Jsem si to onehdá v takovém pěkném slunečném pozděsrpnovém odpoledni štrádovala po Pankráci, když se za okny České pojišťovny zpoza vertikálních žaluzií vynořila dámská něžná ručka s konvičkou a jala se zalévat květiny na parapetu. Pátek! Blesklo mi hned hlavou. No jo, pátek a 16.10h. Škvírou v žaluziích vidím, jak druhá ručka drží dva šálky. Tady to někdo balí.... ještě se trochu kosmeticky podělá stůl, naposled se projede a protřídí pošta v Outlooku, vypne se Skype, ICQ, shodí se fejsko a jde se na dva dny prázdnin. To se někdo má! Víkend!........... CO JE TO VÍKEND?
Moje závist kulminuje, když se toutéž trasou vracíme o hodinu později a stavím u zahrádky náležící Potrefené huse, zatímco čekám na Sama, až doobdivuje ruch přilehlé křižovatky a dorazí na svém odrážedle. Mezitím nenápadně za skly slunečních brýlí hltám cvrkot na zahrádce. Euforicky rozjařená skupinka mladých žen, které si skočily po práci na dvojku, mladý a zajisté bezdětný pár, který se nejspíš rozhodl jednoduše cestou z práce povečeřet venku, aniž by jejich spontánnímu rozhodnutí předcházel týden logistického plánování a obvolávání babiček. Sedí nad carpacciem s hoblinkami parmezánu, v eiskýblu odpočívá láhev vína a asi rekapitulují týden, možná plánují ten další... z úvah mě vytrhává Sam, když mi najíždí na holeň. Na páreček jistě zapůsobil trochu antikoncepčně.
Musím se přiznat, že mi víkendy opravdu chybí. Ne, že by v mém kalendáři chyběly soboty a neděle, to přirozeně ne, ale já je prostě ve spleti těch všech dnů na mateřské poznám maximálně podle toho, že se přesuneme na venkov a manžel ráno nevstává a nikam nespěchá. Ale v mém programu nějak nenastane žádný dvoudenní odpočinek, během kterého hodím práci za hlavu, na 50 hodin zcela vypnu a změním režim a dvě rána po sobě si přispím. Naopak, můj malý šéf mě o víkendu zaměstnává snad ještě víc, objeví totiž v tatínkovi vítané publikum a tak předvádí celou škálu blbostí a lumpáren, jako třeba tanec na skleněné desce stolu, skok vysoký a daleký z kuchyňské linky, hození kostky z lega do útrob repráku (subwooferu) domácího kina (což zjistíme až když nám večer nepříjemně rezonuje zvuk u komedie s Diane Keaton, na kterou jsme se celý týden těšili), případně nenápadně pustí (pokud možno teplou) vodu v koupelně a zavře dveře, abychom na to přišli až tak za dvě hodiny. Na důkaz, že si tatínkovu přítomnost nadmíru užívá, rozhodne se nezamhouřit oka po obědě a zcela tak vynechat polední odpočinek (který zvláště nyní vyvažuju zlatem). Když mi chce manžel ulevit a vzít ho na nějakou "pánskou jízdu" aspoň na půl dne, předstírá náš prvorozený, že beze mne do půl hodiny zhyne jako by mu někdo utípl kyslík, tak zpravidla vyměknu, jdu jim dělat křena a spím aspoň "v duchu".
Abych ale našeho kloučka furt jen nepomlouvala, samozřejmě nás většinu času obšťastňuje a dělá nám upřímnou radost. Hodně se s ním nasmějeme. Je to náš miláček a naše slunce, ale sladké víkendy mi prostě během téhle dovolené chybí.
čtvrtek 6. října 2011
sobota 1. října 2011
Už brzy...
Všechny vás po dlouhé době moc zdravím!
Doufám, že se máte krásně, stejně jako my! Chytáme poslední sluneční paprsky na naší (na dlooouho) poslední dovolené, ale jakmile se vrátíme, hned vás zahltím detaily novinek, především teda té největší :)
Zachovejte mi přízeň a za pár dní to sem začnu sázet.
