naší postýlky se žádný řev neozýval, jen pravidelné zamňoukání, skromná žádost o další příděl mléka. U prsa zase zakoulel očkama (asi jako hůů, to jsou teda balóny) a s mohutným mlasknutím otevřel pusinu na znamení "že už jako můžem". Po jídle si mohutně odkrkl (jako starý vodovod), spustil kanonádu do plenek a nasadil ten nejspokojenější výraz. Do tabulky na postýlce jsem zapisovala váhové přírůstky, nestačila měnit plné plíny a bylo mi skoro až stydno před ostatními maminkami, které bojovaly. Pohled na mě, jak se spokojeně válím a drze přes den podřimuju, zatímco moje dítě si hoví s plným bříškem a spokojeně si prdí na celý pokoj, je musel deptat.
Cítila jsem s nimi a omluvně vysvětlovala, že to jsou jen ty první dny, že doma to určitě začne, a popravdě jsem o tom byla přesvědčená.
O to milejší překvapení je, že i po 7 týdnech můžu konstatovat, že Samuel je velmi spokojené dítě, skutečný dar z nebes, na který se vyplatilo si počkat.

A já? Zrovna dnes časně ráno jsem dokojila, za oknem vycházelo slunce, manžel hluboce odfukoval, Sami usínal vedle mně s úsměvem na rtech, kocour si k nám přiskočil a s vrněním se přitulil do klubíčka a já pocítila ryzí pohlazení od Štěstí.


Úplně totéž přeji všem, které(ří) na příchod svého miminka teprve čekají.
Palce pak držím dvojnásob těm, kdo před sebou mají IVF. Vydržte, jak je vidět, na speciální donášku od čápa se vyplatí počkat! ;)