Abyste mi tu neumřeli nudou, tak aspoň jedna malá vsuvka - takhle podobně to někdy vypadá i u nás :D
Doufám, že se máte krásně, stejně jako my! Chytáme poslední sluneční paprsky na naší (na dlooouho) poslední dovolené, ale jakmile se vrátíme, hned vás zahltím detaily novinek, především teda té největší :)
Zachovejte mi přízeň a za pár dní to sem začnu sázet.
Abyste mi tu neumřeli nudou, tak aspoň jedna malá vsuvka - takhle podobně to někdy vypadá i u nás :D
čtvrtek 19. května 2011
Samův velký malý vůz
Sam má nové přibližovadlo, jen nerad se totiž vzdal mnohem menšího odstrkovadla ve prospěch Eliáška, o rok mladšího bratránka, jehož věková kategorie je jaksi odpovídající. Takže jsme hned pořídili náhradní, především takové, u kterého by neměl kolínka až u brady.
K naší velké "radosti" byl ze všech autíček největší a tudíž pro Sama nejlepší pouze Mercedes, tuhle značku fakt nemusíme a doma Mercedesům interně přezdíváme HVĚZDOLET. Taky si o majitelích hvězdoletů myslíme své a aféra piráta z D1 pana Trpišovského naší teorii jen potvrzuje (stejně jako výjimky potvrzují pravidlo, tak se případně nečilte. Koneckonců teď je majitelem Mercedesu i Samík ;)).
Každopádně auto jako takové je moc fajn; kola jsou gumová, takže nedělají rambajs, podvozek je vyšší, čili nevadí přejetí drobných předmětů (u nížšího odstrkovadla se vždy zaklínila do podvozku a Sam je vláčel dál, mně z toho skřípotu šly uši do kornoutků, no znáte to). Takže: doporučujeme!
P.S.: jediná drobná nevýhoda je, že auto má i víčko na nádrž, takže teď má náš lux další funkci a jeho hadice musí suplovat benzínové čerpadlo. Já jsem samozřejmě pumpařka. A ten černý Mercedes nejenže odjíždí od stojanu bez placení, ale ještě mi občas přejede špičky nohou. Zatracená práce!
K naší velké "radosti" byl ze všech autíček největší a tudíž pro Sama nejlepší pouze Mercedes, tuhle značku fakt nemusíme a doma Mercedesům interně přezdíváme HVĚZDOLET. Taky si o majitelích hvězdoletů myslíme své a aféra piráta z D1 pana Trpišovského naší teorii jen potvrzuje (stejně jako výjimky potvrzují pravidlo, tak se případně nečilte. Koneckonců teď je majitelem Mercedesu i Samík ;)).
Každopádně auto jako takové je moc fajn; kola jsou gumová, takže nedělají rambajs, podvozek je vyšší, čili nevadí přejetí drobných předmětů (u nížšího odstrkovadla se vždy zaklínila do podvozku a Sam je vláčel dál, mně z toho skřípotu šly uši do kornoutků, no znáte to). Takže: doporučujeme!
P.S.: jediná drobná nevýhoda je, že auto má i víčko na nádrž, takže teď má náš lux další funkci a jeho hadice musí suplovat benzínové čerpadlo. Já jsem samozřejmě pumpařka. A ten černý Mercedes nejenže odjíždí od stojanu bez placení, ale ještě mi občas přejede špičky nohou. Zatracená práce!
sobota 7. května 2011
Pro Sáří
Sáří, myslíme na tebe a posíláme hodně trpělivosti do termínu testování a především strašně moc štěstí!!! Ať se testy vybarví a všechno klapne až do zdárného konce koncem zimy 2012! :)
úterý 26. dubna 2011
Narozeninový mejdan
Ano ano, jak už zde bylo zmíněno, uběhly dva roky od doby, kdy mi jednoho krásného posledního březnového sobotního odpoledne v 15:45 středoevropského času (málem jsem napsala středočeského) rupla voda a o 16 hodin později přišel na svět císařským řezem, jak se na princátko patří, náš poklad.
I chytli jsme se této příležitosti, abych se legálně mohli opít před prarodiči výše jmenovaného a uspořádali mýdlo jak se patří.
Zároveň jsme sezvali naše nejbližší se svými ratolestmi a druhou dubnovou sobotu, kdy už bylo dostatečně teplo a byl předpoklad, že všechny teplůtky, rýmičky a kašlíčky budou vyléčeny, jsme uspořádali oslavu. Bohužel, předpoklad byl mylný, pár dětí mělo omluvenou absenci, Áju trápilo ucho, Robínek měl nudle jako opratě, a někdo další z přítomných s sebou na oslavu vzal i bacila střevní křipky, takže Samík noc a den po oslavě problinkal, jako kdyby to báječně nachlazené Chardonnay 2004 popíjel s dospěláky (a následně jsme virózu prodělali úplně všichni, kromě dědy a strýčka, který preventivně požíval slivovici a vyplatilo se mu to).
Tím však stinné stránky mejdanu končí, vše ostatní se podařilo, ještě jednou děkujeme všem dětem i jejich pyšným a unaveným rodičům za návštěvu a dárky, rádi jsme vás viděli, škoda, že jsme si toho moc nestačili říct, protože jsme neustále odbíhali k ratolestem, utírali zadky, nudle, obouvali botičky, utahovali tkaničky, zastrkávali trička do kalhot, dělali záchranu na skluzavce, fotili děti (Luisa: "tetó, vyfoť mi zadéék"), krmili, nutili je dodržovat pitný režim, řešili šarvátky a tišili, aby to v restauraci nebylo jako v pavilónu opic a divého ptactva zároveň!
Moc se nám to opět líbilo a těšíme se na další akci, grilování u nás na chaloupce, termín upřesníme, ale kdyby se to sešlo tak, že už se bude dát lítat po zahradě "na Adama" (jen děti pochopitelně), koupat se a večer posedět u grilu (s chůvičkama uprostřed stolu, to je pak sranda jak všichni skáčou po těch svých, když v nich škrtne :D), tak by to bylo supiš a perfiš (kdopak ví, odkud tyhle patvary pochází?)!
Na závěr tradičně děkujeme Prácheňské cukrárně ve Strakonicích za báječný a nádherný dort, velice si vážíme toho, že nám jej dovezli až do Prahy a byl opravdu výborný, poctivý, s pravým máslem a smetanou, žádnými umělými náhražkami. Svět je tady ještě v pořádku, abych parafrázovala reklamu na Globus.
Dále děkujeme Rodinné restauraci Maják v Praze-Stodůlkách za poskytnutí prostoru, trpělivou obsluhu, dobré jídlo a pití, je fajn že jsou v Praze restaurace, kde jsou děti opravdu vítány a nejen trpěny.
Obojí vřele doporučujeme!
I chytli jsme se této příležitosti, abych se legálně mohli opít před prarodiči výše jmenovaného a uspořádali mýdlo jak se patří.
Zároveň jsme sezvali naše nejbližší se svými ratolestmi a druhou dubnovou sobotu, kdy už bylo dostatečně teplo a byl předpoklad, že všechny teplůtky, rýmičky a kašlíčky budou vyléčeny, jsme uspořádali oslavu. Bohužel, předpoklad byl mylný, pár dětí mělo omluvenou absenci, Áju trápilo ucho, Robínek měl nudle jako opratě, a někdo další z přítomných s sebou na oslavu vzal i bacila střevní křipky, takže Samík noc a den po oslavě problinkal, jako kdyby to báječně nachlazené Chardonnay 2004 popíjel s dospěláky (a následně jsme virózu prodělali úplně všichni, kromě dědy a strýčka, který preventivně požíval slivovici a vyplatilo se mu to).
Tím však stinné stránky mejdanu končí, vše ostatní se podařilo, ještě jednou děkujeme všem dětem i jejich pyšným a unaveným rodičům za návštěvu a dárky, rádi jsme vás viděli, škoda, že jsme si toho moc nestačili říct, protože jsme neustále odbíhali k ratolestem, utírali zadky, nudle, obouvali botičky, utahovali tkaničky, zastrkávali trička do kalhot, dělali záchranu na skluzavce, fotili děti (Luisa: "tetó, vyfoť mi zadéék"), krmili, nutili je dodržovat pitný režim, řešili šarvátky a tišili, aby to v restauraci nebylo jako v pavilónu opic a divého ptactva zároveň!
Moc se nám to opět líbilo a těšíme se na další akci, grilování u nás na chaloupce, termín upřesníme, ale kdyby se to sešlo tak, že už se bude dát lítat po zahradě "na Adama" (jen děti pochopitelně), koupat se a večer posedět u grilu (s chůvičkama uprostřed stolu, to je pak sranda jak všichni skáčou po těch svých, když v nich škrtne :D), tak by to bylo supiš a perfiš (kdopak ví, odkud tyhle patvary pochází?)!
Na závěr tradičně děkujeme Prácheňské cukrárně ve Strakonicích za báječný a nádherný dort, velice si vážíme toho, že nám jej dovezli až do Prahy a byl opravdu výborný, poctivý, s pravým máslem a smetanou, žádnými umělými náhražkami. Svět je tady ještě v pořádku, abych parafrázovala reklamu na Globus.
Dále děkujeme Rodinné restauraci Maják v Praze-Stodůlkách za poskytnutí prostoru, trpělivou obsluhu, dobré jídlo a pití, je fajn že jsou v Praze restaurace, kde jsou děti opravdu vítány a nejen trpěny.
Obojí vřele doporučujeme!
neděle 3. dubna 2011
úterý 29. března 2011
čtvrtek 17. března 2011
KET
Jo! Málem bych zapomněla. KET, čili kryombryotransfer by mohl proběhnout začátkem května. Sice jsme mocně plánovali březen, ale za
a) nechceme mít termín porodu na Vánoce
b) dlouho jsme srovnávali štítku
.
.
.
c) malý vodnář bude fajn, no ni? ;)
a) nechceme mít termín porodu na Vánoce
b) dlouho jsme srovnávali štítku
.
.
.
c) malý vodnář bude fajn, no ni? ;)
středa 16. března 2011
Vedlejšák
Mám ještě malý "vedlejšák" - blog o šátkách a nošení dětí. Kratochvíle, které jsem zcela propadla, ale kterou nechci zanášet tento blog, proto "zahýbám" na této adrese: Blog Za komínkem
Jak u nás
Hola!
Hlásíme, že žijeme a máme se fajně. Tedy samozřejmě v rámci možností, že ano - doba je teď docela těžká, mám tím na mysli všechny ty nepokoje v arabském světě, smrt milovaného Arnošta Lustiga, nebo katastrofu v Japonsku, proti tomu jsou excesy našich čelních politiků už jen procházka růžovou zahradou.
Kromě výše uvedeného se nám tedy daří dobře, Sam bezvadně prospívá, roste jako z vody, rozšiřuje svoji slovní zásobu o drzé výrazy a svoje dovednosti o vozembouchy, neboť má právě vztekací období. Abych ale byla přesná a nepřeháněla, tak sebou nešlehá úplně afektovaně, ale opatrně s patřičnou sebeúctou se složí na bok, popřípadně vysekne Aláha a jedním okýnkem po mně pošilhává, co já na to.
Tolik jedna stížnost. Druhá se týká toho, že Sam má období "SÁM!", kdy chce dělat všechno... a sám. Mocně se domáhá asistence u čehokoli, rve mi z ruky mop, šplhá mi po noze a chce míchat vařečkou, případně, pokud ho mám v šátku na zádech, intenzivně stimuluje můj pravý loket, abych míchala, krájela, vysávala nebo žehlila ještě rychleji a pořádněji, asi. Navíc je doslova posedlý vysavačem, takže už neplatí, co jsem psala v lednu; nyní je s luxem kamarád, kterému na důraz nehynoucího přátelství projevuje náklonnost už od božího rána a jako prvnímu. Vyleze z postele a s pleskavým zvukem bosých nohou přiťape ke komoře, jejíž dveře zprudka a s patřičným rámusem otevře dokořán a začne rvát ven těžké těleso svého kamaráda s chobotem a tyčí. Pak vydrží dlouhé desítky minut luxovat; divím se, že ještě neprodřel podlahu až k sousedům pod námi, kterým mimojiné viditelně přibývají šediny. Po hrátkách s luxem přichází patnáct minut slávy pro náš rotační mop. Divoce se s ním ohání, s chundelatou hlavou mikrovláken na konci tyče těsně míjí dřímajícího kocoura, skleněnou výplň dveří nebo obrazovku televize. Druhým koncem násady mě občas sodomizuje, když stojím otočená záhy a třeba si dělám kafe nebo ťukám do notebooku (účelově umístěného na ploše linky, kde je v bezpečí). Opravdu nejednou mi zezadu s obdivuhodnou muškou zasáhl pozadí (což ovšem vzhledem k jeho velikosti zase není tak těžké, pravda).
Uklízecí orgie zakončí přeleštěním skleněné desky konferenčního stolku. Když mu hadr drhne, neváhá si ho navlhčit trochou čaje nebo kakaa od snídaně a rozetřít. Není divu, že kolem jedenácté dopoledne už mívám pocuchané nervy a nemůžu se dočkat poledne, až půjdu uložit toho malého maniaka, jehož snem je patrně stát se pracovníkem Osvobozené domácnosti (narozdíl od vrstevníků, kteří touží být tramvajáky, popeláři, policisty, nebo principály v cirkuse).
Hlásíme, že žijeme a máme se fajně. Tedy samozřejmě v rámci možností, že ano - doba je teď docela těžká, mám tím na mysli všechny ty nepokoje v arabském světě, smrt milovaného Arnošta Lustiga, nebo katastrofu v Japonsku, proti tomu jsou excesy našich čelních politiků už jen procházka růžovou zahradou.
Kromě výše uvedeného se nám tedy daří dobře, Sam bezvadně prospívá, roste jako z vody, rozšiřuje svoji slovní zásobu o drzé výrazy a svoje dovednosti o vozembouchy, neboť má právě vztekací období. Abych ale byla přesná a nepřeháněla, tak sebou nešlehá úplně afektovaně, ale opatrně s patřičnou sebeúctou se složí na bok, popřípadně vysekne Aláha a jedním okýnkem po mně pošilhává, co já na to.
Tolik jedna stížnost. Druhá se týká toho, že Sam má období "SÁM!", kdy chce dělat všechno... a sám. Mocně se domáhá asistence u čehokoli, rve mi z ruky mop, šplhá mi po noze a chce míchat vařečkou, případně, pokud ho mám v šátku na zádech, intenzivně stimuluje můj pravý loket, abych míchala, krájela, vysávala nebo žehlila ještě rychleji a pořádněji, asi. Navíc je doslova posedlý vysavačem, takže už neplatí, co jsem psala v lednu; nyní je s luxem kamarád, kterému na důraz nehynoucího přátelství projevuje náklonnost už od božího rána a jako prvnímu. Vyleze z postele a s pleskavým zvukem bosých nohou přiťape ke komoře, jejíž dveře zprudka a s patřičným rámusem otevře dokořán a začne rvát ven těžké těleso svého kamaráda s chobotem a tyčí. Pak vydrží dlouhé desítky minut luxovat; divím se, že ještě neprodřel podlahu až k sousedům pod námi, kterým mimojiné viditelně přibývají šediny. Po hrátkách s luxem přichází patnáct minut slávy pro náš rotační mop. Divoce se s ním ohání, s chundelatou hlavou mikrovláken na konci tyče těsně míjí dřímajícího kocoura, skleněnou výplň dveří nebo obrazovku televize. Druhým koncem násady mě občas sodomizuje, když stojím otočená záhy a třeba si dělám kafe nebo ťukám do notebooku (účelově umístěného na ploše linky, kde je v bezpečí). Opravdu nejednou mi zezadu s obdivuhodnou muškou zasáhl pozadí (což ovšem vzhledem k jeho velikosti zase není tak těžké, pravda).
 |
| Žehlička je též v kursu |
Uklízecí orgie zakončí přeleštěním skleněné desky konferenčního stolku. Když mu hadr drhne, neváhá si ho navlhčit trochou čaje nebo kakaa od snídaně a rozetřít. Není divu, že kolem jedenácté dopoledne už mívám pocuchané nervy a nemůžu se dočkat poledne, až půjdu uložit toho malého maniaka, jehož snem je patrně stát se pracovníkem Osvobozené domácnosti (narozdíl od vrstevníků, kteří touží být tramvajáky, popeláři, policisty, nebo principály v cirkuse).
Když po obědě usne, sečtu a zlikviduji škody, udělám si kafe a s tetelením zasedám k notebooku, ovšem často zjišťuji, že mi potomek v nestřeženém okamžiku něco smazal, odinstaloval, aktivoval nebo deaktivoval, jako naposledy touchpad, což je při práci s notebookem celkem potřebné, že. Taky nalézám nové dokumenty s tajemnými názvy jako "bnab" nebo shledávám, že se přesunuly citlivé složky (jako “Pingu” a “Požárník Sam”) z pravého horního rohu do levého dolního.
Po vyspání se nasvačíme a prcháme ven, aby Sam nestačil znovu zdevalvovat moji snahu o udržení pořádku, stále totiž usiluji o to, aby se můj muž a živitel rodiny vracel do upraveného provoněného domova, plného harmonie. Nevím v kterém bodě se to přesně děje, že moje snahy vycházejí vniveč.
Když živitel vstoupí do bytu, děje se tak zpravidla ve chvíli, kdy je kvůli něčemu povyk, třeba proto, že žehlička nechce stát na své špičce, nebo do útrob dvd přehrávače nelze vsunout celé kočičí mávátko. Vzduch bývá nasycen výpary z vaření večeře (v tom lepším případě, nutno dodat). Já mezitím vším levituju v teplákách a tričku a na hlavě mám kokrhel - uniforma žen na MD. Alespoň že Sam už není miminko a vzadu na tričku nemám zaschlou aplikaci ze zvratků, kterou bych se celý den nevědomky (a k pobavení spoluobčanů) zdobila.
Když živitel vstoupí do bytu, děje se tak zpravidla ve chvíli, kdy je kvůli něčemu povyk, třeba proto, že žehlička nechce stát na své špičce, nebo do útrob dvd přehrávače nelze vsunout celé kočičí mávátko. Vzduch bývá nasycen výpary z vaření večeře (v tom lepším případě, nutno dodat). Já mezitím vším levituju v teplákách a tričku a na hlavě mám kokrhel - uniforma žen na MD. Alespoň že Sam už není miminko a vzadu na tričku nemám zaschlou aplikaci ze zvratků, kterou bych se celý den nevědomky (a k pobavení spoluobčanů) zdobila.
Po večeři následuje koupání (děje se tak zpravidla počas televizních zpráv, takže zatímco Sam sedí ve vaně a vodohospodaří, my si naléváme dvojku a běháme mezi koupelnou a obývákem, abychom neprošvihli případné tonutí) a poté uspávání, což je válka nervů a měření sil "kdo z koho".
Když náš malý človík konečně usne, zažíváme pak silně smíšené pocity: radost z ticha a klidu a ruku v ruce stesk po našem malém rušivém elementu. Minimálně jednou za večer si pak stoupneme nad jeho postel a něžně se tetelíme nad obrazem spícího anděla. Ale hlavně opatrně, aby se náhodou nevzbudil!
Když náš malý človík konečně usne, zažíváme pak silně smíšené pocity: radost z ticha a klidu a ruku v ruce stesk po našem malém rušivém elementu. Minimálně jednou za večer si pak stoupneme nad jeho postel a něžně se tetelíme nad obrazem spícího anděla. Ale hlavně opatrně, aby se náhodou nevzbudil!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)